ø jude ø

Jude u Raina strávil teoreticky celý víkend.

Samozřejmě si nejvíce pamatoval jejich společnou noc, hned pak mu ale blízko zůstala situace, kdy se pustil s Aurou do lívanců a sotva se sklonil, aby zametl tu trochu mouky, kterou při vážení rozsypal, skončila mu na hlavě celá várka.

Mohl si za to sám. To on Auře řekl, ať to přesype. A upřímně? Ten její smích za to stál.

Odjel až kolem páté hodiny a to ho ještě Rain zavezl domů, protože jel s Aurou pak ještě nakoupit.

Jude se nemohl dočkat, až budou v pondělí sami v kanceláři. Až si vlastně ujasní, co teď.

Protože on to chtěl. Jestli bude chtít Rain vztah, on do toho půjde všemi deseti. A více než rád samozřejmě přijme s ním i Auru, toho se Rain tentokrát bát nemusel jako u jeho předešlých pokusů o vztah.

Už viděl ty obličeje svých rodičů, až jim to řekne. Ne, že ma přítele, jeho coming out proběhl už v jeho sedmnácti a všechny problémy kolem toho měl vyřešené, spíš to, že si našel přítele s dítětem. Doufal, že je ten šok rychle přejde.

Tedy, tohle byla scenérie samozřejmě pro případ, že tento víkend nebyl jen jednorázová situace.

V pondělí přijel schválně ve stejnou dobu jako Rain, to už měl tak nějak vychytané. Aura k němu přiběhla a objala mu nohy, Jude ji pohladil po vláskách, ale pohled měl spíše na Rainovi. Ten si bral z auta tašku a zamykal, když se na Judeho zpátky usmál.

"Ahoj," řekl Jude.

"Ahoj," odpověděl Rain.

A to jedno slovo Judemu stačilo, aby věděl, že dneska ho žádné špatné zprávy nečekají.

Auru do dětského koutku zavedli spolu. Ve výtahu pak jeli s třemi dalšími lidmi, a tak se taky moc nebavili. Když vystoupili na jejich patře, Rain na něj kývl. "Přijdeš za mnou?"

"Jasně," odpověděl Jude a vydal se do své kanceláře, kde si odložil věci, přihlásil se k počítači, ale pak ji hned zase opustil.

Dneska měli zase klasický velký meeting, ne jenom jejich malý tým, který měl opět vést Rain, aby představil výsledky jejich projektu. Jude tak očekával, že se na něj bude chystat hned, jak bude moct, ale když zaťukal Rainovi na dveře kanceláře a vešel, Rain stál opřeny o hranu svého stolu, počítač vypnutý materiály stále schované v tašce.

Vzhlédl. Jude našpulil rty. "Tak? Co ode mě potřebuješ?"

Rain se uchechtl. Samozřejmě oba věděli, že tu nejsou kvůli práci, alespoň ne momentálně. Byla to jejich první šance si v klidu promluvit o sobotním večeru. A vlastně i nedělním ránu, to bylo taky docela milující.

"Pojď sem," pobídlo ho Rain a rukou mu naznačil, ať jde za ním. Jude ho poslechl. Když byl u něj, vzal ho za ruku, kterou měl lehce nataženou.

Rain si ho přitáhl k sobě blíž, že Jude stál mezi jeho nohami. Když se tak Rain opíral o stůl, byl pro jednou o něco málo menší. Tak moc ho toužil políbit.

"Ta tvoje sebekontrola je šílená," řekl tiše Jude, když Rain nedělal nic, než že ho hladil palcem po ruce.

"Dítě tě naučí sebekontroly," odpověděl. Trochu se pousmál.

Jude ho druhou rukou chytil za bradu a lehce mu zvedl pohled. Pak se sklonil a spojil jejich rty v jeden dlouhý, ale procítěný polibek. On tu sebekontrolu neměl. Chtěl ho políbit.

"Asi bych se teď měl zeptat, co?" řekl Rain, když se odtáhl.

"Na co?"

"Jestli to chceš zkusit. Abychom byli spolu."

Jude se kousl do rtu, aby se neusmíval od ucha k uchu. Rain mluvil dám. "Nabízím ti čtrnácti denní zkušební dobu, během které můžeš kdykoliv odejít bez toho, abys mi způsobil psychickou újmu."

"O čem to mluvíš?" zeptal se Jude pobaveně.

"Já a Aura jsme jedno balení. A věř mi, že to bude úplně jiný, než když ji pozdravíš třikrát do týdne v práci. Když není ve školce, je neustále se mnou. Takže bude s námi." V tu chvíli to vypadalo, že trochu znejistěl. Jude věděl, že tohle bylo pro něj citlivé téma, protože v minulosti ho už nejspíše někdo kvůli Auře odmítl.

"Raine," oslovil ho Jude. "Mluvíš se mnou. Víš, že Auru zbožňuju. A to, že s vámi budu trávit více času na tom noc nezmění."

"Já vím, ale ten strach tam stejně je," přiznal Rain. "Jen chci, aby sis to opravdu uvědomil. Aura je malá a já bych si nezačal nic s nikým, s kým bych to nemyslel vážně, protože samozřejmě jí chci o nás říct co nejdříve."

Jude to chápal. Kdyby měl dítě on sám a měl mu představit svého nového partnera, hodně by to zvažoval. Calluma by mu třeba doteď nepředstavil, protože za jejich vztah si ani jednou nepomyslel, že je to někdo, s kým se vidí navždy. A taky to tak dopadlo. Chápal, jak Rain mluvil. Neřekl by o nich Auře, kdyby od něj očekával něco krátkodobého.

Věděl, do čeho jde. Věděl, že jestli jsou pro sebe ti praví, což doufal, že jsou, bude mít dceru. Dceru, která nebyla jeho, ale už teď měl jasno, že to nebyla věc, která by ho nějak znervózňovala.

"Jude, mám tě rád," řekl ještě. "Opravdu moc. A vím že ty máš rád Auru, ale pochopím, jestli se mnou nechceš nic vážného kvůli ní."

Jude se uchechtl a protočil očima. "Prosím tě, mlč už. Nemám rád jen Auru, ale i tebe. A je mi naprosto jasný, do čeho jdu. Chci to."

Rain si viditelně oddechl. "Přesto ti dám čtrnáctidenní zkušební dobu," nedal se. "Pak to řekneme Auře. A už nebude cesty zpět."

I když nemohl ještě vůbec tak přemýšlet, i když to bylo strašně daleko, dokázal si s nimi život představit. Už se viděl s Aurou, jak si s ní hraje, jak spolu dělali dinsoauží lívance. A nezvěřitelně se na to těšil.

"Máš zítra nějaké hovory? V kolik?" zeptal se Jude. Zítra bylo úterý, což znamenalo, že oba pracovali z domova.

"Asi v jedenáct. Proč?"

Jude pokrčil rameny. "Že bych přišel. Nebo ty ke mně. Samozřejmě mám taky práci, ale poradenství mám až odpoledne. Mohli bychom pracovat spolu."

"Dívej se na naši pracovní morálku, když jsi se mnou," uchechtl se Rain. "Za dvě hodiny vedu meeting. Nemám ni připravenýho. Kazíš mi plány."

"Oba pracujeme s osmdesáti procent z domu. Čím dříve si na to zvykneme, tím lépe, ne?" navrhl Jude.

Rain se postavil, a tak Jude ustoupil o krok dozadu. "Dělal jsem si srandu. Přijeď. V jedenáct si odbydu klienta, odpoledne si pak můžeš půjčit pracovnu na svůj hovor. Pro Auru chodím mezi druhou a třetí."

"Já mám hovor s klientem na dvě, to je ideálka," odpověděl spokojeně Jude.

"Tak vidíme se na meetingu? Pak půjdeme vyzvednout Auru."

Přikývl. Vůbec ho nelákala myšlenka, že by se měl vrátit k práci, ještě když byl Rain takový kousek od něj. Ale musel mít dneska nějaké výsledky a Rain se potřeboval připravit na jejich meeting. Nebyl přece malé dítě.

Jenže radost z nového vztahu způsobovala, že se tolik nesoustředil. Na schůzi jen Raina sledoval, ale vůbec ho nevnímal. Když vyzvedli Auru a Rain ji připoutal v autě, vzal Judeho nenápadně za ruku a přetáhl ho za auto tak, aby je Aura neviděla. Dal mu krátkou pusu na rozloučenou.

"Tak zítra?"

"Zítra," potvrdil Jude.

Když druhý den přijel něco málo před devátou, do jedenácti opravdu tak nějak pracovali. V jedenáct se Rain zavřel v pracovně, aby si vyřídil hovor s klientem, a když o třičtvrtě na dvanáct vyšel, pustili se do vaření obědu. Tedy, Rain vařil, zatímco Jude seděl naproti němu u ostrůvku a povídali si o všem možném.

Rain Auře neřekl, že je Jude u nich. Proto její radost, když ho uviděla u nich doma, byla k nezaplacení.

Jo, na tohle si Jude zvyknout dokázal.

ø

ha, to jsem vás napálila, že? ofc, že je kapitola i dneska
(aneb zapomněla jsem že mám dneska 4.5 hodiny přednášek)