ø jude ø

Když mu Rain napsal, jestli by neměl čas znovu hlídat, byl zrovna na přednášce. Přednášce, kterou si vzal jako předmět navíc se svými přáteli, protože šlo o investování.

Proto ho tak zaujalo, když mu Rain řekl, že vše si vybudoval díky investování. Bylo to něco, o čem se chtěl dozvědět víc, možná s tím jednou i začít nebo alespoň to zkusit. Zatím na to ale nedošlo, protože mu bylo jasné, že by akorát přišel o všechny peníze.

Jakmile se mu telefon se zprávou rozsvítil, oba jeho kamarádi mu nakoukli přes rameno. Luna to dělala jednoduše proto, že byla zvědavá, zatímco Robin kvůli tomu, že Jude mu jednou udělal to samé a zjistil tak dříve než měl, že má přítelkyni. Od té doby se ho snažil nachytat úplně stejně.

Až a to, že Judeho romantický život byl tragický jako on sám. Naposledy měl přítele před více než dvěma lety, byli spolu pouze půl roku a od té doby nikoho ani nepolíbil.

"Co? Ty hlídáš? Od kdy?" zeptala se zmateně Luna a ještě více se přiblížila, aby se ujistila, že čte Rainovu zprávu dobře. Její afro se mu okamžitě dostalo do obličeje. Luna byla totiž původem z Afriky a měla přesně ty vlasy, které by si vždy Jude na Afričance představil. A naprosto jí je záviděl.

"Nehlídám," odsekl. "Tohle bylo... nedorozumění."

"Nedorozumění?" ozval se Rodin. "Očividně máš hlídat znovu. To jako nedorozumění nevypadá. Kdo je pan Carter?"

Jude si ten večer, co hlídal Auru, uložil jeho číslo, i když nemohl vědět, jestli ho vůbec použije. Schválně si ho pojmenoval pan Carter, protože doteď nemohl z toho, co všechno se ten den stalo.

A tak to povyprávěl Luně a Robinovi. Nejprve neměl v plánu jim o tom říkat, protože věděl, že by si ho dobírali do konce života díky tomu, že si myslel, jak bude hlídat nějakou čivavu a ještě donesl pamlsky. (Což byla pravda. Dobírali si ho ještě hodně dlouho.)

Ukončil to tím, jaký vzkaz Rainovi nechal. Což byl taky důvod proč jasně řekl: "Nemůžu jít k němu zase hlídat. Pravděpodobně je to jen past a chystá se mě zabít kvůli tomu, co jsem mu napsal."

"Je pravda, že člověk jako on, tím myslím bohatej, by se nejspíš zbavil tvého těla bez větších problémů. Slehla by se po tobě zem," podotkl Robin.

"Neslehla," odfrkl si Jude. "Protože vy byste s tím určitě něco udělali."

"Kdyby nás dobře podplatil?" vložila se do konverzace Luna. "Hele, kdo ví. Já bych se i podplatit nechala."

"Falešní kamarádi, fakt," zamumlal uraženě.

Ale celý den mu to leželo v hlavě. A jelikož si řekl, že musí odpovědět než půjde spát, aby měl Rain odpověď a třeba ještě stihl najít hlídání jinde, nakonec tak udělal.

v kolik mám přijít? odepsal.

Ty peníze byly až moc dobré na to, aby se Rainem nechal zastrašit. Tak mu navrhl, ať vylepší Auře pokoj, no. Nic špatného na tom nebylo, pravděpodobně to jen vyhodil a více už neřešil.

Když ale pozítří opravdu k Rainovi přišel (tentokrát se na recepci choval mnohem lépe, pozdravil a oznámil recepční, že čeká na pana Cartera), nestíhal zírat. Jakmile totiž vešel k Auře do pokoje, byl úplně jiný. Dvě stěny byly přebarveny na pastělově růžovou, na jedné bílé byla obří duha v odstínech růžové. Měla novou postel - s obřím rámem, na kterém byly přímo princeznovské závěsy, zároveň to ale stále tak nějak sedlo do Rainova stylu. I když to bylo růžové. Taky na stěnách visela světýlka.

Aura, která si vedle postele hrála s obřím domkem pro panenky, se k ním rozběhla. "Jude! Jude!" vykřikovala. "Já mám nový pokojíček!"

"No já vidím," zasmál se Jude. Pak do něj Aura narazila. Až pak si uvědomil, že ho objala.

Překvapilo ho to. A Raina vedle něj nejspíše taky. Jude k němu zvedl pohled. Nemohl z jeho obličeje vyčíst naprosto nic.

Až když Aura Judeho pustila, odkašlal si. "Dneska má večerku normálně o půl deváté," začal s instrukcemi. "Taky se asi dneska nestane, abych přišel dřív, tak bych byl klidnější, kdybys přespal v obýváku pro případ, že by se Aura probudila a vydala se někoho hledat."

Jude přikývl. Rain mu ještě udělal rychlou demonstraci toho, jak čistí Auře zuby, což vyžadovalo hned tři kroky včetně dentální nitě, kterou prý nesnášela.

"Zítra je víkend, Aura nejde do školky, takže je možnost, že tě nenechá spát. Očividně si tě oblíbila. Tak jen abys to zvážil," řekl pak při odchodu. Aura s nimi chodila všude, kde Rain něco Judemu ukazoval, a držela se táty za ruku. Jude dokázal hned říct, že byla v hravé náladě. Nejspíš mohl očekávat novou korunku na hlavě hned, jak Rain odejde.

Ale mýlil se. Když totiž Rain odešel, Aura ho zatáhla do svého nového pokoje se slovy, že chce postavit bunkr.

"Bunkr?" podivil se Jude.

"Jo!" vyhrkla. "Bunkr, bunkr!"

Rychle zjistil, že jakmile začala něco skandovat, bylo jasné, že už její názor nezmění. Proto tedy vedle její postele začali stavět bunkr. Přisunul její dětskou židli blíž k posteli a přehodil přes obojí deku. Jako další pomyslný sloup využil skříňku u zdi. ¨

Aura mu z obýváku nanosila polštáře, které naskládali na zem. Jude lehce znervózněl, protože tyto polštáře nevypadaly jako něco, co by mělo sloužit jako podložka v bunkru. Nakonec udělal kompromis a dal pod ně ještě deku.

Taky ze stěny sundal jedna světýlka a upevnil je uvnitř. Aurataky měla důležitý úkol a to ten, že si dovnitř začala stěhovat všechny její oblíbené plyšáky.

"Tak," vydechl Jude, když byli hotovi a poprvé si do bunkru sedli. Podíval se na hodinky. "Za hodinu máš večerku hele. Dneska ji fakt musíme dodržet, aby táta nebyl naštvaný, jo?"

Aura jeho slova úplně ignorovala. Začala se přehrabovat v kopě plyšáků a nakonec vytáhla dětskou knížku. Podala ji Judemu. "Prosím, prosím!"

Byla to knížka o nějakém králíčkovi, který se ztratil v supermarketu a ptal se ostatních zvířátek, kde má rodiče. Judemu to přišlo jako smutný příběh na poznávání zvířat, ale neřešil to.

Udělal s ní dohodu. Vylezli ještě z bunkru, aby jí umyl a vyčistil zuby, kdyby náhodou měla u čtení usnout. Až se divil, jak lehce souhlasila.

S dentální nití ale bojoval snad více, než by bojovala Aura, kdyby si to měla udělat sama. On sám nit nepoužíval, byl rád, když dvakrát týdně vzal mezizubní kartáček. Bylo to poprvé, co mu Aura odporovala a on jí tak musel přesvědčovat, aby zůstala v klidu a nechala si zuby vyčistit.

Pak zalezli zpátky do bunkru. Aura si lehla mezi polštáře a do náruče si vzala jednoho ze svých plyšáků. I Jude si lehl tak, aby mu světýlka, která přinesl, svítila na text. Odkašlal si. Nikdy dětskou knížku nikomu nečetl, ale byl připraven podat divadelní výkon.

Ani si nevšiml, kdy Aura usnula a to proto, že samotnému se mu zavíraly oči. Vstával totiž brzy, aby dodělal ještě jednu esej, a tak byl vzhůru od pěti. Někdy neměl ta nejlepší rozhodnutí.

Tak se stalo, že v bunkru, který sami postavili, oba dva vedle sebe usnuli, Jude s knížkou na hrudi, Aura s plyšákem. Spokojeně tak spal až do jedné do rána, kdy se probudil. Tedy, někdo ho probudil.

"Jude."

Byl to Rain. Dřepěl ve vchodu do bunkru a lehce ním třásl. "Jude, probuď se."

Otevřel plně oči. Rain mu prstem na rtech naznačil, ať je potichu. "Pojď ven. Přece nebudete celou noc spát na zemi."

Uvolnil mu vchod a Jude se tedy opatrně vyhrabal. Aura spala jako zabitá. Když vyklopýtal ven, Rain vlezl zpátky do bunkru. Jude se zastavil u dveří a sledoval, jak opatrně vytahuje svou dceru z bunkru tak, aby se neprobudila. Musel se pousmát.

Vyšel do obýváku a pořádně se protáhl. Pomalu ho začala bolet záda.

Rain vyšel pár sekund za ním. Jude se rychle otočil. "Promiň, nechtěl jsem, aby spala na zemi, jen-"

"Já ti nic nezazlívám, Jude," zastavil ho Rain. "Už několikrát spala v nějakém bunkru."

Jude přikývl. Cítil se ale nesvůj z toho, že je Rain takhle našel.

"Můžeš si jít lehnout už do pokoje pro hosty," nabídl mu.

Jude mu popřál dobrou noc a rychle se vypařil. Neviděl tak ten lehký úsměv na Rainově tváři, když odcházel.

ø

NESTÍHÁÁÁÁÁM TADY MÁTE NOVOU