„..Uvažuju, opravdu uvažuju, že udělám něco naprosto pitomého. Něco, co může všechno zkazit. Vykonat čin, jenž nebudu moc vzít zpátky. 

Co by se stalo, kdybych teď Alexe políbila?"

Nakloním se k němu blíže, zatímco si mě můj princ pozorně měří pohledem.

Jeho ruce se pevněji stáhnou kolem mého těla. Spalující touha mi zamlžuje úsudek. Jsem moc okouzlena, abych zvažovala, jaké následky by takovýto čin mohl mít.

Postavím se na špičky. Výškový rozdíl mezi námi se projevil, avšak ani tak mi nic nestojí v  cestě.

Dech se mi zadrhne. Nejsem schopna se dále pohnout. Snažím se odpoutat od jeho nádherných očí. Vynakládám veškerou sílu k zrealizování svého rozhodnutí, ale strach ze ničení našeho přátelství na mě má jisté účinky.

Vypadá to, jako by Alex čekal, až se odhodlám. Jakmile se však začnu znovu stavět na celá chodidla, protože jsem srab, jeho paže mě podepře. Stojím tedy na špičkách těsně namačkaná na svého prince. Polévá mě horkost.
Nakloní se ke mně ještě blíže. Teplý dech tohoto chlapce na mém obličeji mě rozechvěje, proto pevněji obmotám své paže kolem jeho krku.

Naše rty se přiblíží. Potřeba, překonat tuto nesnesitelnou vzdálenost, je stále silnější.

Zavírám oči čekajíc na svůj první polibek. Ústa mého prince s lehkostí zavadí o ty mé.

Bum!

Rána jako z děla, která přerušila i hlasitou hudbu, nás od sebe odtrhne.

Svůj pohled upřu na rušitele, jenž mě připravil o první pusu.

Nejprve se zadívám na rozbitou vázu ležící na zemi, poté však zaostřím na krásnou slečnu v rudých šatech, Amy, jak od sebe odstrkuje o něco vyššího Chrise než je ona.

Chlapec ji namačkal na zeď, zatímco se na ní přilepil.

,,Chrisi! No tak, Chrisy, nech toho!" křičí na něj, avšak jakoby moji kamarádku vůbec neslyšel. Rukama putuje po jejím těle. Líbá ji všude; na krku, na obličeji, na hrudníku.

Všichni kolem nich udělali kolečko, aby mohli pokukovat, co se děje. Někteří Chrise povzbuzují, jiní jen nesouhlasně vrtí hlavou.

,,Amy! Amy!" vrhnu se kamarádce na pomoc. V periferním vidění zahlédnu Alexe, jak se prožene kolem lidí. Bez jakýhkoliv zábran chytne svého spoluhráče za tričko a jednoduchým pohybem ho strhne z mé přítelkyně. Chlapec se začne vztekat, proti hnědovláskovi však nemá šanci.

,,Amy!" vrhnnu se k dívce. Kamarádce se v očích začnou hromadit slzy. Přitáhnu si jí do objetí.

,,Ššš, š ššš, to bude dobrý. Nic se nestalo. Jsi v pořádku," šeptám konejšivá slůvka.

,,N-n-nechápu, jak mohl..." rozpláče se.

,,Já vím. Půjdeme domů, ano?"

Pokývání hlavou mi je souhlasem. Podívám se na Alexe. Pochopil, že už je čas odjet.

,,Dej se do kupy, kámo. Tohle se nedělá," s těmito slovy odejdeme z očí všech diváků.

Celou cestu domů utěšuji svou nejlepší přítelkyni.

,,Nechceš dneska přespat u nás?" zeptám se kamarádky, když jí hladím po vlasech.

,,Moc ráda," v jejich uslzených očích se zračí smutek smíchaný s naštváním i únavou. Zítra bude všechno lepší než dnes. Potřebuje se vyspat.

Pořád nechápu, jak se mohla celá situace takto vyhrotit. Chris musel hodně pít. Bylo to děsivé.

Ale ještě děsivější mi přišlo, že Amy nikdo nepomohl. Co by se asi stalo, kdybychom s Alexem nezasáhli?

,,Tak, jsme na místě," zaparkuje kamarád u našeho domu.

,,Díky Alexi," šeptne přítelkyně.

,,Není vůbec za co, moc mě to mrzí."

Amy pokývá hlavou.

,,Už půjdu dovnitř, Sky. Počkám tě v pokoji. V klidu se rozlučte," odejde kamarádka do domu.

Oba vystoupíme z auta.

,,To teda byl večer," vydechne kamarád, když se za mou přítelkyní zavřou dveře.

,,Mi povídej," protřu si unaveně oči, zatímco se Alex ležérně opře o kapotu svého auta.

„Nechápu," pokračuji, „jak se mohl Chris takhle chovat. Prostě to nepobírám."

„Neudělal to schválně. Všichni ví, jak moc má Amy rád. Ale kluci ho furt tlačili, aby už dál nebyl panic. Na té party se bez tak opil jen kvůli starostem. Avšak zapomněl, že alkohol nejen pomáhá, ale i ubližuje," pokrčí Alex rameny.

,,Neříkám, že je Chris špatný člověk, jenomže se choval jako kretán a odnesla to Amy, za což bych ho nejradši poslala někam daleko do vesmíru," rozzlobím se, „bez skafandru samozřejmě," doplním s jemným úsměvem.

Dala jsem si úkol, jen co ho uvidím, vrazit mu facku. Budu svou nejlepší kamarádku bránit ze všech sil.

,,Neboj, následky si za své chování ponese hodně těžce. Zvlášť, když se bude jendat o jeho budoucnost s Amy," zakroutí Alex hlavou.

„Myslíš, že se udobří?" zeptám se.

,,Netuším," sklopí pohled do země.

Podívám se na dveře, za nimiž před nějakou dobou zmizela má přítelkyně.

,,Ráda bych si povídala dál, ale Amy mě teď potřebuje," pronesu do ticha.

,,Jsi skvělá kámoška, víš to?" pousměje se můj princ. Sklopím pohled ke svým lodičkám, když ke mně přijde a chytne mne za ruce.

„Ještě než odejdu ti musím něco dát," upozorní mě hnědovlásek.

Chíli trvá, než z auta vyloví další bílou obálku.

,,Díky," pousměji se. Vůbec nerozumím, k čemu mi jsou. Tuším však, že mají nějaký skrytý význam, proto se nemůžu dočkat, až mi vše začne dávat smysl.

„Tak já už půjdu," řeknu i s obálkou v ruce.

„To ještě není všechno!" zastaví mě hnědovlásek.

„Ne?" podivím se.

„Ne."

Kamarád ke mně přistoupí i s úšklebkem. Přitáhne si mne do objetí a věnuje mi polibek do vlasů. 

Utápím se v jeho oříškových očích. Nádherný úsměv, jenž se mu vyrýsoval na tváři, patří jen mi a nikomu jinému.

Vzpomenu si na naše skoro-políbení a nedokáži zabránit lehkému začervenání.

,,Pa Alexi," postavím se na špičky, abych mohla svého prince lehce líbnout na líčko.

Bez otáčení zmizím rychlým krolem do domu. Nemůžu se chlapci ani podívat do očí.

Nebyla to sice žádná žhavá pusa, avšak i tak jsme se posunuli o kousek dál.

Rodiče už zřejmě spí, proto se potichu dostanu do svého pokoje. Když otevřu dveře, spatřím spící Amy, jak se rozvaluje v mojí posteli. Jemně pochrupkává.

Jen se nad tím pousměji. Rychle se převléknu do pyžamka, vytáhnu ze skříně deku, zhasnu světlo a s čelovkou i obálkou si lehnu na zem vedle postýlky.

Kromě připínáčku naleznu v poskládaném papíru lísteček s nápisem Jižní Dakota.

Položím baterku s dárečkem na noční stolek, abych se mohla o pár minut později propadnout do Říše Snů.

---

Ahoj :)
Po dlouhé době další kapča. Nevím, jestli jste si všimli příspěvku na mé zdi, kde jsem prosila o strpení, co se týče nových kapitolek o prázdninách. Konečně mám volno a nechci celé dny prosedět u telefonu.

Snad díky tomu nepřijdu o Vás, jakožto čtenáře.

Užívejte volna a pa u dalšího pokračování!