ø rain ø

Dalších pár týdnů měli zajetou rutinu.

Jude u nich přespával z neděle na pondělí bez výjimky. V pondělí jeli jako vždy spolu do práce, Auru nechali v koutku. Jelikož se Jude nemohl zúčastňovat jejich zasedání, většinou vyzvedl Auru a šel si s ní hrát na hřiště ven. Když Rain skončil, jeli společně zase domů.

Byli spolu vždy alespoň čtyři dny v týdnu, většinou více. Čím blíže ale byl Judeho soud, tím více byl zaneprázdněný s jeho právníkem. Jejich pondělní rutinu ale nikdy nevynechal.

Poslední víkend před soudem se Rain rozhodl, že jim naplánuje většinu dne tak, aby Judeho ce nejvíce rozptýlil. Byla neděle. Soud je čekal ve čtvrtek. I když Jude tvrdil, že je sebevědomý, že vyhrají, přesto byl nervózní, jako by si myslel pravý opak.

Ze soboty na neděli jim v noci opět přišla do postele Aura. Naučila se to dělat tak jednou týdně, a tak se probudili s ní uprostřed. Jako vždy se Rain probudil první, Aura tentokrát spala přitisknutá na něm. Jude zase objímá její dva plyšáky, které si přinesla, což se Rain musel tlumeně zasmát.

Chvíli tam jen tak ležel. Asi o čtvrt hodiny později se Aura dala do pohybu, otočila se na záda a otevřela oči. Rozhlédla se kolem sebe a pohled zastavila na Rainovi.

"Dobré ráno," zašeptal Rain.

Aura se posadila a začala se ohlížet kolem sebe. Když uviděla, že to Jude drží oba její plyšáky, s naprostým nezájmem, že Jude ještě spí, mu jednoho vytrhla. Pak i s plyšákem vylezla na Rainovu hruď, lehla si a nechala se od Raina obejmout. Vyapadala, že se takhle chystá dále spát.

Jude se zmateně probudil, když mu z náruče byl násilím odstraněn pan Borůvka. Zmateně se podíval na Raina, pak si všiml Aury. Lehce se pousmál. "Vzala mi místo," podotkl.

Rain natáhl paži. Aura ležela doslova na něm, Jude měl všechen prostor, aby si nalehl na jeho bok, jak to často dělával ráno. Vždy si tak chvíli povídali, Rain ho hladil po paži a Jude mu kreslil malá kolečka na hrudi.

Aura upřeně sledovala Judeho, jak si k nim lehá taky do Rainovi náruče. Rain už očekával, že něco řekne.

"Táta je pohodlný, že?" zeptala se nakonec. Rain se neubránil úsměvu.

"Nejvíc," odpověděl Jude.

Když už se jim tak dobře leželo, pospávali tak další hodinu. Rain byl neuvěřitelně rád za to, že Aura nebyla jedno z těch dětí, co dělalo randál v pět ráno, ale milovala spánek. Jejich rána tak bývala opravdu klidná.

Jenže Rain měl naplánované aktivity. Proto o půl osmé oba vzbudil se slovy, že by se měli dát do pohybu. "Uděláme si lívance, hm?"

Na to Aura už reagovala. Tak rychle seskočila z postele, až Rain heknul bolestí, jak prudce se na něm pohnula. Jude se uchechtl.

"Jdu připravit pánvičku!" vykřikla a v mžiku byla ta tam.

Jude zůstával na svém místě, jen zvedl pohled k Rainovi a dal mu ranní krátký polibek. "Lívance? Čím je dnešek speciální?"

"Dneska máme program. Hodně programu. Celodenní rande ve třech," odpověděl Rain.

"Oh? Jak to, že o tom nic nevím?"

"Protože je to překvapení hlavně pro tebe. Aby ses odreagoval. I když je pravda, že náš program je hodně přizpůsoben Auře," uchechtl se lehce.

Proto byli v aquaparku. Aura je milovala, Rain tolik zase ne, protože musel mít neustále oči na stopkách, i když plavat uměla. Teď měl ale s sebou Judeho. A byl si jistý, že kombinace a Aury ho rozptýlí dostatečně.

Měl samozřejmě pravdu. Aura musela Judeho ukázat každý bazén, každou skluzavku, které si oblíbila. Tahala ho sem a tam za ruku po celém aquaparku, zatímco Rain spokojeně ležel na lehátku a sledoval je.

Až když Aura přešla k hlubokému bazénu s plánem ukázat Judemu, jak umí skákat do vody, se rozhodl k nim připojit. Když se k nim blížil, Jude Auru ještě zastavoval, ať počká, až vleze do vody, jen kdyby náhodou, aby ji mohl chytit. Aura sice měla rukávky, ale Rain by udělal to samé, takže byl vděčný Judemu, že s ní. yl také tak opatrný.

Aura skočila placáka do vody. I když pomoc nepotřebovala, Jude ji pod hladinou chytil. Rain seskočil do bazénu taky, došel k nim a jemně pohladil Judeho po zádech. "Už jsem byl zlomyslný dost, běž si odpočinout. Já se o toho ďábla postarám."

Jude se podíval na Auru, která kolem nich začala plavat kolečka. Její energie byla nevyčerpatelná. "To je dobrý," odpověděl Jude. "Měl jsi pravdu. Ono mi to fakt pomáhá se odreagovat," přiznal.

Rainovi udělali radost, že jeho plán vyšel tak, jak chtěl.

"Jak to, že Aura umí tak dobře plavat?" zeptal se hned.

"Chodila na lekce asi rok. Když jí byly dva. Tenkrát jsem chodil na kurzy ohledně programování a tohle probíhalo současně ve stejné budově. Bylo to fajn, že jsem ji mohl nechat lektorce."

Jude chápavě přikývl. "Je úplně skvělá," zamumlal způsobem, že si Rain nebyl jistý, jestli to měl slyšet.

Auru donutili bazén opustit kolem jedné hodiny, kdy si pak zašli na oběd. Proběhla menší scéna, kdy jí Rain nedovolil obří zmrzlinový pohár jako dezert, protože nedojedla ani oběd, natož tak něco dalšího. Pak se šli projít do parku k hřišti, které Aura měla ráda. Rain si s Judem propletl prsty a ignoroval okolní pohledy, protože ten den byl především pro Judeho. A věděl, že jeho dotek ho uklidňuje.

U hřiště se posadili na lavičku a povídali si, zatímco nechali Auru se na hodinku vyblbnout.

"Ta dneska bude spát jak zabitá," podotkl Jude, když ji sledoval, jak pořád dokolečka lezla na skluzavku a jezdila dolů.

"Jo..." vydechl Rain spokojeně.

V tu chvíli si uvědomil, jak se naučil svůj život zase milovat. Měl člověka, kterého miloval. Měl krásnou dceru, jejíž problémy se zlepšovaly a oni tak chodili k dětské psycholožce už jen jednou měsíčně. Měl se dobře. A hlavně byl po dlouhé době opravdu upřímně šťastný.

Doma ještě chvíli hráli Auřiny oblíbené stolní hry a povečeřeli. Už ale kolem sedmé hodiny si začala Aura unaveně mnout očka a zívat, takže Rain usoudil, že je čas na koupání a spánek.

Většinou ji připravoval do postele Rain sám, Jude si s ní třeba jen čistil zuby. Ten den se ale zeptal, jestli může jít s nimi, což Rain sváděl na snahu, aby nemyslel na blížící se soud. Samozřejmě přikývl.

Jude se posadil na okraj vany a zabavoval Auru hračkami, aby nedělala problémy při umývání hlavy. Když byla okoupaná a měla vyčištěné zuby, Jude mu vzal z ruky fén se slovy, že jí hlavu usuší. A jelikož Rain neměl tím pádem co dělat, Zezadu Judeho objal, vtiskl mu polibek na rameno a pak si tam položil bradu. Díval se na jejich odraz v zrcadle. "Děkuju," řekl tak, aby ho Jude přes fén slyšel.

"Za co?" zeptal se Jude. Aura kopala nohami ve vzduchu a hrála si s kachničkou z vany.

"Tak za všechno," přiznal Rain. "Za to, jak mi s ní pomáháš."

Jude se pousmál. Vtiskl mu polibek na tvář.

Rain se tedy neubránil úsměvu také. "Jsem zvědavej, kdy nás tohle omrzí."

"Co?"

"Taková ta... zamilovanost, víš, co myslím?"

Jude našpulil pusu. "Asi jo. Ale se mnou se to jen tak nestane. To je právě ono, lidé pak tohle všechno začnou brát ve vztahu jako samozřejmost, takže dojdou k tomu, že se políbí jednou za tři dny. Nechci, abychom tak dopadli, protože tohle není samozřejmost. Takže tě budu líbat pokaždý, co jen dostanu šanci, prohlásil pyšně.

Rain se k němu přitulil ještě víc a zavřel oči. "To beru," zamumlal. Protože o pouhých dvacet čtyři hodin pocítil Judeho slova v plném rozsahu.

To, co měli, to, že si projevovali lásku každý den... Nic z toho samozřejmost nebyla.

ø

ou jé, jdeme na to 🫶