ø jude ø

Když Jude přespal u Raina podruhé, bylo to z neděle na pondělí.

Aura tu noc šla spát skoro hodinu po večerce, protože poprvé před Judem měla svou vzteklou epizodu v plném rozsahu. A to zkrátka proto, že nechtěla jít spát, když byl Jude u nich.

Setrvával spíše v pozadí a nechal Raina, aby se s ní vypořádal. Přece jen měl rady od Auřiny psycholožky, jak se v takových situacích chovat a Jude s nimi ještě obeznámen nebyl. Stál u otevřených dveří do jejího pokojíčku tak, aby ho neviděla, a částečně odposlouchával.

"Musíš jít spát," vysvětloval jí přímo. "Jude jde taky spát. Já taky. Zítra je taky den."

Aura brečela na celé kolo. Už se Rainovi nějak povedlo, aby si alespoň vyčistila zuby, okoupala se a převlékla se do pyžama, ale překvapivě nejtěžší z tohoto všeho byl právě krok, aby si lehla.

Chvíli tam ještě stál, ale pak to nevydržel. Nakoukl dovnitř a podíval se na Raina. "Můžu?" zeptal se.

Rain nepatrně přikývl a Jude k nim tedy došel. Rain seděl na okraji její postele, a tak si on sám dřepl před ni.

Nevěděl pořádně, co chce dělat. Když si s ní nemohl poradit ani Rain, její vlastní táta, co on zmůže? Ale chtěl se alespoň pokusit. Přece jen se vztekala právě proto, že si chtěla s ještě hrát s ním.

Jude jí podal plyšáka, kterým hodila o zem. "Co si asi všechna ta zvířátka musí myslet?" zeptal se spíše větru. Získal si ale její pozornost. "Že ta Aura tady tak vyřvává?"

Cítil na sobě Rainův pohled. Aura popotáhla.

Jude chytil Auru za ručky. Přesměroval veškerou pozornost na ni a kývl na plyšáka v její v ruce. "Myslím, že panu Králičkovi se chce spát. Stejně jako mně a tatínkovi. Tobě se spát ještě nechce?"

Aura s našpulenou pusou zavrtěla hlavou. Jude se lehce zasmál. Co teď? Co měl teď říct?

"Zítra je pondělí, víš co to znamená? Že já a tatínek musíme do práce. A ty pojedeš přece s námi. Celé ráno strávíme spolu a uděláme si lívance, hm? Ale to musíš jít teď spát, jinak se to nestane. Jak by mohlo přijít ráno, když nepůjdeš spinkat?"

Periferně zahlédl, jak se Rain pousmál. Fungovalo to. Aura se uklidnila.

Jude se postavil a odhrnul jí peřinu. Aura si neochotně lehla a chytila se deky jako klíště. Pak se podívala na Raina. "Bude ještě pohádka?" zeptala se.

Milovala pohádky. Mohlo je hned napadnout ji uplatit spíše tím.

Ale požádala o pohádku svého tátu, a tak ji Jude jen pohladil, popřál jí dobrou noc, princezně, a nechal je o samotě. Když odcházel, Rain se na něj vděčně podíval.

Jude se sám mezitím nachystal do postele. Dal si sprchu, zatímco myslel na to, že by nečekal až takovou Auřinu reakci. Minule přece jen nevěděla, že u nich Jude tráví noc. Dneska to bylo poprvé, co to věděla dopředu.

Po sprše šel ještě uklidit nádobí z myčky, aby se cítil alespoň nějak produktivní. Rain potichu vyšel z Auřina pokoje asi o deset minut později a povzdechl si. "Promiň za tu scénu."

"Proč se omlouváš?"

"Nevím. Tohle není Aura, na kterou jsi zvyklý," pokrčil rameny. Došel až k němu a taky vzal do ruky dvě skleničky, aby je uklidil. "Ale děkuju. Že jsi ji uklidnil."

Bylo vidět, že z toho byl lehce rozhozený. Jude nevěděl přesně z čeho, jestli z Auřina výbuchu kvůli Judově přítomnosti celkově nebo z faktu, že se mu nedařilo ji uklidnit, dokud se o to nepokusil Jude. Každopádně Jude nechtěl úplně mluvit. Nepřišlo mu to na místě, protože měl v úmyslu něco jiného. Když Rain dával skleničky do polic, Jude mu zezadu omotal ruce kolem pasu a hlavu položil na záda. "Rozvesel se trochu," zamumlal. "Tohle je taky součástí Aury. Není se za co omlouvat. Je to dítě a dříve nebo později by se začala přede mnou kvůli něčemu vztekat."

Rainovi se svěsila ramena. Jude ho pustil a donutil ho, ať se k němu otočí. Znovu si těžce povzdechl. "Já se jen bojím, aby tě to neodradilo," přiznal se. "Aby sis najednou neuvědomil, že to s námi nebude vždy sluníčkový."

"Já to ale ani neočekáván. Neodejdu jen kvůli tomu, že se tady Aura jeden večer vztekala. Vlastně mi to i lichotí, že se tak moc snažila zůstat vzhůru kvůli mně," uchechtl se. "Nevím, co sis prožil, jestli a jak tě jiní odmítli. Tuším, že v tom hrála roli Aura a vidím, že kvůli tomu máš teď strach, ale pamatuj, že Aura si mě získala dřív jak ty."

Rain se tlumeně zasmál. Stále nevypadal úplně přesvědčeně, ale aspoň se usmál. Jude mu dal ruce volně kolem krku. "Mám vás oba až moc rád na to, aby mě něco takového odradilo."

Jude rychle pochopil, že právě slova jako takhle Raina nejvíce uklidňovala, donutila ho tak nemyslet na ty nejhorší scénáře. Byl to teprve týden, přesto mu připadalo, že toho o Rainovi stihl zjistit nejvíce od toho, co se poznali. Rain byl neuvěřitelně silný, cílevědomý a sebejistý, dokud nepřišlo na jeho city, jelikož Caroline ho částečně držela zpátky. Bál se, že ostatní budou vidět Auru jako jeho handicap, což on dopustit nechtěl.

Jude měl tu naději, že když Rain viděl jeho přístup k jeho dceři už dávno předtím, než vůbec jejich city vešly najevo, že ho určitým způsobem uklidní. Neuklidnilo. A tak mu to Jude zkrátka musel ukázat.

Rain k němu zvedl pohled a pak si ho přitáhl do objetí. Judem projela vlna klidu. Miloval Rainova objetí, protože přece jen byl o něco vyšší a vypracovanější, takže se pak Jude cítil v jeho náruči úplně ztracen.

"Já říkal, že ty jsi někdo, s kým by to všechno mohlo být dokonalý," zamumlal pak.

Jude se lehce zasmál. "No to počkej, až se já začnu někdy vztekat. Aura proti mně bude nic."

"Však to už jsem si na vlastní kůži taky vyzkoušel," odpověděl Rain pobaveně.

Dokončili tedy úklid kuchyně a Rain se šel poté taky osprchovat. Jude si už lehl do postele a přemýšlel nad tím, jak zvláštní bylo být v Rainově ložnici sám, protože přece jen to pro něj dříve byla jakoby zakázaná místnost. Teď ležel na levé půlce postele a čekal na Raina.

Když si Rain lehl do postele, měl na sobě jen pyžamové kalhoty, protože takhle zkrátka spával. Bylo půl jedenácté a skoro do půl noci si ještě povídali o všem možném. Pak si Jude pořádně lehl a Rain ho zezadu objal.

"Aura?" zeptal se Jude.

"Budím se většinou dříve jak ona. Zítra ji budeme ještě tahat z postele s tím, v kolik šla spát," odpověděl Rain.

A měl pravdu. Probudili se něco málo po šesté hodině. Jude nevinně Raina políbil, stejně to ale vedlo k tomu, že Rain musel jít raději zamknout dveře ložnice.

Aura se probudila po sedmé hodině. Udělali si spolu lívance tak, jak Jude slíbil. Všichni tři pak odjeli společně do práce jedním autem.

Upřímně, Jude se nemohl dočkat, až o nich řeknou Auře, ať už se Rain bál jakkoliv. Těšil se, až před ní nebudou muset skrývat jejich lásku.

A hlavně se těšil na to, že Auře konečně dopřeje toho druhého dospělého v jejím životě.

ø

líbí se mi, jak od minulé kapitoly začínáte čmuchat drama :D ale já se vám přiznám, poprvé v životě nemám ještě fakt nic vymyšlenýho :Dd 

ale nebojte!! to přijde!!