ø rain ø

Rainova ranní rutina se změnila celkem rychle.

Dříve se probudil, udělal si kávu, sám si sedl k jídelnímu stolu a četl si novinky na internetu, dokud se neprobudila Aura, která ho pak plně zaměstnala. 

Stačily čtyři noci, kdy u něj Jude přespal, a bylo to docela jiné. Probudil se jako první a opatrně postel opustil. Na kávovaru stiskl tentokrát tlačítko pro dvě kávy. Pak se vrátil do ložnice, objal spícího Judeho a začal mu dávat lehké polibky a šeptat jeho jméno, aby ho probudil. Chvíli se tak spolu ještě váleli, dokud neusoudili, že jejich káva bude mít už ideální teplotu na pití. Pak vstali.

S přípravou snídaně počkali většinou na Auru. Když se probudila, vyšla ze svého pokojíku a každé ráno, kdy byl Jude u nich, se usmívala. Rain ji za to vinit nemohl, protože to měl úplně stejně. 

Každopádně to ráno byl den, kdy končila Rainova pomyslná zkušební doba pro Judeho. Aura za tu dobu chytila dvakrát záchvat vzteku a jednou se i lehce chytli společně, ale jelikož šlo o pracovní záležitost, nenechali, aby je to ovlivnilo v soukromí. 

Takže když se ráno vrátil Rain za Judem do postele a probudil ho natolik, aby měl jistotu, že vnímá, zašeptal: "Dneska je ten poslední den, kdy můžeš odejít bez toho, abys mi způsobil psychickou újmu."

Jude, oči ještě zavřené, se usmál. "Na to je mi až moc pohodlně. Navíc, sobě už bych tu psychickou újmu způsobil."

Rain mu dal pusu na tvář. "Jo, to mně už taky," přiznal. To by Jude musel jejich vztak odpískat jen v prvních den, aby ho to moc nepoznamenalo. Teď už ho na to miloval až moc. 

Jeho pohled se chtě nechtě přemístil na komodu, kde měl fotku s Caroline. Připomněl si, že jí musí dát jinam, třeba do obýváku, protože asi nebylo už nejlepší, aby ji měl stále v ložnici, kterou už neokupoval sám. Úplně schovat ji ale taky nechtěl. Miloval Caroline, byla nedílnou součástí jeho života a věděl, že Jude to chápe. 

Jude se v jeho náruči otočil a konečně pořádně otevřel oči. "Tak kdy to řekneme Auře?"

Bylo pondělí, což znamenalo, že všichni tři jeli do práce. Samozřejmě měli v plánu jet Rainovým autem jako minulý týden, protože nedávalo smysl, aby brali auta dvě. Navíc, Jude ho tady pro tentokrát ani neměl. "Chceš zavést po práci domů?" zeptal se tedy Rain. "Druhá možnost je samozřejmě taková, že bys mohl s námi domů a mohli bychom jí to říct."

Jude si promnul oči. "Mohli bychom se jen po cestě zpátky stavit u mně pro nějaký čistý oblečení? Už mi dochází."

"Půjč si moje."

"Ve tvých košilích vypadám jako bych se v ním ztrácel a to není zrovna reprezentativní na hovorech s klienty."

Rain se uchechtl. "Jo, stavíme se k tobě. Káva je na stole."

A tak ráno začalo.

Rain měl stejně podezření, že Aura už něco tušila. Byly jí sice čtyři roky, ale zase nebyla tak hloupá, aby jí do nekonečna mohli říkat, že Jude je u nich každá druhý den jen tak. Zrovna včera u večeře prohlásila, že tatínek má Judeho moc rád, jinak by nikoho doma nesnesl.

Jude málem těstoviny vyprskl překvapením. Rain se jen pousmál a změnil téma. 

Když dojeli do práce, Jude pospíchal už do kanceláře, protože měl za chvíli klienta. Rain tak tedy odvedl Auru do dětského koutku sám, rozloučil se s ní a když odběhla za ostatními dětmi, málem zkrátka odešel. Nakonec se ale ještě zastavil a otočil se zpátky na vychovatelku.

"Málem bych zapomněl. Když Auru vyzvedne Jude, nemusíte se mě ptát ani mi to dávat vědět. Může ji kdykoliv vyzvednout," sdělil jí. Když Jude Auru vyzvedával tehdy, když Raina otravoval Daniel s údajnou chybou, poslal vychovatelce zprávu. A ten den, kdy končil jejich projekt a Jude Auru vyzvedl, aby s ním počkala v kanceláři, psala vychovatelka zase jemu. Jude už žádná povolení nepotřeboval. 

Uplynulých čtrnáct dní, které vlastně pomyslně dal Rain Judemu jako zkušební dobu, brali i tak, že nikomu o svém vztahu neříkali. Teď už to bylo Rainovi tak nějak jedno. Jude s nimi chtěl být i nadále. 

Ten den schůzi nevedl, a tak se opět posadil vedle Judeho. Poprvé se na této schůzi volně bavili, protože vždy byli v první řadě kolegové, a tak probírali maximálně věci pracovní. Teď už se Rainovi jeho pomyslný žebříček poupravil. Jude byl pro něj kolega až v té poslední řadě. 

Všiml si pár zvědavých pohledů, když se Judeho zeptal, jestli hned po schůzi pojedou domů. Upřímně, lehce ho to pobavilo. Ještě když jeden z těch překvapených pohledů patřil Judemu samému. 

"J-jo," vykoktal. "Jen si skočím pro věci."

Aura celou cestu zpátky zase prokecala. Jude s ní vedl plno hodnotou konverzaci,  jsou hezcí bílí nebo hnědí koně, když to Rain celé naprosto rozbil s tím, že řekl, že nejhezčí jsou černí. Aura chvíli nemohla jeho názor vůbec zpracovat, čemuž se Jude smál až dokud nedojeli k jeho bytu.

Raina chvíli napadlo, proč se více nesnažil si někoho najít už dříve, protože posledních čtrnáct dní bylo těch nejlepších za hodně dlouhou dobu. Už se necítil tolik sám, jeho život nebyl to samé dokola a i když se stále točil kolem Aury, mít do toho ještě Judeho mu neuvěřitelně pomáhalo. Tu myšlenku ale taky hodně rychle zavrhl, když si uvědomil, že to nebylo o tom, že se nesnažil začít s někým znovu, ale že zkrátka nenašel někoho jako je Jude.

U Judeho si Aura vyžádala, že chce jít s ním, i když si šel doslova vzít jen čistou košili a spodní prádlo a měl v plánu hned z bytu zmizet. A tak se nakonec odpoutal i Rain.

Nikdy u Judeho v bytě nebyl, protože samozřejmě trávili čas spolu u něj kvůli Auře. Věděl, že Jude má jen malý, jednopokojový byt a i když si už mohl dovolit větší, mu to takto vyhovovalo.

Spíše ho překvapila vybavenost jeho bytu. Když tam Rain vešel, snažil se zadržet ten smích. Bylo to úplně něco jiného, než měl rád on. Judeho nábytek a doplňky spolu vůbec neladily a napočítal tak tři druhy dřeva na nábytku.

Jude se u něj zastavil, když procházel s taškou ke skříni, a zašeptal. "Nezapomeň, čtrnáctidenní lhůta končí dneska, stále máš pár hodin na to utéct."

"Dokud tenhle zmatek nedotáhneš ke mně, jsem v pohodě," odpověděl Rain.

Jude se ušklíbl. "Dej mi pár týdnů."

"Co si šeptáte?" rozběhla se k nim Aura, která do té chvíle byla až moc zaujatá mávající soškou kočičky na konferenčním stolku.

"Jen říkám tatínkovi, že by ti měl taky takovou sošku koupit, že?" odpověděl Jude, naprosto spokojen s jeho škádlením.

"Jo, jo, jo! Prosím!"

Rain si schoval hlavu do dlaní a povzdechl si. Aura kolem něj začala skákat, že ji chce a že chce hned tři, aby se ta jedna necítila sama, a do toho rámusu se Jude ještě hlasitě smál a Auru podporoval. Přesto to miloval.

Jakmile tedy dojeli domů, Rain pustil Auře na televizi pohádku, aby ji chvíli zabavil. Jude na něj čekal v kuchyni. "Tak? Jak jí to chceš říct?"

"Jak by? Prostě jí to oznámím. Jsou jí čtyři, ne že by nám začala něco zakazovat nebo plně pochopila, co to vlastně znamená. Nic se pro ni tímto nemění. Ještě když už tě tak jako tak zbožňuje."

To měl Rain pravdu, ale jak sám řekl, Auře byly čtyři roky. A takové děti se hodně ptaly. Takže její reakce byla jednoduchá - začala se hodně ptát.

ø

příští kapitolku si dáme jak čtyřleté dítě vyzpovídává two grown ass men, i cant wait

taky!! první idea na drama dorazila!! a jestli to bude i ta finální, asi mě zabijete :D