Mateo jí držel v objetí snad dobré dvě minuty. Byla překvapená, i když to nebylo tak, že objetí nesnášel. Od toho, co měl Chrise, se v objímání zlepšil. Ale dvě minuty? To bylo dost i na něj.

"Je to jen měsíc a půl," zasmála se Aura. "Jsem zpátky jak nic."

Věděla, co za tím stojí. Mateo už opravdu plánoval požádat Chrise o ruku, už tomu byl přece jen rok, co jí to prozradil na jejich dovolené. Samozřejmě nad tím stresoval ještě desetkrát víc, než byla normální míra. A Aura byla jeho útočiště. 

"Zavolej mi kdykoliv, kdy budeš potřebovat uklidnit," zašeptala mu, aby je Chris neslyšel.

"Jestli mě odmítne, sednu do prvního letadla směr Paříž," zamumlal a pustil ji. 

Usmála se. "Myslím, že vesmír s takovým scénářem neexistuje."

"S jakým scénářem?" ozval se Chris, když jeho konverzace se Simonem přestala. Aura jeho otázku odbila tím, že objala i jeho. 

Byli na letišti. Ona, Simon, Mateo s Chrisem a její tátové. Se Skye se Aura rozloučila už před pár dny, než odjela s kamarádkami na nějaký road trip. Leo Byl pryč už dávno a za dva dny se měl ze své stáže vlastně už vracet. Jeho dojmy zatím byly jen pozitivní. A s rodiči Simona se rozloučili před cestou na letiště, kam je její tátové zavezli. 

Chris ji záměrně málem umačkal. A když ji pustil, přemístila se k tátům. 

Jude slzel, samozřejmě, že jo. I když šlo o podobnou dobu, co byla schopná strávit na bytě bez toho, aby se u nich stavila, ten distanc tomu dodával větší vážnost. Rain seděl na jejím kufru a pobaveně svého manžela sledoval.

Takže první objala Judeho. "Vytři tam všem zrak," zašeptal jí do ucha a pak jí dal ještě pusu. Z jeho náruče se přemístila přímo do té Rainovi, který si kvůli tomu i stoupl. Už se bála, že jí pod ním kufr praskne. 

"Kdyby cokoliv, volej, ano?" ujistil ji. "I kdyby u nás byla půl noc, budu na příjmu."

Chvíli si pomyslela, že je šílená, když opouští teplo domova. Pak se ale otočila na Simona a na jeho lehký úsměv a uvědomila si, že kousek domova vlastně veze s sebou.

I když tenhle domov měl na zádech obří vojenský batoh, který vyfasoval na čtrnáctidenním školení a výcviku na začátku července, což jí jen připomínalo, kam po čtrnácti dnech s ní v Paříži odjede. 

Vzala si od Raina příruční kufr. Už je čekaly jen turnikety, za které se bez letenky nikdo nedostane. Došla tedy k Simonovi a naposledy se na svou rodinu podívala. Zamávala jim.

Simon ji podal kapesník. "Na co?" zeptala se, ale už v tu chvíli se jí zlomil hlas. A ucítila slzy.

"Přesně na tohle," podotkl.

Nesnášela ho. Přesto si kapesník vzala, aby si utřela slzy. Hlavně, že se Judemu v duchu smála, že slzí. Byla to samé.

Jejich osmihodinový let utekl ale rychle. Aura vytuhla snad po jedné hodině a probudila se hodinu a půl před přistáním. I když usínala, i když se probudila, Simon vedle ní četl nějaké materiály k jeho stáži. 

Jeho stáž. Aura s ní byla už naprosto smířená. Díky tomu, že to věděla tak dlouho dopředu, dokázala to plně zpracovat a přijmout, neznamenalo to ale, že nebyla nervózní. Nervozita začala právě chvílí, kdy se začali se všemi loučit a věděla, že to není z její vlastní stáže. Ta v jejím měřítku byla až pod tou Simonovou. 

Ještě rozespalá se opřela Simonovi o rameno a zamžourala na to, co čte. "Jsi nervózní?" zeptala se.

"Upřímně? Momentálně se vidím na croissantu s kávou v nějaké malé uličce v Paříži a nedokážu se soustředit."

Pousmála se. Simon měl velký podíl na tom, že zvládla Švýcarsko vstřebat. A i když byl původcem toho stresu na prvním místě, byla mu za to vděčná. "Zase kofein. Dokážeš myslet i na něco jinýho?"

"Kofein a ty. Jinak je v mým mozku pusto prázdno."

A to měla jako vydržet měsíc bez jeho flirtujících poznámek?

I když jí bylo jasné, že Simon ji příští dva týdny, co s ní ještě bude, bude pečlivě zásobit, až toho bude mít dost. Přece jen letěli do města lásky. 

Jet leg je ale první den naprosto odrovnal. A i když druhý den také nebyli úplně vzpamatováni, vydali se do města tak jako tak. Kdyby bylo na ni, zůstala by ještě na bytě, ale Simon zkrátka opravdu chtěl svou kávu a croissant. 

Udělali ze sebe naprosté turisty. Simon si koupil baret a neustále opakoval oui, oui, baguette, čímž dostávali nepříjemné pohledy od Francouzů. Fotili se málem už i u odpadkových košů a každou fotku posílali svým rodinám, ale i Mateovi a Chrisovi do společného chatu. Do toho ještě zvládla odepisovat Mateovi v soukromém, protože očividně se konečně zbavil Chrise na dostatečnou dobu, aby mu mohl vybrat prsten. Auře posílal každou fotku. 

"Já hlasuju pro druhej," řekl Simon, když se jejich výběr zúžil na tři. "Proč ho vůbec kupuje až teď?"

"Je to Mateo, bál se, že ho Chris najde, kdyby ho měl někde doma déle. Nedokázal by žít s Chrisem a schovaným prstenem pod jednou střechou, ta úzkost by ho zabila," vysvětlila pobaveně. 

"Na jednu stranu to ale dává fakt smysl," podotkl Simon a usrkl si konečně své vytoužené kávy. 

"Taky se mi pro Chrise asi nejvíce líbí ten druhý. Napíšu mu naše hlasy."

"Nevadí mu, že se do toho zapojuju?"

"Aspoň je to lichý počet. Oh a taky píše, že k němu asi promlouvá druhý."

"Nádhera."

Vypnula obrazovku a telefon si schovala přímo až do kabelky. Prsten vybrán, teď bylo na čase, aby se věnovala svému klukovi. Než jí odjede. Jeho stáž dřímala v každém koutku její mysli, každou minutu, sekundu. 

"Čistě teoreticky," zamyslel se Simon, ale Aura ho přerušila.

"Zeptáš se mě, jestli bych, čistě teoreticky, řekla ano, kdybys mě teď požádal o ruku?"

"Možná?"

Uchechtla se. "Ti dva jsou spolu čtyři roky."

"No a? Není filozofie tvého táty, že není čas ztrácet čas?" Tím jí trochu zahnal do kouta. Pak se ale pousmál. "Neříkám to pro to, že jsme v Paříží a já mám schovaný prsten v kapse, neboj." Koukl na ni. "Nebo?"

Protočila očima. "Nech toho."

Zasmál se. Rozpůlil svůj croissant a bez toho, aby se zeptal, jí půlku podal. "Takže to mám brát jako ne?"

"Zdráhám se odpovědi."

Samozřejmě, že by ho nikdy neodmítla. Přes to jí to přišlo jako otázka až moc na tělo. Kdyby mu řekla pravdu, co by mu vlastně bránilo v tom to hned udělat? Souhlasila by. Ale ráda by to ještě odložila. 

Z kavárny, u které seděli, vyběhlo dítě a za ním vystrašená maminka, která na něj francouzsky křičela nejspíše ať zastaví. Popadla ho za paži kousek od krajnice. Aura se pousmála a otočila se k Simonovi. "Čistě teoreticky, kdybych byla teď těhotná, jak bys reagoval?"

Otázka na tělo za otázku na tělo. Akorát Simon byl povahy, kterého nikdy jen tak něco nerozhodilo, takže i teď se nad tou otázkou jen ušklíbl. "Pracujeme s verzí, že by bylo moje?"

Opět protočila očima. "Ne. Když jsi byl na záchodě, dala jsem si rychlovku s číšníkem, víš?"

Přimhouřil oči a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Já to věděl." 

"Nevyhýbej se otázce."

Našpulil pusu. "Asi se zdráhám odpovědi," řekl nakonec a ona na to nemohla nic říct. Dostala, co si zasloužila. 

I když chtěli jít brzo spát, nakonec se zamotali do víru nějakého festivalu v ulicích a hned jim přistály v rukou skleničky s pitím, za které hostesky v až moc krátkých sukních požadovaly hned peníze. Simon tedy vytáhl peněženku a zaplatil jim částku na cent přesně.

"Mohls jim dát aspoň malé dýško. Zaokrouhlit to," uchechtla se Aura, když hostesky Simonovi věnovaly pohled typu jestli to myslí vážně a vzdálily se.

Schoval si peněženku zpátky do kapsy. "Vsadím se, že s tím výstřihem jim dá někdo dýško i za mě."

"Ty na tohle nejsi, co?" rýpla si.

Bylo kolem nich trilion lidí, a tak si ji Simon přitáhl za pas k sobě, když se vyhýbali většímu hloučku. Jen si představila, že by tady byla sama a polila ji lehká úzkost. Ne, že by neměla ráda festivaly, ale být v cizí zemi a sama na jednom, to už ji lehce děsilo.

Odvedl je na místo, kde se mohli alespoň trochu uvolnit a nemačkat se. Pak si konečně cinkli skleničkami jejich drinků. "Máš pravdu, já na to nejsem, když mám tebe. Na zdraví."

Nejlepší na tom bylo, že měl stoprocentní pravdu. Byli spolu skoro už rok a třičtvrtě a Aura ani jednou nemusela žárlit, že by se Simon podíval někam, co by se jí nelíbilo. Další věc, co na něm milovala. 

Na byt se vrátili lehce opilí. Hned za dveřmi Aura přitiskla Simona ke zdi a spojila jejich rty. Přišlo jí, že má v sobě najednou tolik energie, že by ji mohla rozdávat. 

Simon přemístil polibky na její krk, když se jí v tašce rozezvonil téměř vybitý telefon. Simon se zastavil. "Kdo ti sakra volá ve dvě ráno?" zamumlal opile. 

Vytáhla telefon z kabelky. Uviděla Mateovo jméno a srdce se jí rozbušilo. "Mateo," vydechla. A Rychle hovor přijala. 

"Budím tě?" ozval se jako první. "Ani jsem si nespočítal, kolik tam máš hodin. Panebože. Asi tak půlnoc, že? Moc se omlouvám, tohle byla chyba-"

"Mateo," přerušila ho. "Nebudíš. Jsme ještě vzhůru. Co se děje?"

"Špatně," promluvil hlasem, jako by ji nevnímal. "Máš tam dvě hodiny ráno, že? Co mě to napadlo-"

"Mateo!" okřikla ho. Simon se začal opilecky chichotat, což rozesmívalo i ji. Jestli se s Mateem něco dělo, nejspíše ani jeden nebyli v nejlepším rozpoložení, aby to řešili. 

"Uh oh, promiň," zamumlal. "Já jen... Chris řekl ano. Takže... takže asi budeme svoji. Jednou."

Nejraději by v tu chvíli přeletěla tu půlku planety a smáčkla ho ve svém objetí. Jasně šlo slyšet, že mu to stále plně nedochází, že je stále klubíčko nervů, i když šťastné. Pravděpodobně bude potřebovat tak tři dny, aby mu to pořádně došlo.

Ve své opilecké euforii vypískla. "Chris řekl ano!" vysvětlila entusiasticky zmatenému Simonovi. Pak dala Matea nahlas. "Ani nevíš, jakou mám za tebe radost, Mateo! Panebože, ty si to tak moc zasloužíš! Jaká byla jeho reakce?"

"Uhm, překvapená?" odpověděl nejistě. "Je tady se mnou, ale nechce s tebou mluvit, ať nepoznáš, jaká je měkota. Sice já byl ten na jednom koleni, ale dá se říct, že jsem do kolen dostal i ho."

"Tím myslíš?"

"Posledních deset minut tady jen vzlyká. Doufám že štěstím." Následně heknul bolestí a Aura uslyšela slabě Chrisův hlas, jak mu říká, že samozřejmě štěstím. 

Cítila v tu chvíli takovou radost, že to ani vyjádřit nedokázala. Dva z jejích nejoblíbenějších lidí pod sluncem se budou brát. 

Stihla se přemístit do kuchyně na barovou stoličku, a tak Simon k ní v tu chvíli došel, zezadu ji objal a s úsměvem do telefonu zvolal: "Velice převelice gratuluji!"

"Dík," ozval se Mateo. "No, asi vás nechám spát, jen... chtěl jsem s vámi sdílet mou radost."

"Jsem ráda, žes mi to hned zavolal," ujistila ho Aura. "Zasloužíte si to nejvíce na světě. Oba."

"Chris také vzkazuje své díky," řekl Mateo pobaveně. Nejraději by je v tu chvíli viděla. "Užijte si Paříž. A nezáviďte." Na to hovor tipnul.

"Vsadím se, že tu poslední větu mu nakukal Chris," okomentoval to Simon. Hned jí dal pusu na tvář. "Kdybys ale záviděla, můžu to napravit."

"Jo? Prsten máš kde?"

"Sakra, ten jsem zrovna dneska zapomněl," mlaskl a otočil si ji na barové stoličce k sobě. "Mám ale i jiný prostředky."

Usmála se. Usmála se v nevědomí, že "prsten" nebyl to jediné, co zapomněli.

🦖

MATEO A CHRIS SVATBAAAAAA

nějak si ji představte. bonusovku s další svatbou po mně prosím nechtějte :D