"Co tohle?"

Aura zvedla do ruky vázu v broskové barvě. Nejraději by ale praštila Matea s Chrisem, když uviděla jejich reakce.

Nakupovali nějaké nové doplňky do bytu. Problém? Každý z nich měli úplně jiný styl toho, jak si to představovali. Mateův styl se neshodoval s její a její zase s Chrisem. Když bydlela ještě jen s Mateem, nějak to vyřešit šlo, ale s Chrisem do skládačky, do už se zdálo být nevyřešitelné.

"Spíš tohle, ne? To není špatný," ozval se Mateo. Držel v tuce vázu, kterou by si nikdy nekoupila.

"Promiň, Mateo, ale ne," odpověděl Chris dřív, než to stihla ona. Byla tak naštěstí ušetřena odpovědi.

Vážně si myslela, že pokoupí aspoň něco. V jedenáct měla sraz s Leem a Simonem kvůli projektu, a tak se do obchodů vydali už  o půl desáté. Naivně si myslela, že to bude stačit. 

"Tak koukejte po bílých a černýh věcěch. Na těch se shodneme, ne?" navrhl Mateo, když pokládal vázu zpátky. Aura zakňučela.

"Náš byt potřebuje trochu života, ne černobílý doplňky," namítla.

"Zas nemusí být ale růžový," zamumlal Chris.

"To nebyla růžová! Broskvová!" ohradila se na něj a uraženě se vydala dál. Vytáhla si telefon z kapsy a napsala: Prosím, žekni že poznáš rozdíl mezi růžovou a broskvovou.

Odpověď jí přišla téměř hned. Samozřejmě, že poznám rozdíl mezi růžovou a broskvovou. Kdo ne?

Pousmála se. Od toho, co se nachomýtla u Simona v práci si psali více jak normálně. A momentálně byl její obětí na celé tohle nakupování.

Chris, odepsala.

Já se ani nedivím, odepsal. Chris neumí ani hrát stolní hry.

Co to má společnýho s barvami??

Nic. Pořád mě žere, jak mě obviňoval.

"Proč si píšete o mně?"

Aura si ani neuvědomovala, kdy jí Chris začal nakukovat přes rameno. Nestihla tedy Simonovi odpovědět a schovala telefon zpátky do kapsy. "Protože absolutně nemáš smysl pro design a neumíš rozeznávat barvy," odpověděla. 

Znovu tak zavzpomínala na oslavu jejího táty, jak se Chris a Simon hádali a ona jen pokukovala po Mateovi, se kterým se jim vysmívala. Byl to tak hezký moment, že by hned do té chvíle vrátila čas. 

Nebo do té, jak ji svezl na motorce.

Nebo do té, jak se objevil u hlavních dveří s kyticí v ruce. Doteď ji měla v pokoji u tátů ve váze.

Zavrtěla hlavou. Teď byl čas nakupovat doplňky, ne se rozjímat nad něčím, co už bylo. A co se stane znovu jen s velmi malou pravděpodobností. 

Skye jí dala ty peníze, co prakticky vyhrála. Aura jí plánovala v ten moment říct, že to byl jen podvod, ale nakonec to z nějakého důvodu neudělala. Její sestra teda dále žila v tom, že Aura byla zadaná a to jí přišlo zkrátka vtipné. 

Když se Chris s Mateem zastavili u nějakých plyšáků, Aura rychle Simonovi odepsala. nebud uraženej. Vem to jako chlap.

Simon si zobrazil zprávu téměř hned. Odmítám.

Protočila očima. Pobaveně. Jdu už fakt něco vybrat. Vidíme se za půl hodiny.

Ještě jí přišla jedna odpověď. Možná budu mít chvíli zpoždění, nějací rodiče se mnou chtějí po kurzu mluvit. Kdyby něco, klíček je schovaný pod rohožkou, ať Leo nemusí kulhat ke dveřím.

Díky.

Měli sraz u nich doma, kde samozřejmě Aura ještě nebyla. Důvod byl prostý - Leo měl zlomenou nohu, Simon musel ráno do práce a jejich rodiče jeli na víkend pryč, takže Leo neměl nikoho, kdo by ho odvezl do centra. Aura souhlasila, i když nejprve chtěla navrhnout, že by se mohli pro Lea stavit. Mateo měl tento týden půjčené auto od rodičů a právě on ji tam měl zavést.

Nakonec to neudělala. Něco ji lákalo vidět na tom, kde dvojčata vyrůstala. 

Nemohla se dočkat. Nemohla se dočkat, až uvidí po celém týdnu Lea, který poslední tři nebyl ve škole kvůli vyšetřením. Od středy do pátku to tak táhla se Simonem sama. A i tak se docela nemohla dočkat i jeho. 

Už slyšela Chrise, jak by napodoboval zvuky praskajícího ledu, kdyby to jen přiznala nahlas.

Měli v plánu toho koupit tolik, byli rádi, když odešli s organizéry na koření do kuchyně. Ty stejně byly schované v šuplíku, a tak to nevyžadovalo žádnou hádku o tom, jaké jsou lepší. Vzali zkrátka ty nejlevnější. Byla připravena se tak pro polovinu věcí vrátit, až s nimi nebude. Třeba by mohla přemluvit Simona, jestli by ji sem někdy na motorce nehodil.

Stavili se ještě do pekárny, jelikož jim trochu vyhládlo. Aura si hned všimla malých donutů, které se taky rozhodla koupit. U tohoto měla alespoň jistotu, že je mají dvojčata ráda a nemohla přece přijít s prázdnou.  Tak ji tátové nevynechali. 

Nakonec i oni byli ti se zpožděním. Aura ted napsala do chatu, který měla i se Simonem i s Leem, že taky bude mít nejspíše zpoždění. Leo okamžitě odepsal. V pohodě, hlavně jeďte opatrně!!

Pousmála se. "Máš jet opatrně, Mateo."

"Říká kdo?"

"Leo."

Chris se uchechtl. "Mateo byl jel pomalu a opatrně, i kdyby zjistil, že nám jde o život, prosím tě."

"A to je dobře. Nemusí jít o život ještě třetímu," namítla Aura.

"To je ta správná logika," usmál se na ni Mateo ve zpětném zrcátku. 

Vyjeli. Simon si jejich zprávy ani nezobrazil, přece jen mu před pěti minutami skončil kurz. Teď ho pravděpodobně zdržovali netrpěliví rodiče s ďotěrnými dotazy. Jen si představila, jak tam před nimi stojí s pomalovanou rukou od dětí a proti své vůli se pousmála. 

Chris a Mateo se vepředu bavili o dalším víkendu, na který plánovali někam odjet, a tak je nevyrušovala. Měli totiž už všechno naplánované, když jim včera večer přišel e-mail, že jejich ubytování bylo zrušeno a nejprve to vypadalo, že jim ani peníze nevrátí.  Nemotala se jim tedy do konverzace.

Pak jí zničehonic začal volat Leo. Bylo to zvláštní především z toho důvodu, že Leovo introvertní já nesnášelo telefonovat. Bylo to to samé, jako by jí volal Mateo. Téměř nemožné. A navíc, byla už jen asi deset minut od jejich domů.

Hovor ale samozřejmě hned zvedla. "Ano, Leo?"

"A-Auro?" zakoktal.

"Ano, slyším tě." Jeho hlas zněl jemně rozrušeně. 

"Kde teď jste?"

Rozhlédla se kolem sebe. "Teď jsme projeli kolem městské knihovny. Proč?"

"Mohli... mohli byste to otočit?"

"Proč? Děje se něco?"

Chvíli bylo ticho, jako by Leo hledal slova. "Teď mi volali z nemocnice. Simon se vyboural na motorce."

Nebyla připravená na to, jak její tělo zareagovalo. Dokázala být většinou v situacích, jako byla tato, udržet chladnou hlavu, v tu chvíli se jí ale naprosto zatemnila. 

"J-jak?" vyklopila ze sebe. "Co se stalo?"

Všimla si, že si už získala pozornost Chrise a Matea. Zaznamenala, jak Chris naznačil Mateovi, ať zajede ke krajnici, jinak je ale naprosto ignorovala.

"Nejspíš nevybral zatáčku, prý," řekl váhavě. "Prosím, můžeš tam jet? Zavolám rodičům. Já... nevím, jak bych se tam motal s tou nohou, taky jsem si dal zrovna prášky na bolest a trochu je mi špatně, tak jsem si říkal-"

"Jasně," přerušila ho Aura. "Jasně, pojedu. Dám ti vědět hned, jak budu něco vědět, jo?"

"Děkuju," vydechl Leo. "Děkuju, děkuju, děkuju."

Proto se Leo ptal, kde jsou. V tu chvíli totiž stáli doslova dvě ulice od nemocnice, která byla hned za městskou knihovnou. Leovi muselo být jasné, že pojedou tudy. 

Stejně jako Simon. Jeho cesta z kurzu byla kratší než jejich z obchodu. A také musel jet někde tady.

Měla v hlavě hned ten nejhorší scénář. Volali Leovi z nemocnice. Znamenalo to tedy, že Simon ani nebyl schopný sám zavolat? Jak na tom byl špatně?

Hovor tipla. Když vzhlédla, Mateo i Chris se na ni ustaraně podívali. "Můžeme to otočit do nemocnice? Simon měl nehodu."

Chris se mýlil. I když šlo jen o dvě ulice, Mateo je projel jak pirát silnic, když viděl, jak byla Aura rozrušená. Vážně nechtěla vidět, jak by řídil v případě, že by šlo o život jim.

🦖

dobré ráno přeji :D