Lauren strávila celé odpoledne s Hoganem. Kupodivu to byl dobrý společník a povídali si především o jeho práci šéfa ochranky ve Stark Tower a taky o její budoucnosti. S babičkou to sice probíraly, ale on měl na věc zcela jiný pohled, takže jí nevadilo to probírat znovu. Nebylo tajemství, že by chtěla studovat management a ekonomii. Vůbec by jí nevadilo pracovat někde v kanceláři. Hogan byl jiného názoru a navrhoval jí něco akčnějšího, ale nakonec se shodli na tom, že času na výběr je ještě dost.

Neměla takové predispozice jako Peter, který určitě půjde na MIT stejně jako kdysi Stark. Ani nezdědila jeho génia a byla ráda, že se naučila vyměnit žárovku.

Hogan ji nakonec odvezl domů, ale nešla tam. Místo toho po jeho odjezdu vyrazila k Michaelovi. Babičce to řekne, až bude mít více odvahy a s někým se o tom musela podělit. Naštěstí byl doma, takže po chvíli stála před dveřmi jejich domu a přemáhala se zazvonit. Zavrtěla hlavou, aby si pročistila hlavu a zazvonila. Chvíli se nic nedělo, ale pak byly slyšet spěšné kroky a dveře otevřela Michaelova mladší sestra Dory. Hned jak ji uviděla, nakrčila nosík a obočí.

Dory bylo deset a byla ten typ sestry, která je na starším bratrovi až moc závislá a žárlí na každého, kdo se ho jen dotkne. Bylo to divný, ale Lauren to asi nikdy nepochopí vzhledem k tomu, že je jedináček. Stejně jako všichni z rodiny měla černé vlasy, oči a už teď uměla dobře zastrašovat pohledem. Na svůj věk byla docela velká a ve své třídě tuto výhodu velmi ráda uplatňovala.

„Co tu chceš?" zeptala se Dory a letmo si ji prohlédla.

„Na tohle nemám čas," řekla Lauren narovinu a strčila do dveří. Drobná dívenka zacouvala a vztekle se podívala na Lauren.

„Tohle se nedělá!" vyhrkla hned, ale neodvažovala se Lauren zatarasit cestu. Lauren za sebou zavřela a sundala si boty, než vyrazila ke schodům do patra.

Zaslechla za sebou, jak si Dory odfrkla a rázným krokem odešla pryč. Aspoň, že tak. Tu holku vážně nemusela.

Rodiče naštěstí nebyli doma. Michael psal, že šli na večeři s kolegy z práce, takže se nedalo říct, kdy se vůbec vrátí domů. To bylo taky dobře. Sice to byli hodní lidé, ale občas měli tendenci až moc ukazovat své postavení a bohatství, které Lauren postrádala. Nejspíš se u nich nikdy nezbaví nálepky – chudinka. Jo, když na to přišlo, vážně jí to lezlo na nervy. Když byla malá, tolik jí to nepřišlo a byla ráda, když jí zaplatili zmrzlinu nebo někam pozvali, ale čím byla starší, tím víc jí to lezlo na nervy a všimla si těch jejich pohledů a tónu. Jakoby snad očekávali, že se každou chvíli její život zhroutí.

Zastavila se před dveřmi Michaelova pokoje a zaklepala, než vešla dovnitř. Zarazila se ve dveřích a vší silou se snažila ovládnout svůj výraz.

Michael se otočil a letmo si ji prohlédl. Nastalo trochu trapné ticho, které způsobila absence trika na Michaelově těle. Ne, že by to bylo něco tak hrozného, ale pro Lauren bylo čím dál těžší Michaela vnímat jen jako kamaráda a podobné situace jí v tom vůbec nepomáhaly.

„Ahoj," pozdravil a zavřel notebook, na kterém se koukal na wrestling. Z ramen si stáhl ručník a hodil ho přes opěradlo židle, než se natáhl pro triko na posteli a navlékl si ho.

Lauren napadlo hned několik otázek. Kde vzal ty svaly? A to všechno okolo? Co se asi skrývá...

Rychle vypustila páru a práskla dveřmi. Michael se na ni překvapeně podíval a pozvedl obočí.

„Promiň," vydechla a zahnala předešlé myšlenky někam do temného kouta, „neměla jsem zrovna příjemný den."

„No, poslední dobou máš takových dnů víc. Doufám, že se konečně dozvím proč," řekl a posadil se vedle ní na postel. Vlhké vlasy se mu ještě lepily na čelo a krk.

Lauren se mu podívala vážně do očí a přemýšlela, jak to má podat, ale nakonec se sama se sebou shodla, že nejlepší bude na to přistupovat narovinu. „Stark je můj táta."

Michael sebou cukl a v jeho očích to zajiskřilo. Prohrábl si vlasy a usmál se, jakoby to byla naprostá senzace.

„Ne, vůbec to není super," zastavila ho dřív, než to mohl říct nahlas a on se na ni podíval trochu zmateně.

„Lauren, jestli je tvůj táta Tony Stark, víš, co to znamená? Jsi dcera Iron Mana," pronesl tiše s nadšením a víc se k ní natočil.

„Víš, co to znamená? Pokud se to dozví veřejnost, bude to průser jako vrata," zasyčela a mírně nakrčila obočí. „Média si na nás smlsnou jako kobylky a to ani nemluvím o lidech ve škole. Pokud se to dozví někdo špatný, tak budu na mušce všem těm bláznům, kteří mají se Starkem nevyřízené účty." Michaelovo nadšení náhle opadlo a nad jejími slovy se hluboce zamyslel.

„No jo, na tom něco bude," zamumlal nakonec a znovu se na ni podíval a ten úsměv si nemohl odpustit, „ale furt je to senzace. Co na to říkal?"

„No, nejdřív dělal blbého, ale nakonec se přiznal. Tak trochu neměl jinou možnost a nakonec jsme se dohodli, že si o tom ještě promluvíme," odpověděla a přehodila si vlasy přes rameno.

„A kdo o tom ještě ví?"

„Já, ty a jeho nejlepší přítel," řekla a opravdu věřila, že Michael bude držet jazyk za zuby.

„Takže, co to vlastně znamená? Budeš se stěhovat?" zeptal se nejistě a podíval se jí do očí. Překvapilo ji, že v jeho hlase zaslechla obavy.

„Ne, nic to vlastně neznamená. Ani nevím, co bych od něho měla chtít. Peníze? Na nějaké otcovské hrátky je trochu pozdě. Není mi deset," povzdychla si a opřela se lokty o kolena, aby si mohla položit bradu do dlaní.

„Na otcovské hrátky není nikdy pozdě. Pokud bude možnost, běž a víc se poznejte," řekl a myslel to dobře, ale Lauren z toho nejspíš dělala velké drama a stále si to nedokázala představit.

„Já jen nevím, co od něho čekat," řekla nakonec a odfrkla si. Je možné, že ji opět odkopne a bude dělat mrtvého brouka, i když si někde v koutku duše přála, aby z toho vzešlo něco pozitivního.

„Nemáš hlad?" zeptal se najednou Michael a Lauren zavrtěla hlavou. Něco málo k jídlu měla s Hoganem a neměla ani na nic chuť. „Nechceš tady přespat?" zeptal se a to už Lauren zpozorněla a zvedla k němu pohled.

Když se nad tím více zamyslela a podívala se na čas, nepřišlo jí to jako špatný nápad. Semkla rty a přikývla.

„Ale nemám tu nic na sebe," pronesla a Michael se nad tím jen pousmál.

„Neboj, to je maličkost," postavil se a přešel k notebooku, který znovu zapnul. „Zatím vyber nějaký film a já ti něco seženu," řekl a vyšel z pokoje.

Lauren napsala babičce, že bude přespávat u Michaela a nechala to jen na její představivosti, protože neměla v plánu mobil vzít do ruky, dokud se ráno neprobere. Přistoupila k notebooku a cestou si sundala tašku, kterou položila pod stůl. Vůbec neměla tušení, na co by se chtěla dívat, ale nakonec vybrala Den poté.

Michael jí přinesl oblečení jeho mámy, která byla sice vyšší, ale postavu měla štíhlou, takže to nebylo tak hrozné.

„Půjdu se ještě umýt," řekla a šla do koupelny v patře. Byla trochu nervózní, protože tu neměla svoje mastičky, ale nejednou to její kůže přežila. Rychle se umyla, oblékla a vrátila se do pokoje. Několikrát si v hlavě zopakovala slovo kamarád a pak své oblečení hodila na tašku pod stolem, než si vlezla k Michaelovi do postele, který si vzal notebook na klín a pustili si film.

Bylo to zvláštní. Nevěděla, jestli jí tak hlasitě buší srdce nebo jemu a z filmu vnímala tak polovinu.

Slovo kamarád moc nefungovalo, ale naštěstí byla unavená a tak za půlkou filmu usnula.

***

Adelais seděla vedle Steva a upřímně se velmi bavila. I když se snažil udržet neutrální výraz, stejně sebou cukal, když mu namočeným hadříkem čistila tvář. Snažila se být jemná, ale taky to chtěla mít rychle za sebou, a tak musela občas přitlačit. Nebyla to zrovna aktivita, která by ji lákala, vzhledem k té sražené a zasychající krvi, jejíž pach ji dráždil v nose.

„Vydrž," napomenula ho, když se trochu stáhl, a tak si přitáhla jeho zraněnou tvář zpátky. Netvářil se vůbec nadšeně, ale nic jiného mu ani nezbývalo. „Musím to vyčistit. Bůhví, v čem měla ta stvůra drápy." Sice nebyla žádný znalec, ale nějaké ty základy zvládala a moc dobře věděla, co se stane, když se mu rána zanítí.

„Fajn," odhodila zkrvavený hadr na zem a pak vzala dezinfekci, do které namočila sterilní čtverec. „Možná to bude štípat, tak se na to připrav." Nečekala na odpověď a přiložila čtverec na ránu. Steve zatnul čelist a napjal se.

Ránu si ještě jednou prohlédla. Naštěstí to byl čistý řez, ale táhl se mu skoro přes celou tvář. Adelais se otočila k lékárničce a vytáhla balení s náplasťovými stehy. Sice viděla Puri šít normální stehy, ale tohle je přeci jen jednodušší a bude to mít jen provizorně.

„Nejsem žádný profesionál, ale mělo by to prozatím stačit," řekla a než otevřela balení, použila ho jako vějíř a ovívala mu tvář, aby dezinfekce kolem rány zaschla. Pak Steva chytila za bradu a natočila si ho, jak potřebovala. Začala mu okraje rány stahovat k sobě a ve výsledku to nevypadalo vůbec špatně.

„Hotovo," kývla a lehce naklonila hlavu na stranu, když si prohlížela své dílo. Štěstí, že byl hladce oholený, jinak by mu to nedrželo.

„Oni ti to pak ošetří líp," mávla nad tím rukou a postavila se. Steve zvedl ruku, ale zastavil se uprostřed pohybu. Podíval se na Adelais, která mezitím došla ke Clintovi.

„Přišla zpráva od Furyho," oznámil zrovna v té chvíli a Adelais se mu podívala přes rameno. „Ve zkratce zatkli pár lidí a teď je vyslýchají. Helicarrier je na vodě a Fury šel do Triskelionu, kde se s ním máme sejít."

„Triskelion?" zeptala se Adelais a mírně pozvedla obočí.

„To je základna S.H.I.E.L.D.u," odpověděl Sam, který vzdal hlídkování a postavil se ke Clintovi z druhé strany a založil si paže na hruď. Okřídlený jetpack si cestou sundal a položil si jej ke stěně.

„Posílají desítky agentů a věci se očividně daly do pohybu," pokračoval Clint, který si začal prohlížet nejnovější hlášení. „Teď začíná hra o čas."

Adelais věděla, že pokud Saltykova s Evelyn najdou dřív, než se zcela vyvine, jejich výhoda bude stále malá.

„I kdyby je našli, nic se nezmění," řekla Adelais a na chvíli se zadívala na obrazovku, kde skákaly záznamy až moc rychle, takže z nich stejně nic nepochytila. „Pochybuji, že by měli vůbec šanci se ke královně přiblížit. Zemřou."

„Nepodceňuješ nás trochu?" zeptal se Steve, který začal uklízet lékárnu.

„To ne, ale nedávám jim zrovna největší šance," odpověděla, aniž by se na něho podívala a pokrčila rameny. „Teď jsme kvůli těm mutantům museli podpálit barák." A ten barák skutečně stále hořel, ale už se neozývaly žádné skřeky, takže snad byli všichni uvnitř mrtví.

Z dálky se ozvalo slabé hučení a Clint nastartoval quinjet. „Už jsou tu posily," oznámil a pro ně to znamenalo jediné – zmizet.

„Není už trochu pozdě na schůzku s Furym?" nadhodila Adelais po chvilce ticha a sedla si do křesla vedle Clinta.

„Nikdy není pozdě na schůzku s Furym," odpověděl pobaveně Clint.

„Pozdě ani brzy," vložil se do rozhovoru Sam a podíval se na Adelais, „Je schopný tě přepadnout kdekoliv a kdykoliv."

„No, to je dobré vědět," přikývla a mírně znechuceně zkřivila rty, když si to představila. Fury se smrtelně vážným pohledem čeká schovaný ve stínech. To mu je docela podobné.

Otočila se a prohrábla si vlasy. Chtěla si jít sednout na svou trestnou lavici, ale cestu jí zatarasil Steve.

„A ty jsi v pohodě?" zeptal se a opravdu vypadal, že si dělá starosti.

„Jo, jsem celá," přikývla s bezstarostným úšklebkem a podívala se mu krátce do očí, než ho obešla a posadila se. Musela se připravit na setkání s Furym a určitě tam nebude sám. Největší obavy měla ze chvíle, kdy se Bucky a Nataša probudí. Sice jim to nepřála, ale chtěla, aby pod sedativy byli co nejdéle.