Steve si prohlížel krvavou šmouhu před dveřmi, která jasně značila, že ať už to bylo cokoliv, bylo to vtaženo dovnitř. Problém byl v tom, že dosud žádnou krev neviděli a šmouha jasně začínala až před dveřmi.

„Já tam nejdu," zasyčela Adelais a natiskla se na Steva ještě víc. Aby byl Steve upřímný, jemu se tam taky nechtělo. Ten pach mu lehce připomínal masnu a k tomu ten příšerný vzduch, ale měli misi.

„Podívám se tam. Ty tu klidně zůstaň," řekl tiše a pomalu se rozešel i přes její tiché protesty.

Adelais si opět vzala baterku a začala s ní svítit všude kolem sebe, aby našla další krev, ale nic nenašla. Vrátila se pohledem ke Stevovi, který už došel ke dveřím. Měla chuť ho chytit a prostě ho odnést, ale nevěřila, že by jí to prošlo.

Steve si prohlédl dveře a všiml si krve na klice i na dveřích. Možná to byl zraněný člověk, bezdomovec. Je možné, že tu je i jiný vchod.

Připravil si štít a zabral za kliku. Dveře zavrzaly a otevřely se. Steve se snažil udržet v klidu. Nemusel mít ani smysly jako Adelais, aby cítil ten svíravý pocit nebezpečí. Zasvítil baterkou dovnitř a napjal se, když se světlo zastavilo na roztrhaném těle. Nebyl to člověk, ale pes. Německý ovčák, ze kterého zbyly chuchvalce srsti, masa a hlava, která se válela kousek dál od zbytku těla.

Steve polkl a pak zavřel dveře. Toho psa muselo něco roztrhat. Dnes. Možná chvíli předtím, než přiletěli. Pomalu odstoupil od dveří stále se štítem před sebou a pak sebou cukl, když se ozvalo zaklepání.

Adelais vyjekla a hned ji měl nalepenou u svého boku. Krátce se na ni podíval, ale na dobírání bude čas později. Sice ho překvapovalo, že ta žena má i tuhle stránku osobnosti, ale upřímně se jí nedivil.

Zaklepání se ozvalo znovu. Vždy jen třikrát rychle za sebou. Steve cítil, jak mu buší srdce a letmo pohlédl na Adelais, která na dveře mířila pistolí. Ruka se jí lehce třásla a Steve ji jemně chytil za zápěstí. Zvedla k němu pohled a nakrčila obočí. Přestala se tolik třást, ale odmítala zbraň sklonit k zemi.

Opět zaznělo zaklepání, po kterém následovalo skřípání. Adelais zatajila dech a její oči nabraly zelenou barvu a zorničky se rychle roztáhly. Že ji to nenapadlo dřív, ale tuhle reakci nevyvolala tma, ale obranný reflex, jelikož její smysly byly napnuté k prasknutí a šestý smysl doslova křičel, že je nebezpečí nablízku.

Proč tu vlastně stále stojí? Touhle dobou by už za normálních okolností seděla ve quinjetu.

Ťukání ustálo. Adelais toho využila a chytila Steva za ruku. Prudce ho otočila a vyrazila k odchodu, ale než stačila udělat krok, zastavila se a z hrdla se jí vydralo vyjeknutí, do kterého se ke konci připletlo zavrčení.

Steve byl před ní dřív, než si toho vůbec všimla. Drápy sklouzly po hladkém povrchu štítu a následovalo pronikavé vřeštění.

Před Stevem stál mutant, který spíš vypadal jako marný pokus vědců z hororu. Humanoidní postava s dlouhými končetinami potažená tenkou bílou kůží. Doslova kost a kůže s čelistmi, které připomínaly hlubinné dravé ryby a oči postrádající víčka, potažené šedým zákalem. Nejhorší na tom bylo, že ať už to byl kdokoliv, měl na sobě stále zbytky oblečení.

Steve na nic nečekal a udeřil stvůru štítem do hrudi. Mutant se stáhl do tmy a padl na všechny čtyři. Pohyboval se jako bizarní pavouk. Roztěkané rychlé pohyby nepřipomínaly nic známého a Stevovi chvíli trvalo, než vůbec zpracoval, na co se vlastně dívá.

Dveře se rozevřely a za nimi stál další mutant, který měl dokonce ještě pár vlasů na hlavě. Nechal dveře rozevřít dokořán a pak po čtyřech vylezl následován dalším.

Adelais namířila zbraň a bez přemýšlení vystřelila. Výstřely mutanty okamžitě vyprovokovaly a i přes to, že je Adelais zasáhla, se pohybovali jakoby nic.

„Co se děje?" ozval se Sam v komunikátoru a Adelais by mu velmi ráda odpověděla, ale musela rychle uskočit stranou, aby jí drápy nerozcápaly břicho. Baterka skončila na zemi, ale to ji momentálně nijak netrápilo. Strach polevil a místo něho přišla vlna adrenalinu. Snažila se držet kontrolu a opět vystřelila. Kulka prostřelila mutantovi rameno, ale on se nad tím ani nepozastavil.

Na pořádný boj tu bylo málo místo a nerada by kulkou zasáhla špatný cíl, nebo rozbila ty lahvičky s chemikáliemi. I když to by nemusel být úplně špatný nápad.

„Jsou tu mutanti, pokud se tomu tak dá říct," odpověděl Steve poté, co udeřil mutanta štítem a poslal ho o pár metrů dál. V tu chvíli se na něho vrhl druhý mutant. Steve nastavil štít, aby se ochránil. Monstrum narazilo do štítu a dlouhou končetinou sekl po jeho hlavě. Drápy druhé paže zaskřípaly o štít a Steve musel vynaložit více síly, aby od sebe zrůdu odstrčil. Levou tvář mu zdobil dlouhý šrám, ze kterého tekla krev proudem.

„Cože?! Kolik?" vyhrkl Sam.

Ozvalo se další vřeštění a Adelais došlo, že jich tu nebude jen pár. Rychle proklouzla kolem mutantovy paže a chytila Steva za předloktí.

„Na to nemáme čas!" zavrčela Adelais a strčila Steva ke dveřím na schodiště. Chytila vitrínu a zatnula zuby, když zabrala, aby ji převrhla. Jak očekávala, Steve se vrátil a odrazil mutanta, který po ní skočil a málem ztratil pevnou půdu pod nohama. Vitrína se začala nebezpečně naklánět a Adelais ji pustila.

„Steve, běž!" zavelela a sama se otočila k útěku, když vitrína přešla do volného pádu. Nesnažila se ani pořádně mířit a začala střílet, aby mutanty udržela co nejdál od nich.

Steve štítem poslal k zemi mutanta, který mu zaútočil na bok a pak využil situace k útěku. Mutanti se doslova začali hemžit a Adelais se tím pohledem vážně nechtěla kochat. Začala rychle couvat a poslední kulky ze zásobníku vystřílela směrem k zemi, po které se rozlévaly tekutiny z rozbitých baněk. Dvě kulky zasáhly shozenou vitrínu a od kovového povrchu odlétly jiskry.

Chemikálie se vznítily a plameny vyšlehly skoro až ke stropu. Na krátkou chvíli zaplnily místnost a mutanti se rychle stáhli před žárem. Tři mutanty pohltily plameny a místnost naplnilo vřeštění. Steve se přikrčil a chytil Adelais za předloktí, aby ji stáhl z místnosti do chodby.

Adelais by to brala jako vítězství, ale to si nechala až na okamžik, kdy budou sedět ve quinjetu tak deset metrů nad zemí. Teď to pro ni bylo malé vítězství, že se dostali na schodiště a oba se rozeběhli nahoru a za zády se jim ozývalo tříštění skla a další vzteklý křik mutantů.

„Budu potřebovat lukostřelce," rozkázala Adalais a plán měla chaoticky poskládaný ze střípků toho, co po cestě viděla a co ji zrovna napadlo.

Doběhli na konec schodiště a Steve rychle otevřel dveře. Hned, jak za nimi byla i Adelais, je zabouchl a opřel se do nich plnou silou, protože chvíli na to do nich silně vrazil vzteklý mutant. Steve se odhodlaně zadíval na Adelais, která pochopila a přikývla.

Do haly vběhl Sam a vypadal dost zmateně. Docela ráda by nechala do haly vběhnout ty mutanty, aby je viděl na vlastní oči, ale to by je mohlo stát život.

„Běž pomoct Stevovi," ukázala směr a Sam se na ni zamračil, ale nakonec udělal, co řekla. Nejspíš to bylo tím, že nechávala volný průběh své mutaci, takže její slova bral jako rozkaz, který se nedá neuposlechnout. Možná by se mohla pokusit ovládnout ty mutanty, ale bylo jich hodně a nevěděla, jestli to na ně bude působit. V tom si vážně nevěřila.

Prohrábla si vlasy a zastrčila zbraň zpět do pouzdra. Rozhlédla se kolem, ale nikde neviděla nic, co by jí poradilo, jak dál. Napadlo ji, že by je nalákali a pak je odpálili za pomocí těch barelů. Mohli by utéct těmi velkými dveřmi, ale momentálně neměli čas na jejich otvírání. Budou je muset nalákat do vrátnice.

„Jasný," zamumlala si pro sebe. Vrátila se do haly a zadívala se na kanistry, které na ni poslušně čekaly a začala je přenášet ke dveřím do vrátnice.

„Uhm, ty... pilote?" vyhrkla, když položila další kanystr na své místo.

„Clint," ozvalo se v komunikátoru.

„Nechám otevřené dveře a budou tady kanystry, které budeš muset zasáhnout," oznámila mu to jako hotovou věc. „A připrav quinjet. Možná se něco dostane ven. Bylo by nejlepší celou tu budovu vyhodit do povětří, ale bez nás."

„Co Steve?" zeptal se Clint.

„Dělej... co říká. Já tu držím dve-ře," oznámil Steve a v jeho hlase byla slyšet námaha. Adelais přenesla poslední kanystr a ještě jednou se na chvíli zamyslela, ale vůbec nic jiného ji nenapadalo. Rozeběhla se ke dveřím na schodiště a odstrčila Sama stranou, aby zaujala jeho místo.

„Ty, vypadni ven a buď někde poblíž," rozkázala a Sam to opět vzal jako samozřejmost. Steve se na ni podíval a zatnul čelisti, když dveřmi otřásla další rána. Udržet je nebyl problém, ale ty dveře se začaly prohýbat a panty ten nápor dlouho nevydrží.

„Co máš sakra v plánu?" zeptal se a Adelais si odfoukla pramen vlasů z tváře.

„Poběžíme jako o život," odpověděla prostě a podívala se mu do očí s mírným úsměvem. „Umíš běhat?"

Steve neznatelně přikývl a stále se jí díval do očí.

„Já vím. Tohle na veřejnosti jen tak nezakryju," poukázala na své oči a to ještě nezmínila chitin.

„Mě se líbí," zamumlal a pak se zapřel, když přišel další náraz a dveře se vyrvaly z pantů. Tohle už nezachrání.

„Fajn, tak běžíme!" chytila ho za rukáv a zatáhla. Oba dva se rozeběhli a Adelais mu zprvu stačila, ale ne na dlouho. Možná byla silná, ale to se nedalo říct o rychlosti.

Jeden z mutantů rozrazil dveře, které odletěly stranou, zavřískal a rozeběhl se za nimi stejně jako další mutanti, kteří se nahrnuli do haly.

Adelais začala zaostávat, i když se stále držela Steva. Hned, jak si toho všiml, si ji k sobě přitáhl a chytil ji kolem pasu, aby si ji následně přehodil přes rameno.

„Hej!" vyprskla jako vzteklá kočka a upustila zbraň, čehož hned zalitovala, ale reflexy jsou reflexy.

„Jsi pomalá," vyhekl a vběhl do vrátnice.

„Clinte, střílej hned, jak uznáš za vhodné," řekla a na okamžik se nad tím zamyslela. Výbuch. Nic jiného její hlava nedokázala vyprodukovat. Pokud nebudou mít dostatečný náskok, ten výbuch je zasáhne.

Hned, jak vyběhli ven, se Adelais zapřela o jeho rameno a zadívala se ke vchodu. Oči mutantů v záři reflektoru doslova zářily. Začali se hrnout přesně tam, kam chtěla, ale ona se Stevem nebyli tam, kde by měli být.

Zaslechla vřeštění a následně zasvištění šípu, který proletěl těsně kolem nich.

Steve se zastavil a než si to Adelais uvědomila, stála na zemi. Klekl si, čímž ji stáhl k zemi a oba zakryl štítem. Výbuch byl mnohem větší, než si Adelais představovala. Ani nevěděla, co je v těch kanystrech. Okolí na chvíli ozářily plameny a žár ohřál vzduch.

Když ohnivé peklo zmírnilo, Adelais se odvážila pohnout. Zvedla pohled a hned jí došlo, že je schoulená do klubíčka v měkkém náručí. Zatajila dech a v další chvíli se Steve válel na zemi poté, co ho od sebe prudce odstrčila. Podíval se na ni skoro až uraženě a tvář měl celou od krve, která mu stékala i po krku.

„Tak," začala, ale následně se ozvala střelba. Pár mutantů se dostalo přes plameny, ale daleko se nedostali. „Takže, jdeme?"

Steve se na ni zamračil a promnul si hruď, do které ho udeřila asi až moc velkou silou. Pomalu se dostal na nohy a podal jí ruku, aby jí pomohl se zvednout ze země.

„Asi ano," přikývl a zadíval se na plameny. Letmo si prohlédl štít a pak se naposledy podíval na Adelais, která se sledovala budovu a hledala jakýkoliv pohyb. Přes hukot ohně zaslechla ještě další skřeky, ze kterých jí přeběhl mráz po zádech.

„Zavolal jsem posily. Zajistí to tady a podívají se, jestli tam nebude něco užitečné. Pokud něco zbude," ozval se Clint a Sam přistál vedle nich.

„Co to sakra bylo?!" vyhrkl a v rukou držel své dvě pistole. Pokaždé, když se ozval skřek, zvedl paže a namířil hlavně do plamenů.

„Nějaký pokus," odpověděla Adelais trochu nepřítomně, „který se nepovedl." Oba se na sebe podávali a Adelais Samovi věnovala mírný úsměv.

„Hlídej," ukázala na Sama a pak se podívala na Steva, „já se postarám tady o Kapitána."

Steve se nejistě obrátil k budově, než se podíval na Sama. Sam si ukázal na tvář a Steve nechápavě pozvedl obočí, než si rozpomněl a zvedl ruku k poraněné tváři.

„Kdyby se cokoliv dělo, dej vědět," řekl Steve, než se vydal za Adelais, která už byla na půl cesty do quinjetu. Ona se o něho postará? Už teď se mu to nelíbilo.