Když jednoho dne, jsem šel zabít chlapce, který mě měl podle věštby úzajně zničit.
Šel jsem do Godrikova dolu, zabil jsem jeho otce a pak jsem šel zabít jeho.
Stála ale v cestě jeho matka.
Bránila ho.
Řvala:„Radši mě než jeho!"držela v náručí svého synka.
V jednu chvíli jsem si představil sebe a svou matku.
Pak jsem ale představu zahnal a zařval „Avada Kedavra!" kletba se ale nějak zázračně odrazila.