Aura nakonec v Mateově posteli i usnula a probudila se až ráno. Probudila se z jediného důvodu. "To je moje místo, hele," ozvalo se od dveří. "A když už jsme u toho, i můj kluk."

Zamžourala na Chrise. Mateo jen zakňučel, otočil se a spal dál. Chris si odfrkl. "To mi je přivítání po týdnu."

Aura si pořádně zívla, posadila se a protáhla se. "Vítej zpátky," prohodila unaveným hlasem, aby se cítil alespoň trochu vítaný. "Kolik je hodin?"

"Deset."

"To si letěl v pět ráno?"

"Skoro jo. Jsem mrtvej."

Aura se jen postavila a sotva to udělala, Chris sebou plácnul do postele vedle Matea. Natáhl se, dal mu pusu na tvář, pak se znovu otočil na Auru. "Gratuluji k zlomení kletby Aury Carter."

Zaraženě se na něj podívala. "Jak to víš?" To byla Simonova slova. Ona sama tohle nikdy nepoužila. 

"Mateo vás odposlouchával."

Zdánlivě spící Mateo do něj strčil loktem. "Hej, to neměla vědět."

Aura pobaveně protočila očima. Asi jí to ani nevadilo. Přece jen s nimi bydlela, což znamenalo, že vždy budou vědět skoro každý detail. Vydala se z pokoje ven. Potřebovala pořádnou sprchu. 

"Na lince je snídaně," zvolal ještě za ní Chris. "Stavil jsem se v pekárně." Oh, jak milovala, že s nimi bydlel.

Popadla svůj telefon. Lhala by, kdyby tvrdila, že neměla očekávání. Ale Simon nezklamal, když jí napsal dobré ráno už v šest, protože to byl nejspíš ten čas, kdy vstával nebo jel do práce. 

Odepsala mu opožděně také. Ještě včera by si rýpla, že nějak vyměknul, včera také ale dostala vysvětlení. Možná byl na začátku samý vtípek, samé popichování, ale měla pravdu. Vyměkl. Vyměkl, když se mu začala líbit. A to jí přišlo roztomilý, protože stále se dokázali pošťuchovat. 

Jsi odpoledne doma? napsal pak.

Když odpověděla že ano, přišla jí hned další zpráva. Že bych se stavil s našemi výtvory, jestli nevadí. Odpoledne budou vypáleny.

Koukla na dveře, kde měli Chris a Mateo pokoj. Vsadila by všechny prsty, že se dneska celý den budou zdržovat tady. Přesto mu odepsala, že může přijet. Její nutkání vidět Simona bylo větší než strach z toho, jaké poznámky bude Chris mít. 

Okay;)

Teď už definitivně tu sprchu potřebovala. 

Simon přijel něco málo po páté hodině, když k jejímu štěstí byli Chris s Mateem na procházce. Když otevřela dveře, v ruce měl dva talířky a dva hrnky. Nakrčila obočí. "To si sem už stěhuješ vlastní nádobí?"

"Ne. Jen jsem ti chtěl ukázat, co za hrůzu jsem vytvořil," pousmál se. Celý včerejšek si každou chvíli stěžoval, jak mu to nejde a jak je z toho frustrovaný. Auře to taky moc nešlo. Ale narozdíl od něj si to naprosto užívala.

Vzala mu talíře i s hrnky z ruky, aby se mohl vysléct. Nic ještě neviděla, protože obojí bylo zabaleno v papíru. Mezitím je tedy přenesla do kuchyně a začala vybalovat první hrníček.

"Po vypálení to vypadá úplně jinak," zvolal SImon z chodby. "Ty barvy prostě strašně ztmavnou."

Hned se jí to potvrdilo na vlastní oči, když vybalila Simonův hrneček. Neubránila se a vyprskla smíchy. "Tos rozbalila něco mého, že?" promluvil, když se vynořil z chodby. 

Zavrtěla hlavou. "To nebylo na to. Je pěknej. Fakt je."

Očividně šlo vidět, že se něco pokusil na něj namalovat. Ve výsledku to byla ale jen změť barev. 

"Tak to ti nebude vadit můj další nápad, kdy jsem si říkal, že by sis ty mohle nechat ty moje a já si vzal ty tvoje. Na památku."

Málem automaticky řekla, že to v žádném případě. Stále se ale dívala na toho oškliváčka v její ruce a pomyslela si, že ho zkrátka potřebuje. Bude to ten nejšaredší hrnek v tomto bytě? Ano. Bude pro ni znamenat naprosto nejvíc? Taky ano.

"Okay," odpověděla tedy hned a podívala se na překvapeného Simona. "Nechám si tenhle." A pustila se do rozbalování dalšího.

Její taky nebyl nic moc. Stejně jako talířky. Když postavili všechno vedle sebe, musela se kousknout do rtu. Aby se nesmála a aby i neřekla nahlas to, jak je to vlastně ošklivé. 

"No," prohodil Simon, "Leo by nám dal, kdyby viděl, co jsme s jeho dokonalou keramikou dokázali."

Zasmála se,. A hned popadla hrnky, aby jim do nich něco udělala. "Chceš kafe nebo čaj?" zeptala se, když už byla na cestě ke konvici a kávovaru. 

"Chci tebe jako mou přítelkyni."

Položila hrnky na linku a opřela se oni. Vydechla. Pak se otočila na něj, na ten jeho úšklebek s pohledem, jestli to myslí vážně. Tohle v tu chvíli opravdu nečekala.

"No co?" bránil se Simon. "Včera mi naprosto vypadlo se tě zeptat. Teď jsme vlastně stále nic. A já chci být něco."

Založila si ruce na prsou. "Ty jsi neuvěřitelnej."

"Proč tentokrát?"

"Jak přirozeně tohle všechno umíš."

Pokrčil rameny. "Ať víme, na čem jsme, ne?"

"Chceš kafe nebo čaj?"

"Skrývá se za těmito odpovědmi tajně i odpověď na mou otázku a budu mít smůlu, když vyberu špatně?"

"Možná," přiznala Aura.

Narážela na jeden jejich společný moment. Bylo to ale už tak měsíc zpátky, kdy v pauze přednášky šli do školního bistra a Simon si objednal kávu. "Je půl šestý" namítla Aura. "To bys ze zdravotního hlediska už neměl pít kávu, ty mediku."

Tenkrát jí odpálil nějakou svou hláškou, jak to ostatně uměl. Bylo to troufalé, jak už ale zjistila, Simon si pamatoval detaily.

"Čaj," řekl nakonec. "Káva v tuto hodinu by pro mě nebyla zdravá, přece."

Nejraději by ho zulíbala. 

Sklopila hlavu, jako by se styděla za svůj úsměv. "Prošel jsi," řekla pak nenuceně a otočila se k varné konvici. Když ji zapnula, Simon se najednou objevil vedle ní.

"Chápu to tedy dobře, že náš falešný vztah přechází na reálný?"

Přikývla. "Aspoň nebudu muset sestře říkat, že jsem si z ní jen vystřelila. Protože doteď jsem to neudělala."

"Oh? Nechtěla jsi doteď přiznat, že se mnou nejsi?"

Otočila se zády k lince, vyskočila a posadila se na ni. Často tak čakala, až se voda uvaří, často tady tak sedávala, když se bavili s kluky. "Je mi jasný, na co narážíš," uchechtla se. "A máš pravdu, přiznávám. Nechtěla jsem to přiznat, protože se mi ta myšlenka líbila."

Líbila se jí tahle upřímnost, kterou si tak nějak od začátku vybudovali. Simon jí od té první pusy upřímně říkal, jak vše cítí a cítil, jak to všechno měl. A ona tak začala dělat to samé. A tak se nevymlouvala, proč sestře ještě neřekla pravdu. Řekla mu to upřímně. 

Líbilo se jí to i z toho důvodu, že její první přítel k ní takhle upřímný vůbec nebyl. Její první přítel byla vlastně jedna velká katastrofa a Simon byl jeho pravým opakem. Alespoň prozatím. Druhý nebyl tak strašný, i když nějaké neshody měli, každopádně se ale odstěhoval, když se rozhodl změnit vysokou. A Aura neměla na to, aby stíhala vztah na dálku.

Simon byl její do třetice všeho dobrého. A už teď tak nějak doufala, že všechno dobré opravdu bude. 

Chytil ji za pas a jemně a krátce ji políbil. "Jsem tátů holčička," zašeptala pak.

"Cože?"

"Jen abys byl připravenej," pousmála se. "Jsem tátů holčička a budeš pod drobnohledem. Chris a Mateo jsou jejich informátoři."

Chtěla ho ze srandy trochu vyděsit. Nebylo to vůbec tak horké - Jude a Rain ji vždy akorát podporovali, věřili v její rozhodnutí. Nebyli ten typ, co by začal Simona smažit. 

Vůbec ho ale nerozhodila. "Okay," přikývl letmo. "Já mám za to, že se nemám čeho bát, protože bych ti neudělal nikdy nic špatného."

Za Aurou se dostávala konvice do bodu varu. Neslyšeli tak nic, než vařící se vodu. Neslyšeli tak hlavní dveře, když se Mateo s Chrisem vrátili z procházky. 

Takže si jich všimli, až když Chris promluvil. "Mateo, vyfoť je. Máme materiál pro táty."

Aura na něj ukázala pobaveně prostředníček. Simon se zasmál a zabořil jí hlavu na hruď. "Spíš se bojím toho, jestli přežiju Chrise," zamumlal.

"Já tě slyšel," odvětil Chris. "A jen bych chtěl upozornit, že ty jsi tady nováček, takže važ slova."

Simon se na něj otočil. Chris se posadil k lince. Mateo si se skeptickým pohledem prohlížel jejich vyrobené talíře. "Myslím, že to bude fungovat, když se trochu posnažíme."

A měl pravdu. Protože to, co vypadalo jako střet silných osobností, jak to nazval Mateo, se vyklubalo v jedno pevné přátelství. A to vlastně hned ten první večer, kdy Simon zůstal přes noc. 

Nebyl to plán, aby tam zůstával. A tak samozřejmě opět neměl v čem spát. Byla to už taková jejich klasika. A jelikož už Aura nechtěla chodit otravovat Chrise s Mateem, vytáhla Simonovi ze své skříně noční košili. S trochou štěstí to bude mít jako delší triko. 

"To nemyslíš vážně," utrousil, když mu to ukázala. Měla jednu jedinou obyčejnou košili. A měla na sobě jednoho velkého zeleného dinosaura.

Hodila to po něm. "Nemáš na vybranou."

"Mohl bych spát bez trička," namítl. 

"Je zima. Budeš ještě rád, že to máš na sobě."

A tak když se o deset minut později vrátil z koupelny, měl na sobě dinousaří košili, která mu opravdu byla jen jako o něco delší triko. V kombinaci s jeho vytetovaným rukávaem to bylo zkrátka komické. "Už asi začínám litovat toho, že jsem se upsal do vztahu s tebou," zamumlal, když si vedle ní lehal.

"A to ještě nevíš, jaký pro mě mají dinosauři význam," poznamenala. 

Nastal totiž ten čas, aby Simona uvedla do dinosauří kultury. Dnešním dnem na to měl plné právo.

🦖

merch idea: simonovy škaredé hrníčky

fanart idea: simon v dinousaří košilce

idea: simon. amen.