Seděli všichni tři vedle sebe, ona, Simon i Leo. Všichni měli před sebou počítač a tam nerozhodlé přihlášky na stáže. 

Zbývaly čtyři minuty. A Aura byla nervóznější za tu Simonovu než za svou. 

Ten naopak vypadal naprosto v klidu, i když ho znala už dostatečně na to, aby věděla, že nejspíš uvnitř taky lehce šílí. Na něm to zkrátka nešlo jen tak vidět.

Na rozdíl od ní a od Lea. Leo nervózně podupával nohou, až ho SImon v jednu chvíli poprosil, jestli může přestat. Uběhlo deset sekund a začal znovu. Aura si zase kousala nehty, i když to byly teprve dva dny od toho, co si je nalakovala nanovo. Tak může večer zas.

Čím blíž byly minuty desáté hodině, tím více uhýbala pohledu Simonovi. Bavila se spíše s Leem. Měla tak nějak tušení, že Simona vezmou, což už teď ní vyvolávalo chování, které by od sebe nečekala.

Jestli ho vezmou, neví, jak zareaguje. Ať už mu slibovala, že vyšilovat nebude, jakkoliv. Najednou si sama sebou nebyla tak jistá.

"Už, už, už!" vykřikl Leo a znovu načetl stránku. Aura hned za ním, Simon zareagoval jako poslední. Najednou jí srdce mohlo vystřelit z hrudi. Na stránce musel být takový nápor, že se bála, jak za chvíli krachne. To načítání bylo nekonečné. 

A pak Leo vykřikl. "Mám svou první volbu! Panebože!"

Nejprve se mu nedostalo skoro žádné reakce, protože oni dva ještě čekali, až se jim stránka načte. Aura měla v tu chvíli větší štěstí, kdy se jí na obrazovce ukázal najednou výsledek.  

Assistance Publique Hopitaux de Paris. Její první volba. To aby se začala učit francouzsky.

"Já taky!" vyjekla a vyskočila na nohy. Leo ji hned objevil, zatímco Simon frustrovaně vykřikl: "Mně se to ještě nenačítá, to není fér!"

Otočila se k němu. A hned poznala, že v tu chvíli se mu stránka načetla.

Naprosto nemohla z jeho výrazu nejprve nic přečíst. Pak se lehce posumál, otočil k ní počítač a řekl: "Heidelberg."

Pravda byla taková, že Aura se vůbec nepřipravovala na to, jak by zareagovala, kdyby ho nevybrali na jeho vysněné místo v traumatologii. Protože Heidelberg moc dobře znala. Ten byl i na její listě, hned jako druhá možnost. Což znamenali, že ho vzali do Německa.

Žádné Švýcarsko. Žádná traumatologie, odkud by ho mohli poslat kamkoliv. 

Vydechla. "Jaký termín?"

Nakoukl na počítač. "Začnu druhý týden v srpnu. Ty?"

"Jen o týden dřív."

Měli skoro stejný termín. A sice nebyli ani ve stejném státě, Paříž ale zas tak daleko od Heidelbergu nebyla. Bylo to německé město ne zas tak daleko od hranic s Francií. Mohli o víkendu naplánovat výlet, Simon s ní mohl odletět dřív a strávit s ní týden v Paříží, ona po konci mohla zase na týden za ním, tohle... Tohle bylo dokonalé.

"Já mám termín na začátku července, kdyby to někoho zajímalo," ozval se Leo a všichni se rozesmáli. Aura ho znovu objala. 

"Aspoň tě můžeme navštívit, hele. A pak nám můžeš dát nějaké tipy."

Simon byl jistým způsobem zklamaný, samozřejmě. Nejen, že mu nevyšlo ono místo ve Švýcarsku, měl také jako první možnost ze škol, které měli společné, Paříž. Byla to jedna z nejlepších univerzitních nemocnic v Evropě. Což Heidelberg byl sice hned v patách, přesto to ale znamenalo, že když už nevyšla jeho první volba, nebude ani s ní. 

Posadila se k němu. Nechtěla dělat, že Švýcarsko neexistovalo, že to, co chtěl nejvíce, mu nevyšlo, i když za to byla spíše ráda. Pro Simona to důležité bylo. 

"Třeba se naskytne další šance," řekla mu. "Příští rok jsou praxe taky, ne?"

Lehce se uchechtl. "To bys mě nechala?"

Přikývla. "Samozřejmě, že jo. Vyšilovala bych, křičela, bála se o tebe, ale jo. Teď? Teď můžeme začít plánovat léto v Evropě."

Chytil ji za ruku. "Asi jsem na jednu stranu fakt rád. Aspoň budeme spolu, což Švýcarsko mělo jedinou nevýhodu. Nebyl bych blízko tebe."

"Já bych řekla, že Švýarsko mělo více nevýhod, ale dobře," protočila očima a zasmála se.

Leo o Švýcarsku také nakonec věděl. Simon mu to ale řekl teprve asi týden zpátky. Nechtěl to nikomu z rodiny šířit, dokud nebude mít výsledky, když se jich ale Leo zeptal, jestli na ně nekouknou spolu, rozhodl se mu to říct. A kupodivu reagoval spíše v klidu.

Býval většinou ohledně Simona svým způsobem ochranářský, jako taková jeho druhá máma. V tu chvíli si ale jen poraženecky povzdechl a řekl: "Asi by mě to ani překvapovat nemělo, co? To jsem mohl čekat."

V tu chvíli si taky neodpustil jednu poznámku. "Jsem rád, že nepřiblížíš naše blíž k infarktu. Vážně."

Simon k němu vzhlédl. "Třeba bych jim to neřekl tak jako tak a předstíral bych, že jsem v Německu."

"Asi bych tě zabil."

"Za ten risk by to stálo."

Jen tahle výměna Auře potvrdila, že Simon není v náladě na oslavy jejich stáží. Ani se mu nedivila. Sice s Leem vtipkoval, jeho výraz ale vypovídal o tom, že to vlastně zas tak ze srandy nemyslí. 

Byli u nich doma, a tak se do hodiny zvedli se slovy, že Simon rodičům raději zavolá, protože z práce přijdou kdo ví kdy. Pak nasedli na motorku a vydali se k němu na byt, k němu do pokoje. 

U něj na bytě byl jeden spolubydlící, se kterým se Aura pozdravila a zdvořilostně popovídala, zatímco jim Simon nachystal nějakou ochucenou vodu, aby se mohli zavřít u něj v pokoji. Do konverzace se nepřidal. Když pak za sebou konečně zavřeli dveře, povzdechl si. "Promiň. Vím, že bychom měli spíše oslavovat."

Zavrtěla hlavou. "Já bych byla přímo nesnesitelná, kdyby mě nevzali na mé vysněné místo. Chápu to."

Sedl se na židli a naznačil ji, ať jde za ním. Stáhl si ji na klín a pomalu políbil. "Ale koukni na sebe. Nejlepší univerzitní nemocnice v Evropě. Jsem na tebe pyšný."

"Šlapeš mi tou svou na paty. Taky to není vůbec špatná volba. A nebudeme od sebe zas tak daleko."

"Poletíme do Paříže už týden před tvým začátkem. Ať stihneme udělat tolik klišé věcí, kolik jen zvládneme. Chci piknik před Eiffelovkou, baret a bagetu a chci zámek lásk na nějakým tom mostě, co tam mají."

"To už je myslím zakázaný."

"Tak to uděláme nelegálně."

Pousmála se. "Zní to hezky, ale jestli se o tom nechceš dneska ještě bavit, nemusíme. Můžeme... můžeme truchlit nad Švýcarskem."

"Ono zas není moc co truchlit, když teď alespoň budeme kousek."

Vyznamně se na něj podívala. "Nevypadáš na to, že není co truchlit."

"Jen jsem nespal. Na to jsem byl až moc nervózní, tak jsem unavenej."

"A já bych to měla zavolat tátům. Ať začnou šetřit," pousmála se.

Vyšla tedy z bytu na chodbu, aby měla trochu soukromí i od Simonova spolubydlícího. Rain jí to nebral, a tak zavolala Judemu, kterého se hned zeptala, kde je Rain a jestli to může dát nahlas. 

"Jsem tady, Auro," ozvalo se hned. "Jen mám mobil v patře."

"Hrůza. Víte, že mám výsledek stáže a ani si nehlídáte telefony."

"Dneska?" ozval se Jude. "Já bych přísahal, že to mělo být zítra!"

"Dneska," zasmála se. Tohle byla jejich klasika. 

"Tak co?" uslyšela Raina. "Jsme jedno ucho."

Kousla se do rtu. "Je to ta Paříž," téměř zamumlala. A naprosto své táty v tu chvíli milovala, když slyšela jejich nadšenou reakci. Věděli, že to byla její vysněná destinace a i když bylo jasné, že to nebude nejlevnější, byli připraveni ji plně podpořit.

Něco málo jim k tomu ještě řekla, když se Jude zeptal. "A co Simon?"

Nevěděli o Švýcarsku. Několikrát přemýšlela, že jim o tom řekne, vždy, když na ni spadla tíha toho, co by se stalo, kdyby ho opravdu přijali, nakonec to ale vydržela. A byla to už jen minulost. "Nevybrali ho do Paříže, ale do Heidelbergu jo. A máme skoro stejný termín. Takže paráda, měli jsme štěstí."

Volala s nimi ještě pár minut, než hovor tipla a vrátila se dovnitř. Proběhla k Simonovi do pokoje. A ani ji nepřekvapovalo, když nepřikrytý ležel na posteli a skoro spal. Ale jen skoro.

"Co říkali?" zeptal se z posledních sil.

"Gratulují i tobě. Jsou rádi, že nám to nějak vyšlo." 

Pousmál se. "To je fajn."

"Neměl bys i ty zavolat vašim?"

"Však Leo jim to stejně vykecá," odpověděl a převalil se na záda. Aura bez toho, aby jí musel něco říkat, k němu došla, lehla si vedle něj a uvelebila se na jeho hrudi. Jednou rukou ji objal.

"Jen šlofíček a pak to oslavíme," zamumlal.

Ale neměla ani potřebu to oslavovat. Simon nikam do nebezpečí neodjede. Jen ta myšlenka byla její oslavou. 

Pevněji ho objala. Najednou se budoucnosti nebála, i když to bylo spíše unáhlené rozhodnutí. Vždy měla počítat se vším.

🦖

:DDDD

a prý, že ho tam pošlu, pfff