ø rain ø

První problém nastal, když se Aura kolem druhé hodiny ranní probudila. 

Jude samozřejmě zůstal u Raina v posteli. Takže když se dveře ložnice otevřely a slabý hlásek zvolal: "Tati?" Rain lehce zazmatkoval.

Aura neměla ani tušení, že Jude nakonec přes noc zůstal. A ani nechtěl vědět, jak by reagovala, kdyby ho uviděla u táty v posteli. Rain se rychle posadil a jak se odkrýval, přehodil celou svou část přikrývky přes Judeho. Jestli se probudil, zůstával naštěstí v tichu.

Aura už byla na cestě k němu. Naštěstí vždy spával jen na jedné půlce a dnešek nebyl výjimkou, takže automaticky šla k právé části postele. Poprvé ale místo, které pomyslně nechával Caroline volné, okupoval Jude. 

Docupitala k němu. Rain si ji postavil tak, aby jí bránil ve výhledu za něj. "Copak se děje?" zeptal se.

"Špatný sen," zamumlala. "Bojím se." 

V tu chvíli děkoval bohu, že Aura nebyla typ dítěte, které by v takových případech chtělo spát s tatínkem. Tohle se samozřejmě nestalo poprvé, a tak ji Rain zvedl do náruče a vydal se i s ní zpátky do jejího pokoje. Ve dveřích se ještě zastavil a usmál se, když se Jude začal vyhrabávat z peřin.

Uložil ji zpátky do postele a posadil se vedle ní. Do rukou ji dal jejího nejoblíbenějšího plyšáka a tiše na ni mluvil, dokud znovu neusnula. Než odešel, vtiskl jí polibek na čelo.

Když se vrátil do ložnice, Jude byl plně vzhůru a seděl v tureckém sedu. "Půjdu asi raději do pokoje pro hosty, ne?" zeptal se ihned.

Rain ale zavrtěl hlavou. Nevěděl sice, jak ráno proběhne, jestli se Aura probudí před nimi, ale nechtěl, aby Jude odcházel. "Nevšimla si tě. Už zase spí."

"Už jsem se lekl, že bude chtít spát tady s tebou," zašeptal Jude.

"To ona nedělá. Vždy chtěla zpátky do své postele. Prý tam nechce nechat plyšáky o samotě, kdyby se taky báli." 

Jude se usmál. Rain vlezl zpátky pod peřinu a Jude se uvelebil vedle něj. Znovu tak usnuli. 

Podruhé je probudila rána. Bylo půl šesté ráno a Rain vyletěl z postele takovou rychlostí, jako nikdy. Vyřítil se do kuchyně rychlostí blesku.

Tam kdo jiný, než Aura s pánvičkou v ruce, která jí spadla. Na zemi se válely formy na lívance, včetně těch nových od Judeho. "Uděláme lívance?" zeptala se jakoby se nic nestalo, když Raina uviděla. Ještě se na něj zazubila.

"Vždyť je půl šesté ráno, Auro," vydechl vyčerpaně Rain. Jeho srdce se už začínalo pomalu uklidňovat, když viděl, že se jí nic nestalo. 

"Já jen připravuju indregience," prohlásila. "Ale už si vzhůru! Můžeme začít!" 

"Ještě abych nebyl vzhůru po takovém budíčku," zamumlal si spíše pro sebe. Zároveň mu ale Auřina nedočkavost dělala radost. Ze všech hraček a blbinek, které dostala, se jí stejně líbily nejvíce formy na lívance. 

Dřepl si k ní a vzal jí pánvičku z rukou. "Uděláme lívance, ale až tak za hodinu, jo? Víš, co je na řade první. Zuby. A jestli nemáš uklizené hračky v pokojíčku, taky nic nebude."

Bylo to snad poprvé, co ho Aura ihned poslechla a rozběhla se do pokojíčku. Když se Rain vracel do ložnice, nahlédl k ní. Uklízela jako šílená.

V ložnici přivřel dveře, aby slyšel, až bude Aura hotová. "Co se stalo?" zeptal se šeptem Jude. Rána ho také probudila, ale samozřejmě nemohl jen tak vyběhnout a šokovat Auru, že tady vůbec je.

"Vytahovala pánvičku na lívance ze šuplíku," odpověděl pobaveně. Z podlahy zvedl své triko a přetáhl si ho přes hlavu. 

Jude si viditelně oddechl a praštil sebou zpátky do peřin. "Infarkt hned po ránu, fakt."

Při cestě k posteli zvedl i Judeho triko. Pohled na něj byl jak z filmu. Ten Jude mu polonahý ležel v jeho bílých peřinách, rozespalý a s rozcuchanými vlasy. Rain se k němu sklonil, dal mu pusu na tvář a pak mu na hruď hodil triko. "Obleč se. Nějak zkusím Auře říct, že jsi tady vlastně zůstal a až se nebude dívat, musíš odsud odejít tak, aby nepoznala, že jsi byl v ložnici."

Ještě než stihl odejít, Jude ho chytil za paži a přitáhl si ho k sobě tak nečekaně, že se Rain opět v posteli vyvalil. Překvapením heknul. 

Jude mu položil dlaň na tvář. "Jen tě chci pořádně políbit bez špetky alkoholu v sobě," řekl a to taky hned udělal. Rain se do polibku usmál. 

"Tati!" přerušila je Aura řvoucí z pokoje. "Potšebuju pomooooc!"

Jude se uprostřed polibku začal smát a tak ho přerušil. Rain si pobaveně povzdechl. "Zvykej si," řekl mu. "Tady není jediný klidný ráno." Pak se odrazil od matrace a opět se tedy vydal za Aurou.

"Kdo říkal, že tady budu trávit nějaká rána?" ozval se ještě Jude se smíchem.

Rain mu jen věnoval vražedný pohled. Včera mu tak nějak řekl, co k němu cítí. I když potřeboval whiskey k tomu, aby mu dodala odvahu a on ho konečně políbil. Aby aspoň chvíli přestal myslet na Caroline. Takže Rain to bral jako hotovou věc. Včerejšek akorát zpečetili to, že Jude u nich bude trávit rána. Nebo alespoň večery. 

Když přišel k Auře do pokoje, snažila se ustlat si postel. To Raina nemálo pobavilo, protože byla to věc, kterou samozřejmě ještě neuměla. Peřina byla na ni moc velká, aby s ní mohla nějak manipulovat a nezabít se při tom. 

Takže jí pomohl. Pak se posadil na okraj postele a posadil s ji do klína. "Víš, jak jsem ti včera říkal, že Jude si s námi nebude moct dát dinosauří lívance?" Aura přikývla. "Tak situace se změnila. Jude tady nakonec zase přespal, víš? Takže si dá snídani s námi, jo?"

"Jude je tady?!" vyjekla radostně a už se pokusila seskočit Rainovi z klína, nejspíš aby se rozběhla do pokoje pro hosty. Tam by ale samozřejmě Judeho nenašla, a tak ji Rain zastavil.

"Přece ho neprobudíš!" zasmál se Rain. Tiše ale doufal, že mezitím, co spolu v pokojíku mluvili, Jude už z ložnice vyšel. Byla to ta nejlepší příležitost. 

Samozřejmě očekával, že nezůstanou jen u jedné noci. Sice nevěděl, co k němu Jude cítí, ale nevypadalo to jako nic. Doufal, že tam něco bylo. Ale před Aurou museli být opatrní. Museli přijít na to, co bude dál, promluvit si. Proto zatím tolik nechtěl, aby je Aura viděla.

Byla malá a každé dítě snášelo nového partnera svých rodičů jinak. Rain neměl tušení, jak bude reagovat. Bude to najednou jiné, když uvidí, že si její tatínek a milovaný Jude dávají pusinky.

Strašně ale předbíhal. Jeden opilý sex samozřejmě hned neznamenal vztah. Třeba po této stránce nebude mít Jude zájem. Přece jen jedna věc byla jen tak trávit čas s někým, kdo měl malou holčičku, druhá byla mít s tímto člověkem vážný vztah.

Pustil Auru. Ta se rozběhla ven z pokojíčku a sotva překročila práh, vykřikla: "Jude!"

"Dobré ráno, princezno," uslyšel Rain jeho odpověď. Neubránil se úsměvu.

"Uděláme si na snídani dinošauží lívance, jo?" říkala zrovna Judemu, když Rain opouštěl její pokoj. "Ale první si musím vyčistit zuby. Jinak prý nic nebude."

"Tak utíkej," pobídl ji Jude. Toho taky samozřejmě hned poslechla a odběhla do koupelny.

Aura si už tak nějak uměla zuby čistit sama, přesto ji Rain raději kontroloval, aby to dělala pořádně. "Půjdu ji zkontrolovat," oznámil Judemu.

Ten přikývl. "Tak já začnu s lívanci."

Aura samozřejmě čistila jak splašená, aby mohla zpátky k lívancům, takže ani zdaleka to nebylo pořádně. Rain ji tam držel nad pět minut, než ji donutil si zuby vyčistit znovu. Pak vyběhla z koupelny, aby mohla pomoct Judemu. Rain si ještě sám vyčistil zuby a vytáhl na umyvadlo čistý kartáček, který si Jude mohl vzít. Pak taky koupelnu opustil. A vrátil se do kalamity.

Z kuchyně se zvedal velký bílý mrak. Na pomocné židličce stála Aura a smála se. Judeho nejprve nikde neviděl a to proto, že dřepěl za ostrůvkem. A když se narovnal, byl celý od mouky. Doslova. 

Aura držela v ruce už prázdnou mísu od váhy. Na lince ležela převrácená mísa na ingredience. Rain stáhl rty do úzké linky. "Asi jsem tě mohl varovat, že Aura je na tohle stále trochu nemotorná, co?"

Jude s pusy vyfoukl mouku. V tu chvíli začal Rain zadržovat smích. Aura se stála řehtala na celé kolo. Samozřejmě, že jí to přišlo vtipné. 

"Uhm, můžu do sprchy?" zeptal se Jude.

Rain k němu došel a začal z něj setřepávat vše, co se dalo, aby to zbytečně neroznášel po bytě. "Jasně."

"Jen se zasměj," řekl mu Jude.

"Cože?"

"Vidím, jak to v sobě držíš. Jen se zasměj," zopakoval. A tak se Rain konečně rozesmál, protože Jude se začal smát taky. Aura ještě zesílila, jako by se je snažila přeřvat. 

"Běž do té sprchy, prosím tě," pobídl ho. "My to tady doděláme."

"Můžu si půjčit nějaké čisté oblečení?" 

"Donesu ti ho," přikývl Rain. Jude se tedy vydal do koupelny a než se Rain vydal pro nějaké čisté oblečení, odsunul do bezpečné vzdálenosti cokoliv, co by Aura mohla rozsypat nebo rozbít. "Ani se nehni, ano?"

Když nakoukl Judemu do koupelny s oblečením, měl na sobě už jen kalhoty. "Hoď to špinavé hned do pračky. Pak ji zapnu."

Jude si od něj oblečení vzal. "Tak zdomácnělý."

"Co?"

"Tohle všechno. Pereš mi oblečení. Půjčuješ svoje."

"Pomlč, ještě jsem ti mohl půjčit Auřino," ušklíbl se Rain a zavřel. 

"Náhodou, ty sukýnky by my slušely!" zvolal Jude zevnitř.

"Jasně. A zamkni se, Aura ráda chodí oznamovat, co má na srdci, hned co může," varoval jej. "A na umyvadle máš kartáček!"

Tohle ráno bylo jeho nejoblíbenější za hodně dlouhou dobu.

ø

DNESKA UŽ ŽÁDNÁ NEBUDE. A ZÍTRA TAKY NE. JDU SE UČIIIIIIIT

(ale vaše komentáře >>>>)