Hned den po poslední zkoušce odletěli na dovolenou.

Ona, Simon, Mateo a Chris. Nabízeli to i Leovi, ten ale nechtěl a nikdo ho nenutil. Nemusel se cítit mezi dvěma páry komfortně.

Měli také co oslavovat a to konkrétně Chrisovo úspěšné ukončení studií. A tak si vyjeli na poslední dovolenou, kdy si mohli připadat jako děti, než Chris nastoupí do práce. 

Odletěli k moři. Samozřejmě. Měli se v plánu celý den jen válet na pláži a popíjet drinky. Kromě největšího oslavence. Ten alkohol pil v množství jedna sklenička ročně. Přesto si to s nimi Chris dokázal pokaždé užít tak, jako by také pil. 

Aura na baru vzala dvě skleničky porn star matini a došla s nimi až k jejich skromnému místečku na pláži. Zastínila Simona, aby neoslepl, až otevře oči. "Měl jsi někdy porn star martini?" Zavrtěl hlavou. "Tak teď už jo." Podala mu jednu ze skleniček.

Skepticky se na to podíval. "Jestli se z toho pozvracím, budu schválně mířit na tvou půlku postele," upozornil ji.

"Jak romantické," odpověděla.

Když si ale opatrně usrkl, oči se mu přímo rozzářily. Nebyl by to ale jeho styl, kdyby napřímo uznal, že mu Aura ukázala něco sneseného z nebe. "Jde to," usoudil, i když na jeho tváři viděla úplně jinou reakci, a tak ho šťouchla. 

"Simone!" 

Oba se otočili za hlasem. Chris k nim běžel s prknem v ruce. "Vlny jsou teď dokonalý! Dělej!"

Vůbec jim to nešlo. Nezáleželo na tom, jestli vlny byly dobré nebo ne, byli v tom zkrátka mizerní. Půjčili si surfy, pronajímateli řekli, že lekce nepotřebují a pak se vsadili o to, kdo na surfu vydrží alespoň půl minuty jako první, vyhrává. O nic nehráli, ale to oni ani nepotřebovali.

Simon se nenechal přemlouvat. Omluvně odložil porn star martini, dal ji rychlou pusu na tvář, pak popadl prkno a rozběhl se za Chrisem. Jen periferně viděla, jak Mateo nosem vykoukl zpoza knihy po její druhé straně. "Až se začnou topit, já je zachraňovat nebudu," zamumlal.

Aura kývla na plavčíka pár metrů od nich. "Proto jsem vybrala tahle lehátka."

Mateo se uchechtl. Zaklapnul knížku a posadil se. "Můžu ochutnat?" zeptal se a ukázal na její drink. Samozřejmě mu ho podala.

Mateo se dnes nezdál být svůj. Což bylo zvláštní, když teprve včera přiletěli. Většinou začínal být z neustálých aktivit a lidí unavený až po pár dnech, tentokrát to vypadalo, že od začátku dovolené. Takže když jí podával drink zpátky, zeptala se. "Děje se něco, Mateo?"

Jediný pohled v tu chvíli jí stačil, aby viděla tu jeho úzkost. Úzkost, která v něm dřímala neustále a občas se zkrátka probudila. "Ne," zamumlal. Aby se jí nemusel dívat do očí, otočil se k moři a sledoval pády Chrise a Simona. 

Otočila se k němu celým svým tělem. "No tak. Já to na tobě vidím."

Byli nejlepší kamarádi. Samozřejmě jí mohl říct naprosto cokoliv. To mu snad připomínat nemusela. 

Povzdechl si. "Jen... Chris skončil školu," řekl. Nic víc. 

Aura se uchechtla. "To víme. Však to rázně oslavujeme."

"Jo, jen... Už není student. Od příštího měsíce začíná pracovat. Najednou je... dospělý." Vypadal, že jí zkrátka jen nahlas říká své myšlenky. A těm Aura často nerozuměla, protože žil hodně ve své hlavě.

"Mateo, řekni to na rovinu."

"Chris se mě včera zeptal, jestli bych si s ním našel byt. Jen my dva. Protože už bude pracující a bude si to moct dovolit."

"Oh." 

Aura měla hned jasno, odkud proudí jeho úzkost. Nešlo o Chrise, nešlo o společné bydlení, vždyť spolu bydleli už teď nějaké ten jeden rok. Šlo o ni. Protože jestli se vystěhují, ona tam zůstane sama. Nebo spíše nezůstane, protože takový byt by byl na ni moc velký a nemohla by chtít po rodičích, ať jí ho celý platí. 

"V jakém časovém horizontu tak Chris mluvil?" zeptala se.

"Dva tři měsíce po tom, co začne pracovat."

Nebylo to něco, za co by se měl Mateo cítit špatně. Chris ukončil školu, on ji zase ukončí chvíli po něm. Nastoupí do dospěláckého života. Jen Aura se rozhodla pro obor, kde se studovalo dohromady osm let. A nemohla po nich chtít, aby byli její věrní spolubydlící do chvíle, kdy dostuduje.

Mateo pokračoval: "Včera jsme o tom všem hodně mluvili. O životě a tak. A zkrátka... zkrátka se chce v životě zase posunout. A chce, abych s ním přitom byl."

Aura se povzbudivě usmála. Byla za Matea neskutečně ráda. Chris byl jeho první a jediná láska. A nemohla být šťastnější, že jim to takhle vycházelo. "Nedělej si starosti o mě, Mateo. Prostě na to Chrisovi kývni. Můžu si najít spolubydlení jinde. A nebo třeba dokopu Simona, to už je jedno. A ty si už chystej prsteníček."

Trhl k ní hlavou. "Co?"

"Haló, kolik vám je? Jak dlouho jste spolu? Vlastní být? Chce se posunout v životě?" Koukla na Chrise válejícího se jako velryba ve vlnách. "Já myslím, že je to jasný. Tak jako tak vidí svůj život s tebou."

Sklopil pohled. "Více než tři roky a já stejně pořád nechápu proč já," zamumlal.

"Kdyby tě teď slyšela, asi tě zabije."

"Já vím."

Pousmála se. "Je mi jasný, že jediné překážka pro tebe je to, že mě v tom bytě nechceš nechat samotnou. Ale hele, řekl jsi mi to dostatečně dopředu. Já už se zařídím. Tohle není ani něco, za co bych mohla být na tebe naštvaná, prosím tě."

"Fakt ne?"

"Čestný skautský."

Konečně se objevil úsměv na jeho tváři. "Tak jo," řekl nakonec. "Můžu ti říct ještě něco?"

"Můžeš mi říct cokoliv, prosím tě."

Znovu se podíval do dály na Chrise. Aura doslova v jeho očích viděla lásku. Když už mluvíme o prsteníčcích," řekl opatrně. "Říkal jsem si, že bych to já mohl udělat."

Musela se v tu chvíli držet, aby nevyjekla. "Požádat ho o ruku? Mateo? Proč o ničem nevím?!"

"Protože jen přemýšlím!" vyhrkl se smíchem. "Nemyslím si, že to máme v příštích měsících v plánu udělat. Ale... ale myslím, že by to nečekal. A že by to mohlo být krásný."

Mateo rozhodně nebyl ten typ, kdo by tohle rozhodnutí udělal. Bál se velkých rozhodnutí, bál se žádat lidi o pomoc, mluvit s nimi, dělat s nimi cokoliv. Pořádat někoho o ruku byla pro něj zkrátka až moc velká troufalost. V Mateově jazyce to znamenalo, že vlastně Chrise do něčeho nutí. Že mu navrhuje něco, s čím nemusí souhlasit, ale řekne ano jen ze slitování.

Takže to, že to zvažoval, bylo velký. Hodně velký. "Chci vědět každý detail."

Ono to moc detailů nemělo. Matea samozřejmě myšlenka zásnub už párkrát napadla, zkrátka to ale hned zase zapomněl, protože neexistoval vesmír, kdy by to inicioval on. Jenže včerejší den to pro něj. "Když chce se mnou vlastní byt, tak to znamená, že chce se mnou být, ne?" ujistil se ještě.

"Ano, Mateo," zasmála se. "To to přesně znamená."

Neměl to v plánu udělat někdy teď. Ale jednou? Najednou neviděl důvod proč ne. A ona na něj nemohl být pyšnější.

"Můžeme se přidat do konverzace?"

Aura zamžourala proti slunku. Simon s Chrisem byli zpátky, Simon už si sedal vedle ní. Mateo ale vyskočil na nohy. "Chrisi? Můžeme si promluvit?"

Usmívala se, když je viděla odcházet, aby měli trochu soukromí. "Co se děje?" špitl Simon.

"Koukej," kývla na ně. Simon na ně upřel znovu pohled zrovna ve chvíli, kdy Chris zrovna Matea sevřel ve svém objetí. "Mateo právě souhlasil, že s ním bude bydlet. Chris chce do vlastního."

Periferně viděla, jak se Simon otočil na ni. "Ale? Co to teda znamená pro tebe?"

Pokrčila rameny. "Ještě nevím, ale to je detail. Mám na to čas, Chris to plánuje až tak za tři měsíce."

Z boku ji objal. Vtiskl jí pusu na rameno. "Kdyžtak jsem tvůj záložní plán. Jen abys věděla."

Usmála se, otočila se k němu a spojila jejich rty pořádně. Věděla, že ony by jí v tom nenechal, že by ho ani nemusela vlastně dokopávat, jak řekla Mateovi. Samozřejmě ale nikdo z nich na společné bydlení netlačil. V krizi? Proč ne. Ale po půl roce spolu do toho samozřejmě nijak netlačili. 

"Děkuju," zašeptala.

A málem na to došlo, když se ukázalo, že Auřin nový objev byl jen podvod. Nakonec jí ale Renna pomohla a přes kamarádku jí našla pokoj v bytě s dvěma dalšími spolubydlícími. A bonus? Tentokrát bydlela jen deset minut chůze od Simona.

🦖

líbí se mi jak začínáte tvořit teorie :D teoreticky jste blízko. ale myslím, že nikdo to neuhádnete úplně, co chystám :D minulá kapitola ale byla vskutku velká nápověda