Další týden byl přinejmenším zajímavý. 

Simon se ve škole pochopitelně neukázal, Leo také ne, když ho najednou Simon nemohl vozit. A tak se každý den Aura objevila u nich doma, aby s nimi probrala látku ze školy a o nic nepřišli. Bylo to takové malé doučování, zároveň ale konečně začali i ten projekt, na kterém už stihli nabrat zpoždění.

Dokonce si zasloužila i klíč od jejich domu. Jejich máma pracovala na směnný proces, někdy byla doma, někdy ne. Jejich táta zase trávil v práci až moc času. A tak, aby Leo nemusel kulhat ke dveřím a Simon namáhat... vlastně celé své tělo, nejen záda, na týden byla pasována klíčkem členkou rodiny. 

Jejich mála byla úplně úžasná žena. Když se tenkrát probudili po Simonově nehodě, nachystala jim na snídani úplnou hostinu, aby Auře poděkovala, jak se o její syny postarala. Jejich táta byl spíše tišší povahy, přesto si s ním zvládla dobře popovídat. Hned několikrát.

Když se tam objevila zase v pátek, tedy v poslední den školy, a prošla s nimi vše, co dělali, Simon ji pak odtáhl na chodbu. Jeho záda v ten den měla už mnohem větší volnost a i když ho jisté pohyby stále dost bolely, už se mohl víceméně pohybovat v pohodě.

"Obuj se," přikázal jí zničehonic. "A pak... pak pomoz mě se obout. Prosím."

Zmateně se na něj podívala. "Proč? Jdeme někam?"

"Ano. Jdeme se projít. Do motorkářského obchodu pro novou helmu."

Už se málem sklonila pro své boty, protože si myslela, že tady není místo, kam by s ním nešla. V tu chvíli se ale zastavila. "Tak to ne."

Jeho táta hned v pondělí jel vyzvednout jeho motorku. Teď stála porouchaná v garáži, Simonovi stačil ale jediný pohled na ni, aby usoudil, že to zvládne opravit i sám. Aura byla v klidu. Záda ho ještě bolela a navíc neměl helmu. Motorkářské oblečení potrhané. Musel si vše koupit nové.

A rozhodně ho v tom nechtěla podporovat. Už na Judeho oslavě váhala, jestli na motorku sednout, protože z nich vždy měla respekt. A po Simonově nehodě nejen že by to znovu už neudělala, najednou se jí ani nelíbila představa, že by na ní jel znovu i on.

"Auro-"

"Příště už nemusíš mít takové štěstí, víš? Příště už to může být zlomená páteř. A já..." Polkla slova. Málem řekla, že by nevěděla, co by dělala. Zdálo se jí ale, že by mu na pozlaceném podnose tak přinesla své city. A tak to zamluvila. "Nechci být u toho."

Otočil se k ní celým svým tělem. "Jezdím na motorce od osmnácti. Nikdy se mi tohle ještě nestalo. Byla to čistě má chyba a věř mi, že jsem se dostatečně poučil. Nezastaví mě to ale v tom, abych se na motorku vrátil. A chtěl jsem, ať mi pomůžeš s výběrem helmy a nějakých kalhot."

"Ne," zavrtěla hlavou rozhodně.

"Ani když ti nechám volnou ruku, žádný peněžní limit a můžeš mi vybrat to nejbezpečnější a nejdražší, co v tom obchodě mají?"

Ušklíbla se. "Možná."

Simon protočil očima. "Zlatokopko," utrousil se smíchem. ,

Plácla ho po paži. Konečně zase mohla.

A tak se vydali na Simonovu první ponehodovou procházku, o které zjistila, že není vůbec dlouhá. Měli motorkářský obchod tak sedm set metrů od domu. Pro začátek to bylo ale na Simonova záda nejspíš dostatečné i tak.

Jako první se vydal k oblečení. Aura se v tom naprosto nevyznala, ale snažila se zkrátka najít něco, co vypadalo, že se neroztrhne při sebemenším odření. Jestliže nezastaví Simona v tom, aby na motorku opět sedl, aspoň z něho udělá Baymaxe. 

Simon jí jedny kalhoty ukázal. Ona zase mu druhé, mnohem vystuženější. Protočil očima, ale vzal si od ní ramínko s kalhoty do kabinky. 

Trvalo mu o něco déle, když se převlékal, protože samozřejmě pro něj byl nejhorší ten pohyb, kdy se musel předklánět. Trpělivě tedy čekala před kabinkou a už pohledem propalovala helmy na druhé straně obchodu. Tam se teprve vyřádí. Tam mu teprve najde nerozbitnou helmu, i kdyby měla stát tisíce.

Vyšel s prvními kalhotami. Byly to ty jeho. Aura si přiznala, že možná pro něj v motorkářském oblečení slabost. Hned ho ale poslala zpátky se slovy, ať si zkusí ty její. A když se ukázal i v těch, donutila ho si je i vzít. 

"Stojí o třetinu víc," zamumlal.

"Platíš za bezpečnost, nezapomeň. A stejně ti sluší více."

Přešli tedy proti její vůli k helmám. Simon se postavil spíše do levnější sekce, Aura si to nakráčela tak do druhé třetiny, spíše k těm dražším. Oddechla si, když uviděla, že mají jednoduché stupnice, které popisovaly tvrdost nebo bezpečnost. 

Natáhla se pro jednu matně černou, která i vzhledově vypadala dobře. Věděla, že ji Simon za tu cenu nejspíše zabije, ale brala svůj úkol vážně. Přece jen neměla peněžní limit, ne?

"Zkus tuhle," podala mu ji.

Prohodil si ji v ruce. A pak se uchechtl. "Tohle je XS. Takhle malý mozek zas nemám, hele."

Naprosto zapomněla se dívat po velikostech. A tak se potupně vrátila a začala hledat nějakou s velikostí L. Našla skoro totožnou té předchozí, a tak mu na druhý pokus donesla tu.

Simon si přímo jednu zkoušel. Když se koukla na cedulku, zamračila se. "Tuhle tě nenechám koupit, ani když bys mi zaplatil milion. A to jsem zlatokopka," okomentovala to.

Uchechtl se. Bez zbytečných řečí ale vrátil helmu zpátky a vzal si tu její. Jakmile si ji nasadil na hlavu, jen z něj vypadlo: "Wow."

"Co?"

"Sedí perfektně."

Spokojeně se usmála. "Měl bys brát holky na nákupy častěji. Zkrátka to umíme líp."

Simon koukl na cenovku od té, kterou měl na hlavě. "No jo, ale na cenovky moc nehledíte."

"Bezpečnost," připomněla mu Aura. "Nezapomínej na to."

Sundala mu helmu z hlavy a z ruky mu vzala i kalhoty. "Tak, jdeme platit. Je to jasný."

"Počkej," zastavil ji ještě. "Chci ještě jednu helmu."

Zmateně se otočila zpátky. "Ještě jednu? Proč?"

Doteď fungoval o jedné helmě a naprosto nic mu nechybělo. Proto byla nemálo zmatená, že chtěl druhou. A o to víc byla zmatená, když jí neodpověděl, vzal menší helmu ze stojánku a došel k ní. Nestihla ani zareagovat a nasadil jí ji na hlavu. "Dobrý? Netlačí někde?"

"Co to děláš?" zeptala se tiše. Tohle bylo až moc na její nebohé srdce.

"Na oslavě tvýho táty jsem se rozhodl koupit ještě jednu. Právě pro případ, že bych chtěl někdy nějakou holku svést."

Uchechtla se. "Takže já jsem tvá zkušební manekýna na helmu pro jiný holky?"

Zapnul ji jí pod krkem. Konečně se jí tak mohl podívat do očí. "Preferoval bych, abys ty byla ta holka, ale když to nepůjde jinak, tak ano."

Chtěl jí koupit helmu, protože minule se nemohli projet pořádně, když měli jen jednu. Což znamenalo, že ji chtěl někam vzít. Což znamenalo... co víc to vůbec znamenalo?

Nechtěla být naivní. Nechtěla lpět na naději, který nemusela být pravdou. Jenže to, jak se k ní Simon poslední dobou choval...

Musela na něj koukat naprosto zmateným pohledem. Protože její emoce v tu chvíli byl jeden velký zmatek. 

"Myslíš tím..." začala, ale vlastně nevěděla, na co se chtěla zeptat. Naprosto zapomněla, jak se tvoří věty.

"Myslím, že víš, co tím myslím," odpověděl Simon.

Pak ji jemně chytil za bradu a zvedl jí pohled. Sklonil se. A v další sekundě už ucítila jeho rty na těch svých. 

Její první myšlenka byla, že ho v tu chvíli musí akorát tak bolet záda. Později se tomu akorát tak zasmála. Její druhá myšlenka byla, že teď by si klidně i sedla s ním na tu pitomou motorku, pokud by to znamenalo, že se čas zastaví v tomto okamžiku. 

Byl tak něžný. Jeho rty byly tak něžné. A pomyslela na jediné - konečně se taky odhodlal. 

Jeho signály pro ni byly totiž neuvěřitelně zmatečné. Jednou s ní flirtoval, jednou byli striktně kamarádi. Proto si nedávala žádné naděje. Bála se, že jeho občasné flirtování měl zkrátka v povaze a nic víc to neznamenalo. 

Byl to taky on, kdo jejich rty rozpojil, stále se úplně neodtahoval. Vyčkával. "Čekám, jestli mi za to dáš facku. Možná jsem sobě měl nasadit tu helmu a ne tobě."

"Proč bych?"

"Nevím. Třeba ti tohle vadí," pokrčil rameny.

Usmála se. "Tahle helma mě nikde netlačí, je pohodlná. Tak to asi řeknu."

Simon jí úsměv opětoval. A k pokladně šel se dvěma helmami. 

🦖

pro sladké sny, hehe