Když se rodiče vrátili domů, čekalo na ně příjemné překvapení. Usmažila jsem jim k večeři palačinky, ze spíže vytáhla domácí džem, nakrájela ovoce, nastrouhala čokoládu a všechno přenesla na terasu ke stolu, který jsem prostřela.

Maminka s tatínkem se vrátili chvilku po dokončení příprav večeře. Bratr dnes přespával u kamaráda, takže jsme se mohli všichni pustit do jídla. Zapadající slunce dodalo celé této chvilce jedinečné kouzlo.

Bavili jsme se o dnešním dni. Tatínek si stěžoval na svou sekretářku, maminka nadšeně mluvila o jednom příběhu, jež bude vydávat její nakladatelství a já je spokojeně pozorovala užívajíc si jejich vyprávění.

Můj otec pracuje jako ilustrátor knih. Když poprvé uviděl nejdůležitější ženu svého života, nosil ještě knírek. Už je to dvacet let, co se potkali. 

Do bezpečí vily nás vyhnal chlad společně se setměním. Rodiče si pak ještě sedli se skleničkou vína k televizi koukajíc na nějakou romantickou komedii. Já zamířila do svého pokoje. Byla jsem po celém týdnu vyčerpaná. Samé testy, seminární práce, zkoušení. Kdo to má všechno zvládat?

Znaveně jsem se svalila do postele. 

Sky, nemůžeš jít spát neumytá a bez vyčištění zubů. Zvedej se!

Nic. Ani jsem se nepohnula.

Holka, mazej do koupelny! 

Myslíte si, že se něco stalo?  Ne.

Už toho mám dost! Zvedej ten svůj zadek! Budeš smradlavá příšera se žlutými zuby! Alex se na tebe ani nepodívá! 

Mé svědomí mě za pomocí Alexe vyhnalo do vany. Při stěhování jsem si přivlastnila velký pokoj s koupelnou, takže aspoň nemusím chodit daleko. Popadnu tílko s šortkami vyrážejíc směr malé místnosti. Jakmile na sebe nechám padat kapky horké vody, mé tělo se uvolní. 

Nakonec mi celá večerní hygiena trvá čtyřicet minut, což je celkem k neuvěření, protože jsem se jen osprchovala a vyčistila si zuby. Převlečená si lehám pod peřinu s knihou v ruce.  

Pokoj zahalila tma, kromě malé lampičky svítící u mé postele. Začítám se do své oblíbené knihy. Po chvíli už písmenka nevnímám, protože jsem plně zaujata příběhem, jež se mi odehrává před očima. Tenhle pocit miluju.

Autorčin styl psaní se mi strašně moc líbí. Také bych chtěla umět vyjádřit své myšlenky za pomocí tužky a papíru. Jednou jsem to zkusila, avšak výsledek dopadl katastrofálně. 

Ze spárů napínavého děje knihy, mě vytrhne rána jako z děla. Vykřiknu leknutím. Košatý strom rostoucí vedle mého okna se zatřese.
,,Sakra," zaslechnu z dálky nějaký mužský hlas. Jelikož je okno jen pootevřené, nedokážu rozpoznat, zda-li znám onoho hlučného člověka.

Ťuk ťuk, ťuki ťuk.

Vážně mi někdo zaklepal na okno? Kdyby mě chtěl okrást zloděj, tak by na sebe snad zbytečně neupoutával pozornost, ne?

Potichu přehodím nohy přes okraj postele. Pomalým krokem se vydám pokojem ke skleněné vytráži. V rukou pevně sevřu knihu připravena se bránit. Když dojdu k oknu, podívám se do tmy. Nic ale nevidím, proto začnu uvažovat o otevření jednoho křídla.

Sky, ani to nezkoušej! Třeba se u vás na zahradě, ve větvích stromu skrývá masový vrah! Co potom?

O krok ustoupím.

Ale noták! Nebuď srab! Může to být tvůj zapomnětlivý bratr bez klíčů!

Rozhodným pohybem otevřu okno dokořán, avšak nezapomenu se připravit k obraně knihou.

Chvíli se nic neděje, všude je tma protkaná nočním klidem. Vlasy mi rozcuchá jemný větřík. Už už chci odejít, když v tu ránu se přede mnou objeví hlava.

,,Baf," zašeptá. Než mi dojde, co dělám, bacím lehce osvětlený obličej oblíbenou knížkou.

,,Auuu!" zavyje hlas.

,,Tu máš! Běž pryč, ty jeden úchyle! Já se dokážu ubránit!" napřahuji se k dalšímu úderu.

,,Sky! Sky, počkej!" vyslovení mého jména mě donutí pozastavit se v útoku.

,,To jsem já," s těmito slovy se místo neznámého obličeje vynoří ten Alexův.

,,Alexi? Co tady k sakru děláš?!" otevřu pusu údivem. Knihu opatrně položím na stůl, abych pomohla nečekanému návštěvníkovi dovnitř, do mého pokoje.

,,Stýskalo se mi po tobě," pronese jako by se nechumelilo. Vždyť se právě teď, v noci, objevil u nás doma! Usmívá se, v jeho očích však nenaleznu rošťácké jiskřičky, jež mi vždy zpříjemní den. Snaží se vypadat šťastně, avšak nejde mu to ani z poloviny tak dobře, jak si myslí.

,,Nekecej, co se stalo?" zeptám se na rovinu.

,,Nic podstatného. Jen jsem tě chtěl vidět. Vážně, " tvrdí dál můj nejlepší přítel. Zvednu obočí. Pohled do jeho hnědých očí mě jen utvrdí v domněnkách. 

,,Alexi," oslovím ho, ,,vždycky jsem k tobě byla upřímná. Tak buď teď ty ke mně. Víš přece, že to nikomu neřeknu, že jo?"

Mé naléhání je úspěšné. Alex se posadí na postel, zatímco zavírám okno, protože je mi v tenkém pyžamku chladno. Usadím se naproti němu čekajíc na jeho odpověď. Těžce se nadechne.

,,Víš, není to nic strašného, Sky. Jen... jsem unavený," začne.

,,Unavený?" zopakuji. ,,Nemůžeš spát? Noční můry? Chceš si lehnout ke mně?" nabídnu. Snažím se potlačit rošťácký úsměv, avšak mé oči září stejně silně jako majáky v noci upozorňující plující lodě na nebezpečí v podobě skály. 

Chlapec se uchechtne. ,,Tak to nemyslím," znova se zasměje, ,,i když to s tím přespáním nezní úplně špatně." Na chvíli je tu se mnou zase ten bezstarostný Alex. Sklopím oči snažíc se skrýt svůj rudý obličej.

,,Ne unavený jako unavený. Mám dost pořád se opakující rutiny. Poslední dobou mě nic netěší tak, jako předtím. V určitých chvílích zvažuju, že bych odsud vypadnul. Vzal si jen ty nejdůležitější věci a vydal se někam daleko. Do míst, které jsem zatím nenavštívil. Poznal nové lidi. Dozvěděl se nové informace," vysvětluje kamarád. Přitom se pohodlně opře o postel, pod hlavu si položí polštář. 

Přesně tohle na svém princi zbožňuji. Nehraje si na machra, ale na férovku přizná, co se děje. Některé holky by to mohly brát jako slabost, pro mě to značí odvahu. Odvahu přiznat své slabiny.

V hlavě si promítám jeho slova. Jen pouhá představa Alexe odjíždějícího ve vlaku, mě vyděsí k smrti. 

,,Asi ti rozumím. Taky mám občas takový pocit," na chvíli se odmlčím, záhy však pokračuji, ,,umím si ho ale vykompenzovat knihami. Vždy, když se začtu do příběhu, svět kolem přestane existovat. Díky knížkám se můžu dostat do nejvzdálenějších dimenzí. Do čarovných koutů, kam nepřijedeš vlakem, nepřiletíš letadlem ani nepřipluješ lodí. Alexi, nech mě ti dokázat, že nemusíš jezdit do dalekých končin, aby ses mohl dostat ze spárů stereotypního života. Nechci, abys odjel," dořeknu. Chlapec se mi upřeně zahledí do očí.

,,Sky, nemusíš se bát. Nenechal bych tě tady. Vlastně jsem ti chtěl nabídnout, jestli bys nejela se mnou," odpoví s nadějí v očích.

,,Alexi, sám moc dobře víš, že to nejde. Nemůžu ode všeho jen tak utéct," vysvětlím. 

,,Nechtěl bych vypadnout hned. Maturita má samozřejmě přednost," ujistí mě.

,,Já nevím," pronesu. Sice se to nezdá, ale poslední ročník uteče jako voda a já nechci svůj vztah s tímto chlapcem nijak narušit. Co kdybychom si pak začali lézt na nervy?

,,Pobavíme se o tom později, ano?" ukončí konverzaci. Kývnu na souhlas.

,,Lehni si ke mně," poprosí. S jemným úsměvem i unavenýma očima přelezu postel lehajíc si do Alexova náručí. Opřená o jeho hruď cítím, jak kolem mě obalí své teplé paže. Chvíli jen tak ležíme. Nemůžu si nevychutnávat tento okamžik. Jednou rukou mě začne hladit po vlasech. Hraje si s nimi jako malý kluk s novou hračkou. Na temeni cítím horký dech. 

,,Jsi unavená, andílku?" zeptá se.

,,Jen trochu," vydechnu. Rukou mu kreslím kolečka po hrudi.

,,Už se moc těším na zítřek. Společně si to užijeme," řekne s úsměvem. 

,,O tom ani nepochybuj!" odpovídám vesele. Chlapec už nestihne odpovědět, jelikož na chodbě zaregistruju kroky, poté se  ozve hlasité zaťukání na dveře. O pár sekund později zaslechnu přes dveře maminčin hlas: ,,Sky? S kým to tam mluvíš? Spíš? Můžu dovnitř?"  

Vyděšeně se podívám na Alexe. Ten pohotově vyskočí z postele míříc rovnou do mé šatní skříně. 

,,Neboj," zašeptá. Mrkajíc se ztrácí v dřevěném kusu nábytku. 

,,Mami? Počkej chvíli, převlékám se," zalžu. Trochu urovnám postel. Netuším, jak by naši reagovali, kdyby u mě v pokoji v noci našli Alexe. Avšak koukal by z toho mega malér. 

,,Pojď dál," otevírám dveře. Maminka vejde, celý pokoj si projede pohledem. Skříň jí naštěstí nezajímá, proto přesune všechnu svou pozornost na mě.

,,S kým jsi to mluvila?" zajímá se.

,,S nikým. Zase jsem četla svou oblíbenou knihu. Když si čtu nahlas, mám z ní takový větší požitek," žvatlám. 

,,Aha. Jen jsem ti chtěla popřát dobrou noc, holčičko. Jdeme si s tatínkem lehnout," obalí mě ve svém objetí. Dostávám dokonce i pusu na čelo. 

,,Dobře, hezky se vyspěte," rozloučím se. Maminka pomalu vychází z pokoje. Jakmile za sebou opatrně zavře dveře, oddechnu si úlevou. 

,,Alexi, už můžeš vylézt," zašeptám. Celá skříň se zatřese. Pomalu z ní vystoupí hnědooký chlapec s rošťáckým úsměvem na tváři. Chvilku mi trvá než si povšimnu důvodu jeho nadšenosti. V rukou drží mou černou, krajkovou podprsenku. Překvapeně zalapám po dechu.

,,Co to sakra děláš?!" pronesu naštvaně. Rázným krokem přejdu pokojem až k chlapci držící mé spodní prádlo. Natáhnu se po kousku oblečení, Alex však zvedne ruku s podprsenkou do výšky.

,,Jen jsem si jí prohlížel. Normálně se k takovým věcem nedostanu," vysvětluje. Jsem rudá až za ušima. Vyskočím se záměrem zmocnit se ukradeného kousku, avšak můj pokus je neúspěšný. 

,,Ty jsi ten nejhorší kluk na světě! Přece mi nemůžeš brát spodní prádlo, kdy se ti zachce! Vrať mi ho!" zlobím se s úsměvem na rtech. Odpovědí mi je vypláznutý jazyk.

,,Ha ha ha. Vážně moc vtipné. Sorry, že se nesměju," protočím oči. Sednu si na postel zády k Alexovi. Nehodlám se s ním bavit. 

,,Sky?" zasměje se. Jsem pevně rozhodnuta neodpovídat. 

,,Sky?" zopakuje. Ani si ho nevšimnu.

,,Tak promiň, já nechtěl," pln snahy si mě udobřit přechází Alex pokoj až k posteli.

,,Budeš se na mě zlobit dlouho?" obmotá mi ruce kolem zad. Nemůžu potlačit šťastný úsměv. Snaží se kvůli mě. Všimne si mého výrazu a okamžitě ví, že je vše v pohodě. Otočím se s vypláznutým jazykem.

,,Naval tu podprdu," zavelím. Ochotně mi jí podá. Uklidím oblečení zpátky do skříně před zrakem nečekaného návštěvníka.

,,Tohle bylo celkem o fous. Jak myslíš, že by reagovala tvoje mamka, kdyby mě tu našla?" nadhodí Alex.

,,Netuším, ale prosím, ať to nezjistíme," odpovím s úsměvem. 

,,Pravda. Víš o tom, že mi tvoje podprsenka, úsměv a slova zvedla náladu?" zeptá se.

,,To mě moc těší," sklopím zrak k zemi, abych aspoň trochu skryla svá červená líčka. Dělá mi velkou radost vidět lidi kolem mě šťastné, zvlášť když jde o Alexe. S úsměvem přejdu zpátky k posteli, blíže k mému princi. 

,,Už se necítím tak blbě. Rád bych ti za tvou ochotu něco dal," pronese s pohledem upřeným do mých očí. 

,,Nic mi dávat nemusíš. Jakmile tě vidím v dobré náladě, celý můj svět se hned vybarví veselými barvičkami," přiznám.

,,Já bych ti ale moc chtěl něco dát," přeformuluje větu, ,, i když to není nic extra." 

,,Tak dobře," svolím, ,,jen tě musím upozornit, že drahé dárky nepřijímám."

,,Souhlas," zasměje se chlapec. Vstávajíc z postele vytahuje z kapsy černých kalhot bílou, papírovou obálku. S překrásným úsměvem mi ji vloží do rukou.

S neskrývaným zájmem si obálku prohlédnu. Opatrně ji otevírám zalepenou stranou. Zvědavě nakouknu dovnitř.

Vzápětí vytahuji malý, přeložený lísteček, který napjatě rozevírám.

Illinois.

Jedno slovo. Má označovat stát v severní Americe či jinou spojitost? 

Zmateně se podívám na Alexe.

,,Asi bych měla říct děkuji, je to krásné!, ale musím se přiznat, že to vůbec nechápu. Co má toto slůvko reprezentovat?" řeknu.

,,Tak to mě těší," usměje se můj princ.

,,Tebe těší moje nechápavost?!" podivím se.

,,V tomhle ohledu jo. Jinak v té obálce je ještě připínáček," upozorní. Z obálky vytáhnu i špendlík. 

Kruci písek! Co s tím mám asi tak dělat? Sky, přemýšlej! 

,,Ehm.. Díky," poděkuji s rozpačitostí. 

,,Není vůbec zač. To já jsem ti vděčný za svou veselost," přitáhne si mě do vřelého objetí. Když mi zachumlá nos do vlasů, naskočí mi husí kůže. 

,,Budu muset jít. Už je hrozně pozdě a já bych měl být zítra odpočatý. Krásné sny, princezno," zašeptá. Jemně mě políbí na čelo, pak už se neslyšně vytratí oknem ven do noci.

Až ležíc v posteli s obálkou položenou na nočním stolku mi dochází, že jsem dnes poprvé dostala dárek od tohoto chlapce. Od člověka, který pro mne začíná být stále více důležitější. 

---

Nazdárek! Kapitolka vychází sice později, ale pořád je neděle, takže jsem termín dodržela! :D Právě jsem jí dokončila u večerního ohně, jsem totiž s rodinou na chatě. Jak si užíváte volna vy? Mějte se hezkyyyyy!