(Protože jsem příběh dlouho neaktualizovala, lehce vám shrnu poslední kapitolu. Sky, Alex, Amy a Chris byli na party, která se konala při příležitosti školního pobytu v různých státech. Alex se Sky se málem políbili, zatímco Chris to trošku přehnal s pitím a začal obtěžovat Amy. Minulá kapitolka skončila tak, že Amy přespala u Sky.

MOC PROSÍM, PŘEČTĚTE SI TYTO NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY:

A teď se jdu omluvit. Všem z Vás patří mé velké PROMIŇTE. Tuto kapitolku jsem asi šestkrát přepisovala, jelikož jsem měla nějaký psací blok. Pak mě přestalo bavit tvořit to stejné pořád dokola, až jsem si musela dát velkou pauzu, abych kapitolku dopsala.

Taky Vám chci moc poděkovat za nádherné komentáře, které mi pomohly tuto slabou chvilku překonat. Všechny jsem si je četla stále dokola, protože mě neskutečně motivují.

Jako omluvu mám pro Vás návrh ve stylu Character ask. Jde o to, že můžete napsat otázky směřované Sky, Alexovi, Amy či jiné postavě, po popřípadě i mi, jakožto autorce, na které dostanete odpovědi. Udělala bych pro tohle speciální kapitolku. Teď už záleží jen na Vás, jestli máte o něco takového zájem. Pokud ano, prosím napište mi vaše otázky do komentářů a připište, komu je kladete.

A teď už snad mohu jen říci: užijte si kapitolku.

--

Dostat ráno Amy z postele byl větší problém než bych čekala.

Kdyby bylo na mně, nechala bych jí spát jak dlouho by chtěla, jenomže existuje něco hodně otravného, jmenuje se to škola.

,,Pokud hned nevstaneš, poliju tě studenou vodu," vyhrožuji.

,,Vždyť jsme nejlepší kamarádky," brumlá s hlavou zabořenou v polštáři.

,,Právě proto. Počítám do pěti," pronesu rázně.

Přítelkyně, i přesto, nereaguje.

,,Pět... Čtyři... Tři... Dva..."

,,Faaajn!" přeruší mé počty. S tichým smíchem nad tím jen zavrtím hlavou.

O půl hodiny později už vcházíme do velké budovy. Amyina nálada se v průběhu rána změnila z unavené na smutnou a ze smutné na naštvanou. Už v autobuse všechny propalovala pohledem, avšak jakmile jsme se objevily před školou, jako by dostala šok.

,,Počkej, až ho uvidím... Tohle mu nedaruju...," šeptná skrz sevřené zuby kráčející chodbou neberouc žádné ohledy na druhé.

,,Hej, co děláš, ty krávo?!" zakřičí pobouřeně jeden kluk, do něhož Amy prudce vrazí ramenem. Přítelkyně se ani neotočí, proto po něm vrhnu omluvný pohled a pospíchám za rozzuřenou dívkou.

,,Já mu dám, ubližovat mi. Idiot jeden," mluví sama k sobě.

,,Amy, zpomal. Co chceš jako dělat?" volám udýchaně na kamarádku.

,,Ňouma, nekňuba, truhlíl, blbeček," brumlá si.

,,Amy! Posloucháš mě vůbec? Co máš teď v plánu?" poklepu kamarádce na rameno.

,,Pěkně Christianovi vytmavím, jak to bude vypadat!" odpoví nasupeně.

Amy vejde do třídy rychlým krokem se mnou v závěsu. Rozhlédne se po třídě, aby našla jistého chlapce.

Divoce vyrazí přímo ke Chrisovi, jenž se s tmavými kruhy pod očima opírá o lavici a vypadá, že každou chvíli omdlí. Jakmile mou přítelkyni zpozoruje, zbledne ještě více.

,,Kdo si myslíš, že jsi?! Tohle bylo přes čáru, abys věděl! Už nikdy se mě nedotkneš, rozumíš?!" zasyčí přítelkyně s prstem zabodnutým do chlapcovy hrudi.

Všichni ve třídě se na dívku zadívají s velkým zájmem. Ihned jdu Amy na pomoc.

,,Hej, hej, já se moc omlou..." začne chlapec, avšak nemá šanci dokončit myšlenku.

,,Seš ten největší podrazák na světě! Nechápu, jak jsem si s tebou mohla něco začít!" šermuje dívka rukama.

,,Máš pravdu, já..."

,,To si piš, že mám! Jak jen si mohl?! Já myslela... Vypadalo to... Přišlo mi... Jako bys mě měl opravdu rád," poslední slova řekne spíše pro sebe. Upře na chlapce své velké oči nyní už plné smutku. Zračí se v nich jediná otázka: Proč?

Přistoupím ke kamarádce a chytnu ji za ruku, aby věděla, že jsem tu pro ni.

,,Amy, nevíš, jak mě to mrzí. Jak strašně moc. Nechtěl jsem ti ublížit... Byl tam alkohol a já... Prosím, zapomeňme na to, Amy. Miluju tě, opravdu. Nikdy jsem si nebyl ničím víc jistější. Nemůže to mezi námi skončit, nemůže," šeptá vyděšeně chlapec. Z očí se mu začnou kutálet slzy.

Vidím, jak to kamarádce šrotuje v hlavě. Neví, jak se zachovat.

,,Je mi to hrozně líto..." šeptá Chris.

Přítelkyně zvedene zrak, už se rozhodla. Odpověď znám ještě dříve než ji vysloví. Pevněji stisknu její ruku.

,,To mi taky a opravdu moc, ale jinak to nejde. Minimálně potřebuju čas. Sbohem Christiane," s těmito slovy mě odvádí na chodbu, pryč ze třídy.

Nerozumím větám, které na nás chlapec volá.

Když stojíme na chodbě, pevně svou kamarádku obejmu. Na ramenou ucítím horké slzy.

***

,,Nebuď už smutná, bude to dobrý," zopakuji frázi už nejméně po sté. Zrovna s Amy vcházíme do třídy, kde se dozvíme všechny podstatné informace k pobytu. V rohu si všimneme Chrise, avšak nijak na něj nereagujeme. Společně se usadíme do třetí lavice.

,,Já vím... Jen to musím nějak zpracovat," usměje se, avšak smutek v jejích očích stále zůstává.

,,Nevím, jak tě rozvese..." zaseknu se. Najednou mi totiž někdo zakryje dlaněmi oči.

,,Hádej, kdo jsem!" pronese se smíchem, který slyším v jeho hlase. Určitě se jedná o klučičí hlas, tím jsem si naprosto jistá. Zaměřím se na velké teplé ruce, pravidelně zvedající se hrudník a nádhernou vůni, jež bych poznala kdekoli.

,,Alexi!" zasměji se. Dlaně z mých očí zmizí, díky čemuž opět vidím. Otočím se na svého prince.

,,Chyběl jsem ti, princezno?" zeptá se rozpustile. Přitáhne si mě k sobě do objetí.

,,No..." zamyslím se naoko, ,,asi ne," vypláznu na něj jazyk.

Až moc dobře si uvědomuji, jak blízko stojíme. Rukama si mě za pas přidržuje u sebe, jako by se bál, že mu uteču. Jeho dech mi rozpaluje kůži, až se má líčka barví do červena, a to nemluvím o pronikavém pohledu směřovaném do mých očí.

,,I když možná jsi mi trochu chyběl. Ale jen trošičku," usměji se. Odpovědí mi je pobavené zavrtění hlavou.

,,Co?" zajímám se.

,,Nic."

,,Kroutil jsi hlavou," řeknu.

,,Možná jen trošičku," okouzlí mě svým nádherným úsměvem, díky němuž moje srdce vynechá nejméně jeden úder.

,,Dobré poledne, studenti!" vejde do třídy pan učitel. Všichni nesouhlasně zabručí.

Alex mě pustí a posadí se do lavice za mnou a Amy.

,,Jak jistě víte, dnes je poslední schůzka před odjezdem na váš pobyt. Prosím, rozdejte si mezi sebou tyto dokumenty. Jsou na nich důležité pokyny," rozdá hromádku papíru dívkám usazených v první řadě.

,,Odjezd byl sice naplánován až na středu, ale nastala změna. Už v neděli odpoledne vás vyšleme pryč," pokračuje nerušeně.

Mezitím se ke mně dostane list s informacemi.

,,Nyní mi prosím nadiktujt..." zasekne se ve výkladu, protože se ozve zaklepání na dveře. V nich se o chvíli později objeví Sam, Alexův nejlepší kamarád.

,,Omlouvám se za vyrušení, byl jsem u lékaře," zazubí se chlapec.

,,To jistě, pane Coopre. Prosím, posaďte se," vyzve jej učitel. Klučina poslechne usazujíc se vedle Alexe.

,,Teď mi prosím nadiktujte, s kým chcete být ve dvojicí, po případně i čtveřicích," otevře sešit a do ruky uchopí propisku.

,,Kruci, " zašeptá Amy, zatímco žáci hlásí své rozdělení.

,,Co se děje?" zajímám se.

,,Nechci být ve dvojici s Christianem," odpoví vyděšeně.

,,Ehm.." vůbec nevím, jak zareagovat. Nebo spíše, jak své kamarádce pomoct. S prosbou se otočím na Alexe.

,,Copak, andílku?" usměje se.

,,Alexi, nemáš náhodou nějakého kamaráda, který nemá na tenhle pobyt partnerku?" zeptám se. Zmateně se na mě podívá.

,,Amy se rozešla s Chrisem a nechce s ním bydlet," vysvětlím.

,,Aha, no..." zamyslí se.

S nadějí se na něj podívám.

,,Ty Same, s kým jsi ty?" osloví svého kamaráda, který něco zuřivě ťuká do mobilu schovaného pod lavicí.

,,Zatím s nikým," odpoví nepřítomně.

,,A nechceš být s Amy?" zeptá se Alex. Sam zvedne pohled od telefonu.

,,S Amy? S touhle kočkou Amy?" pohodí hlavou k mé přítelkyni, již trochu zrudla líčka.

,,Nevadilo by ti to?" ozve se kamarádka.

,,Určitě ne. Vlastně... budu moc rád," mile se na ni usměje, při čemž si všichni tři úlevně vydechneme.

,,Děkuji," zaartikuluji neslyšně směrem k Alexovi. Ten na mě rošťácky mrkne.

,,S kým chcete být vy, slečno Autumnová?" osloví mě profesor.

Otočím se jeho směrem a s úsměvem na rtech odpovím: ,,Ve dvojici s Alexem, ve čtveřici by se k nám přidala Amy se Samem."

,,Dobrá, píšu si."

Potom se zvedne ze židle, aby se mohl postavit doprostřed třídy.

,,Tak. Nyní, když jste všichni rozřazeni, přejdeme k další části. Prosím, vyberte z každé čtveřice jednoho zástupce, který vylosuje lokaci, v níž budete pobývat," požádá učitel.

Pár lidí se zvedne ze židlí přecházejíc k profesorovi. Za nás jde Amy.

Mezitím si postarší muž sundá z hlavy klobouk, do něhož nahází předem připravené papírky. Všichni zatají dech, když losuje první chlapec.

,,Wyoming," přečte, co si vylosoval.

,,Výborně, zde," zalistuje učitel ve složce, ,,máte informace o vašem ubytování, náplni dnů, podnebí i spoustu důležitých poznatků. Doporučuji přečíst," podá mu papíry.

Takto chodí zástupci skupinek losovat, než přijde řada na nás.

Amy sáhne do kloboučku, z něhož vyloví malý lísteček.

,,Colorado," přečte nadšeně.

Všem se nám rozzáří oči, i když, mi asi nejvíce. Protože ona taková dovolená v Coloradu s tím nejúžasnějším klukem, kterého znám, není vůbec k zahození.