ø jude ø

Ve středu se Jude do práce tedy vrátil. Ve vestibulu zahlédl, že Rain musel přijet těsně před ním, protože předával Auru v dětském koutku vychovatelce. Jude pokračoval v cestě, ale pak se zastavil. Otočil se zpátky, aby na Raina počkal. Stejně měl pár otázek ke dnešku.

Netrvalo dlouho a Rain z dětského koutku vyšel. Když uviděl Judeho, lehce se na něj usmál, ale pak pohled přemístil ke vstupu. Když se tam Jude také podíval, hned věděl proč.

Byl to Callum. "Jude! Zapomněl sis ty dvě složky!"

Jude nahlédl k sobě do tašky, kde měl pár složek. Ale Callum měl pravdu, ty dvě nejdůležitější chyběly. Myslel, že je má.

Callum k němu došel a podal mu je.

"Děkuju," zamumlal Jude, stále zmaten z celé situace. "Nemusel si zajíždět."

Callum byl u něj přes noc, ráno Jude byt opouštěl asi o půl hodiny dřív, protože se ještě před prací musel stavit natankovat. Calluma u sebe nechal a půjčil mu náhradní klíče, které mu teď taky vracel. "Je to jen malá zajížďka. A tady zrovna ty klíče." Dal mu i ty.

Jude tikl pohledem k Rainovi, což byla chyba. Zastavil se několik metrů od nich a s rukama v kapsách je sledoval. Jeho výraz byl nečitelný.

Jenže Callum to samozřejmě zaznamenal a podíval se stejným směrem. Nebylo pochyb, že Raina pozná. "Neříkal jsi, že se s ním neznáš?" zeptal se potichu Judeho.

"Dělám s ním na projektu. Jen jsem na něj čekal, abych se doptal na pár věcí, než začneme," odpověděl Jude, pyšný na svou částečně pravdivou výmluvu.

"Hned budu zpátky," zamumlal Callum a rozešel se směrem k Rainovi. Jude lehce zpanikařil, ale zůstal stát. Sledoval, jak se mu Callum představuje, jak mu říká o tom, že obdivuje jeho úspěchy v investování. Jude se musel uchechtnout. Že se nezmínil i o tom, jaký má názor na fakt, že má dceru.

Když se k němu Callum vrátil, prohodil: "Takhle se to dělá." Pak krátce spojil jejich rty, stiskl mu dlaň a rozloučil se. Jude sledoval, jak odchází.

Rain k němu mezitím došel. "Jdeme?" zeptal se jednoduše.

Přikývl, otočil se a srovnal krok s ním. Šli potichu. Alespoň do chvíle, dokud nevstoupili do výtahu. "Promiň za Calluma," řekl Jude. "Chce mít jen známosti."

"Nestačí tvoje známost?" zeptal se Rain.

"Uhm. On neví, že se známe nějak více."

Těmito slovy Raina překvapil. "Oh? Proč mu neříkáš pravdu?"

Jude zamyslel, protože to sám nevěděl. Proč Callumovi prostě neřekl, že Rainovi hlídal dceru? Že je to člověk, se kterým se baví ve firmě nejvíce?

Že byli v pondělí i s Aurou na zmrzlině?

Dobře, to poslední by se mu asi nelíbilo. Callum byl lehce žárlivý typ, proto mu nejspíš o Rainovi neříkal. Už ale nedokázal vysvětlit fakt, že ani nezvážil mu to říct. Od samého začátku. "Já nevím," přiznal Jude. "Asi nechci, aby si myslel kdo ví co. Je docela žárlivý a nevím, jak by si vynaložil to, že mám tak rád tvou dceru, protože žije v tom, že jsem ji nikdy pořádně neviděl," uchechtl se lehce.

"Takže jsi mu neřekl ani o našem pondělním rande?"

Jude trhl hlavou. "Rande?"

"Aura tomu tak začala říkat," pokrčil rameny Rain. "Zmrzlinové rande. Oficiální název."

Jude se málem zakuckal. "Ne," odpověděl nakonec. "Neřekl jsem mu to." To rande raději nekomentoval.

Cinknutí jim oznámilo, že dojeli do patra, kde měli oba kancelář. Vystoupili z výtahu, ale každý měl jít na druhou stranu, proto Rain ještě rychle prohodil. "Nevím, zdá se mi, že máš trable v ráji."

Nemusel dodávat, proč si to myslel. Partneři si měli říkat všechno a to Jude nedělal. Jejich pondělní návštěva cukrárny se prodloužila tak, že Jude musel ještě napsat Callumovi, že se sejdou o půl hodiny později, že nestíhá dokončit práci. Lhal mu. Což si nezasloužil ani Callum.

Rain měl pravdu. Měl trable v ráji hlavně kvůli tomu, že si stále nakecával, že se to zlepší. Že jeho city ke Callumovi posílí, on tak nabere ve vztahu jistotu a třeba mu už lhát nebude. Ale věděl, že to se asi nestane. Ne, dokud bude v blízkosti Raina a Aury.

Děsilo ho to. Děsilo ho, jak si užíval Auřinu společnost i to, jaký byl Rain, když byli všichni tři spolu. Jak úsměv téměř neopouštěl jeho tvář. Chyběly mu ty časy, kdy Auru hlídal a jejich společná rána.

Kdo ví, kde by teď byli, kdyby neodešel.

Došel do své kanceláře a i když se chtěl připravit na začátek projektu, jen seděl. Za půl hodiny měli sraz v hlavní zasedací místnosti a on jen seděl. Myslel na Calluma. Na Auru. Na Raina.

Celou půl hodinu nic nedělal. Pak se přemístil do zasedací místnosti. V týmu jich bylo dohromady sedm. Rain přišel jako poslední a postavil se do čela stolu. "Jude, můžeš se vyměnit s Petem?" Bylo to první, co řekl.

Jude se zatvářil zmateně. Pete se na něj otočil, pak zpátky na Raina. "Proč? Myslel jsem-"

"Jude je z nás tady nejnovější a tohle je jeho první velký projekt. Rád bych, aby mi dělal pravou ruku on."

Jak Jude později pochopil, na jeho novém místě seděl vždy ten člověk, kterého si Rain vybral jako někoho, na koho bude nejvíce spoléhat a nejvíce s ním spolupracovat. Vždy to byl pro Raina Pete, od samého začátku. Proto byl Pete zmatený. Proto byl celý stůl zmatený.

Rain jim rozdělil práci. Na začátek museli analyzovat spoustu dat a získat informace. Dva lidi poslal do firmy klienta. Mezi další tři rozdělil analýzu. Jude seděl vedle Raina a čekal, co padne na něj. "Ty pojď se mnou," řekl mu Rain nakonec.

Šli k němu do kanceláře, kde místo jedné židle za stolem stály už dvě. "Čeká nás hovor se CEO. Budu mluvit hlavně já, ale bude vypadat lépe, když tu budeme dva. Kdyby cokoliv, doplňuj mě."

"Doplňovat? Nemám žádné podklady, nevím ani o čem si budeme volat. Pravděpodobně tam celou dobu jen prosedím," namítl Jude.

Rain mu naznačil, ať se posadí vedle něj. "Nevybral jsem tě jen proto, abych tě měl jako nováčka pod kontrolou. To bych si neudělal, kdybych ti opravdu nevěřil. Standardní věci. Ber ho jako normálního klienta, ne VIP. Pořád je to klasické poradenství. Jen s pětkrát vyššími částkami."

"Jen," odfrkl si Jude. "Jen udělám chybu a můžou taky přijít o pětkrát větší částku."

Rain ho chvíli zaujatě sledoval. "Nenechám tě říct nějakou blbost, neboj. Navíc jde zatím jen o úvodní hovor. Víš, jak to chodí."

Jude mu věnoval podezíravý pohled. "Proč mi tolik věříš? Jsem tady nejmladší, mám nejméně zkušeností."

"Přesto tě sem vzali v konkurenci dalších čtrnácti lidí. Starších, podotýkám," odpověděl Rain a krátce se odmlčel, než dodal: "Hlídal jsi Auru. Doslova jsem ti svěřil do ruk svou dceru a ty stále pochybuješ, jestli ti věřím? No tak, Jude."

"Tohle je úplně něco jiného," nedával se. Byl nervózní. Viděl ty částky, o které s tímhle klientem šlo. A jestli něco podělá, bude to především na Rainově triku.

"Jude. Bude to v pořádku," zopakoval Rain a než stihl něco namítnout, začal volat klientovi. Jude se narovnal.

Rain měl samozřejmě opět pravdu, protože Jude ho opravdu doplňoval. Věděl, o čem se bavili, sdílel své zkušenosti a nápady. V náhledu na počítači vždy viděl, jak se Rain pousmál, když promluvil.

Jen jednou málem řekl, co neměl. V tu chvíli mu Rain pod stolem položil ruku na stehno, aby ho zastavil a Jude to zahrál do outu. Řekl by, že i úspěšně.

Ještě, že se blížil konec hovoru, protože Rain mu dlaň na stehnu nechal, i když už bylo po problému. Na jednu stranu Judeho jeho dotek uklidňoval, co se byznysu týkalo, na druhou ale šílel. Jeho emoce šílely.

V tu chvíli si uvědomil, jaké opravdu problémy měl v ráji. Protože takhle se měl cítit s Callumem. Ne s Rainem.

ø

vás to tak baví, ani nevíte jakou mi to dělá radost!!! i když,,, asi to jde vidět na mé frekvenci přidávání heh

děkuju děkuju děkuju 🫶