Jak Aura brzy zjistila, její "oblíbená" dvojčata byla přidána do stejné skupiny jako ona, což znamenalo, že s nimi měla společné všechny povinné předměty. 

Seděla v laboratoři a pročítala si poznámky z prezentace, kterou jim profesor poslal dopředu. Nějak extra to nevnímala, jen se chtěla podívat, co jí na její první hodině anatomie čekalo. Když vedle ní práskla taška, nijak to nevnímala. Renna bohužel do její skupiny nepatřila, s ní měla jen volitelné předměty, a tak neměla důvod člověka vedle ní vnímat.

Pak ale periferně zahlédla jeho tetování na levé ruce a povzdechla si. Promnula si čelo. "Prosím, ne."

"Prosím, ano," odpověděl Simon. "Jakpak se dneska máme? A jak se má Bob?"

Aura vzhlédla a kývla na pozdrav Leovi, který seděl vedle Simona. Falešně se pousmála. "Že se vždy ptáš na psa a ne na děti."

"Psi jsou lepší jak děti."

"Říká někdo, kdo vede kroužky pro děti?"

"To jenom proto, že jde o rodinný podnik. Jinak bych hned utekl do útulku za nula nula nic peněz."

Aura se uchechtla. "Tak chceš Boba? Klidně ho prodám za nula nula nic."

"To by se tvému manželovi moc nelíbilo, ne?" ozval se Leo. Aura měla co dělat, aby se neroztopila nad jeho roztomilostí a nevinností. Opravdu musel být nejspíše tak chytrý, že jinak byl... moc nepoužitelný. 

"Mě se zase nelíbí, že nevyzvedává děti ze školky," odpověděla a sklopila opět hlavu k prezentaci. Měla by s tím přestat. A Simon taky. Dokud je ještě cesta zpět. 

Aura rychle poznala, jak je Leo opravdu chytrý, když hned na první hodině doplňoval profesora a věděl všechno. Musela se prát sama se sebou, aby jen neseděla a nezírala na něj s otevřenou pusou. Simon se k ní asi v polovině hodiny naklonil.

"Připrav se, že s Leem ve skupině nikdy nebudeš top student třídy," zamumlal. 

"Nechci být top student," odfrkla si. Nikdy nebývala. Bývala vždy tak třetí nebo čtvrtá. A jak to tak vypadalo, tentokrát bude muset pro své místo bojovat, protože tady byli všichni na úplně jiné úrovni. "A ty? Býváš druhý?"

Simon zavrtěl hlavou. "Vůbec. Já jsem většinou na druhém konci. Když Leo pobral všechnu moudrost, tam mi bylo ubráno. Jsem zase ale... použitelnější. Takže jsem asi rád. A troufám si říct, že i hezčí."

"Vypadáte stejně. Jste dvojčata."

Simon ji lehce píchl prstem do paže. "A to je, vážená, lež. Leo má neustále ten svůj zamyšlený obličej, díky kterému vypadá mimo. Já vypadám aspoň nohama na zemi."

"Asi rád rýpeš do bráchy, co?"

"Oh, od malička-"

"Ticho," zahřměl profesor, až sebou Aura cukla. Sklopila pohled a zamumlala omluvu, to samé pak udělal i Simon. Po dalším několika sekundovém tichu Leo tak dořekl svou odpověď, o kterou se snažil. 

Aby Aura odčinila své chování, také dvakrát odpověděla na profesorovu otázku, což byl spíše boj v předběhnutí Lea. Simon mlčel celou hodinu, pět minut před koncem se ale naklonil nad svůj iPad a napsal první větu jeho prázdného dokumentu. Pak ho postrčil blíž k Auře.

Oběd po týhle hodině? přečetla.

Vzala si od něj tužku a napsala mu odpověď. Nevím, jestli dokážu půl hodiny předstírat, že jsem vdaná a s jezevčíkem.

Simon se lehce uchechtl. Kdo říkal něco o Leovi?

Nakrčila obočí. Simon si tablet ještě jednou přitáhl. Jde jen o oběd. Mám přítelkyni.

Aura se zasmála. "O to mi vůbec nešlo," zašeptala, i když lhala. To bylo přesně totiž to, co ji napadlo. Zval ji na oběd a bez Lea, který se mu většinou lepil na paty? Samozřejmě, že v tom viděla jiné úmysly. 

"No jasně," ušklíbl se Simon. Zdálo se, že viděl přes každou její lež. I když, byla pravda, že její lež o manželovi a jezevčíkovi moc věrohodná nebyla. 

Když tedy skončila hodina a Aura si začala balit věci, Simon se otočil k Leovi. "Zeptáš se ho, jak je to s finální zkouškou?"

Leo se na něj zmateně podíval. "Jak jako? Všechno info máš v systému a čeká nás až za několik týdnů."

Simon nakrčil obočí. "Neříkej mi, že se nebudeš učit už teď. A není tam typ otázek."

"Není?" poškrábal se Leo zmateně na hlavě. "Oh, tak já se zeptám..." A pomalu se vydal k profesorovi.

"To mu zabere tak pět sekund a myslíš, že se stihneme vypařit?" namítla Aura.

"Je to Leo. Začne otázkou o testu, dostane se k probírání stáže za tři roky. Věř mi."

A měl samozřejmě pravdu. I když si Simon dával na čas s balením jeho nevyužité technologie a poznámek, Leo se s profesorem vybavoval celou dobu. Opustili tak nepozorovatelně místnost a vydali se směrem ke školní menze. 

"Ty jsi na něj vážně zlý," podotkla Aura. Ohlédla se za sebe, jestli přece jen zmateného Lea neuvidí.

"Leo je... zajímavý člověk. A abych to s ním celý život vydržel, mám jistý praktiky," pokrčil rameny. Mohla ho za to Aura ale vůbec vinit?

"Vždyť... vždyť mu to ublíží. Jak jsme se vypařili."

"Já znám jeho a on zase mě. Jak uvidí, že jsem zmizel, pravděpodobně jen pokrčí rameny a řekne si, že jsem měl něco důležitějšího na práci. Což mám, oběd s tebou."

"Každá druhá věta, co vyslovíš, zní jako flirtování. Co na to tvá přítelkyně?"

Uchechtl se. "Na co myslíš, že jsem jí sbalil?"

Auru na něm něco fascinovalo. V minulosti by se lidem jako byl on vyhýbala, protože vypadal a choval se přesně jako ten namyšlený kluk, co si omotává holky kolem prstu. Zároveň ale do této směsi přidával něco, co jí radilo, že takový přece jen není. Že se tak opravdu jen chová. 

"Občas mi to ulítne," pokračoval Simon. "Ale přísahám, že jsem stoprocentně věrný typ přítele."

"Mně to nepřísahej," odfrkla Aura. "Své daleké přítelkyni jo."

"Ta už to samozřejmě ví," odpověděl. 

Došli do menzy, kde se na chvíli rozdělili, aby si každý dal to své. Aura měla jídlo dříve, a tak se posadila k čtyřmístnému stolu o okna s výhledem na její nový kampus. Byl dál od jejího bytu než ten starý, což jí bylo líto, jelikož bylo jasné, že už se nebude tak často scházet s Mateem a Chrisem na společné učení. 

Byla stále zamyšlená, když si před ní položil tác Simon. "A co ty a vztahy? CHris je doopravdy jen tvůj přítel nebo jak to je?"

Vzpamatovala se. "Chris je gay a přítel mého nejlepšího kamaráda. Kéž by byl na holky."

"Proč kéž by?"

"Protože je definicí dokonalýho přítele."

"Dokonalého přítele, kterého stále hledáš?" zkusil to. A mohl zrovna vykřiknou ti bingo.

Přikývla. "Tak nějak," zamumlala a začala se vidličkou přehrabovat ve svém jídle. Nerada se bavila o vztazích, jelikož vždy se jí dostalo pohledů, že možná by bylo už na čase někoho mít, s někým se pomalu usazovat. Všichni kolem ní měli pevné vztahy už několik let a i když jí to nějak netížilo, ráda se soustředila na své studium, ten nátlak byl někdy nepříjemný. 

Simon ale nebyl jedním z těchle lidí. Zvedl jeden koutek do úsměvu. "Však není kam spěchat, ne?" řekl jednoduše. A Aura se musela pousmát také.

"Ne, to není," odpověděla, i když to teoreticky byla v jejím případě lež. Bylo kam spěchat, protože uzavřela sázku se svou sestrou. 

🦖

'snad se pomalu vracím s aktivitou' napsala u minulé kapitoly a pak se vypařila na čtrnáct dní, heh

každopádně moc lepší to nebude, momentálně musím do dvou týdnů napsat půlku bakalářky a jsem v procesu hledání práce, ojojoj.

anyway!!

mám zprávy. lidé instagramu už ví. ale napsala jsem povídku. a ta povídka vyjde na valentýna ve sbírce povídek. je to romantika + magický realismus aaaaa já si vybrala zpracovat opět koncept karmy, ale trochu jinak! a ofc je to lgbt. kdo by měl zájem, probíhá předprodej s 30% slevou, jmenuje se to Na nevěčné časy a najdete to na stránkách nakladatelství Canc!