Adelais stála ve tmě a držela v drobných ručkách panenku s dlouhými černými copánky. Neměla strach, protože věděla, že tu není sama. Nedůvěřivě sledovala chlapce naproti sobě, který seděl na zemi a hrál si s vojáčky.

„Nechceš si hrát se mnou?" zeptal se a zvedl pohled k ní. Adelais přimhouřila oči a našpulila rty, ale nakonec k němu přistoupila blíž. Dřepla si a položila panenku k vojákům.

„Vojáci mají za úkol chránit, takže budou chránit mojí panenku," řekla, jakoby to byla samozřejmost. Chlapec nijak nenamítal a tak se spokojeně usmála a společně si hráli obklopeni tmou.

,,To je divný...," zamumlala Adelais, když sledovala své malé Já a zamračila se, ,,proč jsi tu?"

,,Co já vím? Je to tvoje hlava," řekl Bucky a pokrčil rameny. Adelais lehce pootevřela rty a pak nevěřícně zavrtěla hlavou, prohrábla si vlasy a povzdechla si.

„Fajn," řekla jen a podívala se na něho. Stál tu v té uniformě, kterou vzali z pevnosti s pažemi složenými na hrudi a díval se klidně před sebe. Nevěděla, jestli Bucky vidí to co ona, ale na něco se tam koukat musel. Lehce do něho dloubla a Bucky se na ni zvědavě podíval.

Jeho výraz náhle zpřísněl a v očích zajiskřil vztek, „Co jsi to provedla?!"

Adelais sebou cukla a rychle začala couvat. Nechápala, co tím myslí, ale když patou do něčeho narazila, hned jí došlo, o co se jedná. Stačil jeden pohled a poznala svou ubodanou matku. Najednou měla pocit, že se opět vrátila do toho hnusného bytu.

Bucky se po ní natáhl protetickou paží a Adelais se otočila a rozeběhla se pryč. Temný svět dávno dostal tvar a barvy. Vyběhla z domu a ocitla se na ulici, kterou znávala jak své boty. Vyjekla, když ji někdo chytil za vlasy, které jí teď sahaly pod lopatky.

„Pusť mě!" zmítala se a zavřela oči, ale nic se nedělo. Srdce jí bušilo jako o závod a po těle jí stékal studený pot. Otevřela oči a uvědomila si, že leží připoutána na lůžku. Nad ní se nakláněl Saltykov a v ruce držel injekční stříkačku plnou zelenkavé tekutiny.

„Budeš krásný exemplář. Jedna z dokonalých bytostí," řekl spokojeně a Adelais začala bezmyšlenkovitě ječet, když jí jehlu zabodl do žíly.

***

Bucky málem spadl ze sedačky, když quinjet naplnil křik. Doktorka Puri vyjekla a jen tak tak udržela tác s léky v rukou. Steve se zvedl a rychle přešel k Adelais, která zatnula snad každý sval v těle a vzepjala se proti poutům. Nemohl si nevšimnout černých žilek, které jí lezly přes krk až ke spánku, kde nakonec zmizely. Adelais otevřela oči a podívala se na Steva pohledem, který ho dost vyděsil. Divoká nenávist plná krvechtivosti. Duhovky jí ještě víc zezelenaly a žluté žilkování kolem čočky zářilo. Zavrčela a vycenila zuby, než se opět uvolnila a zavřela oči. Puri kolem Steva proklouzla jako duch s tácem a rychle začala jednat.

Doktorka jí napíchla kanylu, když byla ještě v klidu a snažila se přijít na způsob, jak zastavit mutaci, ale zatím na nic nepřišla. Sehnali, co se dalo a vyrazili na cestu hned, jak měli všechno naložené a lidé byli na svých místech. Puri jí nechala kapat infuzi se sedativy, ale její tělo to nějakým záhadným způsobem rychle vstřebávalo. Měla strach, protože kdyby se Adelais utrhla ze řetězů, tak to bude problém. Momentálně byli několik kilometrů nad oceánem.

„Já, já nevím co dál," vykoktala Puri a podívala se na Steva, který chladně sledoval opět spící Adelais. Bucky seděl na místě a tvářil se neutrálně jako vždycky, ale bůhví, co se mu honilo hlavou. Doktorka mu ošetřila zranění a dala mu něco na bolesti, i když to nutně nepotřeboval.

„Jak dlouho to bude trvat?" zeptal se Bucky a podíval se na Puri. Clint pilotoval a občas se zvědavě ohlédl. Sam letěl s Nat v jiném quinjetu, protože se odmítal dělit o letoun s mutujícím nepřítelem.

„Nevím... vážně," zavrtěla hlavou a sklíčeně mezi přítomnými zatěkala pohledem.

„No to je super. Vážně se těším, až se probere k životu a bude mě chtít kousnout do krku," řekl Clint pobaveně a zavrtěl lehce hlavou, protože ta situace byla opravdu absurdní.

„Měli bychom na něco přijít," zamumlal Bucky a Steve se na něho podíval s mírně pozvednutým obočím.

„Proč? Ty informace můžeme získat od vědců a pokud vím, ona by zmutovala tak či tak," řekl a zadíval se příteli do očí, ale jeho chladný pohled dlouho nevydržel a tak sklopil pohled zpět k Adelais a mírně se zamračil.

„Ne, máš pravdu," povzdechl si Steve a podíval se na Puri, která k němu zvedla hlavu a zamrkala. „Musíme najít způsob, jak to zastavit. Zkuste ještě přemýšlet," položil Puri ruku na rameno a povzbudivě se usmál.

„Dobře," přikývla doktorka a šla ke stolu s léky. Chvíli přemýšlela a pak se zadívala na morfium.

„Možná by byl způsob, jak to zastavit," řekla a získala si pozornost všech přítomných. „Musíme ji zabít."

***

Lauren nespala a špatně zpracovávala informace, které jí neustále vířily v hlavě. U snídaně mlčela a atmosféra byla těžká jako vzduch před bouří. Babička zamyšleně míchala kakao před sebou a dívala se na Lauren, která rázně mazala plátek toastu máslem.

„Chceš si o tom promluvit?" zeptala se babička a ucucla si kakaa. Lauren se na ni jen krátce podívala a pokračovala ve svém urputném mlčení.

„Dobře," zamumlala babička a povzdechla si. Nechtěla to z ní dostávat, protože by tím akorát přilévala olej do ohně. Pokud jí to bude chtít říct, tak jí to řekne sama od sebe. Napadlo jí pár možností. Tedy jen jedna možnost. Pohádala se s Michaelem. Možná konečně k něčemu dospěli a pohádali se kvůli tomu. No, uměla si představit, jak Lauren v takové situaci bere nohy na ramena.

Vypila kakao a postavila se, aby sklidila ze stolu. Došla k dřezu a cukla sebou, když se ozvalo zvonění. Lauren ani nezvedla pohled od snídaně.

Babička došla ke dveřím a pootevřela je tak akorát, aby viděla, kdo je za dveřmi. Na prahu stál muž v černém saku a bílé košili se slunečními brýlemi, které si sundal hned, jak uviděl starou dámu za dveřmi.

„Dobrý den, jmenuji se Harold Hogan a jsem tu za slečnou Forge," řekl muž a mírně se usmál. Lauren se otočila a snědla poslední kousek toastu. Babička se na ni zmateně podívala a Lauren už byla na nohou a mířila ke dveřím.

„To je v pořádku, babi," zamumlala Lauren a sundala z věšáku lehký svetřík a přehodila si ho přes ramena. Vzala si batoh, který měla připravený a opřený o stěnu vedle dveří. „Ahoj, večer se vrátím."

A tím jejich ranní konverzace skončila. Lauren za sebou zavřela dveře a zhluboka se nadechla. Hogan stál kousek od a ní a zvědavě si ji prohlížel.

„Máš všechno...?" zeptal se. Lauren se na něho podívala a přikývla.

„Je vzhůru?" oplatila mu otázku a společně šli k černému naleštěnému autu, které čekalo na parkovišti.

„Není, ale jeho stav je stabilizovaný a měli by ho pomalu probouzet," odpověděl a počkal, až Lauren obejde auto na místo spolujezdce, než nastoupil a nastartoval. Lauren tušila, že přítomnost takového auta vzbudí zájem, ale to ji nijak nevadilo. Lidé tu měli ve zvyku nestrkat nos do cizích věcí.

„Vy o tom víte, že ano?" zeptala se Lauren a podívala se na Hogana, který po ní hodil krátký nechápavý pohled.

„O tom, že je Stark můj otec," dodala a najednou se trochu napjal, ale nakonec přikývl a povzdechl si. Rozjel se a zařadili se do zatím klidného provozu.

„Ano," přikývl a opět se na ni podíval a mírně pokrčil rameny, „Určitě ti o tom chtěl říct, akorát neměl příležitost ani odvahu." Jeho slova ji nijak neuspokojila. Mírně se zamračila a zadívala se z okna ven. Neměl odvahu. To určitě neměl, když měl příležitost jí to říct hned na začátku. Místo toho ji vyhodil a choval se k ní jako povýšený náfuka. No, to on byl vždycky...

„To ho nijak neomlouvá," řekla po chvíli a podívala se na muže za volantem, „Měl dost času a příležitostí. Navíc lhal o mé mamce a nepřišel ani po její smrti." Hogan se do toho nechtěl moc zaplétat, ale očividně neměl moc možností a nebyl si úplně jistý, jestli má Tonyho chránit nebo být upřímný, ale ta druhá možnost se mu přeci jen zamlouvala víc. Zasloužila si jednat přímo a ne v rukavičkách. Přeci jen už to není malé dítě a navíc už nebylo moc co skrývat.

„O smrti Allen nevěděl," řekl narovinu a zabočil na křižovatce doleva. Nevěděl? Takže to se vážně o ni vůbec nezajímal? Hogan zabočil k McDonald's a zařadil se do fronty.

Lauren se na něho podívala, jestli to myslí vážně a očividně to vážně myslel, protože už vytahoval peněženku a připravoval si bankovky.

„Dáš si něco?" zeptal se a Lauren se na okamžik zamyslela, ale nakonec přikývla.

„Co Peter?" zeptala se najednou a vytáhla tu otázku dřív, než nad ní mohla více přemýšlet.

„Odjel na prázdniny se svou tetou a kamarádem. Rozhodně mu to prospěje víc, než sezení u Starkova lůžka a čekat, až se probere. Pepper jim zaplatila cestu do Virginie a poklidný týden na pláži. Jestli toho kluka uvidím dřív, než za týden, tak ho vlastnoručně hodím do zátoky."

Lauren si to představila a musela se usmát. Pokud ale měla pravdu a Peter byl Spider-Man, tak ho na pláži neudrží ani výhružky od Hogana, protože ho bude volat hlas zodpovědnosti. Nebo tak něco.

„Hele, vím, že je to pro tebe těžký, ale Tony není zas tak špatný, jak si asi myslíš," začal Hogan diplomaticky a popojel. „Pro něho to bylo taky překvapení, když tě viděl. Sice se často chová... no víš jak, ale vždycky nakonec udělá správnou věc."

„Nemám ráda, když jsou ke mě lidé neupřímní. Mamce to taky jen tak neodpustím, protože na tom má stejnou vinu, ale Stark," zavrtěla hlavou a znovu v ní zaplál vztek, „žije a mohl to říct." Lauren nemohla uvěřit, že s babičkou o tom mluvit nemohla, ale s Hoganem se o tom baví, jakoby o nic nešlo. Možná to bylo jeho důvěryhodnou aurou. Bylo na něm něco, co vás uklidňovalo.

„Tak co si dáš?" zeptal se a Lauren zpozorněla.

„Ehm, asi McMuffin se slaninou, hranolky a cappuccino," řekla první věci, které ji napadly, a Hogan přikývl. Dojeli k okýnku a Hogan objednal a pak se na ni podíval. Lauren mu opětovala pohled a mírně pozvedla obočí.

„Víš, možná bychom se za Tonym měli jet podívat," řekl nakonec a Lauren si tím zase tak jistá nebyla. Trochu se stáhla do sedačky a pokrčila výmluvně rameny.

„Jak budete chtít," řekla a prohrábla si vlasy. Jedna její část se chtěla někam schovat a druhá odhodlaně souhlasila s Hoganem. Svět se na chvíli trochu projasnil, když jí Hogan podal její jídlo s cappuccinem a mohla přemýšlet, co vlastně bude dělat dál.