Simon ji pozval na rande. A v tom čase, než mělo na něj dojít? Předstíral, že se nic nestalo.

Aura byla frustrovaná a on si tu frustraci užíval. S randem ale čekal na chvíli, až ho záda přestanou bolet téměř úplně, aby se náhodou nestalo, že by byl kvůli bolesti otrávený nebo nepříjemný. Tento důvod brala.

Když se pak v pondělí konečně uviděli zase ve škole, jelikož sednout za volant už mohl, lehce znervózněla. Takový člověk teď byla? Nervózní kvůli klukům?

Pozdravila Lea a jako první se dala do krátké konverzace s ním. "Kdy že ti dají sádru dolů?"

"Snad příští týden! Už se nemůžu dočkat," odpověděl. Zajímalo by ji, jestli věděl, že se se Simonem políbili, jestli se bráška svěřil. 

Pak zase obešla řadu a posadila se vedle Simona, který si kreslil do poznámek obrázek nějakého vazu. "Dobré ráno," pozdravil ji, ale nepodíval se na ni. Přitom viděla ten lehký úšklebek na jeho tváři. Hned jí tak bylo jasné, že dnešek nebude jednoduchý. 

"Co záda?" zeptala se.

"Ranní kontrola invalidů?" zeptal se.

"Tak nějak."

"Dobrý. Dej mi tak tři dny a možná tě konečně někam vezmu."

Leova reakce jí prozradila, že mu Simon rozhodně nic neříkal. "Je tady něco, o co jsem přišel?"

Aura přikývla. Simon zavrtěl hlavou. "Jen jsem jí koupil helmu."

"Auře? Na co? Vždyť tvá motorka ještě není ani opravená," namítl. Simonův úšklebek se ještě prohloubil, přitom nepřestával čmárat do poznámek v tabletu.

Aura se přes něj naklonila. "Tvůj bratr mě pozval na rande," řekla, když on se k tomu neměl. "A políbil mě v pitomém obchodě pro motorkáře."

Leo se překvapeně podíval na ni, pak na Simona. "Taky konečně, brácha," řekl nakonec. A něco Auře napovídalo, že možná Leo nevěděl o jejich puse, věděl ale něco jiného. 

Simon si odfrkl. "Já zásadně nelíbám holky před prvním rande. Nevím, o čem to mluvíš."

"Oh, takže chceš hrát tuhle hru?" ohradila se na něj Aura.

Konečně po ní letmo koukl. "Nehraju hry. Ale v pátek buď připravená."

Oh, to byla. Netušila pořádně, co si pro ni Simon vymyslel, takže zvolila oblečení, které nebylo přehnaně elegantní, ale zase aby nevypadala jako pytel od brambor. Make up si udělala jako každý jiný den. Měla vždy za to, že bylo důležité, aby na prvním rande byla sama sebou. Eliminovalo to pozdější problémy. 

Když opustila svůj pokoj, v kuchyni byl zrovna Mateo. Otočil se k ní. "Přemýšlím, co by ti řekl Chris, kdyby tady byl, protože ten vždy ví, co říct. Asi to, že dej si mé číslo jako SOS kontakt a pokud se bude dít cokoliv, jsem připraven přijet a bojovat."

Musela se pousmát. "Máš ho dobře přečtenýho."

"Čtení je moje nejoblíbenější hobby," usmál se zpátky. "Ale vážně. Užij si to."

Mateo věděl o každém detailu, co se dělo, jak se cítila. Chris zrovna odletěl na návštěvu svého táty na týden, a tak si každý večer sedla s Mateem v obýváku a rozebírali všechno možné. Aura především Simona. Mateo především jeho nedávnou, docela ošklivou hádku s Chrisem, kdy Aura stála názorově přesně uprostřed, protože oba byli na vině. A sice oba samozřejmě Chrise milovali, bylo ale neuvěřitelně fajn, jak na chvíli byli jako za starých časů.

"Pokusím se," přikývla. 

Od jejího posledního vztahu byla na pár prvních rande. Nikdy z toho nebyla nervózní, protože nikdy neměla ani moc velká očekávání. Tentokrát ale jistou nervozitu cítila. A uvědomila si, že tady opravdu chce, aby si to užila, aby se jí to líbila. Aby to po těch letech neskončilo jen u prvního rande.

Ten den se ani neviděli ve škole, protože jim odpadl seminář. A tak málem vyletěla ke dveřím, když uslyšela ťukání. Slyšela jen Mateův smích. 

Otevřela dveře. Simon tam stál s rukama za zády, s úsměvem na tváři a Aura hned měla pocit, že dnešek bude zkrátka příjemný. Prohlédl si ji od hlavy a k patě. A jako první řekl: "Já jsem prostě geniální."

Málem vyprskla smíchy. "Jo?"

"Jo," přitakal a zpoza zad vytáhl malou kytici. "Sladil jsem kytku s tvým outfitem."

Aura měla na sobě modré volné džíny, černé úzké tílko a přes to bílý svetr na zapínání. A květina, kterou jí Simon podával, měla modé a bílé květy. S poděkováním si ji od něj vzala a chvíli na ni zasněně koukala. "Ty víš, jak na to."

"Vlastně úplně ne," přiznal. "Ale minimálně jsem zastánce tradic, jako je přinést holce květinu na rande."

"A to vážně cením," odpověděla. Pak na něj koukla. "Jen ji dám Mateovi, jestli ji dá do vázy, a hned jsem zpátky. Pojď alespoň na chodbu." 

"Dostanu přednášeku od tvých ochránců, jak se k tobě chovat?"

"Chris je na druhé straně státu. A Mateo si bez něj netroufne," odpověděla tiše a zmizela v kuchyni. 

"Já te slyšel," utrousil Mateo.

"A nemám pravdu?"

"Máš," zamumlal. Bez toho, aby mu musela něco říct, vytáhl vázu.

"Děkuju moc," vydechla. A pak už se vrátila za Simonem. 

Když opustili byt, nevěděla vlastně vůbec, co je čeká. Simon zmínil něco o procházce, takže to bylo prozatím vše, s čím počítala. Jinak ale neměla tušení. Jen doufala, že ať už budou dělat cokoliv, bude to dříve nebo později zahrnovat jídlo, protože naposledy jedla před třema hodinama. 

"Jaký je tvůj plán?" zeptala se tedy.

Nebyla zastánce toho, že kluci museli dělat všechny kroky, museli se prostě snažit. Když ale napsala Simonovi, že by měla návrh, co by mohli v pátek dělal, odepsal jí, ať to tentokrát nechá plně na něm. A tak si teď přišla jako princezna, co se nemusela o nic starat.

"Teď se projdeme. A pak uvidíš."

Bylo tak snadné s ním vplout do přirozené konverzace. I když si Aura všimla, že polevilo jejich neustálé popichování a jejich kamarádství tak i jistým způsobem zvážnělo, pořád měli oba v zásobě hlášky, díky kterým se nenudili. 

"Koncept rande je strašně divný, když si to tak vezmeš," otevřela nové téma.

"Proč myslíš?"

"Vem si nás dva. Známe se už několik měsíců, několikrát už jsme byli spolu o samotě. Najednou tomu dáš ale nálepku rande, najednou jsou lidi nervózní, najednou jsou tady jistý stereotypy nebo očekávání a nevím... Prostě nepočítej s tím, že tě někdy nechám zaplatit za celé mé jídlo."

Simon stáhl rty do úzké linky. "Pozdě."

"Co?"

"Objednal jsem nám. Už je to na cestě."

"Já tě zabiju."

Zasmál se. "Můžeš. Pak bys ale nevěděla, kam to jídlo dorazí. Každopádně s tebou asi nesouhlasím, že koncept rande je divný."

"Ne?"

Zavrtěl hlavou. "Nejspíš ti rozbiju nějaký ten obrázek, co o mně máš, ale já zkrátka miluju, když jednou za čas můžu vzít holku ven a udělat ten den naprosto výjimečným. I když je to nepřirozený, i když to má nálepku rande a i když jsem sakra nervózní, že se ti to nebude líbit."

Měl pravdu. Nejspíš ji rozbil obrázek. "Považuješ se za romantika?"

"Možná i jo. Jen to nemám úplně s kým sdílet."

Zavrtěla nechápavě hlavou. "Leo se zmínil, že když už jsi někdy něco měl s nějakou holkou, byla to vždy ona, co to ukončila. Proč?"

Mávnul rukou. "Bylo to spíše s časových důvodů. Pokud si nenajdeš někoho, kdo je podobně zaneprázdněný školou a praí tak jako ty, těžko se to pak chápe. Když chodíš s holkou, co suduje úplně něco jiného, ani učit se spolu nemůžete. A pak je ten společný strávený čas minimální. Což ne každá unese."

"Myslíš, že já jsem jiná?"

"Popravdě? Jo. Navíc studujeme stejnou školu. Už teď tě vidím každý den. A navíc, oprav mě, jestli se pletu, ale přijdeš mi jako silná a samostatná osobnost, která vydrží jeden den bez kluka."

Uchechtla se. "Asi je mi jasný, s jakým typem holek jsi chodil."

Zasmál se a zavrtěl hlavou. "Ani mi nemluv. Hned dvě mě obvinily, že přece nemůžu být tak zaneprázdněný, že je určitě někde podvádím. Asi proto jsem to poslední dva roky vzdal."

"Takže se vracíš do hry?"

Mlaskl. "Neřekl bych úplně, že se vracím do hry. Já jedu na jasný cíl."

Protočila očima a už ho chtěla zase plácnout, ale stihl ji zastavit, když ji chytil za zápěstí. Pak rukou sjel a propletl si s ní prsty. Jejich ruce do sebe skvěle padly. "Asi bych měl poděkovat Chrisovi a tomu neexistujícímu jezevčíkovi. Díky tomu jsi byla po dvou letech první holka, co mě konečně zaujala."

Byl s ní tak upřímný. Tak se rozhodla být taky. Minimálně to si za to všechno zasloužil. "Já sice na pár rande od mého posledního vztahu byla," přiznala. "Ale už teď mám z tebe lepší pocit, než ze všech těch kluků dohromady."

Zasmál se. "Nezvedej mi naděje, hele."

"To bych i já mohla říct tobě."

A pak došli na místo.

🦖

simon je TEN standard