Bucky stál uprostřed temné místnosti a zmateně se rozhlížel kolem. Tma, vlhko a zima. Tu místnost znal a po chvilce slyšel hlasy. Tvrdé hlasy, vzteklé a nelítostné. Po zádech mu přejel mráz a cukl sebou, když se mezi tím šumem ozvalo slovo, které oproti ostatním znělo jasně. Mluvili rusky.

,,Touha."

Ne, ne, ne! Bucky začal panikařit a rozeběhl se místností, ale nikdo nikde nebyl. Ať už běžel kamkoliv, našel jen tmu a chlad.

,,Zrezlý."

Prudce se otočil a zdálo se mu, že viděl obrys postavy. Rozeběhl se tím směrem a zavrtěl hlavou.

,,Sedmnáct."

Opravdu tam někdo stál. Zatnul pěst protézy a napřáhl se. Přišlo mu, že ta slova vychází právě od něj. Když se dostal dost blízko, poznal Stevea, který k němu stál zády. Buckymu se ulevilo a hned k němu přistoupil a otočil ho čelem k sobě.

,,Steve!"

,,Rozbřesk," řekl Steve, který se mu podíval do očí a výsměšně se ušklíbl. Bucky sebou cukl a chytil se za hlavu.

,,Jednoho dne se vrátíš domů," pronesl Steve klidně a místnost zalilo světlo náhle rozsvícených stropních reflektorů. Kolem stáli vojáci a sledovali ho, jako by byl jen zvíře.

Nechtěl! Už nechtěl!

,,Tak a dost! Nebudu tu stát jako debil a čekat než se probere. Dej to sem," ozval se náhle panovačný ženský hlas, který do této noční můry vůbec nezapadal.

Bucky sebou silně škubl a otevřel oči, do kterých se mu hned zarylo jasné bílé světlo. Bolestně zavrčel a chtěl si je zakrýt rukama, ale měl je připoutané.

,,No vidíte, už je vzhůru," opět se ozval ten hlas a Bucky konečně začal vnímat. Z levé strany u něho stála blondýna s krátkými pocuchanými vlasy, která v rukou držela elektrické svody. Z druhé strany stála snědá žena s dlouhými černými vlasy v drdolu s dost ustaraným pohledem.

,,Mohla jsi ho zabít," poznamenala a podívala se na Buckyho. Couvla a polkla. Měla z něho strach, ale to se nedalo říct o té druhé ženě, která odhodila kabely a místo toho vytáhla zbraň. Atmosféra náhle zhoustla. Byl tu jen on, připoutaný k lůžku, a dvě ženy. To bylo divné.

,,Nezabila jsem ho," poznamenala blondýna a mírně pokrčila rameny. Bucky z toho byl otřesený. Nejen tím snem, který ho děsil, ale celkově touto situací. Vůbec nevěděl, kde je a jediné, co si pamatoval, byl boj ve městě. Museli ho odtamtud vzít. Otázkou bylo - kdo.

,,Promiň, ale hrozně jsi začal vyvádět a tohle mi přišlo jako dobrý nápad," řekla blondýna a sedla si k lůžku. Dívala se na něho a usmívala se. Pistoli si položila do klína. ,,Asi se ti zdálo něco zlého."

Bucky se na ni díval svým neutrálním výrazem a snažil se ji odhadnout. Vypadala mile a byla hezká, ale v očích jí viděl něco nebezpečného. Už jen to, že tu zbraň vystavila, napovídalo, že má sebevědomí a nebojí se ukázat, že si s ní člověk nemá zahrávat.

Ta druhá žena z něho začala sundávat elektrody, které měl nalepené na hrudi a počínala si velmi rychle. Vypnula přístroje, rychlými zkušenými pohyby mu vyndala kanylu a pak zmizela z pokoje. Celou dobu ji zvědavě sledoval a pak se podíval zpět na blondýnu, která si začala prohlížet jeho protézu.

,,Tohle je zajímavé. Není moc těžká?" zeptala se a přejela mu prsty po předloktí. Bucky sebou cukl a ona se na něho jen zvědavě podívala, ale neuhnula. Ani se nelekla.

,,Kde to jsem? Co po mně chceš?" zeptal se chladně a propaloval ji pohledem.

,,Nejdřív spolu uzavřeme dohodu," začala a postavila se. ,,Já ti sundám ta pouta a ty budeš ležet a poslouchat. Když ty neublížíš mně, já neublížím tobě. To je fér, ne? Navíc potřebuji tvou pomoc," položila mu ruku na tu jeho a podívala se mu s klidem do očí.

Bucky jen přikývl, a když ho odpoutala, pomalu se posadil a chytil se za hlavu, která se mu trochu zamotala. Podíval se na sebe a všiml si několika modřin a zalepených ran. Tělo měl celé ztuhlé a už se těšil, až z té postele sleze a bude se moci protáhnout. Na sobě měl jen bílé volné kalhoty a docela by ho zajímalo, kam zmizelo jeho oblečení.

,,Jmenuji se Adelais," představila se žena a opět se posadila na židli. ,,Jsi v mojí pevnosti a chci po tobě, aby jsi mi pomohl dostat se do S.H.I.E.L.D.u," řekla a prohrábla si vlasy. ,,Vím, kdo jsi, Jamesi. Viděla jsem záznamy z televize a pochytila pár informací, ale upřímně mi je to jedno. Kdybych tě soudila, byla bych pokrytec, protože jsem sama udělala špatné věci. Vlastně jsem ráda, že jsi sám sebou bez té hypnózy nebo co to je. Aspoň s tebou bude rozumná řeč."

Bucky se rozhlédl po místnosti a pak zpozorněl, když zaslechl střelbu. Podíval se na Adelais a zamračil se na ni.

,,Jo, to je ten problém," řekla a poškrábala se na tváři. ,,Zradili jsme a teď se lidi střílí navzájem. Pokud to zjistí někdo z centrály, tak jsme mrtví a to nechci. Navíc je to osobní a chci je zničit dřív, než mi seberou něco, co tobě sebrali taky. Svobodu."

,,Co jsi provedla?" zeptal se Bucky a Adelais uhnula pohledem a postavil se. Zbraň si zasunula do kalhot za zády, když se postavila a poodstoupila od lůžka.

,,Podobná sídla, jako je toto, jsou v dalších zemích. Například ve Francii, Rusku nebo Číně. Nikdy mě nezajímalo, co se děje, a starala jsem se hlavně o sebe. Já vedu tuto pevnost a ta monstra, se kterýma jsi bojoval, byla moje," podívala se na něho a hned jak se napjal, jakoby chtěl skočit, vytáhla zbraň a namířila mu ji na hruď.

,,Počítala jsem s tím, že všichni skončíte mrtví, ale plány se furt mění," řekla chladně a chvíli se měřili, než sklonila zbraň. ,,ale to neznamená, že tě nezastřelím, když budu muset."

,,Co jsou ty stvůry zač?" zeptal se Bucky a dával si na ni pozor, dokud měla zbraň v ruce. Její vzhled vůbec neseděl s jejím chováním a povahou.

,,Jsou to mutanti. Zvířat, lidí nebo směsice obojího. Já je nestvořila, jen se tu o ně starám a občas testuji. No, spíš si s nimi hraji," pokrčila lhostejně rameny.

Když se ozvaly další výstřely, semkla rty a přistoupila pomalu ke dveřím. Bucky pomalu slezl z postele a musel se opřít o zeď.

,,Měli bychom už jít," otevřela dveře a vykoukla na chodbu. Bucky využil situace a rychle k ní přistoupil. Nestačila nijak zareagovat, když ji chytil za zápěstí ruky, ve které držela zbraň a vtáhl ji zpět. Podívala se na něho naštvaně a volnou ruku sevřela v pěst a chtěla mu jednu vrazit, ale Bucky ji bez problému chytil a přitiskl ji ke zdi.

,,Já ti nechci ublížit. Proč bych to dělala?" zavrčela a cukla sebou, ale neměla prostor se bránit. Dívala se mu do očí a mračila se. Bucky chvíli přemýšlel a uvažoval, co se vlastně děje. Chtěla se dostat do S.H.I.E.L.D.u, protože zradila někoho, kdo ji bude chtít zabít. Navíc má informace, které budou potřebovat a on neměl moc možností, jak se z toho dostat. Byl někde uprostřed pouště a ona to tu měla pod palcem.

Bucky ji pustil a ustoupil, ale zbraň jí vzal. Jen si založila paže na hruď a sledovala ho s mírně pozvednutým obočím.

,,Chci oblečení a zbraně," řekl a vyšel na chodbu.

,,Zbraně by stačily," zamumlala si pro sebe a prohlédla si jeho záda, než ho chytla za loket a navedla správným směrem.

***

Peter seděl na chodbě a neklidně poklepával nohou. Mračil se na podlahu a pokaždé, když někdo vešel na chodbu, zvedl hlavu. Čekal na někoho, kdo mu řekne nějaké informace. Znovu se ponořil do svých myšlenek, než se na chodbu vřítila Pepper.

,,Petere!" rozeběhla se k němu a Peter se postavil a s vděkem ji objal. Chvíli spolu stáli v pevném objetí, než ho Pepper jemně odtáhla. ,,Bude to v pořádku," usmála se posmutněle a položila mu ruce na ramena.

Peter zpozorněl a podíval se za Pepper. Zatajil dech a Pepper ustoupila.

,,Má tuhý kořínek. Zvládne to." Přímo před ním stál Steve Rogers v kožené bundě a přes levé oko a tvář se mu táhla tmavě modro fialová modřina.

,,Co se Vám stalo?" zeptal se Peter a Steve se usmál a pokrčil rameny.

,,Problémy," odpověděl a přistoupil k němu blíž. ,,Nebudu tu dlouho. Vyskytly se problémy na východě, takže je budu muset vyřešit." Nechtěl říkat, že se ztratil Bucky i s Nat, a objevily se věci, které by mohly vyvolat celosvětovou paniku.

,,No jasně," přikývl hned Peter a mírně se usmál.

,,Pepper, dávej na něho pozor, až se probere," řekl Steve a podíval se na Pepper, která přikývla a přitáhla si k sobě Petera.

,,Dáme ti vědět," usmála se Pepper a zhluboka se nadechla. ,,Dala bych si kafe. Chceš taky?" zeptala se a podívala se na Petera, který přikývl.

Steve se s nimi rozloučil a šel ven z nemocnice. Nemohl uvěřit tomu, že Tony skončil na pokraji smrti. Kdyby ho nenašli v čas, byl by konec. Bez něho by byl svět najednou prázdný. Kdo by nastoupil na jeho místo?

Vyšel z nemocnice a vytáhl z kapsy mobil, který mu začal zvonit.

,,Fury?"

,,Nakonec to nebudeš mít tak složité, Kapitáne," řekl Fury a Steve mírně pozvedl obočí, ,,Ta pevnost je volně přístupná. Vojáci budou čekat na domluveném místě. Chci vědět, co se to tam sakra děje."

Sam, který čekal u auta, se na Stevea zvědavě podíval a mírně naklonil hlavu na stranu.

,,Fajn, už vyrážíme na cestu. Hlídejte Tonyho."

,,Nespustím z něho oko."