,,Micku, Micku! No tak, prober se." Uslyšel jsem rány do criokapsly. Probral jsem se a zamžoural očima do tmy. Cesta utekla tak strašně rychle. Přišlo mi to jako včera co jsem podepisoval smlouvu. Po své levici jsem nahmatal tlačítko a zmáčkl jej. Kapsle se otevřela a mě začalo oslňovat modré světlo. Začal jsem pociťovat závratě a byla mi drobet zima. ,,Micku, jsi v pohodě?" Zeptal se James mezi tím jsem se odrazil z kapsle. ,,Je mi nějak divně. Mám závrať." ,,To je v pořádku," řekl James a podal mi jakousi tyčinku. Náhle mě i přes pocit závratě a zimi popadl šílený hlad. Vzal jsem jí a otevřel. ,,Dej si pozor, když to do sebe nahrneš, bude ti ještě hůř." Upozornil mě. "Jó, spát několik měsíců se nevyplácí." Pomyslel jsem si a zakousl se do tyčinky. Ikdyž měla představovat ovesnou tyčku s medem. Chutnalo to jako všechno jídlo, synteticky vyrobené. Ani jsem se nedivil Když jsem v tom našel malý kamínek.

,, Pozor, pozor! Všichni kolonisté z bloku "D" ať se ihned připravý do raketoplánu!" Zavolal rozhlas. ,,Micku, to jsme mi, pojď." Řekl James a odkopl se od střeny k přetlakovým dveřím. ,, Však nejsem hluchej!" Houkl jsem na něj a zamířil za ním.

James byl můj "kolega" z práce a dobrý přítel. Znali jsme se už od mých 18 let, kdy jsme oba pracovali v továrně. Byl to menší muž, 27 let, zlatavé, krátké vlasy a byl to původem Cikán. Ale, jak už to v dnešní společnosti bývá, hledí se jen na peníze. Už dávno se nehledělo zda jste žlutý, bílý, oranžový či černý. Takže když jsem se s ním seznámil, stali jsme se přateli. Mě je 24 let, jsem vyšší postavy a mám tmavě hnědé vlasy. Byl to právě James, kdo mě dostal sem. Studoval vysokou školu, což mě, když mi to řek, dost překvapilo. Ale teď se to hodilo. Byl přijat jakožto vědec pro těžební společnost a ta jej poslala na Pandoru. Vzal mě s sebou, jakožto spolupracovníka. Ikdyž jsem toho moc o tom co bude dělat nevěděl, společnost mě přijala. A já sám jsem šel hlavně kvůli penězům. Za den jste dostávali 800 dolarů. To bylo neskutečné. Samozřejmě, vám všechno však dali až poté co jste se vrátili a to většinou bylo tak 10% z všech.

Dveře raketoplánu se zavřeli. Ozvalo se zapraskání vysílačky. ,,Tak poslouchejte, nyní poletíme na planetu. Do základny C3 (Centrála), kde vás všechny vysadíme." Řekl hlas, zřejmě pilota. ,,Co je základna C3? Myslel jsem že je pouze jedna." Zeptal jsem se Jamese. ,,Né tak docela, krom hlavní základny existují ještě tři menší. Většinou chrání právě menší rafinérie, ta naše se nachází u Západního pobřeží Východního moře." ,,Jak to že toho tolik víš? Mě řekli jen o tom že půjdu na základnu kde ti budu pomáhat." Řekl krapet naštvaně přes dýchací masku. ,,Měl jsem zaměření právě na Pandoru a Společnost mi právě díky tomu dala všechny tyhle informace."  Mluvil zřejmě o tom že to bylo na vysoké ale já se jen uraženě díval z okínka.

Pod námi probýhali mraky a poté hustá džungle. Bylo tam spousta mlhy.  A skal. Poté raketoplán přelétl hory a byli jsme na volné planině. A pak jsem spatřil v dáli moře. Opravdové moře s tmavé modrou vodou. Dále pak byly vidět skrz páru a mlhu obří vrty. K našemu raketoplánu se přidalo 5 vrtulníků. ,,Za 10 minut přistanem." Nevím proč ale měl jsem divný pocit, odjistil jsem si proto zbraň. ,,Micku, co se děje?" Zeptal se James znepokojeně. ,,Nějak se mi to nezdá." Tu se náhle na jeden z našich vrtulník začal padat k zemi. Ozvala se tlumená rána jak praštil o útes a jedna z vrtulý vrazila do našeho raketoplánu. Prorazila trup a zabila chlapa vedle mě. ,,Všichni si připravte své zbraně, vypadá to že základna je pod útokem! Opakuji. Základna je pod útokem." Ozval se hlas z vysílačky. ,,Vydíš, co jsem řekl." Ozval se zvuk zakého si škrábání a tlumené rány a křiky. Čím blíž jsme byli k základně, tím více jich bylo a z okna šli vidět jakýsi...ptáci s jezdci.