ø rain ø

"Víš, přijde mi docela vtipný, že jsi mi zrovna včera řekl, že mě miluješ."

"Jo? Proč?"

"Protože jsi mi dal čtrnáctidenní zkušební dobu, kdy jsem mohl odejít bez toho, abych ti způsobil psychickou újmu. Ta končila včera."

Rain se krátce zasmál. "Přiznávám, že jsem nečekal, že to půjde tak rychle."

V obýváku začal Judemu zvonit telefon. Ten si povzdechl a jelikož částečně ležel na Rainovi, cítil, že se chystá zvednout a jít odpovědět. Proto ho Rain více přitiskl k sobě a znemožnil mu z postele odejít.

"Raine," ozval se Jude pobaveně ale tlumeně, protože hlavu měl díky němu zabořenou v peřinách. "Co když je to něco důležitého? Může to být nějaký klient."

"Jaký klient by ti volal před sedmou ráno?" zeptal se Rain triumfálně, protože věděl, že má pravdu.

Jude alespoň osvobodil svou hlavu. "Tak třeba je to máma. Ta je taky důležitá."

"Důležitější než já?" nakrčil obočí.

Jude se na chvíli zamyslel. Telefon mezitím přestal vyzvánět. Jude se uchechtl. "No, teď už jsi důležitější," řekl a krátce ho políbil.

Protože telefon začal vyzvánět znovu. Jude se zatvářil zmateně a zvedl se z postele. Tentokrát ho Rain nechal. "Asi to fakt musí být něco důležitého," zamumlal a vydal se z ložnice pryč.

Rain zůstal ležet. Jude na sobě neměl triko, takže věděl, že se určitě vrátí alespoň proto. Třeba se Rainovi povede ho stáhnout zpátky do postele ještě na pár minut. Dneska pracovali z domu a Auru mohli zavést do školky kdykoliv, neměli kam spěchat.

Když se ale Jude vrátil, vypadal ustaraně. Rain se v posteli posadil. "Děje se něco?"

"Ben volal. Musím do práce. Asi se něco stalo," odpověděl, trochu mimo. Nejspíše přemýšlel, co se mohlo stát.

"Oh? Kdy?"

"Co nejdříve."

Ben byl jeden z těch jediných dvou lidí, kteří ve firmě vlastnili více akcií, než Rain. Způsob jednání měli určený tak, že vždy alespoň dva členové představenstva museli jednat společně, což byli nejčastěji právě Ben a Frank. Rain byl až třetí.

Jestli se opravdu něco stalo, nepřekvapovalo ho, že nevolali i jej. I tak ale měl jasno, že nenechá Judeho jet samotného.

"Běž vzbudit Auru. Hodím tě tam," řekl Judemu a začal se hrabat z postele.

"Nemusíš jezdit se mnou," namítl Jude.

"Nemáš tady auto, to zaprvé. Za druhé, jsem ten třetí nejdůležitější člověk ve firmě, si piš, že jedu s tebou. A jestli se stalo něco okolo tebe, to už je bez debat."

Řekl to takovým tónem, že se Jude neopovážil argumentovat. Jen přikývl, popadl své triko a odešel vzbudit Auru.

Lhal by, kdyby tvrdil, že nebyl mírně nervózní. Nebyl ve firmě dlouho, ale ještě nezažil, aby přímo Frank nebo Ben volali někomu, ať se dostaví do práce v den, kdy měli home office. Tu a tam se samozřejmě stalo něco, co vyžadovalo jejich přítomnost. Vždy to šlo ale přes sekretářky.

Převlékl se a udělal Auře rychlou snídani do auta. Pak si ji vzal od Judeho, aby se mohl nachystat, a v rychlosti šel převléct a nachystat i ji. Nechtěl se už zdržovat tím, aby ji vedli do školky, i když ji měli kousek, takže tam jen zavolal, že Aura nepřijde ani dnes, a vzal ji s sebou do práce.

Celý proces jim trval půl hodiny. Když už seděli v autě, Jude tíživě mlčel a Aura si hrála vzadu s nějakými postavičkami.

"Myslíš, že se něco stalo?" zeptal se nakonec tiše Jude.

"Co přesně ti Ben řekl?"

"Jako první se mě zeptal, jestli jsem se díval od včerejšího odpoledne do systému. Řekl jsem, že ne. Pak jestli můžu přijet, že se mnou potřebují něco vyřešit."

"A už ses do systému díval?"

Jude zavrtěl hlavou.

"Možná se něco stalo. Každopádně budu tam s tebou," ujistil ho Rain a jednu ruku natáhl pro tu Judeho. Propletl si s ním prsty.

"Děkuju," zamumlal.

Věděl samozřejmě, že Jude se za sebe postavit uměl, ale také viděl, jak nejistý si v tu chvíli byl. Doufal, že jeho přítomnost mu pomůže se trochu uklidnit. A jestli se opravdu něco stalo, doufal, že ovlivní výsledek, ať už by se Frank a Ben dohodli na čemkoliv.

Jakmile už byli ve vestibulu, Rain se zastavil. "Zavedeš Auru do dětského koutku, prosím?" zeptal se ho.

"Proč?"

"Chtěl bych si s Frankem a Benem ještě krátce promluvit před," vysvětlil.

"O čem? Ještě nevíme, co se stalo."

To měl Jude pravdu, ale jen Rain si všiml policejního auta před budovou, než vjeli do garáží. Muselo se stát něco vážného. 

"Spíš po té stránce, proč nezavolali i mě. Toť vše."

Jude nejistě přikývl, le i tak vzal Auru za druhou ruku, kterou Rain nedržel. Ten ji pustil. Pak neváhal a vydal se k výtahům.

Frank a Ben měli kanceláře kousek od něj. Nejprve zkusil tu Frankovu, protože ta přímo sousedila s jeho, ale byla zamčená. Nijak ho to nepřekvapovalo, přece jen Judemu volal Ben, což nejspíše znamenalo, že tak k němu do kanceláře se měl dostavit.

A měl pravdu. "Raine? Co tady děláš?" zeptal se Ben hned, jak Rain vešel. Vedle něj stál z jedné strany Frank. A z druhé dva policisté. Snažil se, aby ho to příliš nerozhodilo.

"Co se stalo?" zeptal se bez váhání. "Proč se má Jude dostavit? A proč je tady policie?"

"Nechceme to šířit, dokud nebudeme vědět, na čem jsme. Ocenil bych, kdybys prozatím odešel" odpověděl.

Ben a Frank byli zakladatelé. Rain byl jen člověk, které si své místo koupil. To ale neměnilo nic na tom, že byl stejně důležitý jako oni dva. Takhle byznys fungoval. Všichni byli členy představenstva, všichni měli stejné postavení v situacích, jako byla tato.

"Jak to vůbec víš?" ozval se Frank.

Rain se na něj podíval. Zatnul pěsti. "Byl jsem s ním, když jste mu volali," řekl prostě bez dalšího vysvětlení. Kdyby teď prozradil, že jsou dokonce pár, možná by jim přidal další důvod ho vykopnout. Jestli se stalo něco, co nebude mít pěkný výsledek, mohl ho účinně ovlivnit jen takhle. 

Jenže jaký mohl být důvod, proč byli spolu před sedmou ráno? Nejspíš i tak přesvědčivý nebyl. Ale dokud to sám nevyslovil, nemohli ho z ničeho nařknout. 

Odkašlal si. "Zůstanu," řekl prostě. "Chci vědět, co se děje ve firmě, ze které vlastním jednu čtvrtinu."

A proti tomu už nic říct nemohli.

Posadil se do křesla u zdi. Ben si povzdechl, když  uviděl, že ho opravdu ven nedostane. "Jsi tvrdohlavý," zamumlal si pro sebe.

"A ta tvrdohlavost mě přivedla až sem," oponoval Rain.

Frank k němu bez dalších námitek točil svou obrazovku notebooku. "Jude Lewis přišel od včerejšího odpoledne o sedm klientů," řekl a jako důkaz mu v systému ukázal žádosti o ukončení smlouvy. "Už pět z nich zaznamenalo od pátku útoky na jejich finanční majetek. Samozřejmě přišli s tím na policii. A jediné, co všechny tyto lidi spojuje je to, že jsou klienty Lewise."

"Vypadá to, že mu unikly citlivé informace," doplnil Ben. "Takže potřebujeme zjistit, jestli je prodal nebo šlo o omyl. V každém případě tohle není pro něj dobré."

Rain samozřejmě věděl, jaký je tohle průšvih. Znělo mu ale naprosto absurdně, že by za tím stál Jude. "To by on nikdy neudělal. Že by je prodal," zavrtěl hlavou.

"To víš jak?" zeptal se Ben.

Mlčel. Místo toho se zeptal. "O jaké klienty jde?"

Frank si povzdechl. "Tohle se ti líbit nebude. Samozřejmě Lewis neměl žádné VIP klienty jakožto nejnovější člověk u nás, až na jednoho. Ten byl postihnutý taky. A myslím, že dobře víš, o jakého jde."

Rozbušilo se mu srdce. Jude pracoval jen na jednom VIP klientovi. Pracoval na něm s ním. Klient, pro kterého pracovali na projektu, za který dostali rekordní částku. "Do prdele," povzdechl si.

"Jo, do prdele," zopakoval Ben.

Pak se ozvalo ťukání na dveře a Jude vešel. Jejich pohledy se setkaly a Rain si později nadával za to, že hned takhle Judeho znejistil. Protože v jeho očích samozřejmě starost byla.

Jude se zastavil, když uviděl policisty. "Posaď se, Jude," vybídl ho Ben. 

Rain nemohl dělat nic, než ho sledovat, jak si sedá na místo vstříc problému, který mu mohl v každém případě zničit kariéru. Ve dvaceti dvou letech.

ø

fun fact, tohle není to hrůzné, za co mě asi zabijete, tohle je proti tomu nic, jestli to zrealizuju :D