Lauren spolu s Michaelem došli k jejímu skromnému domovu. Ani netušila, co bude dělat. Už teď její prázdniny nabraly jiného rázu, než měla původně v plánu.

„Víš, chtěl jsem ti něco říct," řekl Michael a podíval se na ni. „Rodiče chtějí, abych šel na vysokou do zahraničí."

„Počkej, ale to bude už příští rok," vyhrkla Lauren a lehce zavrtěla hlavou. „Proč?"

„Nevím, ale jsou dost neoblomní. Prý kvůli zkušenostem, a abych taky poznal jiné země," pokrčil rameny a pak si prohrábl vlasy. Nevypadal nadšeně, ale očividně tu možnost zcela nezahodil.

„Ty o tom přemýšlíš, že?" zeptala se a najednou se jí sevřel hrudník.

„Nejdřív se mi to nelíbilo, ale pak jsem si řekl, že by to mohlo být zajímavé. Existují programy, které ti poskytnou studium třeba v Indii," řekl a opravdu se snažil zakrýt nadšení, které začal mít pro tenhle nápad.

Lauren se mu zadívala do očí a jediné, na co dokázala myslet, bylo, že tu zůstane sama. Neměla moc přátel a její jediný nejlepší kamarád a člověk, ke kterému začala cítit i něco víc, se najednou rozhodl sbalit kufry a odjet. Nemohla si představit, že tu najednou nebude.

„Nejhorší na tom je, že tě mám rád. Víc než rád, ale tohle," bezradně mávl rukou a uhnul pohledem, „je to šance, abych něco dokázal. Budu se vracet na prázdniny a vysoká není navěky."

Nevěděla, jestli na něho má být naštvaná nebo být ráda. Byl to přeci jen jeho život. Možná by to bylo snesitelnější, kdyby jí neřekl, že ji má rád. Víc než rád. Nemohla přijít na slova, která by měla říct, ale něco říct musela.

„Taky tě mám ráda," řekla a povzdechla si, „takže z toho nemám zrovna radost, ale je to tvůj život, takže ti v tom bránit nemůžu."

„Stačila by podpora," usmál se mírně Michael a Lauren přikývla. Samozřejmě, že ho bude podporovat. Přešla k němu blíž a objala ho. Michael jí obětí oplatil a chvíli spolu takhle mlčky stáli, než se Lauren rozezvonil mobil.

Zamračila se a lehce se odtáhla, aby hovor zvedla. Byl to Hogan, což ji z nějakého důvodu nepřekvapilo.

„Ano, Hogane?" podívala se na Michaela, který najednou zpozorněl. Mohla by ho někdy vzít s sebou a představit ho Tonymu. Michael by měl určitě radost.

„Tonyho propustili z nemocnice, takže bych tě mohl odpoledne vyzvednout a přivézt do Stark Tower," řekl Hogan a Lauren se nad tím nemusela dlouho rozmýšlet.

„Dobře. Přijeďte kdykoliv budete chtít, zatím," zavěsila a pak se podívala na Michaela a mírně se usmála.

„Tak já půjdu. Pozdravuj babičku a dávej na sebe pozor," jemně ji pohladil po paži a krátce se jí podíval do očí, než se otočil k odchodu.

„Zatím ahoj," mávla lehce rukou a chvíli stála na místě, než se sama rozešla domů.

***

Adelais cestou do zasedačky ‚poprosila' nějakého chlapíka o pár dolarů, aby si v automatu mohla koupit jídlo, kafe a měla i něco stranou. Byl rád, že jí mohl pomoci a ona si byla jistá, že už teď si Fury připravuje kázání, protože kamery měli na každém rohu. Stejně to byl nějaký zazobanec a ta trocha peněz ho nezabije.

Snědla dvě balení twinkies a vypila kafe, které chutnalo divně. Nikdy kafe moc nepila a tohle z automatu asi nebyla nejlepší volba, ale měla na to chuť. Cestou si prohlížela lidi a všichni jí přišli stejní. Kravaťáci. Než vešla do zasedačky, vyhodila kelímek napěchovaný obaly a na chvíli se zaposlouchala.

Zevnitř se ozývaly hlasy a nezněly moc nadšeně. Zhluboka se nadechla a zarazila se, když koutkem oka zahlédla povědomě modrou. Otočila se a prohlédla si přicházejícího Steva ve své uniformě.

„Ale ne," pronesla, když si jí Steve všiml, „teď budu mít špatný pocit ze své absence patriotismu."

Steve se na sebe podíval, jako by na něm bylo něco špatného. Kapitán Amerika byl fajn, ale tohle jí přišlo už příliš. Je sice pravda, že má být znakem míru a soudružnosti Spojených států, ale jí to přišlo jako špatná propaganda a co teprve jeho vystupování během druhé světové války.

„Vždyť jsi Angličanka," řekl Steve a postavil se vedle ní.

„To je pravda," přikývla a musela se usmát, protože to bral tak vážně. „Jak to, že jdeš tak pozdě?"

„Byl jsem navštívit Buckyho," odpověděl a otevřel dveře do zasedačky.

Adelais šla hned za ním a přemýšlela, o čem si tak povídali. Musel tam přijít chvíli po ní. Jak by to asi vypadalo, kdyby přišel zrovna ve chvíli, kdy u Buckyho byla ona.

V zasedačce byli všichni kromě Hope. Jacques seděl naproti Clintovi s dlaní položenou na stole a bodal dýkou mezi roztaženými prsty. Byl rychlý a dost se soustředil.

„Padesát!" zvolal náhle Clint a Jacques zabodl čepel do stolu s vítězoslavným úšklebkem.

„Ani škrábnutí," ukázal mu ruku a pak si založil paže na hruď.

„Fajn, tak příště sto," usmál se Clint a vzal si dýku. Fury asi nebude mít radost, že mu tu ničí nábytek.

„Zdravím," ozval se Scott. Bruce je pozdravil kývnutím a podíval se na Adelais ne zrovna vřelým pohledem.

„Nazdar," pozdravil Clint. Jacques se na ně podíval a usmál se jako sluníčko.

„Kde je Fury?" zeptal se Steve a sednul si na první volné místo. Adelais se posadila vedle něho.

„Nevíme," odpověděl Bruce a opřel se lokty o stůl, „nikdo nám zatím nic neřekl."

Dveře se rozrazily a dovnitř vpadl Sam. Oddechl si a hned se posadil na jediné volné místo vedle Steva.

„Zaspal jsem," odpověděl Stevově otázce vepsané ve tváři.

„Kde máš přítelkyni?" zeptal se Sam Scotta, který se na něho podíval a výmluvně pokrčil rameny.

„Potřebovala něco zařídit," odpověděl a očividně sám nevěděl, kde je.

„To je paráda. Kde to vlastně jsme? Není S.H.I.E.L.D. státní instituce? Očekával bych od ní aspoň dochvilnost nebo občerstvení," postěžoval si Jacquese a začal se houpat na židli.

Když se dveře opět rozletěly, Jacquese se rychle chytil stolu, jinak by spadl. Všichni se zadívali na Furyho ve společnosti černovlasého kluka v triku a potrhaných džínech stejné barvy, který vešel dovnitř, ale on nebyl hlavním aktérem náhlého rozruchu.

„Ah Bože, tohle dopadne špatně," pronesl Tony a zavřel za sebou dveře. Podíval se na přítomné a pohledem se zastavil na Stevovi. „Zdravím, Pionýre, slyšel jsem, že tvůj kamarád skončil na lůžku. Smůla. Bannere," kývl na pozdrav Brucovi a když šel kolem Clinta, položil lukostřelci ruku na rameno, „Legolasi." Pak se postavil vedle Furyho a převzal iniciativu.

Adelais netušila, co má v plánu, ale z nějakého důvodu necítila nic dobrého. Podívala se na toho kluka, který se posadil stranou a všechny si prohlédl poněkud povýšeně. Přišlo jí, že jeho oči jiskří. Jako opravdu jiskří. Nikdo ho nepředstavil, ale věděla, kdo to je. Brandon Sharp, který ovládal elektřinu.

„Takže, slyšel jsem, co se tu děje a přišel jsem pomoci," usmál se Stark. „Plán je takový, že uděláme dva týmy. Beru si Bannera," zvolal, jakoby si vybíral tým na vybíjenou.

„P-proč?" zeptal se trochu zmateně Bruce.

„Protože je s tebou rozumná řeč a tvůj zelený kámoš umí dělat škody," odpověděl Tony a pak se zadíval na Clinta, ale než stačil něco říct, Adelais ho zarazila.

„Stop," zvedla ruku a Steve se na ni letmo podíval. „Než začnete mluvit, budu mluvit já, ať už se vám to líbí nebo ne. Zaprvé, jestli se budou dělat menší týmy, tak rozhodně ne podle vás. Zadruhé, v Královnině blízkosti můžu být jen já, Wanda a Starkovo brnění. Zatřetí, jestli se Hulk dostane pod Královninu kontrolu, udělá možná víc škod než ti mutanti a poslední poznámka, vy tu ani nemáte být."

Fury se na ni podíval a pak očkem koukl na Starka, který se na ni díval s neutrálním výrazem.

„Měl byste se zbavit zlozvyku shromažďovat zločince," pronesl nakonec Stark směrem k Furymu a založil si paže na hruď.

„Tony," začal Steve s diplomatickým tónem a opřel se lokty o stůl.

„Ty jsi s tím začal," obořil se na Steva Tony a podíval se mu do očí. Adelais moc dobře věděla, na co naráží a moc se jí to nelíbilo. Nejspíš to bylo tím, že Starka vidí poprvé a už teď jí lezl na nervy.

„Má pravdu," ozval se Bruce a nervózně si upravil brýle. „Pokud Královna umí ovládat živé bytosti díky tomu genu, tak je hloupé se s ní pustit do boje a poskytnou jí tak možnost nás ovládat. To by byla katastrofa. Udělat dva týmy není špatný nápad, ale musíme se nad tím víc zamyslet."

„Děkuji," mávla Adelais rukou k Brucovi a kývla. „ V boji budeme potřebovat Iron Mana a Tony Stark zůstane doma, jak má napsané od doktora. Určitě se ty obleky dají ovládat na dálku."

„Takže budu hlídat čarodějku a pomatenou holku z pouště," povzdechl si Stark a prohrábl si vlasy. „Proč nepoužije ty svoje čáry a neudělá obranu proti Královně všem?"

„Není to nic jednoduchého a je to zdlouhavé. Navíc by ji to mohlo vyčerpat," odpověděl Clint a začal si čistit nehty.

Fury se opřel o stůl a sledoval je, jako by v místnosti nebyl.

„Chtěl jsi pomoct, tak teď máš možnost," řekl Steve a postavil se. „Nebo můžeš zůstat doma a odpočívat. Za zlé ti to nikdo mít nebude."

Scott těkal pohledem od jednoho k druhému a vypadal napjatě. Jacquese to naopak sledoval dost znuděně.

„Ts," odsekl Stark a pak pokrčil rameny, „doma zůstanu tak či tak." Vzal si židli a posadil se.

Adelais si v duchu udělala poznámku, aby se pak Steva zeptala, co se to mezi nimi sakra děje. Přišlo jí, že Stark byl na Steva agresivní hned, jak vešel, zatímco Steve se držel dost na uzdě.

Když se situace trochu uklidnila, začali probírat důležité věci a konečně se na chvíli chovali jako dospělí, ale stále ve vzduchu viselo napětí. Adelais začala mít obavy, jak to bude vypadat, až skutečně půjde do tuhého.