Trvalo jim přesně patnáct minut, než je Leo požádal, aby si své rodinné drama vyřešili venku. 

Sotva se za nimi otevřeli dveře, rozesmáli se. Místnost, ve které se ale kurz konal, byla prosklená, takže si vysloužili zmatené pohledy od ostatních. "Ty jsi mě tam úplně grilovala!" smál se Chris hlasitě.

"Začal sis! A víš, že se mnou to lehký není," odvětila. Udělala z Chrise přede všemi otce alkoholika, co vyhodil Auru z manželské postele, aby udělal místo pro svého hladkosrstého jezevčíka, který ji neměl rád. 

Začal vrtět hlavou. "Nemůžeme se tam vrátit. Prostě nemůžeme," mumlal mezi smíchem. Dlouho se takhle nepobavila a zalitovala, že tu nebyl i Mateo, aby to prožil s nimi.

"Musí být tak zmatení," vydechla nakonec. "Ještě když se tady smějeme."

Podívala se na dveře. A najednou uviděla Lea, jak jde k nim.

Jenže najednou neměl na sobě zástěru. Najednou jeho vlasy byly lehce jinak rozcuchané. A najednou... najednou měl tetování? Trhla pohledem do keramické dílny. A uvědomila si, že k nim nejde Leo, protože ten pomáhal jednomu páru vytvarovat hrníček, jde k nim ale někdo, kdo vypadá přesně jako on.

Otevřel dveře. Omluvně se na ně podíval. "Můžu vás poprosit, abyste byli o něco tišší?" zeptal se. Nemyslel to vůbec zle. "Mám tady kroužek plný dětí a nedokážu udržet jejich pozornost, jak vás slyší se smát."

Aura se lehce kousla do rtu. "Jasně, pardon," prohodila. 

Leův dvojník se usmál. "Díky." A zase dveře zavřel. 

Pomalu se otočila na Chrise. "Mám jen vidiny nebo vypadal stejně jako náš instruktor?"

"Nope," prohodil Chris, "asi tady máme rodinný podnik a dvojčata."

"Tenhle byl víc hot. Ta tetování? Wow," broukla.

Protočil očima a ukázal na svůj prsten. "Tohle je nevhodný, miláčku. Stojím přímo před tebou."

Aura se jen uchechtla a plácla ho do hrudi. "Už stačilo. Vypadněme odsud."

"Ale no tak, broučku!" rozhodil Chris ruce frustrovaně. "Zaplatili jsme za to! Mohli jsme mít krásný autentický hrníčky do našeho bytu!"

Protočila očima, i když byla to pravda. Její byt totiž byl skoro i jeho. Nejen kvůli tomu, že jak bydlela s Mateem, Chris byl u nich často, ale i kvůli tomu, že mu končila za dva měsíce smlouva v jeho vlastním bytě a nájemce zvedal nájem tak moc, že se Chris rozhodl odejít. A nejspíše se nastěhuje k nim. 

Auře to nevadilo. Měli s Mateem každý vlastní pokoj a byt byl dostatečně velký na to, aby se tam tři krásně vešli. Měla to štěstí, že její tátové byli úspěšní investoři, jeden z nich dokonce částečně vlastnil firmu s tátou Matea. Takže od začátku měli byt pro dva dostatečně velký. A Chris prošel jejími testy vhodného spolubydlícího. 

"Zajedeme do Ikei, zlato," věnovala mu poslední větu v rámci jejich vtípku. "Stejně bych se bála čehokoliv, co bys vyrobil. Ještě by tomu upadlo ucho zrovna, když bych pila horkej čaj."

Chris se spokojeně usmál, pak se konečně dal do pohybu. "Ach, tohle jsem si užil."

"Jo, to já taky," přitakala Aura.

Ani se neptala, kam má Chris namířeno. Tak nějak odvodila, že půjde s ním, aby navštívil Matea, a tak o dvacet minut později došli domů. Mateo ležel na sedačce obklopen papíry s literárními rozbory a podřimoval. Aura se uchechtla. Jestliže se už přemístil do obýváku, bylo to vážné. To dělal jen tehdy, když byl frustrovaný z učení a cítil, že potřebuje změnit prostředí. 

"Ah, to můžu jít rovnou domů," uchechtl se Chris tiše, když Matea uviděl. I přes to se ale vyzul a tiše došel do k sedačce. Byl tady opravdu jak doma, když vytáhl z šuplíku pod televizí deku, oddělal z Matea všechny papíry a pak ho přikryl. 

Aura je jen tiše pozorovala z chodby. To jak Mateo zavrtěl hlavou, ale přece jen si deku k sobě přitáhl. "Musím se učit, Auro," zamumlal unaveně, oči stále zavřené.

"Těsně vedle," odpověděl Chris.

Záviděla jim. Tak moc jim záviděla to, co měli. S Chrisem byla samý vtípek a žert, nic to neměnilo ale na tom, jak ho obdivovala. A jak si lakomě přála někoho takového i pro sebe.

Chris došel zpátky k ní. "Běž se učit. Udělám něco na večeři."

Našpulila pusu. Jo, dokázala si představit, že s nimi Chris začne bydlet. 

Vždy se měla co učit, když studovala biologii před tím, než mohla na medicínu. Samozřejmě to věděl. A tak se jen spokojeně usmála, vrátila Chrisovi Mateův prsten a vydala se do svého pokoje. 

Její studentský život byl spíše nudný. Snažila se být vzorným studentem. Samozřejmě nejela na nejlepší známky, stačilo jí, aby zkrátka jen prošla do dalšího ročníku bez problémů, i to ale vyžadovalo hodně času stráveného nad knížkami a učivem. Občas zašla na nějakou oslavu, na nějakou party, na kterou ji její kamarádka Renna občas vytáhla. Někdy si stáhla seznamovací aplikace a zašla s někým na rande, jen aby zjistila, že je nikdy nechce vidět znovu. 

Jinak byl ale její život jen o škole. Minimálně dokud ji nedostuduje. K tomu ovšem měla ještě daleko.

Takže dalo by se říct, že v nejbližší budoucnosti toho kromě školy a práce moc nečekala. Možná měla. 

Vždy říkala, že je svět malý. Stála si za tím. Kdyby nebyl malý, nikdy by nepotkala Matea, kterého považovala za svou spřízněnou duši, tu noc, co ho přivezli k nim domů, jelikož její rodiče byli také pěstouny. 

Takže když potkala v obchodě kousek od školy jednoho z instruktorů z keramické dílny, ani se nedivila. Jen opravdu nedokázala na první dobrou říct, jestli je to keramický Leo nebo jeho potetované dvojče. Měl na sobě dlouhý rukáv. 

Pokusila se nejprve schovat v uličce s vajíčky. Snad pět minut tam stála a jen vybírala mezi velikostmi M a L, protože pořádně nevnímala. Snažila se vycítit, jestli už dvojče zmizelo. 

Podívala se doprava. A z levé strany se ozval hlas. "Vzal bych ty větší. Stejná cena, více vajíček, ne?"

Málem nadskočila hrůzou. Otočila se. Ono dvojče stálo před ní.

Hned ale poznala, že to Leo není. Ten tón hlasu prozradil vše. 

"Jedině, že by manžel s jeho jezevčíkem preferoval menší, samozřejmě," dodal. 

Aura se kousla do rtu, aby se nezasmála. "Vidím, že bráška nic nezatajil."

"Docela jste mu dali zabrat," přiznal Leo číslo dvě. "Miluje keramiku, nesnáší interakce s lidmi. Vůbec nevěděl, co s vámi, většinou bývají jeho hodiny... poklidné."

"Chtělo to tam trochu povzbudit. Na to jsme my dobří," odvětila Aura. 

"To zcela určitě," uznal a natáhl se pro balení větších vajíček. Vložil si je do košíku a pak k ní natáhl ruku. "Já jsem Simon."

"Aura," představila se.

"Hezké jméno."

"Já vím."

Uchechtl se. A jelikož si stále třásli rukou, otočil jejich ruce tak, aby viděl na prsty. "Už jste stihli i rozvod?" zeptal se, když neviděl na její ruce prsten. V druhé si o hruď držela svůj dosavadní nákup, takže samozřejmě viděl, že nemá prsten ani na druhé.

"Když mě naštve, nechávám prsten doma. A včera zase nevyzvedl děti ze školky."

Simon chápavě přikývl. "O tom se Leo také zmínil. Hrůza."

Aura neměla tušení. Neměla tušení, jestli Simon viděl přes jejich manželskou lež a teď s ní jen dále hrál jejich hru, nebo plně věřil tomu, že doopravdy měla manžela a dokonce i děti. Pustil její ruku. 

"Rád jsem tě poznal," prohodil nakonec. 

"Nápodobně," odpověděla, lehce zmatená. Nedávala to na sobě ale znát. Pak se vydal pryč. 

Dala se do pohybu také. Nepotřebovala vajíčka, Mateo je koupil den předtím, takže odešla zaplatit za svůj klasický nákup bez nich, zatímco tiše doufala, že Simona znovu nepotká. 

Nepotkala. Alespoň ne do chvíle, než nastoupila do prvního ročníku medicíny. 

🦖

...právě jsem zjistila, že v americe musíte nejprve odstudovat 4 roky něčeho související s medicínou než můžete na samotnou medicínu, takže pojďme předstírat, že i v The Love We Wrote Aura studovala biologii a teď začně Frezmedicínu, ju? :D