,,Ayllo prosím, poslouchej mě!" Vykřikl jsem na Ní a praštil rukou do stolku. ,,Ne Micku, zradil jsi náš kmen. I mě!" Řekla vycenila na mě zuby. ,,Ale oni jinak vypálí celý les, celé pobřeží. Všechno zničí!" Pokoušel jsem se ale bezúspěšně. Aylla se od mě odvrátila a už dál nepromluvila. Vstal jsem a vyšel ven ze dveří. Tam, jako předtím stál opět důstojník s chlápkem v obleku, ale i James. ,,Stále odmítá mluvit?" Zeptal se chlápek. Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou. ,,A asi nikdy nebude." Důstojník skřízil ruce na prsou a usmál se. ,,Dobrá, když nechce kořist z úkrytu, je třeba jí vylákat." prohlásil prošel kolem Mě. Otočil jsem se za ním. ,,Co chcete udělat?" Zeptal jsem se váhavě. Důstojník se zastavil a otočil ke mě. ,,My? Ne, co ty uděláš." Řekl přísně a odešel z místnosti se sklem. Otočil jsem se k chlápkovi. ,,Ještě nám budeš užitečný." Řekl, prošel kolem mě a položil mi při tom ruku na rameno. Tázavě jsem se otočil na Jamese. ,,Pojď." Řekl odvedl mě ven z místnosti.

Zamířili jsme do připojovací místnosti. ,,Co se děje? Co mám udělat?" Zeptal jsem se. ,,Důstojník má plán. Odneseš Naavi vzkaz." Řekl a otevřel kapsly. Podíval jsem se na něj a pak na kapsly. ,,Odmítnout zřejmě nemohu?" Nebyla to otázka. James se na mě podíval a přikývl. ,,Dobře." Řekl jsem a položil sedl si do kapsle. James se otočil k monitoru. ,,Jamesi?" Ohlédl se. ,,Nenávidíš mě?" Mlčky se mi díval do očí, pak promluvil: ,,Žádné blbosti Micku." Položil jsem se a kapsle se zavřela.

Vzbudil jsem se na lůžku, z kterého mě zrovna dva vojáci odpoutávali, vedle nich stál, s ochrankou, Důstojník. ,,Doneseš divochům vzkaz." Řekl a podal mi věc, kterou držel v rukou. Byl to přívěšek. Hned jsem poznal o koho. Patřil Aylle. Vzal jsem jej do ruky a prohlédl si jej. Byl spletený do vzoru v krajkovém vzoru a uprostřed byl namodralý hladký kamínek. ,,Odneseš jej divochům se vzkazem, že buď vydají zajatce, nebo tu holku popravíme. Je ti to jasné?" Zeptal se přísně. Pomalu jsem přikývl. ,,Dobře. Běž tady s plukovníkem do vrtulníků, vysadítě poblíž místa, kde jsme tě našli. Cestu dál znáš." řekl Důstojník. ,,Co když je nenajdu?" Zeptal jsem se. ,,Oni najdou tebe. Nevracej se, dokud nebude mise hotová. A tentokrát, žádné blbosti. Ano kluku?" Přikývl jsem a vstal. Co jsem taky mohl dělat.

Pár minut na to jsem už seděl ve vrtulníku a letěl vstříc východu slunce. ,,Je to úžasný výhled, škoda že asi poslední." Povzdechl jsem si a zhluboka se nádechl studeného vlhkého vzduchu. Počítal jsem že tohle bude zřejmě poslední možnost, v tomhle těle a možná i naživu. Bylo to k naštvání. V tu chvíli kolem vrtulníků proletěl fialový křiklan. Vykulil jsem oči a snažil se jej co pokusil se jej co nejvíce prohlédnout. Pilot však udělal několik výktutů a křiklan se mi ztratil z dohledu. ,,Jsme tady." Oznámil mi pilot a dosedl na malou mítinu mezi stromy.

Vystoupil jsem že stroje do trávy a odstoupil. Pilot neváhal a jen co mohl se zase vznesl a odlétl pryč. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Všude byla jen džungle a po odletu se lesem nesla slabá ozvěna rotorů. Tiše jsem vyčkával a vyhlížel jakoukoliv známku přítomnosti Na'vi. V okolí však byla ticho. Zvedl jsem hlavu k obloze a několikrát vydal vysoký hrdelní tón. Vzduchem se je mě doneslo zašumění a poté výkřik, tak typický pro křiklany. Křiklan se snesl předemě a jen co si mě všiml, zasyčel. Zvedl jsem ruce a ukázal k němu prázdné ruce. ,,To jsem Já, Mick. Pamatuješ si na mě, ne?" Zeptal jsem se a udělal krok blíž. Křiklan se na mě zkoumavě díval a po chvilce sklopil hlavu. Usmál jsem se. ,,Promiň, je tu něco či musím udělat. Řekl jsem,  sundal si boty a vysedl na křiklanův krk a navázal spojení. Pak jsme se zvedli a vydali se dál k východu, kde bylo již z dálky vidět pobřeží.

Cesta tam trvala hoďku, naštěstí, protože dle mraků, které jsem spatřil na západě, se ke blížila veliká bouře. Dosedl jsem, sesedl z křiklana a poklepal jej po krku. ,,Sbohem příteli." Řekl jsem a nechal jej odletět. Ještě chvilku jsem se za ním díval a záviděl mu, jeho svobodu. Pak jsem zavrtěl hlavou rozhlédl se kolem sebe. Stál jsem na okraji bývalé vesnice. Na okraji útesu stál kůl a dál k lesu stála řada ohořelých chatek. Rozešel jsem se k nim. ,,Iyaro! Äzìaì'itane!!" Začal jsem volat a procházel jednotlivé chaty. ,,Je tu někdo?" Pronesl jsem v ná'viištině ale stále se nic nozývalo. Vypadalo to, že chaty zapálili přímo Na'vi a pak zmizeli. Jak jsem procházel, na cosi jsem šlápl. Sehnul jsem se a zvedl malou píšťalu ve tvaru křiklana. ,,Píšťala?" Podivil jsem se a zkusil zapískat. Chatu proťal pronikavý zvuk ale nic dalšího se nestalo. Vyšel jsem a zkontroloval počasí, mraky již byli přímo nademnou. Vyšel jsem z chatky a přešel k útesům. Chvilku jsem tápal a pak nalezl otvor, kterým se scházelo do útrob útesu. I tam to vypadalo jako po rychlém opuštění. Stavení byla ohořelá a zpola zničená. ,,Co se tu proboha stalo?" Zeptal jsem se sám sebe. Náhle se ozval hrom a skrze otvor k moři jsem spatřil déšť. Posbíral jsem dřevo z obydlí a ve starém ohništi založil malý taborák. Hodně rychle se ochladilo a venku potemnělo.