Oslava se postupně sbalila kolem deváté hodiny. 

Aura seděla mezi Mateem a Simonem snad už u třetí stolní hry. I když si vždy myslela, že je soutěživá (což vždy vedlo k tomu, že se s Chrisem téměř dohádali u her), tentokrát to nebyla ona, kdo proti němu bojovala. Tentokrát se její pozice ujal Simon. 

Bylo ale zábavné je sledovat. Přesto byla ráda, když kolem deváté hodiny přišli dovnitř Mateovi rodiče a zeptali se, jestli už dohráli. Chris se urazil, postavil se a oznámil že ano, že se Simonem už hrát nebude.

Aura šla ven zamávat Mateově rodině. A sotva Chris vycouval z příjezdové cesty, otočila se k Simonovi. "Teď musíme jít vykrást Judeho nebo Rainovu skříň, ať máš v čem spát."

Cítila v sobě alkohol. Když se Simon s Chrisem u her hádali, jen seděla, koukala na ně a upíjela koktejly tempem, které bylo až moc rychlé. Takže jí v tu chvíli nedošlo, že její tátové stojí kousek od nich a stoprocentně ji slyšeli.

Jude se uchechtl. "Něco mu půjčím," prohodil. "Nemusíte nic krást."

Takže než došli po úklidu k Auře do pokoje, ještě se zastavili u ložnice jejích tátů. Jude za chvíli vyšel s volným trikem a pyžamovými kalhoty. "Zkus to," podal věci Simonovi. "Kdyžtak mám v záloze ještě něco."

"To bude dobrý, děkuju, pane Cartere," pousmál se Simon. Aura se uchechtla. Simon totiž taky začal pít docela dobrým tempem, jako by v sobě hasil ten oheň, co cítil vůči Chrisovi. Jeho oči vypadaly v tu chvíli neuvěřitelně unaveně. 

"Zítra ráno lívance, nezapomeň," mrkl Jude na Auru a vydal se pryč. Byla to klasikova. Pooslavové ráno vždy musely být lívance.

Aura popostrčila Simona chodbou dál. "Zase lívance? Co s nimi máte?"

"To počkej, až je uvidíš," zamumlala. Lívance nikdy někoho moc nešokovaly. Ten tvar, když je uviděli, už ano. 

Došli k ní do pokoje. Simon se nejprve rozhlédl kolem sebe, pak stáhl rty do úzké linky. "Mně asi až teď došlo, že když u vás přespává půlka rodiny, spím asi tady, co?"

Přikývla. "Koupelna je hned naproti. Ručníky pod umyvadlem. Snad by tam měly být i nějaké kartáčky navíc. Já... já to tady zatím nějak vymyslím."

Simon se bez dalšího slova otočil a hned se vydal do koupelny. Opilý byl... roztomilý. Jak nějaké ztracené štěně, ovšem poslušné. 

Také se rozhlédla do místnosti. Její pokoje byl dostatečně velký na to, aby se sem vlezla nějaká matrace, na které by mohl Simon spát, všechny pravděpodobně využila rodina strýce, nemělo ani cenu se po nich dívat. Shlédla na svou postel. Vyvalila se na jednu půlku a podívala se na tu druhou. Nic jiného nezbývalo. Pokud mu nechtěla ustlat na holé podlaze (což nechtěla), bude si muset lehnout za ní.

Kupodivu se pousmála. Vlastně jí to ani nevadilo. Až vystřízliví? Možná bude lehce vyšilovat. 

Přitáhla si svůj velký polštář na svou stranu, na druhou hodila dva malé. Další v zásobě také neměla. Přitáhla si i peřinu, zatímco Simonovi nechala deku. Bude to muset stačit.

Když se z koupelny vrátil, musela se kousnout do rtu, aby se nezasmála při pohledu na něj v kraťasech od Judeho. Ukázal na ni prstem. "Opovaž se."

Zavrtěla hlavou. "Já nic. Jdu do sprchy."

"Spím kde?"

"Se mnou. V posteli. Nebo na zemi, vyber si," prohodila a vytratila se do koupelny. 

Její rutina byla dlouhá. A tak když se v deset zavřela v koupelně, vyšla až skoro o třičtvrtě na jedenáct. Musela si ale umýt a vyfénovat hlavu, stejně jako udělat svou několika krokovou skincare rutinu. 

Když se tedy vrátila do pokoje, Simon byl schoulený na své půlce postele a potichu oddechoval. 

Aura si tedy potichu uklidila oblečení do skříně a na stole si dala mobil na nabíječku. Když zhasla, po paměti došla po špičkách k posteli a lehla si vedle Simona. 

Nikdo ovšem nezhasnul světýlka na terase, takže jí přes okna propouštělo dovnitř světlo. Její pohyb přece jen narušil Simonův spánek a tak se otočil z boku na záda. "Já nechtěl usnout, přísahám," zamumlal, oči stále zavřené.

"Jsi ospalý typ alkoholika. Je to jasný," odpověděla.

Simon si zakryl obličej rukama a povzdechl si. "Chris mě tak vytočil, že to šlo do mě nějak rychle."

"Příště vás nenechám hrát proti sobě. Budeš v týmu s ním a já s Mateem."

"Jestli to příště někdy nastane."

Nevěděla, jak to myslí. Jestli v tom smyslu, že raději už s Chrisem k jednomu stolu za účelem hry nesedne nikdy nebo jestli se jim vůbec někdy naskytne si spolu něco zahrát. Přece jen tohle bylo ojedinělé. Simon tu vůbec neměl být.

"Můžeš mi dovysvětlit, proč jsi mi lhal o té přítelkyni," navrhla Aura najednou. Překvapila tím i sama sebe.

"A ty mi můžeš vysvětlit tvou obsesi s lívanci," odpověděl Simon, naprosto nerozhozen jejím dotazem.

"To se ráno dozvíš. Takže přítelkyně."

Otočil hlavu k ní. "Já asi nemám co víc vysvětlovat. Vypadalas, jako bych tě zval na rande. Tak jsem tě chtěl rychle vyvést z omylu. A pak... pak mi bylo prostě trapný přiznat, že jsem lhal."

"Vždyť bylo jasný, že by to dřív nebo později prasklo," namítla.

"Nebylo, protože jsem netušil, že se z nás stanou..." zaváhal, "kamarádi. Na takové úrovni, abychom se bavili o vztazích."

Už mu málem v tu chvíli prozradila, jak Chris s Mateem stejně žádnou přítelkyni na jeho Instagramu nenašli, ale zastavila se. Jak by odůvodnila, že je vůbec nechala to udělat?

Musela se sama sobě zasmát. Proč se vůbec o to celé takhle zajímala? Musela vypadat hloupě. 

Taky se otočila na záda. "Přijde mi, že jsem tě za dnešek poznala desetkrát jinak," přiznala tiše.

"Co tím myslíš?"

"Zkrátka jsem o tobě měla nějaký obrázek ze školy. A dneska jsi mi ho docela rozbil."

Simon se lehce uchechtl a otočil se zpátky na bok směrem k ní. Ruce si složil pod hlavu. "Tak tohle rozveď, to mě zajímá. Jaký jsi měla o mně obrázek?"

Otočila k němu hlavu. V jeho očích se v tu chvíli mohla ztratit. "Možná jsem ovlivněna svými předchozími zkušenostmi s kluky, ale zaprvé, nikdy by mě nenapadlo, že když si Leo zlomil nohu, přijedeš jako náhrada. Za druhé, když už jsi to teda udělal, myslela jsem, že k tomu máš nějaký jiný, vnitřní motiv. Což mě vede k zatřetí, že jsem si udělala závěr, že možná během dneška na mě něco zkusíš."

První na ni jen překvapeně koukal. Pak se uchechtl. "To je asi fér. Kažodpádně jsem rád, že jsem ti tenhle obrázek rozbil, protože bych byl nerad, kdyby sis tohle o mně myslela."

"Promiň," špitla, protože cítila tu potřebu se mu omluvit. 

"Máš hned dva táty. To bych byl moc odvážnej, ne? A pravděpodobně bych dostal i od Chrise, nemám pravdu?"

Přikývla. "Nejspíš. Kdyby to bylo proti mé vůli."

V tu chvíli jí rozbil další obrázek, protože opravdu očekávala, že se zeptá, jestli by to bylo proti její vůli. On se ale jen pousmál a řekl: "Máš opravdu super rodinu."

"Já vím," odpověděla. Nikdy se za ni nestyděla. 

"Dobrou, Auro," zašeptal téměř. Pak se jí otočil zády. 

Chvíli ještě prázdně zírala do stropu. Simon najednou tolik připomínal Lea a jeho pohádkovou povahu. Nechtěla jít ještě spát, chtěla si s ním povídat, ale nechtěla ho do ničeho nutit. 

Měli ještě ráno. S tou myšlenkou usínala.

To ještě nevěděla, že o to ráno přijde. Simon musel na poslední chvíli zaskočit nějaký kurz za kolegu, a tak sotva Skye začala rozpalovat pánvičku na lívance, které mu slívila, že mu je vysvětlí, stála už na příjezdové cestě a sledovala Simona, jak si dává na hlavu helmu. 

"Děkuju za všechno," houknul na ni. 

O krok přistoupila blíž k němu a nastartované motorce. "To já děkuju za falešného přítele."

Ušklíbl se. Pak zatúroval a vydal se ulicí pryč.

Aura se otočila a vydala se zpátky dovnitř. V garáži se ale najednou objevil Rain a lehkým úšklebkem na tváři. Nemusel ani nic říkat, Aura ho jen praštila po paži. "Není to tak, jak si myslíš."

"Samozřejmě, že ne," odpověděl Rain pobaveně.

🦖

BAKALÁŘKA TEORETICKY DONE, ZÍTRA ODEVZDÁVÁM A MŮŽU PSÁT BEZ POCITU VINY

also simon >>>