ø rain ø

Elsie si Judeho zamilovala.

Ve výsledku vlastně byla jen o rok mladší jako on. Studovala podobný obor, co Jude, než se školou skončil, a tak si hned měli o čem povídat. V momentě, kdy Aura měla u sebe Elsie i Judeho, Rain jako by najednou neexistoval.

Lehce ho to urazili, ale především pobavilo.

Plán byl jasný. Elsie dojela k Rainovi. Jude měl na dvě až tři hodinky hlídat Auru, aby sourozenci mohli dohnat vše, co nestihli. Až se vrátí, nasednou všichni čtyři do auta, Rain vyhodí sestru a Auru u mámy a s Judem pojedou vstříc společnému víkendu.

Stále to byl ale pouze plán, který málem ztroskotal hned v prvním bodě. Elsie a Jude se tak zakecali, že pak na ni měl Rain o samotě už jen hodinu.

"Líbí se mi," řekla jeho sestra hned, jak opustili byt.

"To jsem si všiml," odfrkl si Rain.

"A zdá se mi to nebo se líbí i Auře?"

"Aura ho miluje."

Elsie se usmála. Byl to takový ten úsměv typu já ti to říkala. "Co?" zeptal se Rain.

"Nic. Jen je boží tě vidět takhle. Vidíme se čtyřikrát do roka a vždy jsi byl smutný. Takže jsem ráda, že tě smrt Caroline už nedrží zpátky."

Caroline byla pro něj stále citlivé téma, protože i když to znělo krutě, snažil se na ni zkrátka zapomenout, vytěsnit ji z mysli, protože pokaždé, co si na ni vzpomněl, zalila ho vlna viny. To že ji nahradil, že si našel někoho jiného, že vůbec jen přemýšlel o tom, že by Jude mohl být pro Auru jednou druhým plnohodnotným rodičem. Cítil se, jako by ji zrazoval každým dotekem, každým polibkem. Ale jeho city mluvily jasně samy za sebe. Miloval Judeho, miloval, jak se choval k Auře a jaký měli spolu vztah. Nechtěl být už nadále ten muž zdrcený smrtí Caroline, poslední čtyři roky mu stačily.

"No, co škola?" změnil téma pohotově. Elsie si ho podezíravě přeměřila pohledem, ale nerozváděla to. Začala mu vyprávět o jejích studiích i stáži, která ji čekala. Rain samozřejmě o všem zhruba věděl, přece jen si volali dvakrát týdně. A jelikož jejich máma pobírala invalidní důchod a nepracovala, Rain byl taky člověk, co jí mimo půjčku na studia nemálo přispíval.

Když došli do kavárny, do které měli namířeno, a objednali si, Elsie zvážněla. "A co Jude v práci? Co že se to stalo?"

Rain ji zhruba řekl, o co šlo, ale detaily si zatím nechával pro sebe. Byla to jejich taktika - volali si docela často, ale nic si neříkali do úplných detailů, aby se měli od čeho odpíchmout, když se viděli, nebo si volali jednou za čas přes videohovor, který pak trval klidně i dvě hodiny.

Takže jí to celé povyprávěl. Bylo příjemné to probírat s někým naprosto nezaujatým. Díky tomu, že takhle o Judem začali, Elsie nenápadně obtočila konverzaci kompletně kolem něj a vyptávala se Raina na všechno možné. Vypadala, že ji udělali opravdu upřímnou radost, že si někoho našel.

Přiznal se taky, že Jude je ten samý člověk, co tehdy Auru hlídával. Když Elsie nechápala tu časovou osu, kdy se tedy poznali, kdy spolu začali pracovat, kdy chodit, vysvětlil jí ve od začátku. Včetně toho, co tenkrát řekl, že Jude odešel.

"Brácho, někdy dokážeš být fakt kokot," řekla hned.

"Jo... Ale víš, že to tak vůbec necítím. Aura je moje všechno."

"Vím. I tak jsi kokot."

Rain se usmál. Jeho mladší sestra mu chyběla.

Když se vrátili, čekal je velice komický pohled. Jude seděl s Aurou u jídelního stolu, na hlavě měl korunku se závojem, a každý vybarvoval svou omalovánku. Bavili se o nějakém drama v pohádce, kterou viděli, jako by to byla reálná věc. Elsie se hlasitě rozesmála, když je takhle uviděla, otočila se zpátky k Rainovi a pošeptala mu: "Jak já tě chápu. Brala bych ho sama, kdyby nebyl tvůj."

Když si jich Jude přes hlasitou hudbu všiml, sundal si korunku, ale bylo už pozdě. Rain si ho stihl dokonce i vyfotit. "Hej!" vykřikl Jude.

"Do rodinného alba," podotkl Rain a na fotku se podíval. Musel se usmát.

Pak rychle pokračovali s plánem. Popadli tašky, výtahem sjeli do garáží a všechny věci naložili Rainovi do kufru. Zatímco Elsie pomáhala auře do auta, Rain se zastavil u Judeho. "Asi se potkáme s mámou mezi dveřmi. Chceš seznámit?"

Už to Judemu vysvětloval. Její nemoc byla tak pokročilá, že téměr nebyla šance, aby si nového člověka zapamatovala. Dle jejich pozorování si s jistotou pamatovala jen ty, které znala alespoň roky, než se jí nemoc začala rapidně zhoršovat.

"Počkám v autě," odpověděl Jude. "Seznámíš mě, až budeme mít více času."

Rain přikývl a nasedli do auta. Byl lehce nervózní z celé této akce. Už tolik Auru za mámou nebral, protože ona byla právě jedna z těch lidí, které zapomínala. Nezdálo se mu dobré, aby Aura byla vystavována tomu, jak si ji někdy pamatuje a někdy ne. Snažil se ale uklidnit, že Elsie tam bude s ní. Měli už vymyšlenou taktiku, aby se neustále ujišťovala, že jejich máma ví, kdo Aura je.

A tak Jude počkal v autě. Když se Raina máma ptala, proč se nezdrží, řekl jen, že jedou s kolegou na firemní team building. Nebyla to tak úplně lež, ne? Jude byl jeho kolega. Jeli tam upevňovat své pouto. Jen tam těch kolegů a kolegyň nebude více.

Rozloučil se s Aurou. Hned, jak se za ním zavřely dveře domu, kde vyrůstal, a neměl tentokrát Auru u sebe, ucítil hned divný pocit. Mělo to být totiž poprvé od jejího narození, co s ní nestráví více jak jeden den.

S povzdechem nasedl zpátky do auta. "Všechno dobrý?" zeptal se Jude.

"Už teď je to divný. Že s námi není Aura s vědomím, že ani další dva dny nebude."

"Přemýšlel jsem nad tím taky," přiznal se Jude. "Myslíš, že se budeme spolu bavit? Že si budeme mít o čem povídat? Co když náš vztah stojí jen na Auře?"

Jude si viditelně z něj jen utahoval. Rain se zasmál a lehce ho plácl po stehně. "Kdyžtak  unudíme k smrti, no."

Jude jeho ruku chytil a propletl si s ním prsty. Pak se lehce natáhl a lehce ho políbil. "Já se tak těším, až se s tebou unudím k smrti."

Rain se vypletl z jeho stisku, nastartoval a zařadil. Pak ale hned Judeho zpátky zase chytil. "Tak jedeme," řekl. "Překvapení právě začíná."

Jude neměl tušení, kam jedou. Rain totiž vše zařídil bez jeho vědomí, což byl málem námět k hádce, když to Jude zjistil, kvůli financím. Rain se neustále o svém příteli něco učil, v tomto případě to bylo to, že nesnášel, když někdo za něj cokoliv platil, protože si pak přišel dlužný. Rainovi nepomohly ani argumenty, že je to pro něj dárek nebo že to nebyla vůbec částka, která by ho strhala. Přesto musel slíbit, že po celém tomto překvapení půjde s pravdou ven a vytáhne čísla. Kolik za co zaplatil. Jen aby mu Jude mohl zaplatit svou část.

"Elsie tě má ráda," začal Rain konverzaci. Chtěl totiž naopak z Judeho vytáhnout, co si on myslí o jeho sestře.

"Elsie je super," dal mu hned odpověď. "Doufám, že nám dáš někdy šanci si více pokecat."

"Přemýšlel jsem, že bych ji zkusil přimět, ať přijede na mé narozeniny. Přece jen je nemá Aura tak daleko ode mě, mohli bychom udělat malou oslavu někdy mezi našimi narozeninami. Tam bys měl času milion."

Jude se spokojeně usmál. "To zní perfektně. Což mi připomíná, že bys mi mohl říct, co bys na narozeniny chtěl."

"Mám je za dva měsíce."

"Já o dárku přemýšlím už od té doby, co jsme spolu," opáčil Jude. Rain se uchechtl.

"Nechci nic. Vážně. Ty jsi doslova to jediné, co jsem doteď chtěl. Takže teď už mám všechno," odpověděl upřímně. Judeho reakce mu byla naprosto jasná.

Protočil očima. Samozřejmě, že ano. "Oh, ty romantiku. Teď vážně."

"To bylo vážně!"

"Okay, beru, ale já ti musím něco dát!"

"Dobře, tak jako dárek mi můžeš dát to, že nebudeš trvat na tom, abys platil půlku naší mini dovolené."

Jude k němu trhl hlavou a zamračil se. Pustil Rainovu ruku a složil paže naštvaně na prsou. "Víš co, já něco vymyslím sám."

Rain se zasmál. "Jsi roztomilej," vyklouzlo mu z úst. Jude protočil očima podruhé.

Kéž by tehdy věděl, co se stane. Kéž by tehdy věděl, že spolu narozeniny neoslaví, protože se změní v noční můru.

ø

teď budou kapitolky alá klid před bouří, ju? 🥰🥰