ø rain ø

Ještě před měsícem měl Rain pro Auřiny narozeniny v hlavě připravený přibližný ale velkolepý plán.

Ten plán ale samozřejmě zahrnoval Judeho. A vzhledem k jeho stavu muselo proběhnout velké přizpůsobení. Posledních pár dní probírali, co udělají, jak ji překvapí. Její narozeniny padly na sobotu, takže měli k dispozici dokonce celý den.

Dinosauří lívance byly samozřejmostí. Pak se jeho "samozřejmosti" tak nějak vytratily, protože všechny vyžadovaly pohyblivého Judeho, což bylo nemožné.

"Tak s ní prostě zajdi do aquaparku nebo tak. Počkám na vás tady," zašeptal Jude dva dny zpátky, když už leželi v posteli a přemýšleli, co udělají.

Pro Raina to nepřicházelo ale v úvahu. "Ani ona by mi neodpustila, kdybychom udělali něco bez tebe." Jude se pousmál. Šlo vidět, že ho jeho slova přece jen potěšila.

Nakonec se rozhodli, že nic speciálního ani nepotřebují. Zkrátka byli připraveni strávit celý den s Aurou a dělat vše, co ona chtěla, udělat to čistě jejím dnem.

V noci Aura přišla spát za nimi. Bylo to poprvé od Judeho zranění a Rain automaticky začal přemýšlet, jak jí vysvětlit, že nemůže. Ve spánku byla někdy neklidná, roztahovala se a bál se, že by mohla Judemu ublížit, ale dříve, než stihl něco vymyslet, Jude ji pobídl, ať vyskočí na postel.

Takže ráno se probudili všichni společně. "Mám narozeniny! Mám narozeniny!" probudila Raina, zatímco ním třásla. Bylo to poprvé za hodně dlouhou dobu, co se probudila před ním.

Její křik samozřejmě probudil i Judeho. Jako první se zasmál. "To máš pravdu," potvrdil. "Takže dneska budeme dělat cokoliv, co budeš chtít."

"Až po snídani," dodal rychle Rain. "Snídaně je v naší režii. A uděláme si lívance."

Věděl, že nikdy ho neomrzí, jakou radost Auře dinosauří lívance dělaly. Jak málo stačilo k dětské radosti.

Takže si udělali lívance. Rain po dlouhé době nechal Auru, aby mu pomáhala s těstem, i když věděl, že kuchyň pak bude vypadat katastrofálně. Každou várku lívanců pak donesl Judemu k jídelnímu stolu, který je natíral Nutellou.

Sotva dojedli, zavolala mu recepční, že mu dovezli dort. Vybrali jí dort s jednorožcem, kterého si vyžádali modrého, aby vypadal jako její pan Borůvka. Nechal tedy Judeho s Aurou u jídelního stolu a šel pro něj.

Aura ten dort milovala. Zapálili jí pět svíček, aby je mohla sfouknout. "Musíš si něco přát a když to nikomu neřekneš, splní se ti to," vysvětlil jí Jude.

Aura se zhluboka nadechla, zavřela oči a pořádně foukla. Dokázala ale sfouknout jen dvě svíčky a než otevřela oči, Judeho i Raina napadlo to samé. Rychle sfoukli i ostatní svíčky, aby nebyla zklamaná, a pobaveně se na sebe usmáli.

Když otevřela oči a zajásala, že se jí to povedlo, seskočila ze své židle, došla k Judemu a zatahala ho za rukáv. Jude nosil jen trička s dlouhým rukávem, aby nešly jeho odřené ruce vidět, i když mu Rain už pár dní říkal, že to vidět nejde. "Můžu ti na klín?" zeptala se.

Oba je to překvapilo. Rain už se dal do pohybu, aby jí zastavil, protože přece jen Judeho nohy ho trápily nejvíce, ale nestihl cokoliv udělat. Jude se totiž už odrazil od stolu a posadil si ji na nohu se sádrou.

"Jsi si jistý?" zeptal se Rain s obavou v hlase.

"Jo. Alespoň na chvilku," odpověděl mu. Pak se podíval na Auru. "No? A co teď?"

Aura jen seděla a koukala na Judeho. Snad ani nemrkala. "Čekám, až se mi splní to přání," vysvětlila.

Rain se uchechtl. CO tím myslela? Co si přála?

"A co sis přála?"

"Sám jsi říkal, že to nemůžu nikomu říct."

"Ale má to co dělat se mnou? Já jinak vědět nebudu," odpověděl jí Jude.

Aura přikývla. Pak se k němu naklonila a něco mu zašeptala do ucha. Jude se lehce uchechtl a zašeptal jí něco zpátky.

Rain na ně zmateně koukal. "Někdo mi vysvětlí, co se tady děje?" zeptal se.

Jude přesměroval pohled na něj a nadzvedl obočí. Pak koukl na Auru. "Můžu mu to říct?"

Aura ho ale předběhla. Otočila se na něj a vykřikla. "Chci taky pusinku od Judeho!"

Samozřejmě, že to bylo něco takového. Raina podstata jejího přání nepřekvapila, i tak ho to ale zastavilo. Jemu Aura pusinky dávala. Nebo on jí. Však byl její táta a bylo to úplně normální. Nikdy ale ještě nedala pusu Judemu nebo on jí. Bylo na tom něco intimního, něco, co Rainovi přišlo, že byl velký krok, protože to přesně potvrzovalo, co by jednou chtěl. Aby byli plnohodnotná rodina. Aby Aura v jejich vztahu nebyla brána pouze jako jeho dcera, ale i Judeho.

"Jude říkal, že se tě mám první zeptat," dodala Aura.

Rain nakrčil obočí. Snažil se na Judeho promluvit očima. "Nemusíš se mě ptát," řekl Auře, ale díval se na Judeho. Takže to vlastně říkal i jemu.

Jude tak dal Auře pusinku, což snad brala jako ten nejlepší dárek toho dne. Vlastně si přes den vyžádala ještě další dvě. Byla nadšená z dárků, které jí dali, ten den malovali, jak chtěla, hráli její oblíbenou hru, jak chtěla, nakonec i postavili obří bunkr přímo v obýváku, čemuž předcházelo velké přemlouvání Raina, protože jeho milovaný minimalistický obývák.

Jude ho i přemluvil, ať mu pomůže z vozíku na zem. Všichni tři tedy skončili v bunkru, Rain přinesl svůj notebook a dívali se na Auřiny oblíbené pohádky, které už viděli milionkrát, ale kdo by byli, kdyby jí to na narozeniny odepřeli?

Večer tomu Aura nasadila korunku. Jude se šel umýt, což už zvládal bez Rainovy pomoci, a on tak zůstal s Aurou v bunkru sám. Zničehonic, uprostřed pohádky, mu Aura vylezla na klín a usadila se čelem k němu. "Tati?" zeptala se. "Je Jude můj druhý táta?"

Šokovala ho. Samotnou otázkou i tím, že si počkala, až Jude odejde. I když, to byla možná jen náhoda. Ona by byla schopná se zeptat i přímo ho.

"Oh?" vydal ze sebe nejprve neurčitě. Co se na tohle odpovídalo?

"Amber ve školce říkala, že musí. Že když se máte rádi a žije s námi, je taky můj táta."

Rain by si už měl opravdu zjistit, kdo takhle Amber byla. Vypadalo to, že furt Auře říkala nějaká moudra.

"Je to složitější," řekl nakonec Rain, aby si taky získal více času na rozmyšlenou. "Jude s námi ještě úplně nežije, víš? Teď sice ano, ale to je proto, že je zraněný a pomáháme mu."

"A proč nemůže i tak?" zeptala se. "Já chci, aby s námi žil."

Rain se pousmál. "Já taky, samozřejmě. Ale je to velký krok."

"A je můj druhý táta?" pokračovala s bombardováním otázkami.

Rain jemně zavrtěl hlavou. "Oficiálně? Není," řekl nakonec. "Je to opravdu složité. Ty totiž," píchl ji prstem do hrudi, až se zasmála, "máš oficiálně tatínka i maminku. I když s námi není. Ale to je oficiálně. Věř mi, že vždy budeš moc spoléhat na Judeho jako na mě. A třeba jednou... třeba jednou tvým tatínkem bude."

Aura se zatvářila mírně zmateně. Zamotával se do toho. Ale nechtěl, aby Aura zapomněla na Caroline. Aby zapomněla, že má maminku, která by ji milovala, kdyby tady byla s nimi.

Povzdechl si. "Naše situace není tak lehká, jako má Amber a její rodina, víš? Nechci, abys zapomněla na maminku, i když jsi ji nikdy neviděla. Ale Jude... Jude tě má rád jako vlastní. A vždy tě tak brát určitě bude. Takový... takový třetí rodič."

Aura se zamračila. "Amber říkala, že rodiče jsou jen dva."

Rain protočil očima a zasmál se. "Neposlouchej Amber, říkám ti, že naše situace je složitější. Kdo vůbec ta Amber je?"

"Kamarádka! Říká, že je moc chytrá a že všechno ví!"

"A myslíš, že toho ví více jak táta?" nakrčil obočí.

Pomalu zavrtěla hlavou. "Asi ne," špitla.

"No vidíš." Pak si povzdechl. A řekl to, čemu se chtěl vyhnout, protože neviděl do budoucnosti, nevěděl, co se stane. Nebyli spolu s Judem zas tak dlouho, aby si dovolil mluvit s takovou jistotou. Ale hluboko cítil, že se to jednou stane. A on sám stoprocentně chtěl, aby se to stalo.

"Takhle. Existuje něco jako nevlastní rodič, víš? Tví vlastní rodiče jsme já a maminka, protože jsi se nám narodila. Maminka s námi už nemůže být. A Jude je někdo, koho miluju stejně, jako jsem miloval tvou maminku, takže jednou se i oficiálně stane tvým nevlastním rodičem."

"Proč musí být nevlastní?" zeptala se s našpulenou pusou.

"Tak se tomu jen říká, pro tebe to nemusí nic znamenat, dobře?"

"A kdy to bude?"

Pousmál se. "Až budeme mít ty prstýnky, na které ses ptala pár měsíců zpátky."

"A ty budete mít kdy?"

"Ty se nějak moc ptáš!" zasmál se. "Nevím. Nevím, kdy je budeme mít. Ale jednou určitě."

Pak se mu konečně povedlo odvrátit konverzaci jinam. Netušil, jestli si z toho Aura odnesla, jestli byl Jude její druhý táta nebo ne, ale bylo mu to stejně jedno. Klidně ať ho tak bere.

Když ji pak večer uspal, poklidil a lehl si k Judemu do postele, Jude se k němu přitulil a dlouze ho políbil. "Děkuju," řekl zničehonic.

"Za co?"

"Za to, jak jsi to Auře vysvětlil. Že v nás tak věříš. A že to chceš."

Slyšel ho. Slyšel všechno. Rain mluvil s myšlenkou, že ho Jude určitě neslyší.

"Měl jsi být v koupelně!"

"Byl! Jenže pak jsem vyjel a tys mě dojal způsobem, že jsem se musel na chvíli ještě zavřít," vysvětlil pobaveně. "Aura si nepřála jen to, abych jí dal pusu," dodal pak. "Pošeptala mi i to, že chce, abych s vámi žil už navždy."

Rainem projela husí kůže. Kde by teď bez Aury byli? Posouvala jejich vztah neuvěřitelným tempem. Rain si ho přimáčkl blíže k sobě. "Však to jí taky splníme," odpověděl s jistotou.

ø

proč já se furt dojímám, oh god, tenhle příběh je horská dráha emocí