Aura byla na sebe opravdu upřímně pyšná, když poprvé vstoupila do školy jako prvačka oboru medicíny. 

Ani nevěděla, kdy tento její malý sen o tom, stát se doktorkou, vznikl. Měla podezření, že v tom měli prsty její tátové a to, jak se stali pěstouny. Jak pomáhali lidem. Jak pomohli její sestře Skye, která téměř jako novorozeně přišla o rodiče, jak pomohli Mateovi, když se jeho biologický otec zbláznil. Od malička viděla své táty, jak pomáhají ostatním, a chtěla k tomu dospět také. 

Tohle byl její způsob.

Nejprve měli nějakou informační hodinu v největší aule, a tak se vydala tam. Myslela si, že přišla dostatečně brzo, ale přece jen byly už dvě třetiny míst zabrány. Rozhlédla se, aby se podívala, jestli tady je už i Renna, ale neviděla ji. Na zprávy jí také neodepisovala, což akorát nasvědčovalo tomu, že naprosto nestíhala. Klasika. 

Vydala se hned do druhé řady a posadila se. Až pak se začala soustředit na lidi kolem sebe. A povzdechla si. "No to si děláš srandu."

Kluk před ní se otočil. Zase neměla tušení, jestli je to Leo nebo Simon, v obličeji byli opravdu stejní. A jeho tetování zase neviděla. 

Pak se ale usmál. Tohle nebyl Simon. To byl ten introvertní slušný úsměv Lea, který na kurzu rozdával každou minutu. "Oh, to jsi ty," řekl nervózně.

"Jo, to jsem já," potvrdila. "Medicína? Docela skok od keramiky."

"Keramika je jen koníček," odpověděl tlumeně. "Jak se má manžel? Děti? Do toho ještě škola? Máš můj obdiv."

"Stále spí se svým jezevčíkem, nedá se s ním hnout," odpověděla nenuceně. "A děti zapomněl vyzvednout ze školky ještě dvakrát."

"To je mi líto."

Aura se kousla do rtů, aby se nerozesmála. Leo jí opravdu všechno věřil.

"Už jsem zažádala o rozvod," řekla krátce a podívala se ke dveřím, jestli už jde její kamarádka a zachrání ji z tohoto pekla, kterým byl Leo. Neměla s ním problém, byl milý, ale zkrátka se nedokázala seriózně bavit s někým, kdo si myslel, že má manžela, který ji vyměnil za jezevčíka jménem Bob. 

Ve dveřích ale uviděla někoho jiného. Směrem k nim přicházel Leo číslo dvě s dvěma kelímky kávy v ruce. Když ji uviděl, na tváři se mu objevil úšklebek.

Viditelně protočila očima. Na tohle nejspíše nebyla psychicky připravená. 

"Ale ale. Tady má někdo čas studovat medicínu? Co manžel a děti? A Bob? Chudák Bob," prohodil Simon. Podal bratrovi kávu a sedl si přímo před ní. 

"Jako žena nemusím zůstávat za plotnou a starat se jen o děti," odfrkla si. "Manžel byl vždy více rodinný typ."

"To jsem se nesnažil ani naznačit," odpověděl Simon a usrkl si své kávy. Aura uměla hrát tuhle hru. Vždy ji ráda hrála, uměla lidi nenápadně pošťuchovat. Poprvé ale potkala někoho, kdo v tom byl nejspíš ještě lepší jak ona. Simon u toho vypadal tak v klidu.

"Tak se zdá, že budeme spolužáci," pokračoval.

"Vskutku."

Pousmál se. A pak se otočil dopředu. 

V tu chvíli vešli dva profesoři a hned za nimi také její kamarádka. S Rennou se potkala hned v prvním ročníku na biologii, jelikož tehdy běžely na jejich první hodinu pozdě obě. Její rodiče byli z Vietnamu a celou cestu nadávala vietnamsky, že si Aura ani nemyslela, že studuje anglický program. Pak ale doběhly do té stejné třídy a poslední volná místa byla úplně ve předu. Tak začala jejich už čtyři roky dlouhé přátelství. 

Udýchaně se posadila vedle ní. "Sakra, autobus měl zase zpoždění," vydechla unaveně.

Aura se uchechtla. "Že ti zase ujel ten první?"

"Možná," zamumlala.

Ani jí to nepřekvapovalo.

Profesoři začali mluvit. Aura si z tašky vytáhla kus papíru a tužku a naškrábala na kus papíru Renně rychlý vzkaz. Ti dva kluci před námi si myslí, že Chris je můj manžel, máme dvojčata a jezevčíka jménem Bob. Vysvětlím později, ale když tak tohle je dnešní scénář, ok?

Zmateně se na ni podívala. "Co?" šeptla.

"Pak," sykla zpátky ve znamení, že jí to opravdu vysvětlí.

První půl hodinu dostávali jen obecné infomrace o škole, pak pěti minutovou pauzu. Simon toho hned využil a otočil se. "Máš nějaké fotky Boba? Rád bych ho viděl."

VIděla jak Renna zatnula ruku v pěst. To byl její způsob, jak se nesmát. "Nemám," odpověděla. "Nemám toho malýho hajzlíka ráda."

"Škoda," mlaskl. Oh, on definitivně věděl, že tohle celé byl jen vtípek, kterému ale jeho bratr opravdu věřil. 

Renna ji popadla za paži a omluvně se na dvojčata usmála. "Omluvíte nás? Musíme si stihnout zajít pro kafe."

"To nestíháme i tak-"

"Teď," sykla Renna a vytáhla ji na nohy. Začala ji táhnout pryč. 

Když vyklopítaly na chodbu, hned se zastavila a otočila ji k sobě. "O co jde?" zeptala se pobaveně. "Proč si náhodní kluci myslí, že jsi vdaná a s jezevčíkem jménem Bob?"

Znělo to tak absurdně. Neskutečně jí to bavilo. "To je na dlouhý povídání," přiznala. Přesto jí to v rychlosti převyprávěla.

Renna znala Matea už od prváku, Chrise nakonec poznala také, pár týdnů po tom, co začal chodit s Mateem, neměli ale moc možností se potkávat nějak více. To až nedávno, po tom, co se Chris nastěhoval k nim do bytu, se začali potkávat více, když Renna přišla za Aurou. Nemusela jí tedy vysvětlovat, jaký Chris je a jací jsou, když jsou spolu. Aka na zabití. 

Renna měla co dělat, aby se při jejím vyprávění nesmála na celé kolo. "Tohle je dokonalý. Tohle je naprosto dokonalý." A když se vrátily na svá místa, přidala se do hry.

"A to kafe máte kde?" zeptal se Simon.

"Nestihly jsme," odpověděla Renna. "Volali Auře ze školky. Manžel opět nevyzvedl děti ze školky."

Leo se na Auru soucitně podíval. "Oh? Musíš je jet vyzvednout?"

Na jednu stranu jí ho bylo strašně líto. Na druhou ale nedokázala přestat. Zavrtěla tedy hlavou. "Učitelka je už moje kamarádka kvůli tomu, jak se to děje furt dokola. Vezme je k sobě domů."

"V kolika jste se vzali s manželem?"

Musela udělat v hlavě rychlé počty, aby to bylo uvěřitelné. "Dva roky zpátky," řekla rychle. "Bylo mi dvacet jedna. Největší chyba mého života."

Neuvěřitelně ji bavilo, jak Simon jen sledoval svého bratra a zadržoval smích. Byl zlomyslný, v tom si v tu chvíli mohli plácnout. 

Naštěstí přednáška pokračovala, a tak byla osvobozena od dalších otázek. Aura odtrhla proužek papíru od toho, kde napsala Renně vzkaz, a napsala na něj nový, pro Simona. Tvůj bratr nemá tušení? Zeptala se jednoduše. Pak mu zaťukala na rameno a poskládaný papírek mu podala, kdyř se otočil.

Odpověď jí přišla do minuty. Nope, věří ti každé slovo.

Aura se pousmála. Věděla, že je Simon prokoukl nejspíš hned v tu chvíli, co mu Leo o nich poprvé povyprávěl. Bylo to jasné z jeho vystupování. 

Napsala mu ještě jednu věc zpátky. A ty ho v tom necháš? Jsi krutej brácha.

Hodila mu to do klína. Částečně si přišla jako na základce, když si posílali vzkazy na papírcích. Simon v tom ale pokračoval s ní a za chvíli jí ho podal zpátky. Ty taky nejsi zrovna andílek, hele. 

Když přednáška skončila, dvojčata se sbalila jako první. Leo se na ni slušně usmál. "Třeba se budeme vídat v hodinách, Auro," rozloučil se.

"Snad jo," odpověděla. 

Simon jen mávnul. "Pozdravuj Boba."

Renna vedle ní vyprskla smíchy. 

Jemu neodpověděla, jen ho sledovala, jak odchází. Simon měl silnou hru. A ona musela tu svou zlepšit, jště jestli se budou teď potkávat pravidelně. 

🦖

... prý nová kapitola až ve čtvrtek, haha

pozítří mám hned dvě zříhodinové zkoušky lmao. tady je moje učení :D

also pro ujasnění, pár měsíců jsme poskočili v čase :D