ø jude ø

Jude miloval ten fakt, že se Rain bál slepic.

Občas byl zlomyslný. Proto v momentě, kdy mu to řekl, se rozhodl, že mu neřekne, že jeho rodiče, ke kterým právě jeli, měli slepice. Říkal si, že to má za to, jak ho odnesl do vln. 

Jude ho zase odnese ke slepicím. Normálka. 

Proto ani nebyl tolik nervózní, když Rain zaparkoval na jejich příjezdové cestě. Jeho rodiče netušili, že má nějaké představení partnera proběhnout. Jude jim jen zavolal, že se staví s kolegou, protože jsou na cestě z firemního team buildingu a jedou okolo. Využil Rainovu lež, kterou taky použil na svou mámu. 

Vystoupil z auta a hned se rozhlédl, jestli už někoho neuvidí. Nikde nebyl ani živáček. 

Rain také vystoupil, zamknul auto a podíval se na Judeho, jako by od něj potřeboval povolení k pohybu. Jude se vydal ke dveřím a vyhrabal klíče, aby jim odemknul.

"Jsou v obýváku," zašeptal Jude Rainovi hned, jak vešli, protože do kuchyně šlo hned vidět a ta byla prázdná. Vlastně ani nevěděl, jestli jeho bratr má být doma. Spíše doufal, že ne. 

Pohledem se ujistil, že je Rain připravený. Pak zvolal: "Mami! Už jsme tu!" a vydali se hlouběji do domu.

Když došli do obýváku, jeho otec seděl stále v křesle a máma už byla na nohách na cestě k nim. S širokým úsměvem na tváři začala těkat pohledem mezi oběma.

"Ahoj," zamumlal Jude, když ho objala. Pak natáhla ruku k Rainovi a slušně přivítala i ho. "Kolega z práce, že?" ujistila se. Rain s úsměvem přikývl.

Jeho táta se taky mezitím zvedl, aby přivítal cizí návštěvu. Jude počkal, až ustanou všechny formálnosti a hned, co se posadili, začal mluvit dříve, než jim máma stihla vůbec něco nabídnout k pití. "Je tady ještě něco, co bych vám chtěl říct hned takhle na začátek," řekl.

"Copak?" zeptala se jeho máma. Neměla nejmenšího tucha.

"Nejde jen o to, že jsme měli cestu kolem. Chtěl jsem, abyste Raina poznali hlavně z toho důvodu, že už je nějakou tu chvíli mým přítelem."

Jeho máma se zastavila uprostřed pohybu, jak uklízela věci ze stolu. "Oh, vážně?" ujistila se.

Než stihl Jude zareagovat, promluvil Rain. "Je to trochu nečekané, ale rád bych podotknul, že to bylo celé jeho nápad."

Jude ho dloubl loktem. Jeho táta se lehce zasmál. "Klasika u něj. Nikdy nic neřekne a pak šokuje."

"Když už jsme u šoků," navázal Jude, "Rain má čtyřletou dceru."

To už více zpozorněl i jeho otec. Dostalo se jim dvou překvapených pohledů. Jude mu říkal, že fakt, že spolu chodí, odbydou téměř pokrčením ramen, ale že Aura bude to, co je překvapí. 

"Nevypadáš na to, chlapče," promluvil jeho otec po nepříjemných sekundách ticha. "Kolik že ti je?"

"Dvacet čtyři," odpověděl Rain. "Dcera se mi narodila, když mi bylo devatenáct," řekl upřímně, aby odboural další otázky a domněnky. 

"To je brzo," špitla jeho máma. Jude zavřel oči a vydechl. Ať už je tahle část za nimi. 

"Já jen..." začal, ale vlastně nevěděl, co říct, aby napjaté situaci pomohl. "Jen jsem chtěl, abyste to věděli hned od začátku."

"Jak dlouho spolu jste?" zeptal se otec.

"Asi měsíc a půl," odpověděl Jude. "Váhal jsem, jak vám tohle říct. Chtěl jsem, abyste poznali první Raina, což se dříve možnost úplně nenaskytla kvůli Auře."

"Aura? To je ta holčička? To je krásné jméno," promluvila jeho máma a Rain se vděčně usmál. "Máš Auru ve své péči?"

Rain přikývl. A pak řekl tu větu, která situaci tak nějak zachránila, i když to bylo morbidní. "Její maminka zemřela při porodu."

V tu chvíli se pohled v očích jeho rodičů úplně změnil. Jeho máma si překryla dlaní ústa. "Jo takhle," zašeptala. "To je mi strašně líto." A posadila se na sedačku. Naprosto zapomněla, že jim chtěla nachystat nějaké pití a jídlo. 

Jude v ten moment do konverzace nezasahoval, zatímco se jeho máma ptala na pár otázek a táta bedlivě naslouchal. Nakonec Rain i vytáhl telefon, že jim Auru ukáže na přání jeho mámy. A on samozřejmě nevybral jinou fotku než tu, kde si Jude vybarvoval s Aurou omalovánky s korunkou na hlavě. Jeho máma se hlasitě rozesmála. 

"Proč jsem si vždy myslela, že je Jude s dětmi levý?" zeptala se vzduchu, když telefon doputoval k jeho tátovi a ona se trochu od smíchu uklidnila.

"Jude je skvělý s dětmi," odpověděl přesto Rain. "Aura ho milovala od samého začátku. Sotva jsme se poznali a to je docela náročné dítě."

Jude sledoval svého tátu, jak se na fotku usmívá. Nečekal, že se konverzace takhle obrátí. "Kouzelná holčička," řekl po chvíli a vrátil Rainovi telefon. 

"Já se nestíhám divit," vydechl Jude hlasitě a všechny tři pohledy se zastavily na něm. "Já myslel, že mě zabijete za to, že jsem si našel někoho s dítětem."

"Je to trochu šok," přiznala jeho máma. "Ale co bych ti do toho kecala?"

"Třeba jí budeš jednou babičkou," vypískl Jude. "Jasně, že bys do toho mohla kecat. Jen neříkám, že bych bral tvůj názor v potaz."

Rain se tlumeně zasmál. Jeho máma mávla rukou. "Ráda ji jednou poznám. Příště to ale oznam. Kdybych věděla, že přivedeš nového partnera, to se jinak připravím. Vždyť pro vás nic nemám! To je ostuda!"

Jude usoudil, že opravdu mohl mámu více připravit. Zpracovávala najednou fakt, že její syn má přítele. Že ten přítel má dítě. Stresovala, že pro takovou událost, jako seznámení se s partnerem, nemá nic nachystané. Vypadala úplně vykolejená, ale aspoň její reakce byla příjemná.

Táta toho moc nenamluvil. Ale to byla klasika. 

Jude jí položil ruku na stehno. "To vůbec nevadí, mami. Stačí nám káva, že?" podíval se na Raina a ten přikývl. "Já zatím ukážu Rainovi dům, hm? Kde jsem vyrůstal a tak."

Chtěl jim tak dát i více prostoru na to to zpracovat. Proto se tedy vypařili zpátky na chodbu, kde si lehce oddechl. "Wow. Tak tohle jsem vůbec nečekal," podotkl.

"Já taky ne. Bylo to i příjemný. Alespoň ta druhá půlka."

"Myslím, že jim to plně nedochází. Možná si ještě něco vyslechnu, až někdy přijedu sám. Zkrátka nevěřím, že by to vzali tak dobře. Bude ještě nějaké promlouvání do duše, jestli si uvědomuju, že jestli to s tebou myslím vážně, budu mít dceru, která je mi věkově tak, jako bych ji měl v sedmnácti."

Rain se uchechtl. "To už zní trochu šíleně."

"Jo," vydechl Jude. Pak se vzpamatoval. A vzpomněl si na jeho plán. "Ale teď už pojď. Necháme je to zpracovat. Ukážu ti zatím dvůr. A mám pro tebe překvapení."

Když vycházeli ven zadním vchodem, Jude si všiml, že Mateova taška na fotbal chybí, což znamenalo, že měl trénink nebo zápas. Oddechl si. O další seznamování nestál.

Vyšli ven a Jude rozpřáhl ruce. "Tady to mám nejraději," přiznal. "Dříve jsme mívali psa. Trávil jsem tu s ním hodiny, když jsem byl malý." Přešel k jedněm dveřím. "Tady má táta králíky. Je to zemědělec. Jsou ňuňatí, nechají se i pohladit."

Až ho překvapilo, jak moc králici Raina zaujali. Díval se do jednotlivých klecí, na některé i mluvil. Jude mezitím pomalu vycouval, přeběhl dvorek na druhou stranu a otevřel dveře od kurníku.

Ani si nepamatoval, kdy naposledy držel takhle slepici, ale jednu chytil. Když vykoukl ven, všiml si, že je Rain už venku a zmateně se po něm rozhlíží. "Jude?" zvolal.

Jude se snažil udržet smích. Oh, jak moc krutý v tu chvíli byl. 

Rain se dal do chůze a zatímco se rozhlížel, blížil se k jeho skrýši. Jude byl rád, že slepice v jeho rukách nekdákala.

Když byl Rain asi deset metrů od něj, Jude si dřepl, pustil slepici a popostrčil ji, aby vylezla ven. V tu chvíli už zakdákala.

Rain se zastavil. Slepice taky. Jeho pohled na ni spadl. V jeho očích viděl Jude hrůzu. "Doprdele..." zamumlal Rain. 

Slepice zakdákala znovu. A Rain opravdu vzal nohy na ramena a rozběhl se tam, odkud přišel. Ke králíkům.

Jude vyšel ze své skrýše, ale smích už neudržel. Nečekal, že se Rain opravdu dá na takový útěk, sotva slepici uvidí. Zahlédl v okně svou mámu, která se na něj zmateně dívala, jak se popadá za břicho. 

Zahnal ještě se smíchem slepici zpátky. Když opět vyšel, Rain už stál u dveří do králikárny venku. "Já tě zabiju," řekl okamžitě. "Ty jsi normálně mrtvý člověk." Nesmál se. Jude ale i tak věděl, že vyloženě naštvaný není.

"Já ti furt stoprocentně nevěřil, musel jsem si to ověřit!" bránil se Jude. Když došel k Rainovi a snažil se ho chytit za ruku, hned se vyvlékl.

"Nešahej na mě, šahal jsi na to monstrum," zamumlal a ustoupil o dva kroky dozadu. Jude se musel opět zasmát.

"Omlouvám se, okay? Slibuju, že nic podobného už neudělám," omluvil se se smíchem. Rain se na něj stále díval s nevěrou v očích. Opět se k němu zkusil přiblížit. Když ho tentokrát chytil za ruku, už se Rain nevyvléknul. "Ale bylo to roztomilý..."

"Jsem rád, že ses bavil," řekl Rain uraženě s našpulenými rty. Jude si stoupl na špičky a vtiskl mu na ně polibek. 

"No tak, už jsem se omluvil," zkusil to znovu Jude.

"Máš štěstí, že mám pro tebe takovou slabost, jinak by už bylo po tobě," zamumlal Rain v odpověď.

Jude se spokojeně usmál a Raina objal pořádně. "Já to věděl. Tak pojď, slibuju, že k slepicím tě nevezmu. Jen k sobě do pokoje. Což ale kurník tím bordelem možná připomíná."

Rain se konečně alespoň uchechtl. "Víš, co je ale nejhorší? Myslím si, že by Aura slepice milovala."

"To můžeme lehko zjistit."

"Opovaž se."

Propletli si spolu prsty a vydali se zpátky do domu. Mise splněna.

ø

už to chce drama ať z vás vytáhnu pořádné reakce