ø jude ø

Aura vytuhla téměř hned, co odešlo poslední dítě. To bylo o půl sedmé.

Jude začal s úklidem sám, zatímco se Rain rozhodl, že zkrátka už dá Auru spát, i když to znamenalo, že se možná probudí už tak v pět hodin ráno. Šel ji tedy umýt a připravit do postele.

Jude začal s obývákem, kde byla největší pohroma. Pobral vše, co mohl jednoduše vyhodit, a natlačil to do koše. Co mohl, narval do myčky, která musela pak dostat s takovým množstvím nádobí zabrat.

Ale nevlezlo se tam vše, proto si napustil vodu do dřezu. V tu chvíli vyšel potichu Rain z Auřina pokoje. "Je jak zabitá," okomentoval situaci, když došel k Judemu. Automaticky vzal utěrku a umyté nádobí začal sušit a uklízet.

"Já se jí ani nedivím, celé odpoledne se nezastavila. Zapneš prosím myčku? Nevím, jak se to dělá."

Rain přikývl a dvěma tlačítky myčku zapnul. "Jinak děkuju. Za přípravy, úklid i to, jak si děti zabavil, že animátoři byli málem bez práce."

Jude se uchechtl. Nechal se Aurou stáhnout do centra dění, ale užíval si to. To, jak vždy nevěděl, jestli to s dětmi umí, se mu už vyjasňovalo. Měl děti rád. A úplně nejraději měl samozřejmě Auru, stejně jako jejího tatínka.

"Nemáš mi za co děkovat. Užil jsem si to. Celý den," odpověděl upřímně.

Umyli a uklidili vše až na jejich skleničky od whiskey, které si znovu naplnili, když se posadili v obýváku. Judemu jel poslední autobus před devátou a právě tím plánoval jet. Měli ještě čas na společnou skleničku v klidu, když už kolem nich nepořvávalo tolik dětí.

Rain zapnul na televizi už normální tichou hudbu do pozadí. Na Judeho lehce taky padla únava.

Ťukli si skleničkami. "Zak na dnešek," prohlásil Rain.

Jude si whiskey usrkl. Nebyl nějaký znalec, ale dokázal říct, že tahle byla opravdu kvalitní. Rozhodně jim přidávala na náladě a pomáhala jim v konverzaci. Když rozpíjeli třetí skleničku, zeptal se: "Co si dal Auře ty na narozeniny?"

Nevěděl, proč se ptal. Možná proto, že miloval, když Rain o ní mluvil. Vždy se mu tak zvláštně rozzářily oči. Auřiny narozeniny pro něj nemohly být zrovna nejlehčí, protože to samozřejmě bylo i výročí smrti Caroline, což si Jude myslel byl ten hlavní důvod, proč se rozhodl udělat Auře oslavu později. Kolem výročí smrti Caroline by to zkrátka nezvládl.

"Vzal jsem ji do takového zábavního parku kousek odsud. Cestou zpátky jsme se stavili na zmrzlinu. Když přijela, čekaly na ni tady princeznovské šaty. Ty, co měla na sobě dneska, víš? Byla z nich nadšená. A pak pár blbostí."

Jude se pousmál. Nejprve si představil Auru, jak si celý den s tátou naprosto užívá, ale pak si vzpomněl, že to bylo v době, kdy stále měla problémy se vztekáním se, které se za poslední dobu utlumily. "A jak se jí to líbilo?"

Rain pokrčil rameny. "Už jsem ti říkal, jaké v té době měla problémy. Chvíli vypadala, že je to nejšťastnější dítě na světě, pak jí stačila maličkost a vztekala se. Bylo to těžký." Rain se díval na svou skleničku, když dodal: "Asi třikrát se ten den zeptala, kde jsi. Proč jsi ji nepopřál."

Judeho píchlo u srdce. Ten den, kdy měla narozeniny, na ni myslel. Přemýšlel, co asi dělala, co si na ni Rain připravil. Nikdy ho ale nenapadlo, že jí mohl stále chybět.

Dopil na ex to, co ve skleničce měl. Rain se automaticky natáhl a dolil mu novou.

"Lituju toho, jak jsem tenkrát odešel," přiznal. Pak se podíval na Raina. "Ale třeba té facky nelituju. Tu sis zasloužil."

"Zasloužil jsem si jich mnohem víc," zamumlal Rain.

"Nikdy by mě nenapadlo, že si mě Aura až tak oblíbí," vydechl.

Rain dolil skleničku i sobě. Skoro prázdnou lahev odložil zpátky na stůl. Jude cítil ten alkohol v sobě a i když se nějak špatně necítil, bylo mu jasné, že by se mu zamotala hlava, sotva by si stoupnul. Podíval se na hodiny. Bylo pět minut po půl deváté. Za deset minut by měl vyjít na bus.

"Nemohl jsi to vědět, stejně jako to, jak bude na tvůj odchod reagovat. Já taky neměl tušení," odmlčel se a usrkl si whiskey. "Chybí jí Caroline stejně jako mně. A to ji nikdy nepotkala."

Možná to byl ten alkohol v něm, možná vsázel na to, jak se za poslední měsíce sblížily. A možná vsázel na ty city, které k němu cítil, když se zeptal: "Jaká byla Caroline?"

Nikdy dřív by mu Rain o ní neřekl ani slovo. A teď už to vypadalo, že také automaticky změní téma, ale nakonec jen zhluboka vydechl a řekl: "Tak moc jsme se na Auru těšili, i když jsme věděli, že jsme mladí. Byla by skvělá máma. Chtěla dokonce studovat na učitelku, milovala děti."

A tak se Rain rozpovídal o dívce, kterou si držel v srdci a chránil ji tak před okolním světem, včetně Judeho. Jude jen sledoval minuty na hodinách, jak se ručička posouvala, až překonala i čas, kdy mu odjížděl poslední autobus domů, ale nemohl Raina přerušit. Nemohl jen tak odejít, když mu konečně vyprávěl tu část života, kterou si tak střežil.

I když mu vyprávěl o tom, jak moc miloval jinou dívku, Jude stejně cítil jen radost. A když slyšel, jak moc dokázal Rain milovat, zamilovával se do něj ještě víc.

"Po její smrti jsem si už párkrát s někým vyrazil. Vždy to ale dopadlo bídně. Já nevím, asi je se mnou něco od té doby špatně," řekl nakonec. "Myslím, že to bude můj strach zamilovat se do někoho nového. A taky to, že najít někoho, kdo by měl rád Auru takovým způsobem, aby současně bral se mnou i ji, je sakra těžký."

Jude nasucho polkl. "Takže jsi od Caroline s nikým nebyl? Do nikoho ses nezamiloval?"

Rain se na dlouhou chvílí odmlčel, až si Jude začal myslet, že odpověď ani nedostane. Byla to příliš osobní otázka? Ano. Ale Judeho sobecky zajímala odpověď. Věděl, že Raina do této fáze, kdy byli v klidu u něj v bytě v přítmí a s hladinkou v krvi, znovu jen tak nedostane

"Je tady někdo," řekl opatrně Rain, "s kým si myslím, že by bylo všechno dokonalý."

Jude zatnul ruku, ve které nedržel whiskey, v pěst. Teď už závist cítil. Usrkl si whiskey. Usrkl si hodně. "A?" donutil se pokračovat. "Jak to s ní jde?"

Rain točil skleničkou tak, že vytvářel vír, a upřeně ji sledoval. Krátce se podíval na Judeho. "Není to holka," řekl tiše a napil se. Judeho pobavilo, jak oba potřebovali alkohol, aby v téhle konverzace mohli vůbec pokračovat. 

Jude stáhl rty do úzké linky. Nebyla to holka. Stále chtěl, ať mluví dál. "Myslíš, že už jsme dostateční přátelé na to, abys mi o tom řekl více? Očividně tě to trápí."

Rain se ušklíbl a zavrtěl hlavou. "Neřekl bych, že mě trápí to, co cítím. Trápí mě ten strach z toho, že nějakým způsobem ubližuju Caroline."

"Tohle bude znít jako strašné klišé, ale myslíš, že by to Caroline chtěla? Abys byl takhle s Aurou sám?" 

Rain se uchechtl. "Máš pravdu, je to klišé."

"Ale na klišé je taky někdy alespoň kousek pravdy!" bránil se Jude se smíchem. 

Rain se usmál a ten úsměv jen tak nezmizel. "Víš, Jude, ty jsi neuvěřitelně chytrý člověk. Ale někdy dokážeš být pěkně blbý," řekl pak.

Jude naprázdno otevřel pusu, protože nechápal, na co narážel, ale zároveň ho to pobavilo. Vždyť Rain teď shrnul celou jeho existenci do jedné  věty. 

Rain se naklonil, aby mu opět dolil skleničku. V této chvíli mu byl nejblíž. "Proč jako?" dokázal se konečně zeptat, když prvotní šok odpadnul. 

Rain položil láhev whiskey na stůl. A místo toho, aby se opět odtáhl, vzal Judemu skleničku z ruky. Sám se z ní napil, zatímco s ním nepřerušoval oční kontakt. Zatímco polykal, odložil na stůl i tu.

A když se zpátky otočil, položil Judemu dlaň na tvář a spojil jejich rty.

Nejprve pomyslel na to, kolik whiskey cítí. Až pak si uvědomil, že ten kluk, který si každým dnem přivlastňoval kousek jeho srdce, ho líbá. 

Později si přál, aby do sebe nekopal skleničku po skleničce, aby si pamatoval každý malý detail. To, jak něžně ho Rain držel, jak pomalu a procítěně ho líbal. To, jak se usmál, když se na chvíli odtáhl, aby se lépe posadil a měl lepší přístup k Judeho rtům. 

On si tyto detaily pamatoval, ale jen matně. Všechno totiž přebíjela ta radost, kterou v tu chvíli cítil. 

Podruhé se odtrhl Jude, aby popadl dech. Chvíli se na sebe jen dívali, četli si o té radosti v očích toho druhého. Jude se tak dozvěděl vše, co mu chybělo do skládačky.

On byl ten, o kom Rain mluvil. To s ním si myslel, že by mohlo být vše dokonalé. 

"Nic jsi neřekl," podotkl Jude šeptem. 

"Říkám ti to teď," odpověděl Rain a zatlačil do něj, aby si lehnul na záda. Pak  se k němu sklonil a začal mu dávat lehké polibky na koutky rtů, na nos, nakonec i na čelo.

"Aura," zašeptal Jude.

Rain trhnul pohledem ke dveřím jejího pokoje, ale samozřejmě tam nikdo nebyl. "Co Aura?"

"Co když se vzbudí?"

Jude netušil, jestli to dneska zajde až tak daleko, ale těmito slovy to tak teoreticky určil. Rain se zvedl, sfouknul svíčku na stole a pak natáhl ruku k Judemu. 

Přemístili se k Rainovi do ložnice, kde Jude byl naposledy, když byl Rain opilý. Když mu dal facku. V tu chvíli na to ale vůbec nemyslel. Bylo to už před více a rokem, v té době ani netušil, že by k Rainovi mohl něco cítit. 

Když už ležel na zádech, Rain se k němu znovu sklonil. Ale ještě než spojil jejich rty, promluvil: "Jsme opilí. Vážně tohle chceš?"

"Jsem perfektně při smyslech," odpověděl Jude. Rainova ruka na jeho pasu jako by jej pálila. Nutně potřeboval jeho dotek. Bez látky mezi nimi. 

"Aby ses ráno nelekl, že se vedle mě probudíš," podotkl.

Jude si ho přitáhl k sobě a krátce ho políbil. "Neleknu se. Nebudu se snažit vypařit. Ráno se probudíš a budeš mě mít vedle sebe."

To bylo ovšem ten ideální scénář. Byli ale tak ztraceni v sobě, že zapomněli, že jsou v bytě s čtyřletou princeznou, která se samozřejmě probudila už o půl šesté ráno.

ø

AAAAAAAA I LOVE THEM