ø jude ø

Jude samozřejmě kývl i na další hlídání Aury, právě kvůli jejich domluvě, že mu Rain pomůže se začátky v investování. Přišel tedy o dvě hodiny dřív, aby stihli něco udělat. Auru zabavili televizí, ale zůstávali kousek od ní - sedli si k jídelnímu stolu, každý svůj notebook. 

Za dvě hodiny se samozřejmě nedalo stihnout vše. Proto na další hlídání přišel zase dřív. 

Asi o měsíc později se setkali poprvé mimo Rainův byt. Bez toho, že Jude pak měl hlídat Auru. Sešli se v kavárně kousek od Judeho školy, dali si kávu a dezert k tomu a Rain ho učil, jak investovat. Vlastně odešli až po třech hodinách. O investování se bavili jen necelé dvě. 

Když z kavárny vyšli, Jude zahlédl Lunu. Samozřejmě svým přátelům neřekl, že začal investovat, protože nechtěl aby to věděli pro případ, že to nevyjde a on přijde o peníze. Taky nechtěl, aby věděli, že na jeho seminární práci a úkoly má pomoc od profesionála z oboru. Z posledního úkolu, který odevzdávali, měl plný počet bodů, zatímco Luna s Robinem byli rádi za polovinu. 

Byl sobecký, to si uvědomoval. Ale znal své přátelé a věděl, že kdyby jim řekl o Rainovi, začali by ho otravovat i oni. Třeba by pak Judeho začal nesnášet. Třeba by ho už pak nenechal hlídat Auru.

A tak se otočil na patě. Rain se zastavil a zmateně se na něj podíval. "Kam jdeš?"

"Uhm, nikam," zamumlal. Koutkem oka se podíval, jestli už Luna prošla. 

Rain se otočil a spatřil ji. "Utíkáš před holkou?" zeptal se pobaveně. 

Jude se na něj zamračil, ale nic neříkal. Luna prošla na druhé straně silnice kolem nich bez toho, aby si jich všimla. 

Nebo to si alespoň myslel. Rozloučil se s Rainem, protože měl výuku, zatímco on musel vyzvednout Auru ze školky. Jude se tedy vrátil do školy a vydal se přímo do učebny, kde měl cvičení. Když tam došel, Luna i Robin už seděli na svých místech, prázdná židle mezi nimi.

Pozdravil je a posadil se. A jako první Luna řekla: "Jude měl dneska rande. A neřekl nám o tom ani ň."

Vytřeštil oči. Robin mlaskl. "Kdo sakra chodí na rande ráno?"

"Nebylo to rande, proboha," vyhrkl. "O čem to mluvíš?" podíval se na Lunu.

"Kavárna po cestě. Hot týpek. A ty, jak se snažíš přede mnou schovat. Kdo to byl?"

I když jim Jude Raina tak nějak popsal, žádnou fotku jim neukázal, proto Luna nemohla vědět, že to byl on. Stejně žádnou fotku neměl a netušil, jestli měl Rain nějaké sociální sítě. Nikde se ho ještě nepokoušel hledat a jejich konverzace probíhala čistě zprávami přes telefonní číslo. Občas voláním. Rain mu jednou zavolal, což ho nemálo překvapilo, ale bylo to jen proto, že ho chtěla Aura pozdravit, zatímco se domlouvali na dalším hlídání. 

"Rain," vydechl unaveně. Nemělo cenu si vymýšlet. 

"Jakože ten Rain, kterému hlídáš dceru? Proč ses sakra nezmínil, že mu není tak čtyřicet?!"

"Jak vypadá?" domáhal se vysvětlení Robin.

Jude se chytil za hlavu. "Proboha, nechte mě být," zakňučel. "Jen jsme něco řešili."

"Co jste řešili?" zeptala se Luna.

"Jak teda vypadá?" zopakoval Robin.

Ale Jude byl naštěstí vysvobozen profesorem. A jelikož šlo o cvičení a ne přednášku, nemohli se jen tak bavit. Ve třídě bylo pouhých dvacet lidí, to by bylo slyšet každé jejich slovo. 

Znovu šel hlídat Auru o dva dny později. Intenzita hlídání se zvyšovala a Jude nevěděl proč, ale nikdy se Raina neptal, co dělal ty noci, kdy hlídání potřeboval. To se už zdálo jako příliš osobní. 

Samozřejmě zase přišel o něco dřív. "Vypadá to dobře," zhodnotil Rain Judeho obchodování. "Ještě chvíli a začneš odmítat hlídání Aury, protože ti tohle vydělá stejně."

Rain mu platil už méně jak na začátku. Jude na tom trval, jelikož Rain dělal finanční poradentství i profesionálně a určitě to nebylo zadarmo. Neviděl pak důvod, proč by tedy měl jemu poskytovat poradenství zdarma. A jelikož od něj odmítal přímo peníze, Jude nejprve nechával vždy dvě tři bankovky z toho, co za hlídání Aury dostal, někde u Raina v bytě. Dokud jednou mu nepodal sám méně. "Stejně bys to tady zas nechal, že?" Jude se usmál. Vzal si peníze a vydal se domů.

"Pf, i kdybych odmítl hlídání Aury, ta by mi to neodpustila," odpověděl troufale.

Rain se lehce usmál. "To máš asi pravdu."

Odcházel vždy kolem šesté hodiny a vracel se v průměru okolo půlnoci až jedné hodiny ráno. Vždy probudil Judeho na sedačce, protože i když to byl samozřejmě krásný designerský kousek, byla taky pěkně nepohodlná. Jude se tedy vždy přemístil do pokoje pro hosty, kde byla jeho nejoblíbenější postel na světě. Vážně, byla pohodlnější i jak jeho postel doma. 

A pak, jednu noc, asi skoro čtyři měsíce od Judeho prvního hlídání, se Rain vrátil domů opravdu opilý. Jude samozřejmě věděl, že ať už dělal Rain po nocích cokoliv, zahrnovalo to pití. Nikdy ale nepřišel opilý, vždy byl plně při smyslech a věděl, co dělá.

Ne dnes. Judeho tentokrát neprobudil samotný Rain, ale to, jak spadl vedle sedačky na zem, když se k ní snažil dojít. Ozval se zoufalý výdech. Jude se na sedačce napřímil a hned si ho všiml. 

"Bože," zamumlal, protože hned věděl, co se tady děje. Rain zůstával na zemi a klimbal hlavou se strany na stranu. 

Jude vylezl z pod peřiny a pomohl Rainovi, aby se alespoň posadil a o sedačku se opřel. "Co se stalo?" zeptal se. "Kde jsi byl?"

Rain zaklonil hlavu a zhluboka vydechl. Zavřel oči. Jude si pomyslel, že vypadal strašně. A taky to, že ho Aura takhle nemohla vidět, takže ji nesměli za žádnou cenu probudit. 

"Co se ti stalo?" naléhal na něj Jude. Zdálo se ale, že odpověď z něj nedostane. 

Dokud Rain nezvedl ruku. Měl v ní malou vlaječku na párátku s nápisem 'Všechno nejlepší!', takovou tu, která se zapichovala do cupcakeů nebo muffinů. Zatvářil se zmateně.

"Máš narozeniny? Nebo jsi byl na oslavě?"

Rain zavrtěl hlavou. A pak jeho oko opustila první slza. 

Přitáhl si kolena k sobě a objal si je. Hlavu schoval. Jude neměl tušení, co v tu chvíli měl dělat. 

A pak Rain vydechl: "Caroline..."

Rázem pochopil. Jude věděl, kdo Caroline je. Rain ji jednou jedinkrát zmínil tenkrát v kavárně, kdy neřešili už jen investování nebo hlídání Aury, ale vlastně si dobře popovídali o obyčejných věcech. Zmínil ji v jednom vyprávění, přičemž se následně sekl a krátce vysvětlil. "Máma Aury," řekl a pokračoval bez dalšího objasnění. 

Takže Jude věděl, o koho šlo, ale netušil, co s Caroline je nebo proč není v jejich životech. Odešla od nich? Nechtěla Auru a tak na to nechala Raina samotného? Stále to Raina trápilo? 

Jude se krátce zastavil. Třeba proto začal hledat Rain hlídání. Třeba Caroline od nich odešla chvíli před tím, než Jude přišel poprvé. 

Nechtěl dělat žádné závěry. Zatřepal Rainem, aby ho udržel vzhůru. Musel ho dostat alespoň k němu do ložnice, protože ho svírala úzkost, že se každou chvíli Aura probudí. 

Vzal ho za ruku a téměř násilím ho donutil, aby se vyklubal z jeho pomyslného klubíčka. "Tady nemůžeš zůstat," zašeptal Jude. Rain zavrtěl hlavou. Nechtěl nikam jít. "Jestli se Aura probudí a uvidí tě takhle..."

Až tohle pomohlo. "Aura," zamumlal Rain a začal se škrábat na nohy. Jude ho musel přidržovat, protože naprosto nedržel rovnováhu. Chvíli se taky lekl, že se Rain chce vydat do jejího pokoje, ale stočil to ke dveřím, které vedly do jeho ložnice.

Jude uvnitř nikdy nebyl. Dveře do ložnice byly vždy zavřené a tak nějak vydedukoval, že měl zákaz tam jít. Tentokrát ale tento zákaz musel porušit, jinak by Rain sebou švihl o zem hned za prahem. 

Jeho ložnice vypadala, jako by v ní nikdo nežil. Jako by to byla jen ukázková místnost v obchodě s nábytkem. Ve špatným obchodě s nábytkem, který se neobtěžoval s dekoracemi, aby udělal místnost příjemnější. 

Ale ignoroval to. Pomohl Rainovi do postele, pak se vrátil do kuchyně a napustil mu sklenici s vodou. Když se vrátil, všiml si na Rainově komodě snad jediné osobní dekorace v celém bytě. Série fotek, která vypadala ručně vyrobená s mladou brunetkou, a písmeny R+C v rohu.

Poprvé tak uviděl Caroline. Jenže co mu na fotce nesedělo bylo právě to, jak Rain vypadal. Měl vlasy střihnuté nakrátko a na nějakých fotkách měl sotva nějaké tetování. Nevypadal vůbec tak, jako teď. Muselo jít o staré fotky. 

Otočil se na Raina. A málem se lekl, když uviděl, jak se na něj upřeně dívá. Pak jednoduše řekl: "Caroline je mrtvá."

Jude nasucho polkl. Tohle byla možnost, kterou nezvážil, očekával zkrátka jen to, že od nich odešla. Nebo Rain i s Aurou od ní, to byla taky samozřejmě možnost. Tohle ho ani zdaleka nenapadlo.

"Jak se to stalo?" zeptal se tiše.

"Při porodu."

"A takhle ses zřídil protože?"

"Protože dneska má narozeniny. Bylo by jí dvacet dva."

Jude nepatrně přikývl. "Takže jsi šel sám pít? To se ti jevilo jako dobrý nápad?"

"Nech toho. Vím, co dělám," odsekl Rain.

"Neříkám, že ne. Ale podívej se teď na sebe. Mohl jsi její narozeniny strávit s Aurou. Ne sám."

Tu noc zjistil, že i když byl Rain hodně opilý, zvládl držet konverzaci, zvládl odpovídat na otázky. Taky ale zjistil, že mluvil bez filtru a vířilo se v něm tolik emocí, že ze zmatku vybíral nejraději vztek.

Protože to, co Jude řekl, ho naštvalo neuvěřitelným způsobem. "Neříkej mi, jak bych měl trávit její narozeniny!" zvýšil hlas. "Neznal jsi ji. Neznáš mě. Ani Auru. Nevíš, co pro mě znamenala. Nevíš naprosto nic, tak se nechovej, že jo!"

"Uklidni se," odpověděl Jude klidným hlasem. Doufal, že tak uklidní i jeho. 

Jude se taky uměl hádat. I když to tak nevypadalo, dokázal vybuchnout docela snadno. Rád by ale v tu chvíli tomu předešel, protože hádat se s opilým člověkem nikdy nemělo cenu.

Rainovy oči začaly opouštět další slzy. "Měla tady být ona. To s ní jsem měl slavit její narozeniny. A nebýt Aury, byla by tady!"

Jude naprázdno otevřel pusu. V tu chvíli mu vypadla všechna slova. Něco mu našeptávalo, že Rain byl přece opilý, nemohl ho brát vážně, ale na druhou stranu ucítil neuvěřitelný vztek. 

"To nemyslíš vážně," řekl tiše.

"A kde je v tom ta lež?" odpověděl Rain. 

A Jude mu dal facku. Protože to bylo to, co si podle něj v tu chvíli zasloužil. Nemohl vinit Auru za smrt její mámy, i když byl opilý. "Je to tvoje dcera!" křikl na něj. "Vzpamatuj se!"

Ta facka ho nejspíš trochu probudila, protože najednou vypadal, že se konečně zamyslel nad tím, co řekl. "Jude-"

"Běž spát," odsekl Jude. "Raději už od tebe nechci nic slyšet." A s těmito slovy odešel zpátky do obýváku. Ne do pokoje pro hosty, protože kdyby se Aura přece jen probudila, nemohl ji nechat, aby došla za opilým Rainem.

A tak raději zůstal na té nepohodlné sedačce. Stejně už do rána nespal. 

ø

we love lil drama (thats not gonna be so lil) (spoiler alert) (oops, too late)