Přistál jsem na plošině kde všichni byli schromáždění. Nejvíce ze všech byla překvapená samotná Aylla'ite, zatím co žena se jen mírně usmívala a šaman mě s kamenným výrazem. ,,Bravo, Micku Lee, prokázal si velkou sílu a Aeva je na tvojí straně." Řekla žena. ,,Děkuji, no ani bych neřekl." Řekl jsem, odpojil se od Ikrana a poplácal jej po tváři. ,,Nyní, když jsi zvládl zkoušku, je na čase aby jsme tě zaučili do našeho života. Očistili tvojí mysl a ukázali pravdu." Řekla žena a ukázala na Aylla'ite. ,,Já přivést tě, já muset tebe učit, Micku Lee." Řekla s částečným odporem. ,, Nyní pojď, najít ti pokoj." Řekla a řekla něco čemu jsem nerozuměl, ale všichni se rozešli. Pak mi naznačila ať jdu s ní. A také jsem šel. "Měl bych se jí zeptat? No ale co když zase bude ignorovat? No to je jedno." ,,Ty, Aylla'ite... kde ses naučila anglicky?" ,,Učitel. Byl učitel." Dostala ze sebe. Bylo slyšet že na angličtinu není zvyklá.

Byla mi přidělena jedna z podzemních chatek a s tím i výklenek pro mého Ikrana. Posadil jsem se na kamenou podložku, vyskládanou listy a bylo to překvapivě pohodlné. Aylla'ite počkala venku abych se mohl převléknout. Přišlo mi to na jednu stranu i divný nosit lidské oblečení mezi Na'vi. Převlékl jsem se a vyšel ven.

,,Za mnou." Řekla a opět jsme šli.

Zavedla mě k jakési hostině. Tam jsem se musel proplést mezi ostatními a nejednou se mi stalo že jsem někomu šlápl na ocas. Poté měla Aylla'ite proslov po kterém si všichni připili a začali jíst. Hostina se skládala hlavně z ryb podobných živočichů a ptáků.  Bylo to zvláštní, ale chutnalo to dobře. Ikdyž, moje lidské tělo samo nic nedostávalo. Nejvíc mi zachutnali jakýsi korýši. Vzdálené chutnali jak krevety. Ale tyhle neměli příchuť železa. ,,A proč vlastně tohle všechno?" Zeptal jsem se ženy které seděla vedle mě, po Aylla'ite levici, mezi mnou a Aylla'ite. ,,Oslavujeme příchod nového budoucího člena kmene. To však neznamená že jsi právoplatným členem. Rozumíš?" ,, Takže vlastně jsem jako dítě, které se musí učit než splní zkoušku dospělosti?" ,,Ano." Řekla jednorázně a sáhla si pro nohu jednoho z brouků.

Po jídle přišla jakási tancovací slavnost kdy všechny ženy, krom náčelnice a ženy vedle mě tančili do kruhu kolem ohně. Mezi tím co chlapci jim bubnovali do rytmu. Bylo to nádherné, a stíny na světelkujících stěnách vytvářeli stěhující podívanou. Byl jsem tím až oslněn. Nikdy by mě nenapadlo že existuje na světě taková nádhera.

Poté co všichni dotancovali se oheň uhasil. Žena, spolu se šamanem si stoupli nad ohniště, z kterého stoupal dým. Natáhli ruce k ostatním a zhluboka vzdechovali dým. Ostatní se jich chytli a začali tvořit řetěz, do kterého jsme se i já nechal vtáhnout poté co mě Aylla'ite chytla za ruku. Všichni se nakláněli ze strany na stranu a zpívali. Celé to mělo zvláštní auru a mým tělem prostupovala jakási energie. Kterou jsem přebíral od ostatních, stejně jako jsem jí tak i vnímal. Bylo to neskutečné. ,,Micku, tohle je moc Aevy. Nech se jí prostoupit." Říkali hlasy v mé hlavě a v tu chvíli jsem se pustil. Celé mě tělo se roztřáslo a po zádech mi proběhl studený závan. Když jsem se odpojil, ostatní začali též. Poslední zbyly jen šaman, žena a Aylla'ite která se držela ženě za ruku. ,,Slyšel jsi je?" Řekla žena a podívala se na mě. ,,A-ano." ,,Hmm, ikdyž ti Aeva dala své svolení, ty sám jsi jí ještě uzavřen. Aylla'ite, prosím, odveď jej aby se z toho vzpamatoval." Řekla žena. Aylla'ite poslechla a odvedla mě pryč. Kamsi k výklenku, s pohledem na široký oceán. ,,Ty prožít bolest. A bolest tě uzavřít." Řekla. ,,Jak o tom vy můžete vědět? Neznáte mě." ,,To ani ty sám, uzavření není cesta." Sklopil jsem zrak a podíval se na moře. ,,Co jsou tyhle "rytuály?" ,,Tím mluvíme s Aevou, nasloucháme jejím radám, a předkům kteří u ní žijí." ,,Hmm...a co měla být ta zkouška?" ,,Náš klan je úzce spojený s Ikrany. Pouto, mezi nimi a námi, je stejné, jako to lidské." Nad jejími slovy jsem jen kroutil hlavou. "Nesmysl, nic jako bohové nejsou, lidé si svoje podmanili, stejně jako zvěř a to samé se stane i tady. Je to přirozený vývoj, ten nejsilnější... přežije." Pomyslela jsem si a zastavil se. "Je to opravdu tak?" Řekl jsem s pohledem na zapadající slunce. ,,Už půjdu spát." Ozmámil jsem a odešel.

,,Micku, tak co!? Jak to dopadlo?" Ptal se naléhavě James. ,,Nijak. Prošel jsem." Řekl jsem jen, zvedl se z kapsle a šel do pokoje. Na laptopu jsem napsal stručnou zprávu seržnatovi a šel spát.

Dostal jsem se přes zkoušku, mise bude pokračovat.