Tony vystoupil z auta a prohlédl si restauraci, kde se sejde s doktorem Saltykovem. Snažil se o něm najít nějaké informace, ale moc toho k dispozici nebylo. Zjistil, že se jedná o lékaře z Ruska, který pracoval hned v několika nemocnicích, ale pak se po něm slehla zem a očividně se do nemocničního provozu nevrátil. Nenašel nic, co by ho mohlo varovat, takže nevěděl, co očekávat.

Už se stmívalo a restaurace byla plná a hlučná, jak by se dalo v tuto hodinu očekávat. Za dveřmi ho zastavila malá snědá žena v uniformě s dobře nasazeným úsměvem. 

,,Dobrý večer. Máte rezervaci?" zeptala se a sklopila zrak k deskám, které držela v rukou. 

,,Stark," odpověděl a žena rychle zvedla pohled, ale zachovala si profesionální přístup a přikývla. 

,,Stůl třicet. Pan Saltykov Vás již očekává," opět se usmála a ukázala mu, kde stůl najde. Tony se propletl mezi stoly a nemusel hledat dvakrát, protože Saltykova nešlo přehlédnout. 

Holohlavý vrásčitý muž, ze kterého vyzařovala znepokojivá aura. Zrovna si prohlížel sklenku s červeným vínem a vedle stojící číšník držel láhev vína. Saltykov přikývl a číšník dal láhev do kbelíku s ledem, který byl vedle stolu na stojanu. Saltykov zvedl pohled a úlisně se na Tonyho usmál, když přistoupil ke stolu. 

,,Dobrý podvečer, pane Starku," řekl blahosklonně a pokynul směrem k místu na druhé straně stolu. Už teď se mu nelíbil. Tony se posadil a opřel se lokty o desku stolu.

,,Je to vskutku čest, že jste se o naší firmu začal zajímat. Po tolika letech," poslední slova pronesl jen tak do větru a napil se vína. ,,Dáte si?" Poukázal na víno, ale Tony zavrtěl hlavou.

,,O spolupráci se Stark Industries žádá snad každá firma, která dostane odvahu poslat nabídku," řekl Tony samolibě a mírně se usmál, ,,Od Vás žádná nepřišla."

,,Jistě. Jsme farmaceutická firma, která životy zachraňuje. Vaše firma vydělávala na opaku, dokud Vás neozářil Bůh a nezačal jste sekat dobrotu. To Vám moc nevyšlo, že ne?" Mírně pozvedl obočí a poklepal prsty o stůl.

,,Myslím, že jsem udělal dost práce, za kterou mi jsou lidé vděční," řekl Tony, kterému se nelíbil doktorům přístup. Věc s prodejem zbraní už byla minulost, ale nejspíš mu to budou předhazovat do smrti. 

,,Vskutku," přikývl Saltykov a opět se usmál jako svatoušek, který má všechno v malíčku. Tony nechtěl obhajovat své skutky zrovna před ním a tak ho nechal, ať si myslí, co chce.

,,Proč jste změnil názor, pane Starku?" zeptal se Saltykov a zadíval se mu vážně do očí. Než mohl odpovědět, přišel číšník a přinesl jim jídelní lístky. Tony jen přikývl a vzal si černé desky se zlatým nápisem Moonlight restaurant. Tenhle podnik musí vést ženská.

,,Jak jistě víte, už nevyrábím zbraně a vyhýbám se zbrojnímu průmyslu a tak jsem se rozhodl, že začnu investovat a zajímat se o jiná odvětví. Třeba farmacii nebo ekologii," odpověděl a prohlížel si menu. Nakonec ho zavřel a odložil stranou. Až pojede domů, tak si koupí pizzu a nají se doma. 

Saltykov očividně měl v plánu si dnešní schůzi vychutnat a dál si s důležitým výrazem prohlížel nabídku a Tony měl chvíli pocit, že ho Saltykov ignoruje. 

,,Ah, to je dobrý krok k vykoupení," přikývl a také odložil menu, ,,avšak Vy sám jste největší zbraň, kterou jste kdy vytvořil a pokud vím, tak těch obleků máte víc než dost." 

Tony si jen odfrkl a prohrábl si vlasy, ,,Nejste první ani poslední, kdo my něco takového říká."

,,Samozřejmě, protože je to také Vaše největší chyba," řekl Saltykov a Tony zpozorněl, když se mužův hlas zbarvil do zvláštního tónu, který se mu nelíbil. ,,Světově známý muž, který otevřeně bojuje s nebezpečím a tím vyzývá největší zločince k tomu, aby se zapojili do hry. Jste velkou inspirací, která vyvolává jeden konflikt za druhým. Všichni se chtějí postavit velkému Tonymu Starkovi, a co víc, nyní má i přátele stejně silné i silnější, kteří představují další výzvu. Co třeba takový Kapitán Amerika? Muž, kterému stačilo sérum, aby se z něho stal super voják? To zní velmi snadně," usmál se Saltykov a naklonil se k Tonymu blíž. ,,Bohužel, pane Starku, přijde čas, kdy nebudete stačit a Vás i Vaše přátelé stále se hrnoucí protivníci zadupou do země," povzdechl si dramaticky a napil se vína. 

Tony ho sledoval a musel zatnout pěst, aby aspoň trochu ventilovat nelibost, která se v něm hromadila. Chtěl něco říct, cokoliv, ale Saltykov měl pravdu.

,,Ať už přijde cokoliv nebo kdokoliv, postavíme se mu," řekl nakonec a založil si paže na hruď, ,,Zní mi to trochu jako vyhrůžka, pane doktore. Máte snad v plánu se mi postavit?" 

,,Pane Starku, já jsem jen obyčejný člověk a nemám v plánu na sebe strhávat pozornost jako malicherné dítě," odpověděl a přivolal k sobě číšníka, aby si objednal hovězí steak. Tony si nic neobjednal a nalil si sklenku vína. 

,,Takže, pane Starku, jak se dohodneme na naší spolupráci?" zeptal se a podíval se Tonymu do očí.

,,Nejdřív bych si rád ujasnil pár věcí," začal Tony a mírně naklonil hlavu na stranu, ,,Kolem Vaší firmy se děje dost zvláštních věcí. To je nějaký Váš marketingový tah?" Saltykov se krátce suše zasmál a přejel si palcem po rtech.

,,Ano, to je pravda. Věříte tomu?" Stále se tvářil pobaveně, ale v očích mu zajiskřilo.

,,Možná. Mohl bych Vám ukázat pár věcí, které ve zprávách nebyly a vypadají velmi důvěryhodně," řekl Tony chladně a Saltykov se opřel o lokty a složil prsty do stříšky.

,,Důkazy," přikývl a semkl rty, než se pobaveně ušklíbl a zavrtěl hlavou, ,,Takových bylo. Všichni chtěli najít sebemenší důkaz a dokázat světu, že jsme nějaký druh ďábelské firmy. Bohužel, nic takového se nikdy neprokázalo." Saltykov jejich práci nevnímal jako špatnou věc. Jejich královna měla jasný plán a vizi, která mu dávala naději a význam. Takových lidí bylo několik a o jejich věrnosti se nedalo pochybovat. Navíc byla jejich poslušnost pojištěna, ale Saltykov byl přesvědčen, že všichni budou věrní. Královna je jejich budoucnost a zaostalí lidé padnou na kolena před jejich novým vývojovým stádiem. 

,,Takže když Vám ty důkazy ukážu, budete mít argumenty?" Zeptal se Tony a přísně se staršímu muži podíval do očí.

,,Jistě, ale až po jídle, pane Starku," přikývl a s klidem se napil vína. Když dopil sklenku, dolil si a spokojeně se usmál, ,,Výtečný ročník."

Saltykov byl zvláštní a Tony by takového muže vedle sebe vážně nesnesl. Barnese nesnesl z dost pádných důvodů stejně jako Rogerse, ale u Saltykova to bylo něco temného a schovaného hluboko pod tou jeho usměvavou maskou. Zatímco si vychutnával steak, Tony si ucucával ze sklenky vína. Kdyby se nejednalo o něj, byl by dávno pryč. Saltykov ho měl vážně na háku a to Tonymu hrozně lezlo na nervy. Saltykov věděl, že Tony po něm něco chce a tak zdržoval. Odmítal s ním mluvit, dokud se nenají. Parchant. Nakonec se však dočkal konce a poté, co číšník odnesl prázdný talíř, se mu Saltykov začal opět věnovat. 

,,Takže ty důkazy," začal a uvelebil se, ,,Odkud pak jste je dostal?" zeptal se a Tony si povzdechl a promnul si spánek.

,,Z důvěryhodného zdroje," odpověděl a překvapilo ho, když se Saltykov začal tiše smát, jakoby to bylo něco velmi vtipného.

,,Znám jen dva důvěryhodné zdroje, pane Starku," napřímil se na židli a jeho blahosklonný výraz zmizel, ,,S.H.I.E.L.D. se o nás zajímal, ale jejich priority se radikálně změnily a pak tu byla jedna žena, která nám velmi pila krev."

Tony se napjal a sám se napřímil, když se jeho postoj změnil. Cítil, jak mu srdce v hrudi začalo bít jako o závod. 

,,Takže jste dostal důkazy od té ženy, protože byste o spolupráci nežádal. S.H.I.E.L.D. by Vás zastavil. Pokud vím, tak ta žena je mrtvá. Hm, takže Vám ty důkazy musela přinést její holka. Ano, pamatuji si ji," přikývl s úsměvem a díval se Tonymu do očí, ,,Allen Forge, jistě. Zemřela na rakovinu, která se u ní objevila jako blesk z čistého nebe." 

,,Vy jste...," začal Tony, ale Saltykov ho zastavil.

,,Pane Starku," začal a ke stolu přistoupil číšník. Tony sledoval Saltykova a pak sebou cukl a tělem mu projelo mrazení. Než stihl jakkoliv zareagoval, zezadu se k němu dostal další číšník a vrazil mu jehlu ho krku. Číšník, který stál u stolu mu chytil ruce a s nečekanou silou mu je přirazil k tělu. Lidé kolem začali být zvědaví.

,,Pane Starku, je Vám dobře? Musíme ho dostat do nemocnice," Saltykov rázem vypadal jako ustaraný nevinný starý pán a rychle se postavil. Přistoupil k Tonymu a připnul mu na košili rušičku signálu. ,,Prosím, omluvte nás. Dostaňte ho, prosím, do auta." Řekl číšníkům a ti ho bez problému zvedli ze židle. Tony zmateně sledoval okolí a když chtěl promluvit, jazyk ho neposlouchal a tak jen něco zamumlal a začal sebou šít. Cítil, jak mu slábnou ruce a nohy... svaly.

,,Co se tu děje?" zeptala se žena, která ho předtím vítala.

,,Panu Starovi se udělalo špatně. Vezmeme ho do auta a odvezeme ho na pohotovost, bude to rychlejší než čekat na sanitku." Tony se podíval na tu ženu a chtěl rychle zavrtět hlavou a vysmeknout se jim, ale ti muži měli sakra pevný stisk a druhý číšník ho bolestně dloubl do žeber.

,,Ale jistě, jen běžte,"popohnala je žena a pak prohodila pár slov se Saltykovem, který svou roli hrál moc dobře. 

Tony se pokusil dostat k náramkům, ale jen slabě pohnul prsty. Muži ho narvali do bílého obyčejného Volva. Saltykov přešel k jeho autu, kterým přijel a na spodek připevnil další rušičku. Jeden muž se posadil vedle něj druhý na místo řidiče. I když se auto tvářilo jako pěkný rodinný vůz, uvnitř to bylo technicky vyspělé vozidlo. Muž za volantem zapnul několik tlačítek a přes skla se přetáhla další vrstva, která bránila výhledu dovnitř. 

Tonymu začaly brnět končetiny a opět se svedl jen na zamručení. Navíc se mu začalo špatně dýchat. Muž ho strčil dál a Tony se svalil na dveře auta. Ta rušička... ten jed. Srdce mu začalo bušit ještě rychleji, i když se snažil dýchat v klidu, nedokázal to. Těkal pohledem po autě a pak se podíval na Saltykova, který nakoukl dovnitř předními dveřmi.

,,Vidíte, pane Starku. Neporazitelný Iron Man a jeho výzva. Já ji přijal," usmál se a pak se podíval na řidiče. Ten jen přikývl. ,,Ještě bych rád dodal, že smrt slečny Forge byla velmi nešťastná, ale nutná. Začala strkat nos do věcí, do kterých jí nic není. Její dcera mi začíná dělat starosti, ale ještě počkám. Sbohem, pane Starku." Zabouchl dveře a pak se auto rozjelo. Tony se pokusil pohnout, ale jeho tělo ho vůbec neposlouchalo. I polykání mu přišlo složité. Vzplál v něm hněv, ale i strach. Vztek i zoufalství. Nechtěl zemřít. Ne takhle. Muž vedle něho ho sledoval a pak ho chytil za vlasy a po ráně o okenní sklo přišla jen tma.

***

 Peter seděl na autobusové zastávce a přemýšlel. Lauren byla většinu cesty naštvaná, ale pak se uklidnila a normálně si spolu povídali o škole a o její babičce i její mámě. Už neměla žádné narážky na pavouky a Peter měl neblahé tušení, že něco ví. Rozhodně nebylo dobré, že holka, kterou zná půl dne, tuší o jeho pavoučím Já. Holka, kterou zná půl dne ho poznala jen tak. No, nepochyboval o tom, že je chytrá a bystrá. Zajímalo by ho, co ho hned prozradilo. Možná si měl vymyslet jinou výmluvu, protože náraz do lampy mu teď zněl trochu blbě. 

Cukl sebou, když mu začaly vibrovat hodinky. Stáhl si rukáv a podíval se na display.

,,Karen?" zašeptal a display začal promítat hologram mapy.

,,Nechci vás děsit, Petere, ale pan Stark právě zmizel."

,,Cože? Jak jako zmizel?" zeptal se hned Peter a prudce se postavil. Štěstí, že na zastávce nikdo nebyl. Na hologramu se začaly objevovat detailní údaje. 

,,Jeho signál zcela zmizel z celosvětové mapy. Nelze ho vystopovat. Jeho obleky ho též nebudou moci najít stejně jako FBI, CIA nebo S.H.I.E.L.D.," Peter měl dost problém ty údaje zpracovat, ,,Dle informací, které před přerušením byly k dispozici, měl pan Stark příznaky zvýšené hladiny adrenalinu. Vzhledem k okolnostem se můžeme domnívat, že je pan Stark v nebezpečí."

,,Tady byl naposledy?" Ukázal Peter na červenou tečku.

,,Ano, ale upřímně si myslím, že bude dávno pryč. Podle mě se jedná o únos, " řekla Karen svým klidným hlasem, který Peterovi nijak nepomáhal.

,,Zavolej Happymu. Dej vědět všem a hlídej, kdyby se jeho signál opět objevil. Musíme ho najít!"