Lauren seděla v obýváku a dívala se na zprávy, které za normálních okolností nezapínala. Michael seděl vedle ní se složenými pažemi na hrudi a netvářil se nadšeně. Samozřejmě sledovali několikrát probíraný incident se Starkem. Lauren očividně neměla souzeno se cokoliv dozvědět. Nakonec televizi vypnula, když se redaktoři začali chovat jako supi. 

,,To je hrozný. Docela ho lituji," řekla a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Michael se na ni podíval a přikývl. Bylo to hrozné a neuměla si představit, kdyby opravdu umřel. Sice ho neměla ráda, ale svět bez Starka by byl najednou... jiný. Zhluboka se nadechla a pak se postavila a pokynula Michaelovi. 

,,Půjdeme se projít. Chci se ještě podívat do garáže, jestli tam něco není," řekla a šla si pro věci. Babička byla u své kamarádky a nejspíš hrály karty o peníze. Byly pouze dvě možnosti. Buď přijde veselá s penězi a nebo smutná a bez peněz. Venku bylo hezky a tak si vzala jen lehké světlé šortky a bílou halenu. Ekzém se nijak nezměnil, ale nehodlala se kvůli němu balit a umřít v tom vedru. Naházela si do batohu věci a pak se vrátila zpět do obýváku. Michael už čekal u dveří. 

Společně si prošli zapadlými uličkami, ale tentokrát ji to nepřišlo tak děsivé a nevlídné, jako když šli do garáže poprvé. 

,,Proč tam jdeme?" zeptal se po chvíli Michael, který zachovával mlčení, ale nakonec ho prolomil. 

Lauren se na něho krátce podívala a pokrčila rameny. ,,Nevím," odpověděla a rozhlédla se kolem. 

,,Jen nechci sedět doma." Nevěděla, zda v té garáži ještě něco najdou, ale chtěla se zaměstnat. Uvnitř garáže bylo dost věcí na prozkoumání. Dostat se do garáže už nebylo nic těžkého a hned jak vešli dovnitř, Lauren začala prohledávat bedny a skříně. Michael se postavil ke stolu a pak se na něj posadil. Mezitím co se Lauren hrabala ve věcech, ji Michael sledoval a nudil se.

,,Jak dlouho tu budeme? Proč tu jsem já?" zeptal se a povzdechl si. Lauren se na něho ani nepodívala a začala vytahovat papíry z bedny. Ignorovala prach, který ji šimral v nose a snažila se nekýchat. Vzala složku a pak se lekla, když z ní vypadlo několik fotek. Odložila ji a začala si fotky prohlížet. 

,,Co to je?" zeptal se najednou zvědavě Michael a pak slezl ze stolu a šel k ní. 

Lauren si prohlížela fotky a nevěřícně zírala. 

,,No to snad ne! On mi lhal!" vyprskla a ukázala fotky Michaelovi, který ji nakukoval přes rameno. Na fotkách byl Stark s Allen a muselo to být ještě z doby, kdy Stark chodil na MIT. Lauren se zamračila a pak si sundala batoh a fotky naházela dovnitř. 

,,Koukám, že si tvoje mamka nechávala hodně věcí," zamumlal a sledoval Lauren docela pobaveně. Když byla rozrušená nebo naštvaná, vždycky ji nasakovaly červené skvrny. ,,Možná bychom se mohli ještě po něčem podívat." 

,,Já... nevím," zamumlala a podrbala se ve vlasech. ,,Docela se bojím co najdu." Michael si přitáhl bednu, ve které se přehrabovala a pokračoval dál.

,,Třeba najdeme ještě lepší tajemství," usmál se na ni a Lauren se na něho mírně zamračila, ale pak si povzdechla a mávla lehce rukou. Už ji to bylo jedno. Její mamka neměla očividně potřebu ji nic říkat a všechno důležité si nechávala pro sebe. Nemohla najít žádné pochopení a bylo ji to líto. Musí si promluvit s Hoganem. Určitě o tom bude něco vědět a pokud ne, tak ho donutí o tom něco zjistit. 

,,Co když najdu něco, co opravdu nechci vědět?" zeptala se Lauren a postavila se, aby se podívala do další skříně. Michael mírně pokrčil rameny a začal vracet složky a papíry do krabice. 

,,Tak se to dozvíš a budeš to muset nějak zpracovat. Nic jiného mě nenapadá," řekl s klidem. Chápal, že to má teď Lauren těžší, ale věděl o její povaze a tak si s tím nelámal hlavu. Litovat ji nemělo cenu a tak ji mohl jen pomáhat a být u ni, aby nebyla sama. Nic lepšího dělat nemohl. 

,,Super," povzdechla si a momentálně ji ani nenapadlo, co hrozného by mohla najít. Postavila se na špičky a začala hledat na horní poličce. Michael k ní přešel a snadně na horní polici dosáhl a začal rukou hledat. Pak se zarazil a stáhl ruku. Držel v ní zbraň. Pistoli, jakou viděla u policajtů. 

,,Rychle to schovej," zašeptala a chytila ho vyplašeně za ruku. Michael se očividně sám trochu lekl a pistoli hodil do skříně na hromadu papírů. 

,,To nic není. Zbraň má v Americe snad každý," řekl hned Michael a otřel si ruku do trika. Lauren zírala na zbraň a pak si kýchla. Michael sebou cukl, jak se lekl, ale pak se zasmál a zavřel skříň trochu silněji, než chtěl. Skříň se otřásla a pak se ozval zvuk, jakoby něco malého spadlo na zem. Lauren mírně pozvedla obočí a začala koukat na zem kolem skříně. 

,,Co to bylo?" zeptala se a položila ruku na stěnu skříně. Mezi ní a zdí byl kousek místa. V tu chvíli ji něco napadlo. ,,Odsuneme tu skříň." Michael lehce zavrtěl hlavou, ale nakonec udělal, co po něm Lauren chtěla a společně skříň odsunuli tak akorát, aby do mezery mohla strčit ruku. Bylo to nechutné a cítila pavučinu, ale pak nahmatala malý předmět. Vytáhla ho a tělem ji projelo mrazení. 

,,Doufám, že to nebyla seschlá myš," řekl Micheal a pak se Lauren podíval do dlaně. Byl to flash disk. Z nějakého důvodu oba cítili to nechtěné tajemství, kterému se chtěli vyhnout. 

*** 

 Společně se vrátili zpět domů a Lauren byla ráda, že je babička stále pryč. Na výslech se moc necítila. Společně zašli do jejího pokoje. Lauren zapnula počítač a posadila se na židli zatímco Micheal obsadil její postel. 

,,Co když na tom je něco nebezpečného. Já jsem tvoji mámu měl rád, ale tohle se mi nelíbí. Stačila mi ta divná firma, od které si táta kupuje léky na cholesterol," řekl Micheal a nervózně si mnul ruce. Lauren se na něho podívala a pak sevřela v dlani flash disk. Nemohla jen tak couvnout, ale měl pravdu. 

,,Jen se podíváme, jestli tam je něco důležitého a pokud ano, tak vím komu ji předat," řekla a podívala se na lístek s číslem na Hogana, který si nalepila na stolní lampu. Byl jediný, na koho se může obrátit. Když se počítač zprovoznil, zastrčila do něm disk a pak čekala. Chvíli se nic nedělo, ale pak naskočilo okno a tak klikla na otevření souborů.

Vyskočila ji tam videa. Bylo jich šest a byla natočena ještě před její hospitalizací. Lauren klikla na poslední video a srdce se ji rozbušilo jako o závod. Video se spustilo. 

,,Ahoj, pokud se na tohle někdo dívá, je to buď parchant a pěkný slídil a nebo někdo, kdo to najít měl. Doufám, že to jsi ty, Lauren. Nebyla jsem zrovna zodpovědná matka a dělala jsem věci, které bych neměla, ale nemohla jsem to nechat být. Promiň, že jsem ti nikdy nic neřekla, ale chtěla jsem, abys byla v bezpečí. Ah, Bože, to zní tak blbě." Allen se zasmála a promnula si čelo, když se opět zadívala do kamery, začali ji téct slzy. ,,Jsem hrozná, ale jsi moje eso v rukávu. Takže pokud jsem mrtvá, tak to bude na tobě, ale nesmíš udělat stejnou chybu, jako já. Musíš si najít přátele a za žádnou cenu v tom nesmíš být sama. I když si budeš myslet, že něco zvládneš sama, je dobré mít na koho se obrátit." 

Lauren sledovala svou mamku na monitoru a snažila se nějak vstřebat co vidí, ale její mozek jakoby zamrzl. Jediné co cítila byl chlad a zmatek. Oči se ji zalily slzami, ale nechtěla brečet. Ještě ne.

,,Proto musíš všechno z té garáže dát Tonymu Starkovi, protože on je člověk, na kterého se musíš obrátit. Já vím, že je to egocentrický cvok, ale v jádru je to hodný člověk, který z nějakého důvodu začal dělat dobré věci. Musíš se na něho obrátit, protože... je to tvůj táta, ale to možná už víš," pokrčila rameny Allen a pak se opět usmála. ,,Až po letech jsem si uvědomila, že jsem asi udělala chybu. Jo, měla jsem ti to říct... a neměla jsem na něho být tak zlá. Předej mu tu flashku a nesmíš se nechat jen tak odpálkovat. Mám tě moc ráda, zlatíčko a nebuď kvůli mě smutná. Jdi na vysokou a najdi si přítele a žij podle svého. Babičku poslouchej, má dobrý úsudek." Allen se naklonila blíž a usmála se. I když měla tváře mokré od slz, stále to byl velmi hřejivý úsměv. ,,Jsi silná holka. Věřím ti." Video skončilo a Lauren zamrkala, když ji to vyhodilo zpět do reality. 

,,Lauren?" Michael si dřepl vedle ní a chytil ji za ruku. Lauren se chvíli cítila prázdná, ale pak ji dohnal smutek a šok z toho, co slyšela. Proč k ní nikdy takhle nemluvila, když byla živá. To se všechno dozví z nahrávek? Lauren cítila, jak v ní roste vztek.

 Vytrhla ruku z Michaelova sevření, ,,Chci být chvíli sama." 

Michael ji chvíli sledoval, ale pak přikývl a postavil se. Zastavil se ještě mezi dveřmi, ale pak zavřel a Lauren byla v pokoji sama. 

Zavřela oči a schoulila se. Hrudník se jí sevřel, jak se snažila nerozbrečet, ale nakonec tomu neměla jak zabránit. Vytrhla flash disk z počítače a svírala ho v dlani s chutí s ním mrštit. Ulevilo se ji, když ji pláč přešel a zůstala jen sedět a zírat na prázdný monitor. Přemýšlela, co dál, ale věděla, kde to skončí. Vzala lístek s číslem a pak z batohu vytáhla mobil. 

,,Za tohle ten parchant zaplatí," zamumlala, než vytočila číslo a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Po chvilce vyzvánění se z druhé strany ozval Hogan.

,,Ano, Lauren?" 

,,Chci s vámi mluvit. Hned." Nadiktovala mu adresu a pak zavěsila.