Adelais vedla Jamese Barnese do zbrojnice. V životě neslyšela jméno Buchanan, takže ho raději vypustila. Ani nevěděla, jak se vyslovuje. James bude muset prozatím stačit. I když se jí to příčilo, James byl před ní s její zbraní a choval se jako voják. Ona se nebála a nechápala, proč je z toho tak napjatý, ale to bude spíš její absencí empatie.

„Víš, kdybych šla první, bylo by to lepší," začala a sledovala jeho nezájem. „Po tobě budou střílet určitě."

„Bylo by lepší, kdyby jsi byla ticho," podíval se na ni chladně a Adelais jen protočila oči a vyhrnula si rukávy košile. Byl tvrdohlavý, to poznala hned a nevěřil jí, což bylo pochopitelné.

,,Počkej," chytila ho za paži a přiložila si ukazováček ke rtům. Zaposlouchala se a očividně James ten zvuk slyšel také. Řev, střelba a křik. Sice to bylo daleko odsud, ale zvukotěsnost zdí může mást. ,,Někdo musel vypustit mutanty."

,,Musíme sebou hnout," chytil ji za ruku a začal táhnout směrem, který mu popsala. Jestli opravdu někdo vypustil mutanty, mají trochu větší problém. Ona znala rozkazy na přehrávači, ale vysílání v podzemí mohl ovládat kdokoliv, kdo s tím uměl pracovat. Jestli na něco narazí cestou, budou muset hodně rychle utíkat. Dostali se ke schodišti, kde stáli tři vojáci. Hned se otočili jejich směrem, ale nezačali střílet. Zpoza rohu vykoukla Puri a v rukou držela zbraň.

,,Adel, tohle je šílenství. Vypustili mutanty ze čtyřky. Musíme se odtud dostat dřív, než se dostanou do celé pevnosti nebo nevypustí další. Podle toho, co vím, tak je nás víc. I tak se musíme dostat co nejrychleji pryč. Pokud nemáš něco jiného v plánu." Puri vypadala, že se každou chvíli složí, ale držela se. Nic jiného jí ani nezbývalo.

,,Běžte do garáží a vezměte s sebou co nejvíce lidí. Postarám se o ty mutanty a přivedu pak ostatní. Do garáží se jen tak nedostanou. Tohle si vezmu," přistoupila k Puri a vzala jí zbraň. Pak pokynula vojákům a spolu se zmatenou doktorkou vyrazili na cestu. James se na ni podíval a mírně se zamračil.

,,Ještě jsem zapomněla. Máme tu i tvoji kolegyni. Měla by být vzhůru. Vyzvedneme ji potom," pokynula mu a se zbraní v ruce se cítila mnohem lépe.

,,Fajn," chladně přikývl a prošel kolem ní. Adelais se mírně usmála a šla za ním. Kupodivu jí tahle situace dost bavila.

Dostali se do zbrojnice, kde mu ukázala zbraně, se kterými by se mohli postavit mutantům, a oblečení s vybavením. James se začal soukat do černých kalhot a taktické bundy. Adelais stála u dveří, ale nemohla si pomoct a občas se na něho podívala. Semkla rty a pak přešla ke stojanu a vzala automatickou pušku, brašnu s náboji a naházela do ní ještě dvě pistole a oblečení pro tu ženskou, která na ni bude taky naštvaná.

Zvedla brašnu a přehodila si ji přes rameno. Byla docela těžká. Rozhlédla se, co by ještě mohla sbalit, ale nic ji nenapadalo.

James k ní přešel a letmo si ji prohlédl. Nevypadala, že by měla projít válečnou zónou. Zůstala v bílé košili a volných béžových kalhotách. Lehce zavrtěl hlavou a vzal jí brašnu. Pro něho to byla minimální zátěž.

„Kde je Nat?" zeptal se a Adelais mu pokynula, aby ho následovala. Přešli další chodbu a Adelais musela uznat, že to tu bylo jako bludiště. Vrátili se skoro zpět, ale zašli do jiné sekce. Zastavili se u dveří a pomalu otevřela dveře. Nataša seděla na posteli a hned jak vešli dovnitř, postavila se a podívala se na Adelais, která stála za Jamesem, protože se ji upřímně docela bála. Vztahy mezi ženami jsou složitější a ona narozdíl od Adelais uměla bojová umění a bůh ví co ještě. Adelais by jí mohla vytrhnout vlasy a nebo vypíchnout oko, kdyby však měla příležitost.

,,Co se to děje?" zeptala se a James jí podal tašku s věcmi.

,,Jsme v té pevnosti, kterou jsi našla. Zrovna jsme se zapletli do převratu," odpověděl James a Adelais se opřela o zeď. Prohrábla si vlasy a pak nakoukla do chodby, když zaslechla kroky. Hned zaběhla zpět do pokoje a zavřela dveře. To nevypadalo jako její lidi. Nebo jo? Kdo se v tom má vyznat.

,,Nechci rušit vaši idylku, ale měli bychom pohnout," řekla a zatěkala mezi nimi pohledem. James se na ni podíval a zamračil se. ,,Hele, já jsem ta, která umí ty mutanty ovládat a taky jsem ta, která vás dokáže udržet naživu. Možná nemám výcvik od ďábelských frakcí, ale já tu šéfuji. Buď vás zabijí mí lidé nebo jejich lidé a nebo mutanti a momentálně máme problém na chodbě, takže se laskavě připravte a ty pojď sem," uměla nasadit dost ostrý tón. ,,Navíc já mám informace, které by mohly pomoct, ne vy. Vy jste mohli být dávno mrtví. Oba dva."

Zmínění se na ni dívali a James přešel ke dveřím a naslouchal.

,,Jdou směrem sem," oznámil a pak se podíval na Adelais, která ještě nesundala svou tvrdou masku. ,,Jak poznáme, že jsou proti nám?"

,,Budou střílet," odpověděla a pak se překvapeně podívala na Nat, která se už oblékla a vyzbrojila.

,,Tak půjdeme?"

,,Až po tobě," pokynula jí Adelais a ustoupila s mírným úsměvem. James vykopl dveře, čímž vyděsil ty muže na chodbě a zaskočil je. Než mohli začít střílet, James začal první. Nat se k němu připojila a vzduch byl čistý velmi rychle. Adelais s klidem vyšla na chodbu a rozhlédla se. Byl to dobrý pocit.

,,Tudy," pokynula svým osobním strážcům a vedla je do řídící místnosti, odkud by mohli zdivočelé mutanty opět vrátit do klidu.

Celou dobu se Adelais držela za nimi a dávala pozor. Po chvíli si přišla trochu k ničemu, protože oni přeci jen byli vycvičení vrazi, takže si všeho všimli.

Když došlo k přestřelce, James ji přirazil ke stěně do výklenku. Pár kulek se odrazilo od jeho protézy a jedna ho škrábla do stehna. Většinou se o nepřátele postarali dřív, než mohli nadělat víc škody.

„Proč jsi se najednou rozhodla vzít roha?" zeptala se Nat, když přecházeli tři mrtvé vyzbrojené muže, které James postřílel.

„Neberu roha. Jen takticky měním stranu," odpověděla a zatím si své zmutované tajemství nechávala pro sebe. Rozhodně si to nechá pro sebe co nejdéle, jinak skončí na pitevním stole S.H.I.E.L.D.u, což se jí nechtělo.

„A většina kvůli tobě riskuje život," poznamenala Nat.

„Znáš koncept loajality?" zeptala se jízlivě Adelais a Nat po ní hodila nebezpečný pohled, který Adelais úspěšně ignorovala. James raději přistoupil blíž k Adelais, kdyby náhodou došlo k dívčí rvačce. Nat se jen zamračila a šla dál. Zastavila se a nakoukla za roh chodby. Řídící místnost byla obsazena pěti plně ozbrojenými vojáky. Dva seděli u panelu a snažili se obnovit spojení. Dva hlídali vstup a jeden sledoval dění dole v hale proskleným průhledem.

James odstrčil Adelais dál a pak pokynul Nat.

Nat vytáhla granát a pak se rozeběhla, sklouzla po kolenou a odjištěný granát hodila mezi dva ozbrojence, kteří hned zvedli zbraně a vystřelili, ale Nat už dávno byla na druhé straně schovaná za rohem. Granát vybuchl a v tu chvíli tam vběhl James a zahájil palbu. Nat ho hned následovala. Adelais si počkala, dokud se palba neuklidní a pak šla za nimi.

„Bucky, jsi v pohodě?" zeptala se Nat a letmo si ho prohlédla. Jen pokrčil rameny a pak se na sebe podíval.

„Mají dobrý vybavení," řekla a strčila prst do díry od kulky, která se nedostala dál přes neprůstřelnou vestu, která byla součástí bundy.

„Bucky?" podívala se na ně Adelais a mírně pozvedla obočí. „To zní fakt nebezpečně," zasmála se a pak si sedla na židli a svezla se k panelu. Věděla moc dobře, co dělat.

„Fajn," zprudka vydechla a pak položila ruce na klávesnici. Už byla připravená vstoupit do systému, ale místo toho jí na zem srazil Bucky. Stále jí to přišlo nepatřičné k jeho vzhledu a celkově jeho osobě, ale tak předtím byly věci jinak. Po místnosti se rozletělo sklo a najednou byla plná blanitých křídel a řevu. Dovnitř vletěla zdivočelá Jednička. Bucky ji s nečekanou lehkostí hodil pod stůl a pak se rychle otočil a začal střílet.

Adelais střepy potrhaly obočí a některé ji pořezaly. Začala horlivě přemýšlet. Vyjekla, když se stůl nad ní prohnul. Nat také střílela a odváděla pozornost monstra, které ji sundalo z oblohy. Kulky prorážely kostěný pancíř mnohem snáz a zmatený mutant padl.

Hned jak mohla, se Adelais rozeběhla zpět ke klávesnici a vstoupila do systému. Vrátila zpět rozkaz klidu. Vykoukla vyskleným výhledem do haly. Ten pohled nebyl hezký, ale naštěstí přítomná monstra přestala trhat živé i mrtvé na kusy. No, někteří se nechtěly vzdát jídla a tak si lehly někam stranou a pokračovaly v jídlu.

„No, teď už nás nic nesežere," poznamenala a podívala se na ně. Nat ztěžka oddechovala a mířila zbraní na mutanta, zatímco Bucky přešel k ní a podíval se na dění v hale.

„Proč... proč?" zavrtěl nechápavě hlavou a podíval se na ni. „Mohla jsi je zastavit dřív."

Adelais se na něho podívala a lehce naklonila hlavu na stranu. Podívala se mu do očí a semkla rty.

„Neměla jsem moc na výběr. Teď už definitivně nemám na výběr," sundala mu ze záhybů pár střepů a pak vyšla z místnosti.

„Potřebuji získat svůj přehrávač!" zvolala a přeskočila mrtvého vojáka.

***

Saltykov stál v laboratoři a poklepával prsty o desku stolu. Sledoval vysílání zpravodajství, ve kterém řešili hospitalizaci Starka a jeho momentální stav. Vedle něho stál humanoidní mutant, u kterého se už stěží dalo poznat pohlaví. Vypadal jako démon z pekla s ostrými výrůstky a rozevřenými čelistmi, které kvůli délce zubů nemohl zavřít. Téměř bílé oči sledovaly dění okolo a neustále pohyboval prsty, které byly zakončené drápy. Holou hlavu měl pokrytou kostěným pancířem stejně jako většinu těla.

,,Vskutku nemilé," poznamená, ale pak se jen usmál a postavil se. Přistoupila k němu mutantka, která byla pokryta perletí, nebo materiálem, který jí byl velmi podobný. Její oči měly jedovatě zelenou barvu a ze zad jí vyrůstal pár dlouhých bičíkovitých výrůstků, které se líně houpaly sem a tam, a byly zakončené čepelí ze stejného perleťového materiálu.

,,Naštěstí se z toho jen tak neprobere," řekl si pro sebe a pokynul mutantům. Ti ho následovali. Zastavil se až u nádrže, ve které se stále vyvíjela královna. Její proměna postupovala rychleji, než počítal.

,,Pane," přiběhl k němu muž v bílém plášti a mračil se, ,,ztratili jsme signál z pevnosti v Iránu. Měli problémy se S.H.I.E.L.D.em. Už to trvá dlouho na obyčejnou závadu."

Saltykovse na něho podíval a bezstarostně pokrčil rameny, ,,Na tom už nezáleží. Ať totam nechají vybombardovat."