K oblíbeným kratochvílím královského dvora patří bály a plesy, o tom se nedalo pochybovat. Ten nadcházející byl příležitostí pro korunního prince, aby si našel mezi nezadanými mladými šlechtičnami svou budoucí královnu. Pořádal se každý rok již od princových osmnáctin, ale nikdy si žádnou dívku nevybral.

Tohle byl můj první ples, kterého jsem se mohla legálně zúčastnit jako princeznin doprovod, její dvorní dáma, která jí musela doprovázet všude. Patřila jsem nyní mezi ty vyvolené dámy, které v zámku bydlely a nepatřily k vysoké šlechtě.

Blížila se osudová hodina a já stála ve své nově přidělené komnatě před zrcadlem a prohlížela se v šatech, které mi ušila komorná, kterou mi také přidělili. Byla jsem dvorní dámou, měla jsem nějaké ty výhody, ale oproti Její Výsosti jsem jich měla méně. Ještě abych jich měla stejně, ne-li více. Přeci nejsem princezna.

Jistě, původem jsem dcerou hraběte z Hraylonu, ale tady ne. Tady jsem byla prostě já. Aurelia Lieftonsová. Žádná Aurelia di Castello, či budoucí Aurelia de Martell, vévodkyně z Blanbotu. Nepřicházelo v úvahu se prozradit. Brzy by mě jistě někdo našel a odvezl tam, kam bych měla patřit. Ale já tam nepatřím. Teď patřím sem, ke královskému dvoru Zaraphimie.

Nastal čas se dopravit na místo setkání s Její Výsostí, odkud se společně vydáme do plesového sálu, kde na nás budou všichni čekat.

Oficiálně bychom měli hned po Jejich Veličenstvech, králi Orynovi a královně Davině, bychom měli do sálu vstoupit my společně s princeznou, poté by měl přijít princ Tanner a nakonec korunní princ, čestný host, kvůli němuž se tento ples pořádá.

Vstoupila jsem do chodby, kde čekal strážný, který mě odvedl na místo, kde už čekaly další dvě princezniny dvorní dámy.

,,Mé drahé přítelkyně, jste připravené?" Objevila se na chodbě i Její Výsost a všechny tři jsme se jí sborově uklonily. Jakmile se zařadila před nás, stráže nás dovedly až k plesovému sálu, kde ohlásili příchod princezny.

Zhluboka jsem se nadechla. Dlouhých pět let jsem nebyla ve společnosti a já si nebyla jistá, na kolik procent zvládnu odolat tolika lidem najednou.

Avšak nebylo cesty zpět. Dveře se otevřely a já následovala princeznu Sharleen až k místu určenému k usazení pro královskou rodinu a jejich doprovod. Společně s princeznou jsem se hluboce poklonila Jejich Veličenstvům a poté zaujala místo po princeznině pravici na jednu z menších židliček.

Snažila jsem se uklidnit své divoce bijící srdce. Dlouhá doba mimo společnost zanechala na mé duši následky, se kterými si snad poradím.

Brzy ohlásili příchod prince Tannera a hned na to i korunního prince Maxwella. Zatajila jsem dech a sledovala jak následník trůnu přichází před krále a královnu a klaní se jim. Král i královna mu nazpět kývli a král ho vyzval, aby si našel svou taneční partnerku.

Nikdo ani nedutal, když se princ rozhlížel po sále a hledal tu, s níž by si zatančil.

Mé srdce poskočilo, když se jeho nádherné oči zaklesly do mých. Můj mělký dech prozradil, jak jsem byla nesvá, když se vydal pomalým, ale jistým krokem mým směrem.

Ach, můj Bože. Já nejspíše sním.

Zastavil přede mnou a lehce se uklonil, načež ke mě natáhl ruku a já čekala na okamžik, kdy se otočí a vysměje se mi. Avšak, když se jeho oči pevně soustředily se zvláštním leskem na mé, já věděla, že tohle není sen ani krutý žert.

,,Lady Aurelio, smím Vás požádat o tanec?" Pravil a já jsem se nejspíše ocitla v sedmém nebi.

Opatrně jsem vstala a vysmekla mu hluboké pukrle. ,,Bude mi potěšením," přitakala jsem. A když jsem se narovnala, decentně mě políbil na klouby prstů a odvedl přímo do středu tanečního parketu za doprovodu milionu hlasů, který nechápal, co se právě stalo. Korunní princ vyzval k tanci dvorní dámu. A společně s ním se zapojili k tanci i ostatní.

Hudba začala hrát, zatímco naše kroky se sjednotily a tvořily harmonický celek, který by mohl závidět kterýkoli dlouhotrvající pár.

Nespouštěl ze mne oči. Celou dobu, celý tanec, mne jeho kouzelné oči uváděly do rozpaků a zároveň do sladkého bytí tady a teď. Jen já a on. Nic nemohlo tuto chvíli zkazit. Jeho dotek byl něžný a citlivý, zároveň jsem cítila neuvěřitelný žár, který mou kůží propaloval skrz na skrz až do nejhlubšího nitra mého srdce, které tlouklo jako by mi šlo o život.

,,Za celý svůj život jsem neviděl půvabnější dívku, než jste Vy, lady Aurelio," složil mi kompliment a kdybych v tu chvíli nemusela provést záklon a on mě tak pevně nedržel okolo pasu, pravděpodobně by se mé nohy proměnily v želatinu. Nemluvě o tom, jak blízko a těsně jsme jeden tomu druhému byli.

,,Vaše Výsosti, je mi velikou ctí Vám být tanečním doprovodem a s hlubokou úctou děkuji za krásná slova. Jeho Výsost dnes též vypadá vskutku galantně, zrozen k velkým věcem." Pronesla jsem šeptem a v jeho očích se opět zalesklo. Postřehla jsem také, jak se mu chřípí rozšířilo a já si bezděky zkousla spodní ret.

Koketovali jsme spolu? Ano. Myslím, že ano. A poprvé v životě jsem se za to nestyděla.

Tanec brzy na to skončil a zatímco já se hluboce uklonila, Jeho Výsost se mi uklonil a já viděla v jeho očích jakýsi příslib, ze kterého mne začalo mravenčit na zádech a v břiše se mi rozlétli motýlci do všech stran. Poté mne vzal za ruku a vedl zpět k místu, kde jsem předtím byla usazená.

Rozhlédla jsem se po místnosti, abych viděla, jak se na naši situaci někteří tváří. Ale hned na to jsem toho začala litovat.

V davu lidí jsem zahlédla povědomou tvář, kterou jsem naposledy viděla před pěti lety, když mi řekl ta ohavná slova, kvůli nimž jsem se odhodlala k útěku z domova a opustila tak všechno, co jsem znala.

Přestože jsem byla ráda, že jsem z té zlaté klece utekla, dlouho mi trvalo, než jsem se usadila.

A teď, když se mi povedlo najít ten správný směr. Rozhodl se objevit a vše opět pokazit.

Nathaniel de Martell. A nejen on. Byla zde i jeho matka, vévodkyně z Blanbotu i jeho dvě mladší sestry.

Tohle bylo zlé.