ø jude ø

Celou střední plánoval, že půjde na vysokou a vystuduje oba tituly. Teď dokončil bakaláře. A i když měl pokračovat, vzali ho, ke studiu se ve finále nezapsal.

Když mu už téměř před rokem Rain rozjel investiční účet, netušil, jak se mu bude dařit. Jak se toho chytne. Sám se začal v této oblasti vzdělávat, navštěvoval školení a usoudil, že škola už mu nepřináší tolik užitku jako tohle.

Proto skončil bakalářem. A šel na pohovor pro firmu, která nabízela finanční poradenství. O pár dní mu zavolali, že ho berou jako externího poradce, což znamenalo, že se živil přesně tím co Rain.

Od toho dne, kdy se pohádali, neviděl ho ani Auru. Bylo to několik měsíců, už to ani nepočítal. Rozhodl se tenkrát docela radikálně, ale doufal, že mu tím alespoň trochu otevřel oči. Aura mu ale místy chyběla a dokonce zašel tak daleko, že se pokusil jednou Raina najít na sociálních sítích. Vše měl ale soukromé.

Zkrátka se musel posunout v životě dál. A to se mu dařilo.

Byl lehce nervózní, když nastal jeho pracovní den. Jako externí poradce neměl pevnou časovou dobu, vlastně nemusel chodit ani do kanceláře, ale jelikož začínal, čekalo ho určité zaškolení do systémů a chodu firmy. Nakoupil si košile a slušné kalhoty, které do té chvíli téměř nevlastnil, a to ráno si oblékl bílou košili a černé společenské kalhoty. Tím nic zkazit nemohl.

Společnost měla sídla v centru města v té nejvyšší a nejmodernější budově. Když se zastavil před vchodem, chvíli nemohl uvěřit, že ho opravdu vzali.

Jakmile vešel, hned se ho ujala mladá slečna, která ho po budově stručně provedla až ho dovedla do jedné ze zasedacích místností s připraveným počítačem. "Počkejte tady. Za chvíli přijde někdo, kdo vás zaškolí," usmála se na něj a opustila místnost.

Jude se kolem sebe rozhlédl. Cítil se neuvěřitelně na čích, protože zasedací místnost nebyla oddělena zdmi, ale pouze sklem. Bylo t jak v každém druhém filmu.

Posadil se na židli a doufal, že tak bude více nenápadný. Hypnotizoval obrazovku před sebou.

"Takže vidím, že se ti s investováním daří?" ozvalo se za ním.

Jude se prudce otočil. Ve dveřích stál Rain opřený o rám, na sobě černou košili a kartičku zaměstnance, kterou i Jude od slečny dříve dostal. Ne. Ne, ne, ne.

"Neříkej, že mě jdeš zaučit. Co tady děláš?"

Když hlídal Auru, Rain byl na volné noze se vším všudy, i finanční poradentství dělal na sebe. Nebyl pod žádnou firmou, jako se proto rozhodl Jude, protože mu to alespoň pro začátek přišlo jako dobrý nápad.

Rain se odrazil od rámů dveří, odsunul si jednu z židlí u stolu a posadil se. "Pracuju," řekl jednoduše. "Začal jsem tu dělat pár měsíců zpátky."

"Proč?"

Rain pokrčil rameny. "To je na delší povídání."

Možná mu Rain právě nahrál, aby mu Jude navrhl, že spolu můžou jít na oběd nebo do kafeterie, aby mu to mohl říct, ale to by on nikdy neudělal. Jakmile ho uviděl, jak první se mu v hlavě objevila právě ta slova, co o Auře řekl a polil ho opět lehký vztek. Možná se mu žilo líp, když o Rainovi poslední měsíce nevěděl nic.

Jude raději odvrátil téma. "Můžeme začít?"

Rain se lehce usmál. "Já tady nejsem, abych tě zaučil. Jen jsem tě uviděl, když jsem procházel. Šuškalo se kolem, že má nastoupit někdo nový, tak jsem si spojil dvě a dvě dohromady." Krátce se podíval pryč. Když se na stejné místo podíval i Jude, uviděl, že k nim přichází nějaký muž, kterého nejspíše Rain hned poznal. "Kolega už jde," vydechl a stoupl si. Pak natáhl ruku k Judemu. "Vítej. Nejspíš se budeme tu a tam potkávat."

Jude si s ním potřásl rukou, stále trochu vyjevený, že se tady takhle potkaly. Když Rain odcházel, kývnul si s přicházejícím mužem na pozdrav a prohodili spolu pár slov. Pak mu začalo školení.

Po dvou hodinách, kdy nasával jen informace, pro něj do zasedací místnosti přišla opět ta dívka, která ho provázela na začátku, že mu ještě ukáže kancelář, kde bude moct pracovat. Jude měl v kanceláři povinný jen jeden den v týdnu a to ten, kdy se konala i zasedání, kterých se bude muset zúčastnit, takže tipoval, že Rain to měl buď stejně nebo alespoň podobně.

Nakonec mu ukázala i kavárnu a bistro, které zmiňovala před tím, ale neměli na to čas.

"A tady je dětský koutek, dalo by se říct taková školka, pro děti zaměstnanců, pro případ že byste potřeboval?" promluvila dívka.

Jude se lehce zasmál. "Nebude potřeba, děkuji," odpověděl ale přesto se podíval směrem, kterým ukazovala. Podruhé za ten den tak spatřil Raina.

A také Auru v jeho náruči, zatímco se bavil s někým, kdo byla nejspíše vychovatelka.

Nevědomky se zastavil, protože ho polil smutek a vzpomínky na Auru. Vyrostla za ten rok, vlásky jí narostly a měla je doslova jak její oblíbené princezny. Začaly se jí dokonce i trochu vlnit.

Podíval se na hodinky. Rain ji vyzvedával ze školy vždy kolem druhé hodiny, teď bylo půl páté. Což muselo znamenat, že ji Rain nejspíš bral sem, pokud potřeboval být ještě v práci.

"Můžeme pokračovat?" zeptala se ho dívka.

Jude se vzpamatoval. Chtě nechtě odtrhnul pohled od Aury, která si ho naštěstí nevšimla, a vydal se za dívkou dál. "Roztomilá holčička, že?" promluvila. "Znáte pana Cartera?"

Judeho náhlá konverzace překvapila. "Ano, trochu," přiznal. "Aura je kouzelná."

Dívka se pousmála. "Tudy vedou schody ke garážím..."

Aby byl upřímný, zbytek prohlídky už moc nevnímal. Jeho hlavu totiž okupovala nejen Aura, ale taky jeho konverzace s Rainem. Když ho uviděl, vzpomněl si jako první na jeho slova. Měl to on stejně? Musel. Protože to byla věc, která momentálně definovala jejich vztah.

Když skončil, nasedl do auta svých rodičů a vydal se domů. Vlastní auto ještě neměl, i když pomalu plánoval. Jeho poslední velký krok byl ten, že si pronajal byt. Byl malinký, šlo jen o studio, ale mu bohatě stačilo. Teď byl ve fázi zařizování.

Dojel domů a okamžitě mu Luna napsala, jaký byl první den v práci. Sotva vešel do kuchyně, máma ho také nenechala na pokoji. A Jude pořádně nevěděl, co jim odpovědět, protože snad jediné, co si pořádně pamatoval, byl Auřin úsměv, když ji Rain zvedal do náruče.

Doufal, že se měla dobře. Že Rain přestal s jeho osamoceným pitím a nenašel si za Judeho jen náhradu, aby v tom pokračoval. Doufal, že Rain přišel na to, jak se se svou dcerou sblížit.

Zatím neměl tušení, jak se bude vůči Rainovi chovat, protože se jejich cesty samozřejmě nerozešly v nejlepším. Ale rád by měl šanci se ho zeptat, jak se Auře daří.

Doma se moc dlouho nezdržel. Převlékl se, do kapsy hodil peněženku a telefon a zase se s rodiči rozloučil, že potřebuje něco zařídit na bytě.

Byla to ale lež. Jen jim nechtěl říkat, dokud sám nevěděl, jestli z toho něco bude, že má po dlouhé době vážné rande.

ø

...kapitola měla být až ve čtvrtek. jsem na přednášce. kill me. a jedna tříhodinová mě ještě čeká.