ø rain ø

Jude se bál vln.

Bylo to zjištění, které Raina nemálo pobavilo, protože by to od něj vůbec nečekal. Jednou si spolu byli zaplavat v bazéně, věděl, že Jude je dokonce i dobrým plavcem, ale v momentě, kdy začaly o něco silnější vlny, už se do vody nehrnul.

Rain to zjistil hned druhý den, když leželi u břehu. V jednu chvíli se posadil, protáhl se a vyzval Judeho, ať s ním jde do vody.

Jude se podíval na moře. "Až za chvilku," řekl vyhýbavě.

"Za chvilku jdeme pryč," odpověděl Rain. Vyskočil na nohy, popadl Judeho za ruku a začal ho táhnout na nohy. "Kdo mě celý ráno otravoval, kdy půjdeme k vodě, hm?"

"Však jsme chvíli už byli! Nechci se znovu namáčet," zakňučel Jude. Ráno už se trochu schladili, než si lehli na pláž. Mezitím se vlny zvedly.

Rain ale neplánoval jít sám, to v žádném případě. Proto přestal Judeho tahat za paži, sklonil se a zvedl jeho mrtvou váhu do náruče. Jude vykřikl překvapením a jestli se chtěl vyvléct, už to nestihl, protože Rain s ním už běžel směrem k vodě. V tu chvíli byl vděčný, že do toho fitka ještě občas zavítal.

Když měl vodu po pas, Judeho se smíchem pustil. Ten se ale nejistě podíval kolem sebe a namáčknul se k Rainovi. V tu chvíli mu to došlo. "Ty se bojíš vln," vydechl chápavě.

Jude si ale odfrkl. "Nebojím," odpověděl zrovna, když ho jedna z větších vln vyhodila z rovnováhy a on se Raina chytil, jako by mu snad mělo jít o život.

"Vážně ne?" zeptal se Rain pobaveně a objal ho, aby mu tak nějak naznačil, že se s ním nemá čeho bát.

"Nebojím," zopakoval Jude podruhé. Ale to, jak se Raina držel, mluvilo samo za sebe. "Mám z nich jen respekt," dodal po chvíli.

Rain si vzpomněl na jeho první výlet k moři s Aurou. Tenkrát s nimi jela ještě jeho máma a snad deset minut stáli na břehu, protože Aura se kvůli vlnám bála vstoupit do moře alespoň po kotníky. Bylo to v době, kdy si k Auře cestu ještě nacházel, takže do moře nevstoupila poprvé s ním, ale s jeho mámou.

Musel ji k moři vzít znovu. Teď, když jejich vztah na tom byl mnohem lépe. Tentokrát on chtěl být tím, kdo ji pomůže ze strachu z vln.

A Judemu taky. Ta představa mu přišla vtipná.

"Umíš dobře plavat," namítl Rain. "Nemáš se čeho bát."

"Říkám, že se nebojím!" stál si za svým. "Respekt není strach."

"Tvůj stisk na mé paži tvrdí něco jiného," podotkl Rain. Jude ho pohotově pustil a podíval se na červenou stopu po jeho prstech na jeho kůži.

"Uhm. Můžeme ven?"

Rain se uchechtl, ale přece nebyl takové monstrum, aby tak Judeho trápil. Vylezli tedy z moře opět ven a jelikož si vzali osušku jen jednu, rychle se osušil a pak ji hodil Judemu kolem krku. "Nemusíš se stydět za to, jestli se bojíš vln," řekl mu, když viděl jeho napučený výraz. "Já mám zase třeba alektorofobii."

"Alektorofobii?" nakrčil obočí Jude.

"Chorobný strach ze slepic."

Rain ocenil tu Judeho snahu, aby nevyprsknul smíchy, i když se nakonec neudržel. Bylo to totiž opravdu něco vtipného, ještě když se na Raina člověk podíval, vždyť to bylo to poslední, co by od něj čekal. Byla to ale pravda. Jeho strach vznikl, když byl malý a jeho babička mívala slepice. Když tam byl jednou na prázdninách, jedna slepice ho doslova napadla. Od té doby se jich zkrátka bál a ani to, že zestárl, mu nepomohlo.

"Já se omlouvám," zamumlal Jude, když se přestal tolik smát a mohl už alespoň mluvit. "Vážně, jen... Nečekal jsem něco takového."

Rain se musel alespoň usmát taky. "To nečeká nikdy nikdo."

"Jakože... jak bys reagoval, kdybychom teď slepici potkali?"

"Tady u moře?"

"Teoreticky."

"Vzal bych nohy na ramena. Prostě bych utekl."

Jude vyprskl smíchy podruhé. Rain věděl, že tímto ho naprosto rozptýlí a i když se cítil docela trapně v tu chvíli, stálo to i za to.

"Okay, zapisuju si na svůj pomyslný to do list, že ti musím někdy donést slepici, protože to musím vidět na vlastní oči," řekl pobaveně Jude.

Rain si ho přeměřil pohledem. "Nezapomínej, že tě unesu a jen tak mě nepřepereš. V těch vlnách můžeš skončit kdykoliv znovu."

"Miluješ mě," pokrčil rameny Jude. "To bys mi neudělal."

A měl stoprocentní pravdu.

Ten den je tedy ještě čekalo další objevování okolí a večeře. Na druhý den už museli jet zase domů a v plánu měli dojíždět už před obědem z jednoho jediného důvodu. Měli totiž jet k Judeho rodině.

Jude jim měl v plánu o něm říct už týden před tím, ale jejich mini dovolenou se změnily plány, protože usoudili, že lepší to bude takhle - neměli s sebou Auru, a tak se měli stavit u nich doma jen oni dva. "Máma nebude před tebou tak šílet, že máš dceru," usoudil Jude. "Bude to lepší."

Rain s tím problém neměl. Ať už jeho rodina bude reagovat jakkoliv, ať už na něj nebo na fakt, že má dceru, byl za ty roky zvyklý na nejrůznější názory. To, že šlo o Judeho rodinu ho kdyžtak taky nijak extra neovlivní do chvíle, dokud to neovlivní jejich vztah. A jestli Jude chtěl, aby jim to oznámili spolu, jeho přání vyslyšel.

"Mají mě s kým porovnávat?" zeptal se Rain, když už v noci leželi v posteli a Jude začínal být z dalšího dne lehce nervózní. Samozřejmě oba šli už s pravdou na povrch s tím, kolik kdo měl partnerů. Jude dva, Calluma a nějakého Jacka, Rain oficiálně vztah jen jeden, Caroline, i když nebyla jeho první pusa ani sex. To patřilo jeho spolužákovi, se kterým se ale už nebavil. Caroline potkal dva měsíce po tom. Rain ale neměl tušení, jestli Jude svého prvního přítele představil rodině.

Pokrčil rameny. "Asi spíš ne," přiznal. "Docela jsem odkládal to, abych Jacka představil rodičům. I když věděli, že jsem gay, bál jsem se, jak by reagovali, kdybych opravdu někoho přivedl. Takže jsem je seznámil doslova dva týdny před tím, než jsme se rozešli. Viděli se jednou. A myslím, že ten fakt, že to pro ně bylo všechno nové, to hodně ovlivnil. Myslím, nebo alespoň doufám, že s tebou to bude už v pohodě."

"Calluma jsi jim nepředstavil?"

"Ani nevěděli, že někoho mám," uchechtl se Jude.

Raina těšilo, že Jude tak trval na tom je seznámit. Že neustále přemýšlel nad tím, jak to udělat co nejlépe. Dávalo mu to určitý pocit jistoty, určitý počet klidu, protože to byl velký krok. Věděl, že Aura bude pro jeho rodiče možná nemilé překvapení, i přes to na tom Jude trval. Myslel to s nimi natolik vážně, že to chtěl udělat.

"Zítra to bude v pohodě," řekl nakonec Rain. "Jestli se nebudeš cítit na to jim říct o Auře, ještě nemusíš. Já budu držet jazyk za zuby a pochopím to."

Jude zavrtěl hlavou. "Vy jste jeden balíček. A jestli se budou ptát, jak jsme se poznali, budu se jim muset zkrátka přiznat, že si mě Aura získala jako první. Kdo ví, jestli bys mě vůbec zaujal nebýt ní."

Rain ho hravě plácl přes paži a oba se rozesmáli. Tyhle vtipy z Judeho strany nikdy neskončí, to mu bylo jasné.

"Nebýt ní, nejspíše bychom se nikdy ani nepotkali," řekl Rain.

"Třeba jo. Třeba bys měl doopravdy tu čivavu místo ní a já bych se tenkrát nepřeklikl," uchechtl se Jude.

"Doufám, že jsi mě nebral vážně, že chci čivavu."

"Už se nevykecáš. Bojíš se slepic a chceš čivavu. Naprostá dámička," rýpl si. Rain věděl jen jeden způsob, jak ho umlčet a ještě mu ukázat, že dámička opravdu není, a tak ho umlčel svými rty.

Zítra se potká s Judeho rodinou. Nemohl se dočkat.

ø

taková idylka, že? 🥰