"Kde je Simon?"

Leo se na ni překvapeně podíval, jako by ji tam ani nečekal. Přitom byl už třetí týden výuky, za ten čas si už mohl zvyknout, že mají veškeré povinné předměty spolu. 

"Uhm, Simon? Jo, jasně. Nemocný. Nebo jako... nebylo mu dobře."

Zamračila se. "Proč mi nenapsal? Byli jsme domluvení, že se po hodině sejdeme."

"Protože se rozhodl pět minut zpátky, že je mu špatně," odpověděl Leo ledabyle. "Nevím, to je zkrátka on. Ze sekundy na sekundu se rozhodne, že se mu nechce na hodinu a mně to odůvodní tím prvním, co ho napadne."

Vypadal... naštvaně. Uraženě. Aura se k němu více natočila. "Stalo se něco, Leo?" zeptala se opatrně. 

Leo práskl svou taškou na zem a posadil se na židli, že mezi nimi nechal jednu volnou. "Já vím, že jsem mimoň," zamumlal, že mu Aura sotva rozumněla.

"Cože?"

"Já vím, že jsem mimoň," řekl už hlasitěji, ale jejímu očnímu kontaktu se vyhýbal. "Ale... někdy mě štve, jak si Simon myslí, že toho může využívat, protože si myslí, že nepřijdu na jeho pravé úmysly."

Auru jeho odpověď překvapila. "Konkrétně?"

Podíval se letmo na ni. "První den, co jsem tě uviděl na týhle škole, mi bylo jasný, že nemáš manžela. Ani děti. A už vůbec ne jezevčíka, který má před tebou přednost v posteli," odpověděl, čímž ji lehce vykolejil. "A Simon dělá ze mě naprostého blbečka, protože si myslí, že v tom stále žiju."

"Oh," vypadlo z ní nakonec. Vždyť v tom byla se Simonem. To i ona si ho dobírala. "Promiň, Leo, já-"

"Ne, mě to přišlo právě že vtipný. Z tvý strany. Ale Simon..."

"Co Simon?"

Mlčel. Pak opatrně řekl: "Prostě si mě dobírá. Nejen, co se týče tohoto, ale celkově, když dojde na můj romantický život. Já... tak rád bych mu chtěl ukázat, že nejsem marnej."

Auřin pohled spadl na sesšit na jeho stole, když přemýšlela, co říct. A všimla si, co měl připraveného. "Teď nemáme histologii. Máme anatomii," upozornila ho.

Leo sešit popadl a tiše si zanadával, když si uvědomil, že si vzal špatný sesšit. Aura se tedy postavila a začala si balit věci. "Pojď, jdeme," pobídla ho ničehonic. Leo se zmateně podíval na hodiny.

"Za tři minuty začíná hodina," namítl.

"Čas akorát na to zmizet," odpověděla v klidu. Když sbalila své věci, pobrala i ty Leovy. "Jsi očividně mimo a potřebuješ se někomu svěřit, takže to je to, co teď uděláme, co ty na to?"

"Nemůžu zmeškat hodinu."

"Můžeš. Renna je ve druhé studijní skupině, pak nám to všechno pošle, slibuju. A nebo můžeš na její hodinu, mají to zítra. Dneska se stejně nebudeš soustředit."

Jeho hlava očividně protestovala, ale ruce už začaly zvedat tašku ze země. "Tak jo," zamumlal nakonec, i když v jeho hlase nebyla vůbec slyšet jistota. "Tak jo."

Vydali se do posledního patra, kde byla kavárna i s venkovní terasou. Objednali si kávu a k tomu docela nechutný sendvič, ale nic lepšího v nabídce nebylo. Sedli si tedy na terasu s výhledem na město. Odsud Aura viděla v dáli i knihovnu, kde se dříve učívali s Chrisem a Mateem. Nejspíše tam oba zrovna byli, jen ona byla o kilometr dál. Sama.

Nebo, momentálně s Leem.

"Tak co tě tak trápí se Simonem?" zeptala se jako první. "A omlouvám se. Za to s Chrisem. Dala jsem mu poukázku na tvůj kurz k narozeninám, aby tam šel s jeho přítelem, ale nestihli to, tak tam dotáhl mě. A my dva... kombinace jménem trable."

Leo se lehce pousmál. "V pohodě. Ten den jste mě sice rozhodili, teď už na to ale vzpomínám spíše se smíchem," odpověděl. "Ale Simon... já nevím, asi si za to můžu sám. Myslím, že to mám jen v hlavě."

"Co máš jen v hlavě?"

"Že mě vlastně nemá jako bratra rád. A že kdyby o mně věděl pravdu, bylo by to ještě horší."

Aura se zatvářila zmateně. Její výraz musel být tak očividný, že Leo rychle pokračoval s vysvětlováním. "Můžu ti věřit, že to nikomu neřekneš?" zeptal se.

"Samozřejmě."

"Už pár let se schovávám za masku tohoto génia, který je v životě trochu mimo, aby nevěděl pravdu. Nebo jako... já jsem lehce mimo. Uznávám. Ale... bojím se, že jednou zjistí, že jsem gay. A nevzal by to dobře."

Tohle nebylo zrovna něco, co by od něj Aura čekala. Byla hodně zmatená. "Proč by to nevzal dobře?"

Povzdechl si. "Bylo nám šestnáct. Přesně ten věk, kdy jsem byl zmatený, proč se mi nelíbila ještě žádná holka. Proč se mi oči zastavily vždy déle na nějakém klukovi. Se Simonem jsme šli po škole do kroužků. Já na keramiku, on tenkrát na zpěv."

"Simon zpívá?!"

"Zpíval. Přestal, což byla škoda. Každopádně jsme vždy chodili kolem jednoho takového hřiště. Na jedné z laviček byli dva kluci. Nevím, asi si mysleli, že byli dostatečně schovaní, ale ten keř je zase tolik nezakrýval. A zrovna, když se chystali políbit, Simon se zničehonic rozběhl, oddělil je od sebe a jednomu vrazil."

"Cože? Proč?"

"Já nevím," vydechl. "Ale když se zrovna snažíš přijít na svou sexualitu, netěší tě vidět, když tvůj vlastní bratr udělá tohle někomu, kdo se zrovna pokusil políbit kluka. Neřekl bych, že ti dva byli vyloženě kamarádi, ale znali se."

"Myslíš, že to Simon udělal kvůli tomu? Že se chtěli políbit?"

"A není to očividný?" odpověděl otázkou tiše. "V tu chvíli jsem zazmatkoval. Utekl jsem. Nebavil se s ním tři dny. Abych nepřemýšlel tolik nad tím, co se stalo, co je špatně se mnou, začal jsem se nořit raději do učení. A doteď hraju na to, že mě zajímají více knihy než vztahy. Nemá tušení. Teda snad."

"A kvůli tomu si tě dobírá?" zeptala se Aura. "Promiň, že se furt jen ptám. Snažím se to pochopit celé."

"Chápu," přitakal. "Ale jakoby jo. Aby to nebylo podezřelé, občas řeknu, že se mi třeba někdo líbí. On pak přijde a oznámí mi, že s ní třeba dneska promluvil ve škole."

"Simon ti krade holky," vydechla. "Teoreticky. Doopravdy tě samozřejmě nezajímají."

"Ne, to ne!" vyhrkl. "Spíše se snaží mi pomoct. A dneska ráno jsme se kvůli tomu chytli, protože jsem zase jeho pomoc odmítl. Nedělá nic na sílu, ale stále... Stále bych byl raději, kdyby nedělal nic. Z očividných důvodů. Takže se naštval, řekl, že je mu špatně a odešel."

"A jak do toho celého zapadá můj falešný příběh s jezevčíkem?"

"Uhm." Najednou uhnul pohledem a zadíval se do země. "Možná ze mě naposled vypadlo, že se mi momentálně líbíš ty," zamumlal potichu. "Takže samozřejmě začal o tom, jak jsi vdaná za Chrise. A já už se zkrátka naštval."

"Oh," vypadlo z ní. "Tak to... je mi novinka."

"Promiň!" vyhrkl rychle. "Já jen... Nějak na to došla řeč a mě nenapadl nikdo jiný, tak jsem v tu chvíli řekl tebe. A neber si to osobně, jsi fakt hezká holka, ale chápeš... Už tenkrát na kurzu mě zaujal více tvůj falešný manžel."

Aura se uchechtla. "Já se nedivím. Chris dostává do kolen obě pohlaví." Natočila se více za Leem  a chytila ho za ruku. "Můžu říct, co si myslím? Myslím, že jsi až moc zapletený ve své lži, co sis pro Simona vymyslel, a už ti život spíše ztěžuje než aby ti ho zhlečovala jako tehdy, když jste byli puberťáci. Co kdybys mu zkusil říct pravdu?"

Začal vrtět hlavou. "Nemyslím si-"

"Já tě chápu. Simon je ten extrovert, co může být lehce zastrašující i pro tebe, i když jste spolu vyrůstali. Vidím to tak, že od těch šestnácti jste se trochu odcizili. Na druhou stranu, všichni jsme už dospělí. A ať už jeho reakce bude jakákoliv, bude dospělá. Nic dětisnkého. Tedy doufám. A jako bonus přestane s dohazováním holek, ne?" usmála se na něj nadějně.

"Já nevím..." vydechl.

"Můžu ti pomoct," nabídla. "Můžu ho třeba seznámit s Chrisem a jeho přítelem. Uvidím, jak bude reagovat. Jestli to odmítne nebo se bude chovat v jejich přítomnosti nevhodně, budeme mít odpověď, co ty na to?"

Leo se na ni nadějně podíval. "Udělala bys to pro mě?"

"Samozřejmě," pokrčila rameny. "Vždyť to nic není. A věřím, že Chris s Mateem taky rádi napomůžou odhalení potencionálního homofoba," pousmála se.

Leo ji zničehonic objal, ale uvítala to. Byl to takový velký méďa. Stále nevinný. Stále neuvěřitelně chytrý. A jen vystrašený. "Máš to u mně. Fakt. Cokoliv, co budeš potřebovat."

"Vlastně by tady byla jedna věc," zamumlala a odtáhla se. "Můj táta má za pár týdnů narozeniny. A já nemůžu prohrát sázku se sestrou."

Teď byla řada na ní, aby vysvětlovala.

🦖

ngl, docela se tším na simon x mateo&chris