Doma byl zmatek.

Ono to tak bývalo vždy. Rain býval většinou docela klidný, zatímco Jude lehce vyšiloval. Myslel si, že to na sobě nedává znát, ale opak byl pravdou. Šlo to na něm vidět.

Proto teď stáli v kuchyni ona, Mateo i Chris. Aura kríjela okurku, Mateo papriku, Chris bloček sýra na menší, aby co nejrychleji připravili chlebíčky. Skye zrovna umývala nádobí, protože v kuchyni se s těmi všemi přípravami nedalo skoro hnout. 

Pobaveně sledovali velkým francouzským oknem, jak se venku Jude a Rain dohadují o tom, jaké rozložení židlí a laviček kolem stolu je nejlepší, aby se tam vlezlo co nejvíce lidí. Rain při tom seděl na jedné z židlí, na halvě sluneční brýle a se zavřenýma očima v klidu odpovídal na Judeho šílené nápady.

Chris si odfrkl. "V dospělosti chci být jako Rain. Vsázím na to, že Mateo bude ten vyšilující typ."

"Já vyšiluju jen když jde o lidi. Věř mi, židle mě nerozhodí."

"Židle značí to, kolik lidí přijde," přidala se Aura. "Myslím, že tě rozhodí i ty."

Chris se uchechtl. "Přesně to mám na mysli."

Najednou se v jejich zorném poli objevila Skye. "Když už teda máš přítele, kde je? A proč taky nepomůže s přípravami na oslavu?" zeptala se a sebrala Chrisovi z prkýnka kousek sýra. Už se po ní chtěl ohnat, když si uvědomil, že s nožem v ruce to není nejlepší nápad. 

"Pracuje," odpověděla Aura lživě. "A bude rád, když stihne začátek oslavy."

Pravda byla taková, že si opravdu nebyla jistá, jestli to Leo stihne. Od rána jí neodpovídal na zprávy a nezvedal telefony, což ji lehce znervózňovalo. Opravdu ale doufala, že jen pracuje a nemá tak čas.

Oslava totiž také změnila termín a byla o dva týdny dřív, než se původně plánovalo. Jude i Rain totiž v práci dostali nabídku na pracovní cestu do zahraničí, což nechtěli odmítnout, a tak donutili celou rodinu, aby přijela o dva týdny dřív.

Když jí to Jude řekl po telefonu, hned následovala zpráva od Skye. Sázka stále platí nebo ne?

Klidně, odepsala tehdy. A šla informovat Lea.

Takže tady teď byli, uprostřed toho před oslavového zmatku a ve třech chystali chlebíčky. Hodně chlebíčků.

Všichni se otočili, když Jude rázným krokem nakráčel dovnitř a vydal se k troubě, kde se pekly koláče. 

"Naši tady budou do dvaceti minut," iformoval Judeho Mateo. "Před chvíli mi psali."

"Díky, Mateo," odpověděl vyčerpaně Jude. "Ať už je to za námi." Otočil se na Auru. "Tvá návštěva přijde kdy?"

"Pracuje," zopakovala Aura. "Ale začátek snad stihne."

Tak, jak plánovala tátům říct o jejím malém vtípku na sestru, zatím se tak nestalo. Nebyl na to nějak prostor a nebyla doma dostatečně na to, aby se jí jen tak naskytla chvíle s táty o samotě bez Skye. A tak se z toho stal i vtípek na ně dva

Jediní Chris s Mateem samozřejmě věděli pravdu. A snažili se chovat nenápadně pokaždé, co na to došla řeč. 

Aura byla v klidu. Vystřelí si ze sestry, získá od ní ty peníze, o které se vsadily, a velkolepě odhalí, že šlo jen o vtip. Ani se necítila špatně, protože Skye jí dlužila a nikdy své půjčky nesplácela. Teoreticky si brala zpátky jen to, co jí patřilo. A ještě ve stylu.

Mateovi rodiče opravdu přišli tak, jak slíbili, a také se pustili do příprav. Jejich rodiny byly opravdu jak jedna. 

Chvíli po nich přijela i teta Elsie se svou manželkou. Hned za nimi i strýc Mateo s rodinou, který si samozřejmě neodpustil ten pitomý vtípek na Matea o tom, jak jsou jejich jména stejná. A jako vždy mu Jude s protočením očí řekl, jak není vtipný. 

Ve chvílích jako byla tato si vážně uvědomovala, jak by svou rodinu za nic nevyměnila. Byla velká, byla šílená, ale byla její. A už teď litovala Lea, že se se všemi bude muset seznamovat.

Poslala mu adresu už včera. Tehdy jí ještě odpověděl, že tam bude na začátek jako na koni. Oslava ale začínala za půl hodiny a ona od něj neměla jedinou zprávu. Za celý den.

Nervózně chodila po chodbě a vytáčela jeho číslo. Stalo se snad něco? Muselo se něco stát. Leo přece nebyl ten typ, co by jí ignoroval záměrně. 

A nebo právě že ano. Třeba si uvědomil, co taková oslava obnáší. Že se bude muset seznamovat s lidmi, s hodně lidmi, kteří si budou myslet, že je Auřiným přítelem. Třeba byl tohle způsob, jak z toho chtěl vycouvat.

"Děje se něco?"

Aura se otočila za hlasem. Když uviděla Raina, tipla nepřijatý hovor a povzdechla si. Ohlédla se, jestli není někde v blízkosti Skye. "Můj falešný přítel mi neodpovídá."

Rain nakrčil obočí. "Falešný?" Nevypadal překvapený. Nevypadal zmatený. Vypadal, jako by ho to naprosto nepřekvapovalo.

"Studuju medicínu. Sotva mám čas na kluky. A nerada prohrávám. Dej si to do rovnice a co vyjde?" pousmála se.

"Že na oslavu táty dotáhneš falešného přítele," doplnil ji Rain a uchechtl se.

"Je to moc blbý?" zeptala se opatrně.

Zavrtěl hlavou. "Je to... vtipný. Jen mu to asi řeknu, protože už tak vyšiluje z celé té oslavy. To, že dovedeš údajně přítele, he znervózňuje ještě víc. Tak mu shodíme kámen ze srdce, hm?"

Hned přikývla. "Chtěla jsem vám to říct. Jen jsem od včerejška, co jsem přijela, neměla úplně možnost s vámi být o samotě," řekla omluvně.

Rain mávnul rukou. "Zkus mu zavolat ještě jednou. Já vytáhnu Judeho na terasu s výmluvou, že mu chci přeskládat židle a řeknu mu to," usmál se zlomyslně.

Aura s úsměvem přikývla a ještě chvíli sledovala, jak se vrátil do obýváku, kde už všichni seděli a se sklenicí vína čekali na začátek oslavy. Rain vytáhl Judeho na terasu.

V tu chvíli se už Aura otočila a naposledy vytočila Leovo číslo. Vážně začala cítit úzkost, že se mu něco stalo, protože jaké jiné by tohle mělo vysvětlení? 

Byla ale opět neúspěšná. A tak se nakonec vrátila do obýváku zrovna ve chvíli, kdy se všichni pomalu začali přesouvat na terasu. 

"Leo?" objevil se u ní Mateo a tiše se zeptal.

Pokrčila rameny. "Nemám tušení," povzdechla si. "Nebere telefony ani neodpovídá na zprávy."

Z druhé strany se objevil Chris. "Mám pro dnešek já předstírat, že jsem tvůj přítel, abys nebyla smutná?" Mateo protočil očima. Chris do něj šťouchl. "Tak ještě můžeme zkusit poly vztah, aby ses necítil vyčleněný."

"Kdybys v té skleničce neměl džus, řekl bych ti, ať přestaneš pít. Jenže tohle je normálka," zamumlal Mateo. Chris obešel Auru a smáčknul ho v objetí, kdy mu vtiskl pusu na tvář. 

"Ale no tak. Miluješ mě."

Tentokrát protáčela očima Aura. Kde byl její falešný přítel, aby jí říkal falešné miluju tě?

A jako na zavolanou se domem rozezněl zvonek. Samozřejmě to mohl být kdokoliv z návštěvníků, teoreticky ale chybělo ještě pět minut do začátku oslavy a nikdo přece nechodil dříve jak minimálně patnáct minut po plánovaném začátku. Tohle musel být někdo, kdo nebyl jen tak ledajaký návštěvník. 

Významně se podívala na Matea i na Chrise a pak se rychlým krokem vydala ke dveřím. Ještě uslšela Matea, jak informuje Judeho, který se ke dveřím také vydal, že to je nejspíše jen Auřin objev. 

Divila se, že ty dveře přímo nezničila, jak rychle je otevřela. A měla... měla skoro pravdu.

Protože před ní nestál Leo, ale Simon v tom svém pitomém motorkářském oblečku a s kyticí v ruce. "Tvůj falešný přítel číslo dva dorazil, protože jednička si jaksi zlomila nohu," oznámil.

Aura zůstala zaraženě stát. Tohle v plánu nebylo. Byla připravená na tichého Lea, který sotva na oslavě promluví, ne na Simona, který si tohle celé určitě nemálo užije. 

"Tak? Můžu dovnitř?"

🦖

ou máj gád já se těším

also mě nenapadlo, jaké simpování motorkářem simonem způsobím, tak nebojte, bude ho více :D