Další víkend už zkrátka musela jet domů. 

Byla ostuda. Měla rodinu jen na druhé straně města, stejně tam jezdila tak málo. Ještě teď, když zkrátka ve své zamilovanosti chtěla trávit čas se Simonem. 

A tak ho vzala s sebou. Po třech týdnech vztahu. To se jí nikdy nestalo. Nikdy svého přítele nepředstavila tátům dříve jak po měsíci. Oni už ale Simona přece jen znali a stačilo říct, že jejich falešný vztah vlastně už falešný není. 

Přijeli v pátek, jelikož Skye měla do večera trénink florbalu. Hodila se jim chvilka o samotě s táty. Aura totiž neplánovala Skye hned říct, že až teď přijel Simon jako její oficiální přítel. 

Udělali si z toho srandu. Když je tátové přivítali, Simon se s nimi seznámil na novo. A zdůraznil, že tentokrát to není žádný vtípek. 

Když kolem Raina procházela Aura, zašeptal ji rychle do ucha. "A prý, že to není, jak si myslím."

Dloubla ho loktem. Rain uhnul. Jude a Simon se na ně zmateně podívali. Oba se jen usmáli. Otec s dcerou, opravdu. 

"Ingredience jsou připraveny," upozornil Auru Jude, když vešli do obýváku spojeného s kuchyní. 

"Budeš vařit?" otočil se na ni zmateně Simon. Nic mu samozřejmě o tom neříkala. Byl ale ten pravý čas.

Znovu se jen usmála, přeběhla do kuchyně a vytáhla dinosauří zástěru. Roztáhla ji a došla k Simonovi. "Zase dinosauři? Má to nějaký význam?" zeptal se. A jeho pohled byl zmatenější ještě víc, když mu přetáhla zástěru přes hlavu.

"Večeře je v naší režii. Nechám tě míchat, aby sis zase něco neudělal. Ale je čas, abys byl políben kulturou dinosauřích lívanců."

Byl tak zmatený, přesto si automaticky začal zavazovat tu směšnou zástěru za zády. Byl pro každou její špatnost. To na něm milovala. 

"Slyšel jsem už lívance. Viděl jsem už dinosaury. Teď dinosauří lívance. A já stále naprosto nechápu."

Jude k nim došel a položil mu ruku na rameno. "Je to test, Simone. Hodně štěstí."

Samozřejmě, že to v jistém slova smyslu test byl. Tyhle lívance byl jejich rodinný poklad. První přítel si myslel, že se zbláznila. Druhý sice ocenil jejich chuť, ne už jejich tvar. A asi Simona zabije, jestli bude mít negativní reakci.

Dotáhla ho do kuchyně a sama si jednu zástěru vytáhla. "Teď si budeš možná myslet, že jsem šílená," začala, "ale tyhle lívance... Je to jak rodinné dědictví. Doslova. Jsou součástí každé důležité události v našich životech, ani nevím, jak se to stalo. Ale... jo."

Simon ji pečlivě poslouchal. "Okay, ale proč dinosauří?"

"Začalo to, když mi byly snad tři roky a táta koupil tohle," řekla a otevřela šuplík. Z něj vytáhla formičky ve tvaru dinosaurů. A položila je před něj. "Tyhle jsou skoro stejně starý jak já."

Vzal jednu do ruky. Viděla ten jeho lehce zvedlý koutek do křivého úsměvu a hned v ní vzplála naděje, že tohle bude něco, co s ní udělá rád. Věřila, že Simon bude tím, kdo i když třeba nepochopí, kolik to pro ni znamená, minimálně si užije ten proces. 

Pak koukl na ni. "Ty jsi fakt nervózní, co na to řeknu, že?"

"Možná," přiznala. "Přece jen nejsme děti a já tady po tobě chci lívance ve tvaru dinosaurů. Můžeš si myslet, že jsem se zbláznila."

"Teoreticky nemůžeš," ozval se Rain ze stolu, kde seděl u svého notebooku. Nejspíš znovu pracoval. 

"Pšt," ohnala se Aura. Jasně, že měl ale pravdu. 

"Vedu kreativní kroužky pro děti," řekl nakonec Simon. "Samozřejmě, že si myslím, že tohle je naprosto geniální."

Mohlo jí být v tu chvíli znovu pět, když dostala nové dinosauří formy od Judeho na její první narozeniny, které s nimi strávil. Byla to jedna z jejích nejstarších vzpomínek, její první pořádná vzpomínka Judeho v jejím životě. Vyskočila radostí snad úplně stejně jako tehdy, a objala ho. Simon jen hekl, jelikož to nečekal, a pak se rozesmál.

"Zatím jsi prošel," oznámila mu. "Uvidíme, jak ti budou ještě chutnat."

Nenarazila ale na člověka, který by je chuťově rád neměl, takže Simon je samozřejmě miloval taky. Naštěstí bez jeho zranění udělali všechny várky a prostřeli stůl, kde se nakonec posadili úplně všichni, i Skye, která na minutu přesně přišla z tréninku. Když Simona uviděla, prohodila: "Teď už můžu přiznat, že jsem si vážně myslela, že mi Aura lhala, když jsi přišel na tu oslavu? První hodinu asi."

Simon se až moc viditelně kousl do rtu, aby se nezasmál. Aura odvedla pozornost tedy na sebe. "Ty mi taky nikdy nevěříš."

Skye se naštěstí opravdu podívala na ni. A tak se začali opět handrkovat. 

Přece jen ale byli u tátů. A přece jen jim přivedla přítele. A tak si nějaké promlouvání do duše neodpustili. Když po jídle Aura pobrala talířky do kuchyně, Jude ji následoval se džbánem vody, aby ho doplnil. A jelikož měli myčkn, hned vedle umyvadla, měl hned šanci ji něco říct.

"Nevím, přijde mi, že bychom ti měli nějak promluvit do duše. Aspoň trochu," řekl jako první.

"Jako třeba?"

"Jako třeba, že bych se měl ujistit, že používáte ochranu."

Dělal si z ní srandu, viděla to na jeho tváři. Opravdu milovala jejich vztah. Narovnala se. "Za prvé, není mi patnáct. Za druhé, studuji medicínu. Věř mi, vím o tom všem tady z vás nejvíc."

"Kudla do zad, fakt," mlaskl Jude. "připomínat mi, že už nejsi naše malá holčička."

Zasmála se. "Vždycky budu. Vždyť víš."

Najednou si vzpomněla na dobu ve třetím ročníku na střední. Pro jejich rodinu to byl jeden z nejtěžších roků, protože nejen že Judemu zemřel otec na zástavu srdce, ten rok i Rain onemocněl vážným zápalem plic, se kterým i skončil v nemocnici. A Jude se málem zlomil nad náporem své i Ranovy práce, kterou musel stíhat.

Tenkrát toho na Judeho bylo zkrátka moc. A Aura ho jednou našla doma téměř na prášky, když se jí zrušil chemický kroužek pro pokročilé. Stál v kuchyni s utěrkou v ruce, jako by se chystal uklízet, nádobí v kuchyni bylo ale netknuté. Jen mu po tváři stekly slzy. 

Nebyla tehdy už tak malá. A byl to její táta, chtěla mu pomoct. Samozřejmě měl v hlavě ty nejhorší scénáře, takové, že to Rain nepřežije. Nedivila se mu, taky jí to párkrát napadlo. Více se ale bál toho, co by se stalo pak. Protože Aura přece jen pokrevně jeho nebyla, Raina ano. 

Věděla, že v něm pracují všechny emoce, že sám z toho všeho musí být zmatený. Protože nikdy se k ní nechoval, jako by jeho nebyla, a ona zase k němu. Zármutek ale dokázal vydolovat z lidí i nesmyslné obavy. Byly to jen čtyři týdny, co ztratil tátu. Dva dny, co byl Rain v nemocnici. 

Nikdy s Judem neměla více emotivní moment jako ten den. Spojoval je strach o Raina, zármutek nad ztrátou táty, dědy, protože Aura jeho rodiče samozřejmě brala jako své pokrevní. 

Vyklopil na ni své obavy. Pak se začal omlouvat, že neví, kde se to v něm bere a že ji už vůbec nechce ničím zatěžovat. Aura ale byla ráda, že to vytáhl. Mohla ho tak v tom momentu, který byl jen a jen jejich, ujistit, že i když k ní byli vždy upřímní, co se jejího pozadí týče - že jí máma zemřela, že Jude přišel do jejího života později-, milovala ho. Milovala ho tak moc, že to v tu chvíli ani popsat nedokázala a že je pro ni táta úplně stejně jako Rain, krev nekrev. 

A řekla by, že tato chvíle je ještě posílala. Jude jí dával vždy nekonečno lásky, od té chvíle snad ale ještě více. A tak si na to v tu chvíli vzpomněla, když s ním v tu chvíli mluvila. Vždy bude jejich holčička. Vždy bude jeho holčička a bude na to řádně pyšná. 

"Tati?" ozvala se tak zničehonic.

"Hm?"

I když držel džbán s vodou, objala ho a dala mu pořádnou pusu na tvář. "Já jen, že tě mám neskutečně ráda."

Zasmál se. "Co tak najednou?"

"Jen tak."

Rain si také pár vět neodpustil, především co se Simonovy motorky týkalo. "Nikdo v tomhle ohledu není opatrnější než já, věř mi," uklidnila ho. 

"Dobře, dobře," zvedl ruce do obranné pozice. "Stále jsem ale tvůj otec, to mi musíš odpustit."

Objala ho taky. Dneska měla nějakou emotivní náladu. Možná i proto, že Simon miloval její lívance a ještě na ně kreslil čokoládou nebo marmeládou ve snaze nakreslit jim obličeje.

"Nejsi těhotná nebo něco? Hormony a tak?" ozval se Jude, když viděl, jak objímá i Raina.

Zasmála se. "Hormony možná, ale čistě jen ty štěstí."

Simon byl v tu chvíli ve sprše. A sotva vylezl a potkali se u ní v pokoji, do třetice objala i jeho. Přímo ho smáčkla v objetí. 

Ten se neptal, co se dělo. Objal ji zpátky, zabořil jí hlavu mezi rameno a krk a nasál její vůni. Lehce se zasmála. A pak, možná zápalem onoho večera, možná i tou láskou a podporou, co cítila od tátů, to konečně řekla: "Miluju tě."

Nepřekvapilo ho to. Nedal na sobě vůbec znát, že by to s ním cokoliv udělalo a na chvíli se opravdu lekla, že to opět předběhla v čase, že to zase podělala. 

Simon se ale odtáhl jen na tolik, aby jí viděl do obličeje. Dal jí pramínek vlasů za ucho a usmál se. Jemně ji políbil, i když nereagovala, protože jen zděšeně čekala, co z něj vypadne. "Troufám si říct, že já tebe víc," ušklíbl se nakonec.

Spadl jí kámen ze srdce. Nehádala se s ním, nenadávala mu, že z tohoto nemusí dělat hru, protože to byl přesně jeho způsob. To mu musí ještě vysvětlit, proč se toho tolik bála. 

Opět se jen ztratila v jeho objetí. Protože momentálně to bylo její nejoblíbenější místo na světě.

🦖

dvě věci:

za prvé, zdá se, že jste někteří pochopili, že simon nabídl minule auře bydlení, ale nene!! mluvil o sobě, že by si našel byt nebo pokoj ve spolubydlení myšleno tak, že by se sestěhoval na byt s někým cizím/kamarády a měl tam vlastní pokoj :D

a za druhé, HELL YEAH NAPADLO MĚ DRAMA A JE TO TAK GENIÁLNÍ ŽE SKLAJDF I CANT WAIT A VY MĚ ASI ZABIJETE

každopádně. miluju ty flashbacky na minulost různě, jako tady vsuvka s nemocným rainem. damn. normálně jsem se i dojala. jsem v nějaký emotivní náladě (čtěte: dočetla knížku s tragickým koncem, shes REALLY emotional)