ø jude ø

Jude protočil očima, když Rain posadil Auru na bobek v obýváku naproti nim, jako by snad měl následovat nějaký pracovní pohovor. Na druhou stranu ho to ale pobavilo, protože nic jiného by od nich nečekal.

Aura jim věnovala zmatený pohled. "Provedla jsem něco?" zeptala se tiše.

Jude se kousl do rtu, aby se nezačal usmívat. Aura mu svou roztomilostí dávala zabrat.

"Vůbec ne," odpověděl Rain. "Jen ti chceme něco říct, víš?"

"A co?"

Rain se krátce podíval na Judeho, pak si povzdechl. Byl nervózní, i když měl mluvit jen se svou čtyřletou dcerou. Jude byl připravený si ho za to později dobírat, protože bylo to pár minut, co v kuchyni tvrdil, jak o nic nejde. 

Jude se ničeho nebál. Za prvé, byly jí čtyři roky. Za druhé, byl si docela jistý, že ho měla ráda. A třeba jí fakt, že je s jejím tatínkem, udělá ještě větší radost.

"Nejde o nic velkého," začal Rain. "Jen ti chci vysvětlit, proč s námi Jude tráví poslední dobou tolik času."

"Mně se líbí, že s námi tráví tolik času," řekla Aura, jako by Rain naznačoval, že je to špatně a proto jí to potřebuje objasnit

"Já vím, ale není to jen tak, víš? To proto, že se máme s Judem rádi a chceme být spolu. Přesně jako bych byl s maminkou, kdyby tady s námi byla." 

Aura si je oba prohlédla. Pak se zadívala na jejich ruce. A řekla to poslední, co by oba čekali. "A kde máte prstýnky?"

Zmateně se na sebe podívali. "Prstýnky?" zeptal se Jude.

"Maminka s tatínkem od Amber ve školce mají prstýnky, protože se mají moc rádi. Sama mi to říkala!" vysvětlila pyšně. Jude se musel kousnout do rtu ještě silněji. Opravdu se mu chtělo smát.

Rain chápavě přikývl. "Ah, tohle. Na to je ještě čas, víš? Prstýnky si lidé dávají až po čase."

"A svatba? Tu prý taky měli, protože se mají rádi! Amber měla moc pěkné šaty, já chci taky pěkné šaty!" pokračovala Aura a Jude se na chvíli odklonil, aby se uklidnil a jen se nesmál. Naprosto takovou reakci od Aury nečekal, ale bylo to to nejlepší, co se mu za poslední dobu stalo.

Rain s ní ale udatně válčil dál. "Svatba je až po prstýncích," řekl. Jude ale v jeho hlase také slyšel pobavení. "Ale slibuju, že jestli svatba někdy bude, budeš mít ty nejkrásnější šaty."

Jude se otočil zpátky. Aura se na ně zazubila radostí, že bude mít šaty. Pak se podívala přímo na Judeho. "A to nevadí, že jste oba kluci?"

To už se uchechtl nahlas. Tohle právě byla jedna z reakcí, kterou čekal jako první. Aura nebyla vystavena žádnému stejnopohlavnímu páru a byla malá na to, aby to sama jen tak pochopila. A jelikož se dívala právě na něj, tentokrát odpověděl on.

"Vůbec to nevadí," řekl jednoduše. "Člověk může mít rád naprosto kohokoliv, víš? Není na tom nic špatného." Doufal tak, že Aura vyroste v člověka, pro kterého to bude naprosto přirozené, ne jako něco, co musí přijímat. 

Aura jemně přikývla, pohled stále na něm. "Takže s námi teď budeš žít?"

Jude zahlédl Rainův úsměv. Udělal mu lehce větší radost. "Ne tak úplně. Ale budu tady často."

Aura začala kopat nohama ve vzduchu radostí. Začala vykřikovat věci, jako že budou každý den stavět bunkry, hrát si s jejími domečky a stájemi, že s ní bude poslouchat pohádku od tatínka na dobrou noc. Nedokázali nic, než se jen smát. 

Až do chvíle, než Aura své oslavy na chvíli přerušila. "Tak proto jsi spal s tatínkem v posteli!" vykřikla a pokračovala ve skákání všude kolem.

Jude s Rainem se na sebe překvapeně podívali. Pak se jen ale rozesmáli. Neměl tušení, kdy si jich Aura všiml, ale bylo to přece jedno.

Rain se postavil a zvedl ji do náruče. "Ty potvůrko malá, jak to víš?"

"Já vím všechno, já vím všechno!" volala vesele.

Jude jen sledoval, jak si s ní Rain hraje, a cítil se neuvěřitelně dobře. Tolik štěstí už dlouho nepocítil. A i když byla Aura Rainova dcera, když je tak sledoval a ovládaly ho emoce, chvíli mu to přišlo, jako by se jim role vyměnily. On byl jejím tátou a Rain jeho přítelem. Že se právě díval na jeho všechno.

Musel to říct, ještě rodině. Že má přítele s čtyřletou dcerou. Jeho máma ho občas prudila, kdy si někoho najde, kdy nebude tak sám, kdy se s někým usadí. Určitě nečeká, že už to zrealizoval. A nebyl to jen jeden člověk. 

Když měli Auru v tak dobré náladě, plně toho využili. Všichni tři u ní v pokoji postavili ten největší bunkr, jaký se jím do té doby povedl. Rain pak šel Auru připravit na spaní, aby si mohli lehnout dovnitř a třeba ji tam i uspat, jak se jednou Judemu povedlo.

Proto později leželi všichni tři v bunkru na zemi, Aura mezi nimi. Rain držel dětskou knížku a četl z ní. Jude držel za ruku Auru.

Usnula asi po dvaceti minutách čtení. Jude se na Raina podíval a pohledem se ujistili, že už bude ten správný čas na to dát se do pohybu. Jude ji opatrně pustil a pak po čtyřech z bunkru vylezl. Podržel pomyslné dveře z deky tak, aby Rain mohl v klidu Auru vynést a uložit ji do postele. Sledoval, jak ji pokládá na matraci a opatrně přikrývá. Pak oba pokoj opustili.

"To šlo extrémně dobře," řekl Rain tiše, sotva za sebou zavřel dveře. 

"Byl jsi nervózní," rýpl si Jude. "Já to viděl."

Rain se pousmál. "Nemám vyloženě rodinu, které bych tě mohl představit. Tak jsem si ty nervy vynahradil tady."

"Já ale jo a musím naplánovat, jak a kdy jim to řeknu," odpověděl Jude.

"Já bych volil tu cestu, že se všichni tři ukážeme na prahu tvého domu. Nejjistější cesta."

"Nejjistější cesta mé mámy k infarktu kvůli tomu, že jsem si našel přítele s dcerou, myslíš?"

Rain se zasmál. "Ale prosím tě. Aura se na ni usměje a bude po problémech."

Jude překonal ten poslední krok mezi nimi a volně mu položil ruce na ramena. "Já si myslím, že problém ani nebude. Zamiluje si vás stejně jako já," řekl a krátce ho políbil.

"Stejně na to máme čas. Nejprve jí o nás jen řekni. Víš co... asi bych ještě počkal s tím, než je seznámíš s Aurou."

"Jasně, to chápu," odpověděl ihned Jude. Věděl, že o okamžitém seznámení jen vtipkovali. 

Rainova ruka vplula Judemu na pas a přitáhl si ho k sobě. Jejich rty znovu spojil. Jude začal přemítat, jestli ho Rainovy rty někdy omrzí. Byl si ale téměř jistý, že ne.

Když se od sebe odtáhli, Rain nepouštěl jeho ruku a posadil se na sedačku. Stáhl si Judeho na klín a bez váhání ho začal zase líbat. Jen na chvíli se odtáhl. "Myslíš, že na tohle celé jdeme až moc rychle?" zeptal se zničehonic.

"Proč myslíš?" odpověděl Jude zmateně otázkou. Nic mu rychlé nepřišlo. Než to řekli Auře, počkali, jestli to bude stát za to. Dále jí to tajit stejně nemohli, když byla s Rainem neustále. Litoval snad Rain toho, že se spolu vyspali hned první noc?

"Protože to jediné, co teď cítím, co bych ti chtěl říct, je, že tě sakra miluju. Ale nevím jestli ti to nebude připadat brzo," zašeptal a jemně Judeho pohladil po  tváři.

Díky jeho slovům ním projela vlna emocí. Musel se zkrátka usmát. "Už jsi to stejně řekl," promluvil a dal mu lehký polibek. "Možná jo. Ale spíše si myslím, že jdeme v tempu, které nám přijde přirozené. I když by se někomu zdálo jako rychlé," odpověděl tiše. 

Jeho odpověď vykouzlila Rainovi na tváři lehký úsměv. "Nechci ale nic uspěchat," řekl. "Hlavně kvůli Auře. Nechci nic pokazit, aby se pak musela zase smířit s tím, že jsi pryč. Stačí, že by to mě bolelo."

"Ty a ty tvoje starosti neustále," protočil očima Jude. "Vedeš si skvěle. Nikam nejdu. Ne, dokud tě miluju." Ta slova opustila jeho ústa naprosto přirozeně, i když je nikdy dřív nikomu neřekl. Callumovi určitě ne a v jeho vztahu předtím to nevypadalo, že by se k tomu ani jeden měl. Cítil ale, že to tak má být. Věřil, že měl doteď jen čisté neštěstí v lásce jen proto, aby našel právě Raina s Aurou.

Rain ho převalil pod sebe a něžně a dlouze spojil jejich rty. Radost mu slušela, pomyslel si Jude. 

V tu chvíli totiž nevěděl, že zatímco jeho tělo bylo zaneprázdněno Rainem, začal přicházet o klienty. A že kdyby byl u sebe na bytě, čekala by ho u dveří policie.

ø

HERE WE GO