ø jude ø

Na druhý den se pohádali nejvíce od začátku jejich vztahu.

Nehádali se často. Většinou to byly ještě naprosté blbosti, které vyřešili v rámci minut a mávli nad tím rukou. Za ten půl rok, co byli spolu, se pohádali méněkrát, než se Jude pohádal s Callumem za jeden měsíc.

Jenže tentokrát už to bylo vážnější. A mohl za to Jude.

Čekal ho nástup zpátky do práce. Konečně. A den předtím si málem opět zničil kotník. Věděl, že s ním už bude mít problémy navždy a snažil se být opatrný, ten den ale nebyl.

Stalo se to tak, že se zkrátka rozhodl, že umyje okna. Rain mu to rozmlouvá. Jeho byt měl velká francouzská okna a Jude si přisunul bobek, aby vůbec dosáhl nahoru. "Je to nebezpečný, Jude," varoval ho Rain. "Nech to být. Máš být stále opatrný na nohy."

Jude ho ale neposlouchal. "Nejsem malý. Umím udržet rovnováhu."

On ji udržel. Okno umyl. A sotva skončil s prvním a začal z bobku scházet, špatně došlápl přesně na ten problémový kotník.

Vykřikl bolestí, spadl na zem a pro drama efekt ještě vyvrátil kýbl s vodou.

Rain měl pocit, že ho v tu chvíli zabije. Opakoval to pořád dokola. Oblékl Auru, pomohl Judemu mu vlézt do záda a vydali se k autu. Do nemocnice.

Odešel sice s berlemi, ale hlavu si z toho nedělal. Neměl kotník znovu vyvrtnutý a doktor mu řekl, že může berle odhodit v momentě, kdy ho nebude bolet na nohu došlápnout. Přesto by měl ale odpočívat.

Pohádali se ve chvíli, kdy se Raina zeptal, jestli by se zítra před prací nemohli stavit k němu na byt, aby si vyzvedl nějaké papíry.

"Nepůjdeš takhle do práce, Jude," odpověděl Rain. "Už jsem psal Benovi, že nastoupíš o pár dní později. Automaticky."

Naštval se. Nevěděl proč až tolik. Naštvalo ho, že Rain rozhodl za něj. Že mu bránil vůbec v umytí oken, jako by byl snad malý (což momentálně tak trochu potvrzoval s tím, jak se choval). Rain se zase naštval, že to jen dělá pro něj. A že mu říkal, ať to okno neumývá.

Jude byl frustrovaný, protože už tři měsíce nic nedělal. Nepracoval už skoro půl roku. Finančně díky obchodování samozřejmě problém neměl, ale práce ho bavila a chtěl se už konečně vrátit. Chtěl už něco dělat. Rain to vůbec nechápal.

"Zítra jsi měl jít se mnou potkat nového klienta. Nepůjdeš takhle. Ještě si uděláš něco víc," ukončil to Rain.

Jude ale byl ten, co musel mít poslední slovo. "Nebudeš mi rozkazovat."

Rain byl na odchodu z ložnice, a tak se zastavil. Bylo deset večer, Aura už spala a Jude se vlastně divil, že ji neprobudili. Byla ale pravda, že přes Rainovy zdi toho tolik slyšet zase nešlo.

Rain se k němu otočil. "Víš ty co? Vlastně ti budu rozkazovat. Protože zdá se, že jsi zapomněl, kdo je tvůj nadřízený."

Rain proti němu nikdy nepoužil, že byl jedním z majitelů firmy, ve které pracovali. Od samých začátků, kdy ještě jejich romantický vztah byl ve hvězdách, prosazoval mezi nimi rovnost, protože ve finále měl mimo vlastnění firmy úplně stejnou práci jako Jude. "Nechci se nad nikoho povyšovat," řekl mu v jeho prvních dnech ve firmě.

A že to na Judeho použil právě teď, když už půl roku byli ve vztahu, kdy se chystal k němu nastěhovat, kdy si celou dobu byli sobě rovni, to ho naštvalo ještě více. "Tos neřekl," uchechtl se. Spíše ze zoufalství.

"Jestli tě nedonutím zůstat doma jiným způsobem, tak ano, právě jsem to řekl," řekl Rain.

"Je to pitomá práce, Raine," rozhodil Jude rukama. "Sednu na židli a budu sedět. Děláš, jako bych měl v popisu práce běhat maraton!"

"Nemáš klienty. Nemáš co pracovat. Proto jsi měl jít se mnou zítra za tím novým klientem. Měl to být tvůj klient. Navíc, doktor ti doslova nabídl neschopenku. Na co asi myslíš? Jen tak?"

"Mám berle, to ale neznamená, že nemůžu chodit. Klidně můžu zítra jít s tebou, nevím, proč tady děláš z komára velblouda!"

"Protože se o tebe bojím!" zakřičel na něj Rain. "Promiň, že nechci riskovat, že bys třeba už nikdy chodit nemohl!"

Jude zavřel pusu. O to tady šlo. Rain si tohle celé stále spojoval s tím, co se stalo. S tím, co tehdy cítil, když byl Jude na pokraji života.

"Tak jo," vzdal to Jude po chvíli. "Vyhrál jsi. Nikam nejdu. Třeba se tady unudím k smrti. Šťastný, pane šéfe?"

Rain nevěděl, co říct. Asi takovou reakci nečekal. Odpovídat ale ani nemusel, protože dveře ložnice se v tu chvíli otevřely a dovnitř nakoukla Aura s plyšákem v ruce. "Proč na sebe křičíte?" zeptala se nevinně. Vypadala, jako by se bála.

Rain si povzdechl. Chytil se za hlavu. Když vzhlédl, krátce se podíval na Judeho. "Promiň," zamumlal, vzal Auru do náruče a odešel s ní do pokojíčku, aby ji znovu uspal.

Jude si šel schválně hned lehnout. Nechtěl s ním už mluvit. Kotník ho bolestně píchnul, když si lehal, a málem připustil, že měl Rain možná pravdu. Ale jen málem.

Spal už, když se Rain vrátil. Předstíral, že stále spí, když se ráno probouzel a chystal do práce.

"Kde je Jude?" uslyšel Auru, když už byli na odchodu. Rain nechal pootevřené dveře.

"Není mu dobře," odpověděl Rain jednoduše. A pak odjeli do práce bez něj.

Když se vrátili, Jude se zabavil s Aurou. Nejprve s ní hrál její oblíbené hry, pak s ní vyráběl. S Rainem promluvil jen, když to bylo nutné.

V jednu chvíli mu Aura vylezla na klín a zašeptala: "Táta je naštvaný?"

Jude se podíval na Raina na druhé straně místnosti. Pohled měl, že by mohl zabíjet. Taky s nimi skoro nemluvil. "Jen na mě," zašeptal Auře zpátky. "Ty jsi nic neudělala."

"A ty jo?" zeptala se.

Jude si tiše povzdechl. "Jo. Podcenil jsem, jakou má o mě starost."

Pomalu si začal uvědomovat, že to on přestal. Že to on od samého začátku vybuchl více, než bylo potřeba. Přesto to byl Rain, kdo v noci za ním přišel do postele a mlčky ho zezadu objal. Vtiskl mu polibek na rameno. "Promiň," zašeptal. "Přehnal jsem to. A už vůbec jsem na tebe neměl vytahovat naše postavení v práci."

Jude vydechl. On by se měl omlouvat. Jestli ho Rain něčím ranil, byla to čistě jen reakce na jeho výbuchy.

Jude otevřel pusu, ale Rain ho ještě předběhl. "Je to normální? Jeden den spolu nemluvíme a chybíš mi, jako bys byl na půl roku na druhé straně planety."

Usmál se. Pak se až nečekaně rychle otočil a spojil jejich rty. "Já se omlouvám za to, jakou mou stránku jsi musel zažít. Vím, že jsem v určitých situacích výbušný."

"Stále se o tobě učím něco nového," odpověděl Rain.

"Myslíš, že je stále dobrý nápad, abych se k tobě nastěhoval? Tohle... tohle nám ukazuje, že je to možná opravdu rychlý. Že se neznáme taky, jak si myslí-"

"Jude," přerušil ho Rain. "Pokud nechceš, já tě nutit nebudu a nebudu si brát osobně. Možná jen trochu. Ale ne, nemyslím si, že by to najednou byl špatný nápad."

"Jakmile zruším nájemní smlouvu, nebude cesty zpět."

"Tak to abys ji už zrušil."

Jude se usmál. "I když to tak nevypadá, jsem vděčný za to, jakou máš o mě starost, vážně."

"Co kotník?"

Nechtěl to přiznat. Ale zároveň věděl, jak Rain zareaguje a chtěl to vidět. "Bolel. Jak čert."

Rain se zasmál. Pak ho šťouchl do hrudi. "Já ti to říkal," řekl. Přesně i v tom pořadí, které si Jude myslel.

Dobře, možná se znali dostatečně. Možná byl čas na to, aby se už k němu opravdu nastěhoval.

A tak to za necelé dva týdny, v den jeho narozenin, udělal.

ø

ukázková vyplňující kapitola PROTOŽE NECHCI ABY TO SKONČILO

vážení a milí, vidím to tak na 52 kapitol. meaning už jen 4 max haha.

also!! přijde mi cute jak většina z vás u minulé kapitoly píše, že máte rádi všichni tři stejně nebo že si nejde vybrat. tak jednotný odpovědi snad ještě nikdy nebyly! 🥹