"Podívej se, kdo je tady!"

Aura vzhlédla. Měla chvíli pro sebe, jelikož Simon se ujal hlídání, a chvíle pro sebe znamenala, že se učila na odložené zkoušky. Podívala se směrem ke schodům do patra - byli u tátů, jelikož je čekala večeře i se Simonovou rodinou.

Simon pomalu scházel schody s Caroline v náruči a když ho konečně pořádně uviděla, uviděla, do čeho ji oblékl. Musela se zasmát. "Na tohle jsi čekal od začátku, co?"

Pyšně přikývl a posadil se vedle ní. Caroline měla na sobě obleček zeleného dinosaura, i když jí byl ještě trochu velký. Aura si ji od něj vzala, načež ji hned Simon polechtal a ona se usmála.

Cítila tolik lásky. K Simonovi, k malé, ke všem. Jako by se její hormony ještě ani trochu neuklidnily. Už teď mohla říct, že Caroline měli oči po Simonovi. A byla to ta nejlepší věc na světě. 

"Jdu pomoct Rainovi připravit terasu, můžu ti ji chvíli nechat?" zeptal se Simon.

"Jasně." Stejně nejspíš potřebovala nakojit. Což znamenalo, že bude v klidu a to znamenalo, že se může ještě chvíli učit.

Zatím byla Caroline jako seslaná z nebe. V noci se neprobouzela tolik, jak podle veřejně známých faktů čekala. Jedla, jak měla. Byla klidná. Aura se tak mohla většinou učit, i když ji hlídala ona. A se Simonem zatím pracovali jako perfektně sehraný tým - mu už zbývala jen jedna zkouška, Aura měla před sebou tři a zatím se cítila velice pozitivně, že je zvládne. Jako by jí malá nechávala prostor.

Když ale kojila, neučila se. Místo toho sledovala Simona, Rayna a Skye jak chystají terasu. Dostatečný počet židlí, roztáhnout stůl, prostírání. Milovala ten pohled.

"Ale koho to tady máme?"

Byla tak zahleděná, že vůbec neuslyšela hlavní dveře. Jude se v tu chvíli vrátil z práce a jeho první kroky vedly k ní. Když uviděl, že má Caroline na sobě dinosauří obleček, široce se usmál. 

Dokojila. A pak ji předala Judemu, protože kdyby to stejně neudělala, asi by jí ji ukradl. Její tátové byli naprosto dokonalí dědečci a využívali každé chvíle s malou. Bylo vtipné vždy jednoho z nich s ní vidět, protože vypadali, že by klidně mohli být její tátové

"Ah, děda přijel. Zdravím," ozval se Simon, který vešel francouzskými dveřmi do kuchyně pro příbory. Od narození Caroline si vyloženě užíval popichování tátů i jeho vlastních rodičů, že jsou prarodiči. 

Jude vzhlédl a uchechtl se. "Není to taková urážka, jak si myslíš, že je."

"Já neříkám, že je to urážka," odvětil spokojeně. Pobral venkovní příbory na grilované masu a s celým balením se vydal zase ven. 

Jude přesměroval svou pozornost zpátky k Auře. "Všechno dobrý?"

Nemusel specifikovat, na co naráží, jen přikývla. "Jeho noční můry přestaly úplně. Musím to zaklepat. A to, jak se stará o Caroline... Víc už bych si ani přát nemohla. Věděla jsem, že je rodinný typ, i tak mě překvapilo, jak moc. Je snad ten nejpyšnější táta na světě."

Jude se lehce zamračil. "To bych se hádal."

Zasmála se. "Dobře, ty a Simon jste ti nejpyšnější tátové na světě."

Jude měl jednu super schopnost a to tu, že miminka v jeho náruči se zkrátka vždy uklidnila a nebo usnula. Takže ji ani nepřekvapilo, když během těch pár minut Caroline v jeho náruči zavřela očka. Vždy to sváděla na jeho auru. Kolem něj zkrátka vyzařovaly pocity bezpečí a klidu, kterým se vyhnout nedalo, ani kdyby člověk chtěl. 

Postavil se a opatrně položil Caroline do přenosné postýlky, kterou tady v obýváku měli rozdělanou. Pak se ještě posadil na opěradlo vedle ní. "A ty se cítíš jak?"

"Dobře," odpověděla upřímně. Tři týdny po porodu, ale cítila se opravdu bezproblémově. 

Rychle ji objal a dal jí pusu do vlasů. "Tak to jsem rád. Jdu jim pomoct."

"To jsou potřeba čtyři lidi na přípravu terasy?"

"Oni to beztak udělají špatně."

Zasmála se. 

Odpoledne s dřívější večeří kvůli Caroline proběhlo dobře. Simon byl ten, co se ujal dělání lívanců, protože chtěl dokázat, že už je taky dokáže tak dobré. Pozvala samozřejmě i Matea s Chrisem. Chris strávil půlku času s Caroline na dečce na zemi, zatímco neustále hustil do Matea sedícího na sedačce, že chce dítě taky. Aura nedokázala určit, jak moc vážně to myslí, jen se smála Mateovým nejistým odpovědím, že netuší, co by s tak malým miminkem dělal. 

Leo a Skye se půlku odpoledne bavili spolu, což bylo lehce překvapující, ale rozhodně pozitivní. Skye se ho vyptávala na jeho skoro tříměsíční stáž, na kterou odjížděl za necelý měsíc, v New Yorku, jako by si tak chtěla pojistit, že ho tam bude moct přijet navštívit. Milovala New York. 

Jejich večeře nebyla nijak velká, právě proto, že je čekaly lívance, protože bez nich by to nebylo ono. Caroline se po hlavním chodu, grilovaném masu, rozbrečela, a tak ji šla Aura dovnitř uklidnit. Položila ji pak do kočárku a jezdila s ní po chodbě, aby ji uspala. 

"Dobrý?" objevil se tam v jednu chvíli Simon, v rukou dvě porce lívanců, které už nosil na terasu. 

"Jo, za chvíli budu tam," odpověděla potichu.

Přikývl. "Nachystám ti porci."

Když ale nechala Caroline spící v kočárku v obýváku a vyšla na terasu, na jejím místě žádná porce nebyla. Otočila se zmateně do kuchyně, jestli přece jen Simona ještě nepředběhla, ale nebyl tam. Vlastně nebyl nikde.

"Kde je Simon?" zeptala se zmateně celého stolu. Podívala se ke kočárku, ale nebyl ani u Caroline.

"Tam," kývl Rain a ukázal za ni.

Otočila se. Simon šel opravdu za ní s talířkem v ruce a jediným lívancem na něm. Do něj byla zapíchnutá svíčka a Aura si rychle musela uvědomit, jestli náhodou neměl narozeniny, protože to narozeninově vypadalo. Neměla ale. A až k ní SImon přišel, si všimla, že lívanec a svíčka nebylo to jediné, co na talířku bylo. 

Simon se pousmál tím jeho dokonalým způsobem a pak si před ni klekl. Vzal z talířku prstýnek a talíř odložil na zem vedle sebe. vždyt on ji žádal o ruku.

Bylo to něco, na co neměla ani pomyšlení. Nemluvili moc o tom, že by se vzali. Ano, Caroline měla pouze Simonovo příjmení, byla ale také to, co jim prozatím stačilo, to, co je dělalo rodinou. A s veškerým těhotenstvím a vším okolo zkrátka nad tímhle ani nepřemýšlel. 

Simon ale nejspíše ano. A rozhodl se taky konat. 

"Je mi jasný, že tohle je už spíše jen formalita, když máme naši malou princeznu," řekl. "Přesto lakomě chci, abys měla stejný příjmení jako my dva, a pojistit si i takhle, že budeš se mnou navždy."

Těkla pohledem po ostatních. A na jejich pohledech ihned uviděla, že všichni o tom věděli. "Neboj, mám povolení tvých tátů," ozval se Simon a uchechtl se. "Mých rodičů taky. Dokonce i Matea, jakožto nejlepšího kamaráda. Myslím, že to mám docela zajištěný." Usmál se. "A teď už zbýváš jen ty. Tak co říkáš? Zpečetíme naši lásku i takto? Prstenem z dinosauřího lívance?"

Zasmála se. Sice to nebylo nejlepší načasování, vzpomněla si v tu chvíli ale na své dva bývalé přátele, kteří si poťukali na čelo, když jim ukázala jejich rodinou tradici. Simon byl úplně jiný. A ujal se dneska jejích dětinských lívanců (které opravdu už uměl dobře), aby ji požádal o ruku, protože věděl, co taková blbůstka pro ni vlastně znamená. 

"Mám vůbec na vybranou?" odpověděla jako první.

Ušklíbl se. "Vlastně ne. Jinak beru Caroline a utíkám. Rychle a daleko."

Znovu se zasmála a nevěřícně hlavou. "Tak jasně, že jo," vydechla a pak už ho se slzami v očích objímala a mačkala. Celý stůl začal tleskat a bylo to krásné i přes to, že se to vlastně dalo čekat. Simon ji navlékl krásný prsten a usmála se. "Tak přece jen jsi moje do třetice všeho dobrého," zašeptala.

Dal jí pusu na čelo. "A ani nevíš, jak vděčnej jsem. Teď už mi ke štěstí stačí jen jezevčík Bob."

Uchechtla se. "Cokoliv jen budeš chtít."

Protože tak se také cítila. Že by pro něj udělala první poslední. 

🦖

KONEC

fun fact: tohle je 20. dodělaný příběh na mém profilu :DDD

anyway, klasická děkovačka incoming. ale fakt bych vám chtěla poděkovat, že i když tohle byl hetero příběh, tak jste ho i tak podporovali a (snad) měli rádi <3 bylo to fun!

ale ještě jednou vás ujišťuji, že ano, další příběh bude o našem milovaném leovi. ten si taky zaslouží vlastní příběh a už mám pro něj něco vymyšlenýho! spoiler: bude to navazovat časově na tuhle knihu!

příběh ale dáme později. dávám si od psaní pauzu a nedokážu říct, jak bude dlouhá. kvůli škole by měla být aspoň do června :D ale známe své lidi, že to nevydržím. ale uvidíme. poslední dobou cítím, co se psaní týče, jisté vyhoření, což je další důvod pro pauzu. tak snad to nebude dlouho přetrvávající (občas napíšu ale třeba aspoň bonusovku. a ano, pořádna kapitola s judem a rainem jako dědečky is coming your way)

(nehledě na to, že mám pocit, že mmé dny na wattpadu jsou téměř sečteny, heh. až tak děsit vás ale nebudu :DDD oops, už se stalo)

takže ještě jednou děkuju and see yall hopefully soon <3