Lauren následovala Hogana chodbou v nemocnici a z nervozity si mnula lem svetříku. Měla pocit, že ji neustále šimrají vlasy na tváři, i když se už několikrát přesvědčila, že tomu tak není.

Mířili k pokoji, kde byl Tony a stále měla pocit, že to nebyl dobrý nápad. Její pohled zaujala žena, která šla proti nim a její chůze jasně říkala, že by se jí člověk měl klidit z cesty. Černé vlasy se jí na světle zeleně leskly a ze zelených očí jí vyzařoval jen chlad. Na sobě měla černý kostýmek, přes který si přehodila bílý lékařský plášť. Následovali ji dva muži, ze kterých vycházel podobný chlad.

Jejich pohledy se na okamžik setkaly a kupodivu se na ni žena usmála. Lauren přejel mráz po zádech, ale nijak to dál neřešila a šla dál, aniž by se za ženou otočila. Nejspíš nějaká ambiciózní lékařka.

„Co když se probere, když tam budu?" zeptala se náhle a Hogan se na ni usmál.

„Tak si s ním popovídáš," odpověděl prostě a poplácal ji po zádech. Lauren to nijak neuklidnilo a zavrtěla lehce hlavou.

Pokoj hlídali dva muži a hned, jak uviděli Hogana, se trochu uvolnili a poodstoupili ode dveří.

„Je sám?" zeptal se Hogan a oba muži přikývli.

Lauren si připadala opravdu nepatřičně a byla z toho ještě víc nervózní. Určitě má zase všude červené skvrny. Hogan otevřel dveře a vešel dovnitř a Lauren po krátkém zaváhání šla za ním.

Pokoj byl sterilně bílý a žaluzie zatažené. Tony ležel na lůžku pečlivě přikryt a na jedné straně lůžka měl infuze a za hlavou monitor. Všude hadičky a kabely, ale to nejhorší bylo pryč. Už měla strach, že mu bude trčet z úst hadice a ještě hučet ventilátor. Naštěstí nic z toho.

Ležel tam tak klidně a vlasy měl učesané a dokonce byl i oholený tak jako vždycky. Lauren se otočila a zadívala se na prosklenou stěnu, za kterou seděla sestra a dívala se na ně dost zvědavě, ale hned, jak zachytila Laurin pohled, se zadívala velmi zaujatě do papírů na stole.

„Uhm, tohle je takové zvláštní," řekla a zadívala se zpět na Tonyho, který tiše oddechoval. Hogan se postavil k oknu a prsty roztáhl žaluzie a zadíval se ven. Lauren přistoupila k lůžku a chvíli bojovala s nenávistí a lítostí. Na hrudi měl zvláštní přístroj a polil ji chlad. Co to sakra je?

Hogan nejspíš zahlédl její reakci. Přistoupil k lůžku z druhé strany a podíval se na ni.

„To ho drží při životě," poukázal na tu modře zářící věc, „Generátor."

„Jasně," přikývla a její pohled mluvil za vše. Vůbec nevěděla, o čem mluví. Možná byla dcerou technického génia, ale vůbec netušila, co to je, natož jak ho to může držet při životě. Zavrtěla hlavou a nechala to plavat. To je věc Starka.

„Není to tajné?" zeptala se najednou a Hogan přikývl, ale očividně si z toho hlavu nedělal.

„Ty budeš taky tajemství. Kdyby se o tobě někdo dozvěděl, byla bys terč. V tomhle měla tvoje mamka pravdu," řekl a položil ruku Tonymu na předloktí.

Lauren se nad jeho slovy zamyslela a musela uznat, že je to pravda. Tohle věděla od začátku. Možná by na ně neměla být tak naštvaná, protože mamka ji chtěla jenom ochránit a Tony ji v tom jen vyhověl. Nedělala si však iluze, že by ho to nějak mrzelo. Děcko na krku... to by nemohl chodit na ty své párty a měnit ženy jako ponožky.

Cítila, jak jí v ruce cuká a nakonec to nutkání vyhrálo a tak Tonyho chytila za ruku. Ostře se nadechla, když se jí sevřela hruď a začalo pálit v krku, ale přemohla se.

„Vy se nebojíte, že vás někdo unese, protože pracujete pro Starka?" zeptala se a podívala se na něho s neutrálním výrazem.

„Ne," odpověděl hned a usmál se. Lauren se bála. Nevěděla by, co dělat, a bůhví, co by ji udělali. Proto uznala, že udělat z ní tajemství, bude dobrý nápad.

Stejně si to s ním ještě vyřídí.

***

„Proč pláčeš?" zeptal se William a sedl si vedle Adelais, která z nějakého neznámého důvodu seděla v řece. Voda ji studila a klepala se zimou, ale neměla vůli se zvednou a jít někam jinam. Opřela se o něho a snažila se zahřát, ale nic necítila.

„Je mi zima a jsem tu sama," řekla slabým hlasem a zvedla k němu pohled. Bylo hezké ho zase vidět, i když to byl jen sen.

„Tak se postav a běž. Když tu budeš takhle sedět, jak uzlík neštěstí, tak ti bude zima a budeš sama navěky," řekl klidným hlasem a pohladil ji po vlasech.

„Já vím, ale nevím, kam jít a nic jiného neznám. V téhle řece jsem byla vždycky," odpověděla a rukou zajela do chladné vody. Štípalo to, ale už byla zvyklá.

„Hm, to je těžké. Když si člověk zvykne a nemá chuť se změnit. Ne vždycky je nejlepší si vybrat nejpohodlnější cestu. Člověk musí bojovat a ty jsi bojovnice," objal ji a usmál se. Adelais se mu podívala do očí a pak se rozhlédla kolem.

„Půjdu," řekla tiše a začala se pomalu zvedat. „Půjdu někam, kde to bude lepší. Přesně jak jsi řekl, tati." Adelais se na něho podívala a usmála se. Pomohla mu se postavit a společně vystoupili z řeky. Tatínek ji pak pustil a povzbudivě se jí podíval do očí, když si ji natočil směrem k sobě.

„Já s tebou jít nemůžu," odhrnul jí pramínek vlasů z čela a pak jí položil dlaně na tváře, „ale ty běž a nedělej si starosti."

Adelais přikývla a hned jak ji pustil, vyrazila na cestu.

***

Puri neměla dost sil a tak udělala rychlé kázání a připravila si léky na resuscitaci, kdyby to nešlo tak úplně podle plánu. No, kdyby to nešlo podle plánu, tak by ani léky nepomohly. Adelais ležela na zemi a nemohli si nevšimnout, jak se jí na předloktích tvoří světle zelený chitin.

Připojil se k nim i Clint, který ji na zápěstí připnul magnetické náramky, které jí ruce pevně připoutaly k podlaze quinjetu.

Puri pečlivě poslouchala a pak rychle ustoupila a přikývla, „Nedýchá. Odpočítávám."

Bucky seděl za její hlavou a držel jí na ústech ambuvak tak, aby měla lehce zakloněnou hlavu. Doktorka mu řekla, jak to má správně držet a musel uznat, že za války to vypadalo úplně jinak. Steve se uvolil, protože bude provádět masáž srdce.

„... tři, dva, jedna a teď," řekla Puri a začali. Jedině Puri na ně dohlížela celá sklíčená a Bucky se taky netvářil moc nadšeně, ale teď byl maximálně soustředěn. V pravidelných intervalech se střídali a Puri Adelais kontrolovala puls. Podala jí adrenalin a ulevilo se jí, když zachytila puls. Steve zastavil hned, jak sebou cukla a Bucky zvědavě sledoval její tvář.

„Dýchá," zamumlal Clint, který si ji prohlédl tím svým flegmatickým výrazem.

„Jo, dýchá," přikývla a zahodila stříkačku. Její svědomí se zachvělo a doufala, že to bude fungovat, protože chtěla mít nějaký pádný důvod, proč jí zastavili oběh.

„Tak ji vrátíme zpět," řekla Puri s úlevou a zvedla se.

Adelais otevřela oči a upřeně se podívala na Buckyho, který se nad ní stále nakláněl a sledoval ji. Vzepjala se a vyšvihla nohama, aby ho kolenem udeřila do hlavy a následně ho druhým kopancem skopla na stranu. Steve ji hned chytil, ale teď zvedla trup a udeřila ho hlavou. Vytrhla ruku s magnetem na zápěstí a chytila ho pod krkem. Zaryla mu nehty do kůže, ale pak ho pustila, když jí na hlavu zamířil Clint s nataženým lukem.

„Člověk ti zachraňuje krk a tohle je vděk," zamumlal si pro sebe a k jeho překvapení se Adelais usmála a vytrhla druhou ruku od podlahy.

Clint bez váhání vystřelil, ale Adelais šíp ignorovala. Ani nezvedla pohled k hrozbě. Chitin se jí vytvořil na místě, kam hrot mířil a ten se neškodně odrazil.

Puri vyjekla a rychle se stáhla do rohu. Sjela po stěně na zadek a zůstala sedět ve stínu.

Adelais se zvedla na nohy a vyrazila k Buckymu, který se zvedl ze země. Tekla mu krev z nosu a tak mu určitě nebude vadit, když jí bude trochu víc. Pravdou bylo, že vůbec netušila, co dělá, ale něco v ní na ten okamžik převzalo otěže nad jejím tělem i myslí a rozhodlo se bojovat. Přišlo jí to jako pud, který se snažil zbavit se nebezpečí. Věděla, že pro ni neznamenají nebezpečí, ale nemohla proti tomu nic udělat, i když se snažila. To monstrum v ní se rozhodlo jednat dle svého a nebralo ohledy.

Vyskočila a ve chvíli, kdy se otočil, ho kopla přímo na solar a Buckymu se podlomila kolena. Než stačil spadnout, tak ho chytila pod krkem a hodila ho ke zdi, aby se svalil tam a nepřekážel. Lapal po dechu a držel se za místo, kam ho kopla.

Hned, jak se otočila, se musela vyhnout Stevově pěsti. Nemohla si dovolit se jeho ranám vyhýbat věčně a v jednu chvíli, kdy přišla dobrá příležitost, ho chytila za zápěstí. Poté, co se ji pokusil udeřit volnou pěstí, mu vší silou vrazila tu svou zespod do ramene.

Cítila z něho tu nenávist. Podívala se mu do chladně modrých očí a vykloubenou paži mu zkroutila za záda, než ho od sebe odstrčila a podívala se na Clinta.

Z hrdla se jí vydralo zavrčení, které ji samotnou překvapilo a stále se bránila tomu pudu je všechny vyřadit. Clint na ni mířil šípem a přeměřoval si ji. Vystřelil a ona šíp odrazila máchnutím paže. Vystřelila proti němu neuvěřitelnou rychlostí a Clint hned zasadil další šíp a vystřelil. Minul a rychle mezi ně nastavil luk jako štít.

Nemohla ani mluvit. Nešlo to a to ji hrozně štvalo. Chytila luk a vší silou tlačila k němu, aby ho přirazila ke stěně. V tu chvíli ji něco bodlo do boku. S vrčením se prudce pootočila a její pohled se střetl s ledovým pohledem Steva.

Pustila Clintův luk a ohnala se po blonďatém muži ostrými nehty. Vytrhl jí šíp z těla a znovu s ním zaútočil. Adelais ho oběma rukama chytila za předloktí a bojovala s jeho silou. Vykloubenou paži tiskl k tělu a zdravou tlačil proti jejímu odporu.

Zasyčela na něho a ruku strhla stranou. Steve šíp pustil a chytila ho protetická paže, která jí šíp vrazila pod klíční kost.

Adelais pustila Steva a vytrhla šíp. Bucky ji chytil pod krkem a prudce s ní mrštil o podlahu. Vykřikla a natáhla paže, ale na jeho krk nedosáhla. Sedl si na ni obkročmo a škrtil ji. Protetickou paží jí chytil jednu ruku, kterou se mu snažila dosáhnout na krk. Musel snést pár škrábanců.

„Dost!" zachrčela a lapala po dechu. Kroutila se pod ním a snažila se z jeho ocelového sevření vymanit, ale bylo to zbytečný. Dívala se na jeho tvář a najednou se jí do těla vracela její vlastní vůle. Bylo to jakoby se jí do těla vrátilo teplo. Tuhle tvář už viděla. Dívala se na ni ve snu, když viděla, co provedla kdysi dávno. Chladná odhodlanost z ní vymačkat poslední kousek života.

Adelais se začalo smrákat před očima a přestala se bránit. Zadívala se mu do očí a viděla v nich pochyby. I jeho stisk nebyl tak pevný a tak se mohla aspoň trochu nadechnout.

„Pusť... nebo... tě kopnu do... ty víš." Hned jak ji pustil, zhluboka se nadechla a rozkašlala se. Bucky z ní slezl a sedl si na zem vedle ní. Ledabyle si promnul bolavé místo po jejím kopanci a sám zrychleně oddechoval.

Cukla sebou, když se ozvala rána a náramek se opět přilepil k zemi. Zamračila se a náramek si sundala stejně jako druhý. Odhodila je stranou a chvíli zůstala ležet na boku, než si lehla na záda a zadívala se na Clinta, který na ni mířil dalším šípem.

„Pardon," zamumlala a podívala se mu do očí. Horší bylo čelit pohledu Steva, který se držel za vykloubené rameno. Posadila se a hned k ní přiběhla Puri, což byla jediná obrana proti nasrané hoře svalů.

„Co to sakra bylo!? Panebože!" Puri mluvila ještě víc vysokým hlasem než normálně a hned ji začala kontrolovat a svítit baterkou do očí. Adelais se nespokojeně ušklíbla a pak mávla rukou, aby odehnala otravnou baterku.

„Nic, jen... to bylo divné," zamračila se a na chvíli se zadívala na podlahu. Bucky si ji zvědavě prohlížel a hned ji napadlo, co si asi myslí. Zvedla ruku a zadívala se na chitin, který ji pokrýval kůži. Nebo to měla místo kůže? Zamračila se a semkla rty.

„Spíš něco. Něco, co se rozhodlo vzít věci do svých pařátů," zavrčela a postavila se na nohy. Letmo se podívala na rány po šípu a ani ji to nebolelo, ale krk ji pálil a bolel jako čert. Clint uvolnil tětivu a sklonil luk. Šíp vrátil zpět do toulce a stále Adelais sledoval dost nedůvěřivým pohledem, ale nakonec se vrátil na post pilota.

„No, to byla taková malá ukázka toho, co vás možná čeká," poplácala Buckyho na rameni, když kolem procházela a na Steva se raději ani nepodívala. Posadila se na lůžko a sundala si halenku. Z ran jí tekla krev, ale to ji vůbec nezajímalo. Zelený chitin neměla jen na předloktí, ale i na ramenou, dekoltu a bocích, od hřebenu pánevní kosti dolů... kdoví kam. To teď zkoumat nehodlala.

Do nosu se jí dostala nějaká zvláštní sladká vůně a zvedla hlavu, aby našla zdroj. Vonělo to tak zvláštně... a pak další pachy. Podívala se na Puri, která si připravovala šití a byla roztěkaná jako králík. Strach, obavy...

Podívala se na Steva, který seděl a díval se na ni s blesky v očích. Hněv...

Pak se podívala na Buckyho, který měl stále ruku na pohmožděném místě a zachytila jeho pohled. Velká dávka testosteronu...

Semkla rty a bránila se výbuchu smíchu. No jo, to jí taky mohlo napadnout. Sportovní podprsenka byla velmi atraktivní. Chytla halenku a zakryla si hruď. Nevinně se uculila a pak sklopila pohled, ale ta vůně jí neustále šimrala v nose a začalo to být vlezlé, protože se jí to líbilo.

„Uhm, jestli budete chtít, tak Vám to rameno zase... nahodím. Umím to," zašvitořila Puri směrem ke Stevovi a ten se na ni podíval nejdřív s tím rozhněvaným pohledem, ale přeci jen jí věnoval jeden vlídnější a přikývl.

„Děkuji," řekl a Puri přikývla, ale nechala ho čekat, protože nejdřív ošetřila Adelais. Její pohled se na chvíli zastavil na krku, na kterém se musela vybarvovat modřina, ale nic neřekla a rychle dezinfikovala a zašívala rány.

Tohle ještě bude zajímavá cesta... První poznatek byl jasný. Zmutovala, ale ne úplně. Otázkou bylo, jak moc zmutovala a čeho všeho je vlastně schopná.