ø jude ø

Jude byl většinou člověk, který se dokázal postavit sám za sebe, nebál se říct, když se mu něco nelíbilo a konfrontovat o tom lidi. Ovšem ne, když to byl on, kdo něco pokazil. A když stál před vedením společnosti, jeden z nich náhodou jeho přítel, a dvěma policejními pracovníky. 

Když mu vysvětlovali, co se stalo, slova mu teoreticky běhala jedním uchem dovnitř a druhým ven. Rain po jeho pravici měl pohled upřený na něm, snažil se číst každou jeho reakci, ale Jude mu to nedopřál. Nehnul ani brvou.

Jeho hlava byla totiž plná myšlenek na Calluma. Na to, jak zapomněl doma složky ten samý den, kdy se Callum představil Rainovi. Složky, kde měl informace právě těchto zmiňovaných klientů. 

Neměl si je vůbec kdy tisknout, ale tehdy měl problém s dostáváním se k těmto informacím v systému z domu, což mu pak pracovník firmy opravil. Neměl si je nosit domů.

Neměl si Calluma vodit k sobě domů. 

Callum byl dychtivý po penězích, to bylo to první, co Jude zjistil, kdy se seznámili a on nedokázal přestat mluvit o práci. Samozřejmě, že toho využil. 

"Informace byly prodány na černý web," řekl mu Ben. "Anonymně, samozřejmě. Zatím jsme nezaznamenali žádnou ztrátu díky několika fázové kontrole a opravdu dobrému zabezpečení, přesto je tohle průšvih."

Jude nepatrně přikývl. Věděl to. Věděl, že tohle poškodí jeho reputaci a i kdyby se vše povedlo podchytit dříve, než někdo o peníze opravdu přijde, noví klienti se mu budou hledat už hůře.

Pokud ovšem ve firmě vůbec zůstane. 

"Tady končí naše část," řekl Frank a otočil si k sobě zpátky počítač, kde celou dobu ukazoval Judemu napáchanou škodu. Kývl na strážníky. "Policie tě včera nezastihla doma. Teď pojedeš s nimi na klasický výslech. A radím ti, pro dobro ne jen nás všech, ale i pro tvé vlastní, nelži."

Naznačoval mu, že to udělal schválně. Samozřejmě, že ano. I kdyby se tohle objasnilo, že samotný prodej informací nebyla jeho chyba, stejně to podělal. Ty složky se ke Callumovi vůbec dostat neměly. A Jude byl blázen, že mu věřil. Každopádně ho teď Ben s Frankem neuvidí stejně.

"Samozřejmě," odpověděl Jude a postavil se. "Tak můžeme?"

Policejní pracovníci obešli stůl a Jude se už málem lekl, že mu dokonce dají pouta. V tu chvíli už byl téměř hysterický. Rainovi věnoval jen krátký pohled, než vyšli z kanceláře ven. ¨

Byli u výtahu, když za sebou uslyšel dusot kroků. Rain je dohnal a podíval se na policisty. "Můžeme si ještě chvíli promluvit? O samotě?"

Jude byl přesvědčený, že mu to zakážou, aby ho třeba neovlivnil před výslechem. Jenže Jeden z nich jen krátce přikývl. "Pět minut max."

Rain kývl na Judeho, ať jde za ním. Zavedl je do první prázdné místnosti, která byla odemčená. Byla to jedna ze zasedaček.

Jude neměl tušení, jak se chovat. Byl Rain naštvaný? Proto s ním chtěl mluvit? Jude přece jen poškodil jeho firmu, poškodil projekt, na kterým tak dlouho pracovali, třeba si myslel, že to opravdu udělal naschvál a-

Rain ho objal. Jude vydechl.

"Neudělal jsem to schválně. Nebyl jsem to já," řekl. Byly to první pořádné věty, které za poslední půl hodinu vyslovil.

"Já vím," odpověděl Rain prostě. "Bude to v pohodě. Jestli tě přece jen z něčeho obviní, Ben s Frankem budou asi jednat s policií. Pokusím se, aby jsi měl co nejmenší následky."

Jude se od něj odtáhl, ale Rain ho i tak nepouštěl. "Myslím, že to byl Callum. Pamatuješ ten den, kdy se ti představil?"

"Nesl ti složky," odpověděl Rain, myšlenkami trochu mimo. Protože mu to začalo docházet. "Ty složky..."

"Jo," zamumlal Jude. "Tam byly informace přesně těchto klientů."

"Máš je ještě? Vytisknuté se vším všudy? Protože pak bych mohl být svědkem, že tohle je přesně to, co jsem viděl, že ti předává." 

Jude zavrtěl hlavou. "Myslím, že ne. Zkratoval jsem je hned, jak mi systém přestal blbnout."

Rain vydechl. "Sakra. Ale stále tohle všechno řekni. Třeba to budou brát v potaz i tak. Potvrdím cokoliv, co bude třeba. Vytáhneme kamerový záznamy, cokoliv."

"Jasný..."

Bál se, jak tohle dopadne, samozřejmě. Bylo jisté, že bez následků se tohle neobejde, ale doufal, že je dokáže zmenšit na minimum. Finančnímu poradenství ale mohl nejspíše říct sbohem tak jako tak. 

Rain chytil jeho hlavu do dlaní. Judeho jeho dotek automaticky částečně uklidnil. "Zavolej mi, až budeš hotový. Dojedeme pro tebe."

"Pokud mě hned na místě nezavřou, že j-"

Nedořekl to. Rain přitiskl své rty na ty jeho a nedovolil mu to tak. "Mlč," zamumlal rychle, když se nadechl. Pak pokračoval. "Nikdo tě zavírat nebude," dodal, když se definitivně odtáhl. "Spíše se modli, abych si teď hned nenašel Callumovu adresu, protože mám vážně chuť dát tomu kokotovi přes hubu."

Jude nasucho polkl. Měl se tomu zasmát, stejně jako Rain, ale nedokázal to. "Já jen... Jak mi můžeš tak lehko věřit? Poškodil jsem tvou firmu, náš projekt. Možná přijdeme o jednoho z nejdůležitějších klientů kompletně. Měl bys být naštvaný v každém případě."

Očividně ho překvapil. Rain se uchechtl. "Jo, to vše kdybys byl jen můj kolega. Což jsi, ale v první řadě jsi můj přítel, takže více než tohle mě teď strachuje to, že tě odvádí podělaná policie a že z toho můžeš mít následky."

Jude mu v tu chvíli byl neuvěřitelně vděčný. Věděl takhle, že bude mít někoho, kdo bude stát při něm celou dobu. Jestli to měl Rain nastavený takhle, nepochyboval o tom. 

Tentokrát Jude objal ho. "Děkuju," zamumlal.

"Jak říkám, zavolej nebo napiš, jak budeš hotový. Dojedeme pro tebe. Já se mezitím pokusím zjistit, jak se Ben s Frankem chystají s tímhle naložit. Promluvíme si doma, ano?"

Vyšli z místnosti přímo ve chvíli, kdy se jeden z policistů od výtahu rozešel, aby je popohnal. Rain zůstal stát u dveří a jen sledoval, jak Judeho odvádí pryč. 

Bilo mu srdce jako o závod. Celou cestu na policejní stanici si v hlavě přeříkával, co všechno musí říct, aby na nic nezapomněl. Nevěděl, jestli Callum za sebou nechal nějaké stopy, co se týkalo prodání informací, přes to si věřil, že svou nevinnu v tomhle ohledu prokázat dokáže, i když se mu to nepovede hodit na Calluma.

Zatnul pěsti při pomyšlení na něj. Jen si představil, co by se ale stalo, kdyby si Rain jeho adresu opravdu našel, a cítil se o něco málo lépe. Proč ale musel mít takovou smůlu a zaplést se s někým, kdo mu udělal tohle?

U výslechu řekl vše, i to, co nejspíše vůbec relevantní nebylo. Nechtěl nechat nic náhodě. Zmínil i jak probíhal jejich rozchod, jak za ním Callum dokonce přišel do firmy a prosil ho, ať si to ještě rozmyslí. Byl totiž přesvědčený, že to byl ten hlavní důvod, proč to udělal. Že kdyby byli stále spolu, takhle by jeho jméno nepoškodil. 

Výslech trval třičtvrtě hodiny. Když Judeho propustili s tím, že budou opět kontaktovat jeho práci a že by měl zvážit právníka, napsal Rainovi adresu, kde byl, a že je hotový.

Původní plán byl, že dneska se vrátí domů po pár dnech strávených i Raina, ale nakonec byl rád, že pro něj jede, že bude moct být zase s nimi. Že mu třeba Aura zlepší náladu.

"Jak to šlo?" zeptal se Rain, když se Jude posadil na místo spolujezdce a pozdravil se s Aurou.

"Neznáš nějakého právníka?"

Rain se na něj ustaraně podíval. Jude jen smutně. Aura se ze zadní sedačky zeptala: "Kdo je to plávník?" 

Rain se ani neobtěžoval ji opravovat, aby pořádně vyslovila písmenko R.

ø

u minulé kapitoly jste byli v komentářích vyloženě výřeční s těmi emotikony vodních pistolek, na co byly? :D :D